21. 10. 2018

Zničím tě a vezmu si co je mé



Autor: Jane Lythellová
Překlad: Zdík Dušek
Nakladatel: Metafora
Rok vydání: 2018
Počet stran: 288



Můj názor:

Tuhle knihu jsem si přečíst musela. Nějak mě poslední dobou fascinují pomstychtivé maniačky. A příběh jednu takovou sliboval. Když je na knize napsáno: „Mrazivý psychologický thriller o ženě, která se chystá zničit svou sokyni.“, tak to prostě zaujme.


Příběh vyprávějí dvě ženy. Kathy a Heja. Mezi nimi stojí muž, který ne zcela vlastní vinou je vmanipulován jednou z nich do velmi nepříjemné a nezáviděníhodné situace.

Tím mužem je architekt Marcus, manžel Kathy a otec jejího dítěte. Marcus působil dojmem chladného, praktického a rozumného muže. Za každé okolnosti se snažil zachovat správně a s rozvahou. To mi na něm bylo sympatické, i když působil více méně odtažitě a chladně. Potrpěl si na jednoduchost, krásu a pořádek – a klid.
Jeho ženě Kathy, šéfredaktorce časopisu o architektuře, veselé a extrovertní osobnosti, připadal někdy chladný až moc. Kathy byla spíš jeho opakem – milá, trochu naivní, na život nenáročná paní. Chtěla jen šťastnou rodinu a úspěch v práci.
Heja, bývalá televizní moderátorka a současná Kathyina podřízená, je všechno, co Kathy není. Působí stejně chladně, odtažitě a nesdílně, jako Marcus. Hlídá si svoje soukromí, nikomu moc nedůvěřuje a ani v práci nenavazuje nijak vřelé vztahy. Později se ukáže, že ke všemu tomu má velmi závažné důvody.

Obě ženy jsem poznala docela dobře. Vyprávěly totiž nejen příběh svého současného života, ale občas zabrousily i do minulosti. Měla jsem tak možnost zjistit, co je přivedlo až k současné situaci.

Při zkoumání jejich životů se mi přihodila zajímavá věc. Místy jsem fandila padouchovi stejně, jako oběti, ne-li dokonce víc. 
Paní autorka totiž napsala obě své postavy tak, že v něčem vzbuzovaly sympatie a získali si moje pochopení. Heja samozřejmě často překračovala hranice velmi nepřijatelným způsobem, ale ani její motiv k tomu nejhoršímu činu ve mně nevyvolal hrůzu. Ve skutečnosti mi jí bylo líto. 
Kathy ve mně nevzbudila tolik sympatií, jako druhá žena. Její příběh byl pro mě slabší, vlastně dost obyčejný a ona jako osobnost méně zajímavá. Dokonce i v té nejhorší situaci, která v knize nastala, se mi zdála Kathy jaksi nepřesvědčivá a unylá. Fandila jsem jí vlastně jen ve chvíli, kdy odjela do Portugalska fotit budovy pro článek. Myslím ale, že čtenářkám, které se s ní dokážou ztotožnit a budou s ní sdílet životní hodnoty, bude sympatická. 
Paní autorka mě také nedokázala přimět odsoudit Heju. Nevím, jestli to byl záměr nebo ne – v reálném životě bych takového člověka potkat nechtěla ani náhodou. V knize jsem ale, díky vhledu do jejích myšlenek, nedokázala být tou, která hodí kamenem. Navíc na její osobnosti bylo něco podmanivého a zajímavého.

Příběh není nic až tak zvláštního – dvě ženy, jeden muž. To už tu bylo. Paní autorce se podařilo uchopit jej zajímavým způsobem a dodat mu originalitu pomocí vykreslení povah svých postav. Možná ale právě proto, že jsem viděla oběma dámám do hlavy, smazala mi znalost jejich smýšlení onu děsivou stránku příběhu. 
Londýnské prostředí, zaměstnání postav a jejich různorodé národnosti byly plusem knihy. 
Další zajímavou věcí na něm je architektura – obě ženy pracují v redakci časopisu, který se jí zabývá a Marcus je přímo architektem. Paní autorka zmiňuje několik budov v různých koutech světa, které jsou na seznamu světového dědictví UNESCO, tak jsem toho využila a našla si, jak vypadají a něco o jejich historii. Bylo to pro mě zajímavé zpestření příjemného a čtivého příběhu.

