11. 12. 2016

Sirotek č. 8


...román inspirovaný skutečnými událostmi, o lidské schopnosti ubližovat – a milovat...

Autor: Kim Van Alkemade
Překlad: Lumír Mikulka
Nakladatel: Baronet
Rok vydání: 2016
Počet stran: 400



Anotace:

Roku 1919 byla tehdy čtyřletá Rachel Rabinowitzová umístěna do židovského sirotčince pro nejmenší děti, v němž doktorka Solomonová prováděla experimenty na jeho chovancích. Doktorka Solomonová podrobila Rachel experimentální léčbě ozařováním rentgenovými paprsky. Díky ní si lékařka vysloužila odbornou reputaci, ale současně vystavila riziku zdraví holčičky. Nyní, v roce 1954, je Rachel zdravotní sestrou v domově pro židovské seniory, kam přichází již zestárlá doktorka Solomonová a stává se její pacientkou. Rachel si uvědomuje, jakou moc má nad nyní nemohoucí lékařkou, a podrobuje ji vlastnímu nebezpečnému experimentu. A dříve než skončí jedna noční služba, bude Rachel postavena před volbu mezi odpuštěním a pomstou...

Můj názor:

Původně jsem chtěla číst nějaký lehký a oddechový příběh, ale anotace této knihy mě absolutně přesvědčila o tom, že si musím přečíst Sirotečka. Přiznávám, že jsem očekávala něco malinko jiného, než jsem nakonec měla, ale zklamaná rozhodně nejsem.

Svůj román nám paní autorka představí ve dvou časových rovinách. Oboje vypráví hrdinka knihy, sirotek, který byl týrán lékařskou vědou a označen pouze číslem 8 – Ráchel Rabinowitzová. Židovská dívka, která vyrůstala v Americe v sirotčinci pro židovské děti.

Nejdříve se dozvíme, jak se to přihodilo, že se Ráchel vůbec do sirotčince dostala, v této části mi nebyla sympatická, spíš protivná a podmínky, ve kterých žili s rodinou hrozné. Dokonce jsem i přemýšlela, jestli jsem s knihou neudělala chybu, protože začátek knihy se mi zdál být hrozitánsky nenápaditý a okoukaný – chudá rodina, udřená a naivní matka, otec s plnou pusou slibů, ale křivák až na půdu. Kolikrát už jsem toto četla? Mockrát.
Později, když se setkáváme s dospělou Ráchel, která pracuje jako ošetřovatelka v pečovatelském domě ve čtvrtém patře, mě začal příběh bavit. Čtvrté patro je poslední zastávkou před smrtí a do tohoto místa se jednoho dne dostane Mildred Solomonová, doktorka, která na malé Ráchel dělala v sirotčinci pokusy. Na toto si Ráchel nevzpomíná, na doktorku má spíš hezké vzpomínky. Vlastně si vzpomíná jen na to, že jí „něco bylo“ a chodila na ozařování a tak se rozhodne zjistit, co se s ní v domově dělo, na co ji „léčili“.

Orphan Asylum v New Yorku - Ráchelin sirotčinec. Zdroj.

Druhá rovina příběhu nás zavádí zpět v čase přímo do sirotčince, kde je čtyřletá Ráchel umístěná a mladá, ambiciózní doktorka Solomonová rozehrává svoji hru, ve které jde o získání postavení a uznání mezi mužskou lékařskou komunitou. Jejím pokusným králíkem na poli lékařských objevů se stává krom jiných dětí i malá Ráchel, jinak také zvaná materiál č. 8…

Osudy malé Ráchel sledujeme i dále po té, co je pokus na ní u konce a ona odchází z domova pro malé děti do židovského sirotčince a posléze do samostatného života. Dospělá Ráchel zatím pokračuje v pátrání po tom, co s ní v domově dělali a zjišťuje, že věci možná byly malinko jinak, než jak si v mlhavých útržcích pamatuje. Postupně si vzpomíná na spoustu podrobností a uvědomuje si následky, které toto zacházení s ní v dětství má a bude mít. A zatím ve čtvrtém patře leží bezmocná a stará doktorka Solomonová, vydaná Ráchel na milost…

Jídelna v sirotčinci. Zdroj.