Knihu bych nenazvala úplně mrazivým thrillerem. Spíš než strach jsem cítila určitou nevůli s Hejiným chováním a Kathyinou povahou. Zaujal mě také Marcus a způsob, jakým vyřešil všechny ty potíže. Spíš než thriller se tedy paní autorce povedl napínavý psychologický román, bez mrazení, nicméně stále velmi zajímavý a čtivý. Musím ale uznat, že občas se nějaké ty napínavé chvilky našly. Že u poslední věty jedné části příběhu chybí tečka je v tomto případě obzvlášť děsivé… Snad se nejedná o chybu tisku :), ale myslím, že ne.

Knihu bych doporučila čtenářům, kteří mají rádi zajímavé příběhy o lidech a rádi objevují zajímavé postavy a životní osudy. V tomhle zklamaní nebudete. Obojího je v knize dostatek. Možná budete překvapení svým názorem na jednotlivé aktéry příběhu :)


Za poskytnutí knihy ke zhodnocení moc děkuji nakladatelství Metafora. Pokud vás příběh láká, můžete knihu zakoupit třeba zde.




Anotace:

Mrazivý psychologický thriller o ženě, která se chystá zničit svou šéfredaktorku

Když se ohlédnu zpět na svůj vztah s Kathy, žasnu, jak naivní byla, jak málo věděla. Přitom si vždycky myslela, že má všechno: práci, dítě, přátele i jeho. Myslela si, že je v bezpečí. Byla si jistá, že nic nemůže ohrozit její dokonalý svět. Nikdy mi neměla věřit.
Kathy pro většinu lidí představuje dokonalý obrázek šťastné a úspěšné moderní ženy. Má krásného chlapečka, chytrého, přitažlivého muže a atraktivní práci.

Ale ne každý se tím nechá oklamat. Její podřízená Heja zná pravdu: ví o trhlinách Kathyina manželství, jejích pochybách i obavě z pracovního neúspěchu.
Konečně je Heja přesně tam, odkud může Kathy zničit. Pokud se jí to podaří, získá to jediné, po čem touží nejvíc.

V tomto chytře vystavěném románu o žárlivosti, rivalitě a lži je strach jedné ženy zbraní té druhé.


16. 10. 2018

Enderova hra



Autor: Orson Scott Card
Série: Enderova sága (1. díl)
Čtou: Filip Kaňkovský, Pavel Rímský
Nakladatel: One Hot Book

Příběh jsem poslouchala jako audioknihu.



Můj názor:

Tenhle článek jsem neměla v úmyslu psát. 
Kniha – či spíš audiokniha – byla jen jako doplněk k práci, ale dostala mě tak, že si prostě vlastní kapitolu na tomto blogu zaslouží.

Dostala jsem totiž něco nečekaného. Ne jen scífko, kde bojují lidé proti mimozemské rase. 
Dostala jsem i pohled na morálku a etické principy člověka, který je vystaven volbě, co obětovat pro vyšší dobro a jestli má vůbec právo na to určovat, kdo oběť přinese a jakým způsobem. Co je vyšší dobro? A pro koho? A co když se můžeme splést?

...

Země před padesáti lety čelila útoku inteligentní mimozemské formy – termiťanů. Za cenu obrovských ztrát a osobní oběti tehdejšího velitele jednotek Mazera Reghema, se podařilo útok odrazit. Od té doby se snaží armáda vycvičit vůdce, který bude schopen velet jednotkám při další invazi termiťanů. 
Inteligentního, empatického, rozhodného a především neporazitelného vůdce. Takového, který dokáže předvídat každý krok nepřítele a vymyslet nejlepší strategii. Takového, za kterým jeho jednotky půjdou a bez váhání padnou, bude-li třeba.

Země zároveň čelí přelidnění. Každá rodina má povoleny pouze dvě děti, až na rodinu Wigginů. Její potomci jsou totiž velmi inteligentní. U prvních dvou dětí se ale projevily jisté povahové zvláštnosti, které je zařadily mezi nevyhovující. Rodina tak dostala speciální povolení a narodil se Ender. Tedy vlastně Andrew Wiggin.



Jeho osudy kniha začíná sledovat ve chvíli, kdy je mu v šesti letech odstraněn sledovací monitor a je vybrán jako kadet do bojové školy. 
Tam cvičí děti – velmi mladé děti – protože mladý mozek je nejpružnější, nejrychleji se učí. Zde hledají při speciálních bojových hrách toho nejlepšího – budoucího velitele flotily a naději lidstva na poražení termiťanů.

To, co jsem zde napsala je pouze nepatrný střípeček toho, co se v knize děje. Nejvíc času jsem strávila pochopitelně s Enderem v bojové škole, ale ani na zemi se neděly nezajímavé věci. 
A pak tu bylo pozadí celé té záležitosti, postupně odhalované na začátku každé kapitoly. Pan autor velmi pomalu skládal celý obraz svého příběhu, ale pravdu jsem se dozvěděla až na konci.

Celá kniha je vystavěná na naprosto geniální myšlence a brilantní psychologii postav. 
Enderovi jsem fandila, to prostě jinak nešlo. Byl malé dítě vržené do světa bojů, her a nemilosrdné konkurence. Znič, nebo budeš zničen. Vyhraj, nebo zemři. 
Co na tom, že je všechno jen hra. 
Velící důstojníci v bojové škole vyvíjeli na děti extrémní tlak s cílem vypěstovat vojáka, který se nezlomí, který odolá šílenému tlaku, poradí si vždy sám – a bude sám. Zároveň jsou ale i oni pod tlakem nutnosti vsadit vše na jedinou kartu.

Na druhou stranu v obrovsky konkurenčním prostředí vznikala i zajímavá a pevná přátelství. Zbyl prostor i na důkladnou sondu do mezilidských vztahů, jednání lidí vůči sobě navzájem a příčin a důsledků jednotlivých událostí. 
Bavilo mě sledovat, jak Ender přemýšlí. Jak se vyrovnává s podstatou svého poslání – bylo mu jasné, že pokud neselže, stane se masovým vrahem, který vyhladí celou jednu rasu. Pokud selže, obětí bude lidstvo. Výcvik, který podstupoval, byl velmi akční, barvitě popsaný a nebyl problém si představit cokoliv z toho, co Ender zažíval. 
Bavily mě manipulace s názorem většiny, které mezi tím probíhaly na Zemi. Bavily mě i začátky jednotlivých kapitol, kde se ke slovu dostali velící důstojníci flotily, kteří probírali Enderův výcvik.



Vzhledem k tomu, že se jedná o scifárnu, je v knize docela velké množství technologií. Vše je ale popsáno a vymyšleno tak, že mě ani nenapadlo, že podobné věci neexistují, že nejsou možné. Myslím, že i ti, kteří podobným věcem moc neholdují, budou příjemně překvapení a příběh je bude bavit. Hlavně proto, že technické věci vyvažuje silná lidská stránka a příběh, který prostě musí zaujmout každého. Nějak si neumím představit, že by to nedokázal :).


Myslím, že pan autor svoji knihu promyslel velmi důkladně a nezapomněl na nic, co by správné scifi mělo mít. Určitě jí věnujte pozornost. 
A ne, film nestačí, protože jako vždycky v něm spousta věcí chybí – vlastně úplně všechno, kromě zajímavých vizualizací. Celé pozadí, psychologie hlavní postavy a její vývoj… Celá duše příběhu.  Prostě všechno to, co vám na konci knihy dá pěstí do obličeje a donutí vás říct: „Ty vole, tak tohle byl vyšší level.“


Anotace:

NEBULA 1985 & HUGO 1986! - Země je opět v nebezpečí. Mimozemská rasa je připravena k rozhodujícímu úderu. Přežití lidstva závisí na vojenském géniovi, který by měl vetřelce porazit. Ale kdo jím bude?Ender Wiggin. Geniální. Nemilosrdný. Lstivý. Mistr taktiky a strategie. A dítě.

Lidstvo jen se štěstím odvrátilo zničující útok mimozemské civilizace úlového typu. A protože nejlepší obranou je útok, rozhodlo se pro protiúder. Zatímco se po dlouhou dobu vysílané vesmírné lodě blíží k území nepřítele, program pro výchovu mladých velitelů se snaží nalézt toho pravého vůdce, jenž by zneškodnil mimozemskou hrozbu jednou provždy. Zdá se, že tím pravým je Andrew "Ender" Wiggin, geniální chlapec, jenž se v útlém věku stane hlavní nadějí na vítězství. Ovšem nároky na něj kladené jsou enormní, pokud zvítězí, stane se pachatelem xenocidy - absolutního vyhlazení mimozemské inteligentní rasy, a pokud prohraje, pak bude lidstvo vydáno na milost agresivnímu nepříteli. Žádný dospívající chlapec dosud nikdy nečelil tak vážné výzvě...

10. 10. 2018

Kouzlo kaligrafie - inkoust a inspirace



Oživte kouzlo ručního psaní a pohrajte si s inkoustem


Autor: Betty Soldi
Překlad: Růžena Pokorná
Nakladatel: Metafora
Rok vydání: 2018
Počet stran: 192



Můj názor:

Tahle kniha mě pokoušela od prvního pohledu. A nemyslím tím jen to, že je prostě krásná na pohled.
Spíš to, že ráda píšu, jenomže pouze na počítači. A najednou se objevilo Kouzlo kaligrafie a nabízelo možnost vrátit se ke psaní rukou a ještě by výsledek mohl nějak slušně vypadat.
Rozhodla jsem se tedy neodolávat pokušení a nechala si knihu od Metafory zaslat.