Těšila jsem se na drama slibované anotací a nakonec mě kniha překvapila, protože krom ublížení a pomsty jsem dostala příběh, který byl daleko hezčí a vážnější, než jsem očekávala. Kromě témat jako je sobectví, bezcitnost, ublížení, pomsta a milosrdenství se v knize vyskytují i jiná, ovšem neméně působivá. Ráchel se potýká sama se sebou, snaží se přijmout minulost, vyrovnat se s tím, jaká je a s následky, které na ní pokusy v dětství zanechaly. Snáší osamění a částečně i nepochopení okolí. Snaží se vyrovnat s tím, že nikdy nebude mít rodinu a že žije s  – dívkou, kterou vydává za svoji spolubydlící, ačkoliv je to jinak. V příběhu se míhá i spousta lidí, kteří byli na Ráchel laskaví a v mnoha obtížných situacích jí podali pomocnou ruku. Bohužel to, co v dětství prožila má velký a hluboký vliv na celý její osud a v tomto tkví síla příběhu – v tom, jak s tím dokáže žít a jakým, téměř lhostejným způsobem o tom dokáže vyprávět. Připadala mi trochu ledová, jako by snad ani emoce neměla, jakoby všechny vyplýtvala v dětství a na dospělou Ráchel už nezůstalo. Naštěstí v závěru knihy Ráchel dokázala, že je také milujícím a soucitným člověkem, ne jen pečlivou ošetřovatelkou.

Vzhledem k době, kdy se román odehrává se nelze vyhnout ani tématu II. Světové války. Ráchel je židovka, sice žijící v Americe, takže je před holocaustem v bezpečí, ale i tak to nemá úplně jednoduché. Jako zdravotní sestřičky se jí válka dotýká prostřednictvím zraněných mužů, které ošetřuje. Čtenář se díky tomu dozví mnohé nejen z historie, ale i o životě židovské komunity v Americe, jejich zvycích, svátcích a podobně. Vše je nenásilně včleněno do textu, takže jsem neměla pocit, že bych byla poučována a přitom jsem dostala informací celkem dost.

Rentgenová místnost v sirotčinci. Zdroj.

Ráchelin životní příběh byl zajímavý. Jediné, co mi v něm chybělo, bylo trochu názornější líčení toho, co ji potkalo v domově z rukou doktorky Solomonové. Bude to možná znít divně, ale oproti některým dalším věcem, které se jí přihodily později, mi tohle nepřišlo zase tak hrozné, vlastně to působilo dojmem, že se Ráchel kromě několika rentgenů zase až tolik nestalo. Chápu, že hrůza spočívala hlavně v tom, že někdo dělal experimenty na bezmocných dětech, ale popis toho všeho na mě působil možná až příliš ploše a bezvýrazně.

Jinak je kniha velice čtivá a paní autorka připravila své hrdince opravdu hořkosladký osud. Navzdory tomu se Ráchel příliš nelitovala, ale bojovala, jak uměla. Proto, i když v lecčem bych ji možná odsoudila, jsem ji musela také v mnohém obdivovat. Jako postava byla napsaná velice živě a uvěřitelně. Nemohu sice říct, že bych si ji vyloženě oblíbila, ale nesympatická mi taky nebyla. Moc se mi na ní líbilo, že neztrácela naději a působila dojmem silné ženy, která dokáže stát na vlastních nohou.

Ráchelin sirotčinec, ve kterém žila, kdysi opravdu existoval. A z toho, co je možné se o něm dozvědět, nemusel být život v něm až tak otřesný, oproti podmínkám k žití, které by děti měly, kdyby v něm nebyly umístěny. Když si uvědomím, že věci v knize popisované se pravděpodobně opravdu děly, je mi z toho smutno. Ano, válka byla strašlivá, ale toto se dělo v Americe, v zemi, která měla být bezpečná… Další skutečnou věcí byla postava Vica, dítěte ze sirotčince a jeho maminky, která tam pracovala jako vychovatelka na přijímacím pavilonu. Victor byl dědečkem paní autorky.

Celkově knihu hodnotím jako zajímavý příběh, který potěší každého, kdo se zajímá o příběhy inspirované skutečnou událostí a kdo bude mít zájem přečíst si knihu o osudech sirotka, ke kterému nebyl život úplně spravedlivý. Není to nic, od čeho byste s hrůzou a znechucením nad týráním dětí odvraceli zrak, takže se mohou s chutí začíst i něžné duše. Za přečtení kniha rozhodně stojí.


Za poskytnutí recenzní kopie moc děkuji Palmknihám. Knihu do čtečky si můžete pořídit zde.


5 komentářů:

Michaela Rubášová řekl(a)...

Knihu už jsem zaregistrovala a dost mě láká, pěkná recenze :-)

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Děkuji za komentář a přečtení. Určitě ji zkus, já tohle téma moc často nečtu, tak to pro mě bylo zajímavé osvěžení.

Lory Humble řekl(a)...

Mě hodně láká skutečnost, že kniha má pravdivý podklad. V budoucnu bych se k ní ráda dostala, nicméně musí na to být nálada... a to asi jen tak nebude :D

Lory Humble × TICHÝ ODPOR

Kateřina Miklíková řekl(a)...

To máš pravdu. Na knihy s pravdivým podkladem nálada být musí. Vlastně na všechny knihy :) Díky za komentář a přečtení.

Šárka Fofoňková řekl(a)...

Tak už čtu druhou pěknou pozitivní recenzi, takže jsem na knihu ještě víc nalomená. Moc hezky napsáno.