V úvodu knihy se mi představila paní autorka. Řekla něco o svém mládí, vztahu ke kaligrafii a tom, jak postupovala její kariéra právě v „krasopsaní“. I kdyby ale o tomhle nenapsala ani čárku, bylo by její nadšení pro písmo z knihy poznat. 
Z každé stránky číší radost z psaní
Fotky, které text doprovází, jsou velmi pěkné a vkusné. Na celé knize je zkrátka vidět, že paní autorka miluje to, co dělá a čím se živí. To je skvělá věc a ne tak častá.

Písmo je všude. Tak moc všude, že ho člověk už ani moc nevnímá. Paní autorka prostřednictvím své knihy chce zvýšit vnímání čtenáře k psanému slovu, chce inspirovat a probudit tvořivého ducha. Chce ukázat, že psaní je velmi osobní záležitost, dovednost, která se v moderním světě tak trochu ztrácí.
Co kniha neslibuje je to, že pokrok bude bez práce :).



Jedna část je celá věnovaná nácviku. 
Přímo do knihy můžete dělat čáry pro uvolnění ruky, psát malá slova, velká slova. Zkusit to rychle, pomalu, druhou rukou – prostě najít chuť psát rukou a ponořit se do toho. Pokud ovšem nebudete mít zábrany čmárat do knihy, jako já :). Značná část je věnována tomuto čmárání a pokusům podle zadaných úkolů a prozkoumávání vlastního písma.

Pak přijde o něco těžší chvilka. Pamatujete na písanku z první třídy? Tak tady zažijete návrat do dětství :) 
Paní autorka předepisuje na řádcích svá písmena a jede se po ní. Pěkně jedno za druhým. Zkusíte si malá i velká písmena a několik různých stylů. Cvičení na písmena je taky dostatek, takže nuda a jednotvárnost nehrozí. Paní autorce se daří probudit zájem a hravost. 
Dojde dokonce i na různé pomůcky k psaní. Ne jen na pero, tužku a štětec, ale i na takové věci, jako je rtěnka, zelenina, peří… Psaní třeba kávou. Můžete zkusit různé pokusy s papírem, psát bílou na černou, barvou na sklo, vystřihovat, různě zdobit – prostě si hrát.
Najdete nápady na velikonoční vajíčka, svatební přání, vánoční dekorace i obyčejné dopisy a věci pro vlastní potěšení.



Myslím, že paní autorce se podařilo svému předsevzetí dostát. Ukázala krásu písma a inspirovala ke zkoušení a nápadům jak si s psaním hrát. Mně osobně se hodně líbily vánoční nápady a na přání a cedulky na dárky nebo ozdobení balicího papíru je určitě vyzkouším.

Kniha je opravdu velmi krásně zpracovaná. Osobně oceňuji matný papír. Fotky na něm působí jaksi příjemněji a pohodověji, než by tomu bylo na lesklém. Napomáhají tomu i tlumené barvy a krásně zdobené písmo na každé straně. I když je kniha v měkké vazbě, je papír kvalitní, žádné tenké stránky.

Pokud máte doma člověka, který rád tvoří, tahle kniha je pro něj ideální dárek. Tvůrčí duše si s nápady vyhraje. Je nutné mít ale trochu trpělivosti, protože výsledky nejsou vidět hned. Tak zkoušejte :).


Za poskytnutí knihy k hodnocení moc děkuji nakladatelství Metafora. Na knihu se můžete blíže podívat zde.



Anotace:

Kaligrafka a návrhářka Betty Soldi vás vezme na soukromou výpravu, během níž začnete rozvíjet svůj vlastní styl a naučíte se vyjadřovat krásným kaligrafickým písmem.

Díky kreativním pracovním cvičením, která jsou součástí knihy:
-          seznámíte se s novými tvary písmen
-          naučíte se používat nové styly
-          objevíte nečekané nápady… Víte třeba, že psát můžete i mrkví?

S pomocí snadných a přehledných pokynů oživíte podmanivou kaligrafii zábavným způsobem.
Vytvořte si vlastní dárkový papír, jmenovky, veselé vzkazy, balonky na oslavu či neotřelé vánoční ozdoby. Nechte se inspirovat a uvidíte, jak se vaše kaligrafické umění bude rozvíjet. Kouzlo máte ve svých rukách!

Autorka speciálně pro české vydání do češtiny kaligraficky přepsala hesla z knihy a připravila pro čtenáře také celou českou abecedu.


7. 10. 2018

Děti času



Autor: Adrian Tchaikovsky
Překlad: Zdeněk Uherčík
Nakladatel: Triton
Rok vydání: 2018
Počet stran: 408



Můj názor:

Na začátku byl ambiciózní vědecký projekt, který měl za cíl osídlit vhodnou planetu ve vesmíru inteligentním životem. 
Na vybrané planetě proběhla terraformace a po té, co byla úspěšně dokončena, měla být na planetu vysazena várka pozemských primátů společně s jistým geneticky vypěstovaným „inteligentním“ virem, který měl uspíšit jejich vývoj. Pomoci jim s rozvojem inteligence a vybírat k množení jen ty nejlepší z nich. 
Hra na boha se ale pokazila už v začátku (jak taky jinak)…
Primáti se na planetu nedostali, ale něco jiného tam už bylo. A virus si s tím poradil tak, jak byl naprogramován. 
Vývoj na planetě započal…

Zatím co v hlubokém vesmíru vědci v čele s doktorkou Avranou Kernovou vypiplali novou planetu, na Zemi došlo ke katastrofě. 
Obrátili se proti sobě dvě názorové frakce lidstva a v konečném důsledku všichni prohráli. Země je dále neobyvatelná a žalostné zbytky lidstva se rozprchly do vesmíru v obrovských lodích – archách. V první linii příběh sledoval posádku archy Gilgameš a zoufalý boj posádky o zachování života nákladu v podobě hybernovaných lidí. 
A právě Gilgameš bude tím, kdo doputuje k planetě Kernové.

Planeta Kernové má svoje místo v druhé linii příběhu. V ní pan autor sleduje vývoj na planetě. Setkala jsem se s generacemi tvorů, jejichž pokroky a inteligence jsou díky viru na vysoké úrovni. Na to, že se nejedná o primáty, jsou lidstvu až nepříjemně podobní ještě v jedné věci – ve vynalézání způsobů, jak se navzájem zlikvidovat. Krom pokroku jsem tedy sledovala i boje druhů mezi sebou o místo na zemi (tedy pardon, na Kernové :)).
Husí kůže mi naskočila už v druhé kapitole, když mi doklaplo, co na planetě bylo a co začal inteligentní virus ovlivňovat. Pan autor si tím zařídil mou absolutní, i když mírně zhnusenou, pozornost.

Styl psaní je hodně prostý. Pan autor (a také překladatel) se nevyžívá v komplikovaných souvětích a ani ve zbytečně složitých slovech. Na čtení je to dost příjemné, i když poněkud suché. Textovou jednoduchost ale vynahrazuje zajímavá zápletka, která dokázala vzbudit mou představivost na maximum. Nakonec jsem přišla na to, že tento strohý styl psaní ještě více zdůrazňuje myšlenku díla a nebrání soustředění na děj a přemýšlení nad ním.

Kniha je hodně rozkouskovaná. V krátkých kapitolách jsou velké časové skoky – hlavně ze začátku. Musí to ale být, aby bylo možné postihnout celý vývoj druhů na planetě a putování lidstva vesmírem. Nejdřív mě to rušilo, ale postupně jsem plynutí času prostě přestala vnímat. 
Skoro jsem si připadala jako člen posádky, kterého každé dvě generace vytáhnou z hibernační nádrže, aby se podíval, jak vše pokročilo :). V této souvislosti mě pobavilo, jak tímto pan autor šikovně vyřešil problém s množstvím postav a jmen, která by musel tvořit. Základ byl pořád stejný – moji oblíbenci mi zůstali celou knihu.

Kapitoly jsou hodně krátké a úderné. Popisy prostředí jsou spíš stručnější, ale přes to dostatečné. Pan autor nevaří žádnou nadbytečnou omáčku. Jde rázně a přímo k věci, což knize hodně prospívá. Pořád se něco děje a vše se žene rychle kupředu. Tomu pomáhají i velké rozdíly v čase mezi jednotlivými kapitolami – klidně pár generací (!). 
Bohužel ale velké skoky přispívaly k tomu, že mě – alespoň z počátku - nic nenutilo knihu neodkládat, protože se vlastně nic nestalo, když jsem to udělala a k postavám jsem zatím neměla bližší vztah. Postupem času ale začal být děj natolik zajímavý a lákavý (asi ve třetině), že mě bez problémů udržel u čtení.

Jak už bývá u sci-fi časté, využívá i zde pan autor známých nešvarů a povahových rysů lidstva. A tím, že je předal jinému druhu a nechal ho s nimi pracovat, je špatnost určitých způsobů chování ještě výraznější. Pro srovnání zde byla posádka lidí na arše, které šlo především o zachování druhu a nález nového místa pro život, přeci jen to ale byli lidi a jejich pocit, že jako takoví mají na všechny věci právo, s nimi zůstal i po katastrofě na Zemi.
Líbila se mi myšlenka, že inteligentní bytosti – bez ohledu na životní formu - prostě musí mezi sebou neustále soupeřit. Bojovat o nadvládu kdo z koho. Ono to tak vážně je, obzvlášť když začne jít o krk, o zdroje nebo o víru a prosazení svého úhlu pohledu. Jenže tím, jak jsou bytosti inteligentní, jsou schopné sledovat i vlastní zájmy a cíle, které se úplně neslučují se zájmem druhu jako takového. Nakonec bojují nejen proti nepříteli, ale i mezi sebou.  

Kromě zajímavých myšlenek a uvažování – především u tvorů na planetě – zde pochopitelně nechyběl i technologický pokrok. 
Protože ti na planetě nebyli lidé, neměli jejich technologie a také uvažovali poněkud jinak, musel si pan autor vystačit s tím, co měl. A zvládl to skvěle! Technologie tvorů a její fungování bylo úžasné. A přitom nic fantaskního a nepravděpodobného. Já jim dokonce fandila víc, než lidem, protože jejich pokrok bylo neskutečně zajímavé sledovat. Pan autor mě provedl doslova od „doby kamenné“ až k vesmírnému věku. Navíc vše popsal velmi jednoduše a srozumitelně, takže mi technologie nedělaly žádný problém.

Celkově tedy hodnotím knihu jako velmi podařenou, jak po stránce příběhové, tak po stránce technologické. Pan autor mě velmi mile překvapil a kniha velmi bavila. I když se mi jím zvolený živočišný druh ze začátku spíš hnusil, dokázal mě pro něj nadchnout. Pokud chcete nějaké scifi ve kterém půjde o stvoření zcela nového druhu ve vesmíru a zároveň zápas lidstva o přežití, je tohle kniha pro vás. Jakmile se začtete, slupnete ji jako malinu.



Za poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám. Pokud vás kniha zaujala, najdete ji zde i s ukázkou k nahlédnutí.




Anotace:

Kdo zdědí novou Zemi?
Poslední zbytky lidstva opouštějí umírající Zemi a zoufale hledají nový domov. Vydávají se na cestu podle starých hvězdných map svých předků a nalézají největší poklad minulosti – terraformovanou planetu připravenou pro lidský život.
Ale v tomto novém Edenu není vše úplně v pořádku. Planeta nečeká na lidstvo prázdná a čistá. Její noví vládcové ji z bezpečného přístavu proměnili na nejhorší noční můru lidstva. Blíží se nevyhnutelný střet dvou civilizací a stejně nevyhnutelný boj o přežití. Osud lidstva je na vážkách. Kdo je skutečným dědicem nové Země?


4. 10. 2018

Čtvrtletka III. 2018



Je to tu!
Moje nejoblíbenější roční období. Pokud tedy pominu nářek umírajícího léta, což bývá vždycky nostalgické a smutné, je podzim úžasně zklidňující záležitost. 
Nádherně voní. 
Přichází čas svíček a čtení v posteli a taky – juchú – více času na psaní. 
Tma prostě pomáhá všemu tvůrčímu.



Srpnová vedra ale zase přála čtení někde ve stínu a pomohla tomu i série Trůny, od které se fakt nedalo odejít – úplný maas-masakr. První díl mě zase až tak nenadchnul, ale postupně se to zlepšovalo. 
A samozřejmě jsem natrefila i na hromadu jiných skvělých knih. Níže můžete posoudit sami :)
Taky padl můj čtecí plán na tento rok – 80 knih je přečtených :) a čtvrtrok ještě přede mnou :). Takže si přidám na stovku.

Jak se mi vedlo v číslech?

Počet přečtených knih v červenci byl 11 a dohromady to hodilo 4.034 stran.
srpnu jsem si dala rekord, 12 knih a 4.959 stran
září jsem nikam nekvaltovala. Mám pouze 6 knih a 2.782 stran.

Celková váha všech papírových knih přečtených za čtvrtletí je 7,65 kg. Ještě že to netahám zároveň. E-knihy jsem nepočítala, váha čtečky se mi nezdá být vypovídající hodnotou o čtenářově posilování :)



Které knihy přispěly k pohodovému čtvrtletí?

Přečteno ve čtečce:
Stín věcí ztracených*, Třpytící se město*, Čas něhy, Půlnoční sny, Všechno bude fajn, Nikdyuš*, Půlnoční koruna, Královna stínů, Říše bouří, Cinder & Ella 2: Šťastně až na věky*, Nákaza.
Přečteno v papíru:
Něco skutečného*, Démoni jsou věční, Mezi zloději*, Válka zrcadel*, Na život a na smrt: Román o Anně Boleynové, Zakletá*, Tvář vody*, Padlý dědic, Krutá krása*, Je to i můj život, OTKA, Podzim, na který nezapomenu, Skleněný trůn, Dědička ohně, Prohnilé království, Neznáš mě*, Elementum 2: Tajemství sudby*.

Ty knihy, na které už názor na bloGu je, jsou označeny u názvu *. Všechny články, které si budete chtít přečíst, najdete v seznamu článků na bloGu zde. Nebo v albech na FCB tady.

Co mi přibylo v knihovně?

Podzim, na který nezapomenu, Zadrž hvězdy, Cesta ze ztracena, Kdybys mě teď viděla, Svět poté, Padlý dědic, Pekelná díra: Vzpoura, Alenka v říši zombií a za zrcadlem, Ptačí zpěv, OTKA, Dcery pana Darcyho, Snílek neznámý, Prohnilé království, Vita nostra, Dračí město, Půl krále, Sleduj mě, Malé ženy, Škola dobra a zla: Vzhůru za slávou

Všechny přírůstky jsou k nahlédnutí na FCB stránce bloGu zde.
Výtisky ke zhodnocení, které mi poslali z Metafory, Omegy a Palmknih najdete pohromadě tady i s odkazy na hotové články. Za poslané knihy moc děkuji!



Výhry  a dárky:

Epos o panáčkovi – podepsaný výtisk knihy mi věnoval sám pan autor jako poděkování za to, že jsem si přečetla jeho novou knihu z panáčkovského univerza a napsala mu svůj názor. Moc děkuji!
Hlas barev a tvarů – knihu jsem dostala od dědečka mého přítele, který ji sám napsal a mám ji i s věnováním. Děda napsal knih víc, takže příště mám slíbenou další :)

INK – výhra na FCB stránkách nakladatelství MOBA
Jasnozřivost – výhra na FCB stránkách nakladatelství Motto
Manželka mezi námi – výhra na FCB nakladatelství Albatros
Ztraceni – soutěž na webzinu Děti noci
Balíček balík knih v soutěži s Humbook FCB stránkami  - Ztracené hvězdy, trilogie DYMILY, duologie Tisíc kousků tebe a Deset tisíc nebí nad tebou, trilogie Sníh nebo popel

Všem, kteří toto čtvrtletí vypsali soutěže, moc děkuji! Pochopitelně obzvlášť těm, jejichž soutěž se mi poštěstilo vyhrát :).
Všechny najdete pohromadě tady i s odkazem na článek, pokud se mi už knihu podařilo přečíst a zhodnotit.

Ambiciózní knižní plán na podzim a konec roku

Jednak bych chtěla přečíst co nejvíc domácích zásob, což se mi daří lépe a lépe. 
Možná je to i tím, že jsem celkem omezila recenzní výtisky a hodně si vybírám, co opravdu číst chci. Každý měsíc si chci také přečíst některou z knih, které mi tu leží už hodně dlouho a rozhodnout se, jestli si ji nechám nebo bude hledat nový domov. Akce proběhne v rámci vybudování nového místa v knihovnách a předsevzetí, že budu mít doma opravdu jen ty knihy, které budu číst znova. Angličtinu už si jako předsevzetí nedávám, protože to je fakt o náladě.
Vzhledem k tomu, jaké pecky vycházejí před Vánocemi, mám takové tušení, že se mi domácí zásoby spíš rozrostou, ale i tak jich určitě stihnu hodně přečíst.

Závěrem

Chtěla bych poděkovat Palmknihám za možnost s nimi dlouhodobě spolupracovat a za recenzní kousky do mojí čtečky, které mi posílají. Této spolupráce si patřičně vážím a doufám, že i oni jsou spokojeni. Moje díky si zaslouží také nakladatelství Metafora, což je moje druhá pravidelná spolupráce, která mi dělá radost knihami. Doufám, že moje články potěšily zase je :) Už delší dobu si užívám i spolupráci s nakladatelstvím Omega. Takže moc děkuji i jim.
V neposlední řadě děkuji i svým pravidelným i nepravidelným čtenářům a těm, kteří občas zanechají komentář. Těší mě, že je vás tolik a komentáře mi vždycky udělají radost.

Přeji všem krásný podzim a hodně parádních příběhů!



30. 9. 2018

Elementum: Tajemství sudby



Autor: Jiří Dittrich
Série: Elementum (2. díl)
Nakladatel: Epocha
Rok vydání: 2018
Počet stran: 496



Můj názor:

Na druhý díl jsem čekala dlouho.
Myslím, že jsou to dokonce už dva roky, co jsem četla jedničku a konečně se mi do ruky dostal i druhý díl. S prvním dílem jsem byla hodně spokojená i přes drobné výhrady.  Takže hurá na dvojku!

Můj článek o prvním dílu najdete zde.

POZOR! Pokud jste nečetli první díl, můžete tu k němu objevit nějaký ten spoiler.

V první knize, Elementum, jsem se seznámila s Alexem. Mladým králem říše Miory To že je král se pochopitelně dozvěděl v ne úplně vhodný okamžik a ke svému titulu získal i nadpřirozené schopnosti v podobě ovládání elementů a bratra, který mu jde po krku. 
Když odjel do své podzemní říše, musel opustit město, kde vyrůstal, rodinu a přátele. Získal ale nové a ještě i novou lásku – Abby. 
Když se naučil elementy ovládat, byl nucen svést monumentální bitvu se svým bratrem. Ten bohužel na konci prvního dílu uprchl neznámo kam. Alex ví, že ho musí chytit a zabránit mu v dalším ohrožování království a především v útěku do světa na povrchu…

Takto akčně tedy první díl končí a druhý na něj ihned navazuje.

Alex v podzemní říši pátrá po bratrovi, ale blíží se jeho narozeniny, tak mu je umožněno vrátit se na pár dnů ke své náhradní rodině na povrch. Abby a Sam ho mají doprovodit. Děj se tedy přesouvá zpět do města, kde Alex vyrůstal. A ani problémy a nebezpečí nezůstávají ukryté v podzemí…

Kniha je psána podobným stylem, jako první díl. Pan autor nijak neváhá používat svoji pestrou slovní zásobu a text je opravdu barvitý a pěkně se čte. Některé použité výrazy mi sice připadaly v daných souvislostech trochu zvláštní, ale nic nepříjemného nebo rušivého to nebylo. Například za moji alergii na „jelikož“ pan autor nemůže :).

Příběh by pravděpodobně snesl menší zkrácení. Občas jsem se přistihla, že ztrácím pozornost v částech, které se netýkaly přímo boje proti zlu a ovládání elementů. Akční scény s elementy jsou totiž jednou z nejsilnějších stránek knihy a byla jsem ráda, že hrdinové svedli opět několik zajímavých bitev s protivníky. Došlo při tom i ke značnému poškození lokalit v "našem" světě, ale to se prostě stává :).

V čem se pan autor hodně zlepšil, jsou popisy vztahů mezi postavami. V prvním dílu mi připadaly zvláštní, možná až nepříjemné – hlavně vztah mezi Alexem a Abby. Ve dvojce naopak. Vztahy byly podstatně uvěřitelnější a tyto pasáže se četly o poznání příjemněji. 
Přes to musím říct, že pan autor má silnější stránku v popisu bojů než v milostných scénách – a to je dobře, kdyby to bylo naopak, kniha by byla úplně o něčem jiném, než je boj mezi bratry. To, jak Alex představil Abby rodičům, se u mě nicméně postaralo o pořádný záchvat smíchu :). Doufám tedy v další zlepšování vztahových linek a věcí okolo lásky do budoucna nebo minimalizování jejich přítomnosti, jako tomu bylo v Tajemství sudby.

Oproti prvnímu dílu je tu ještě jedna změna. Zdálo se mi, že příběh obsahuje daleko více rozhovorů a přímé řeči vůbec, než popisů prostředí. 
Není to ale tak, že by byl příběh nějak ochuzen. Popisy běžných věcí v našem světě jsem si dokázala představit bez problémů po svém, možná proto ani pan autor necítil tolik potřebu se jim věnovat a spolehl se na to, že si čtenář poradí. Co by mohlo dělat problém, je užívání elementů – tady pan autor ale popisy nefláká. 
Rozhovorů mezi postavami bylo, mírně řečeno, fakt hodně :). Postavy žvanily jako divé, ale mladí jsou prostě ukecaní. Měli občas docela vtipné hlášky. Někdy probírali věci, u kterých mi připadalo neuvěřitelné, že by se o nich náctiletí bavili přede všemi a velmi otevřeně. Chápu ale, že jiná možnost nebyla. Protože příběh vypráví Alex, muselo k těmto rozhovorům (především vyznáním) docházet v jeho přítomnosti, abych je měla možnost slyšet. Alexovi by ale neuškodilo trochu více empatie a neměl by nutit svoje přátele do nepříjemných a intimních zpovědí na veřejnosti :)

Na konci si pan autor opět nastřelil zajímavou zápletku do dalších dílů. Nejsem si ale úplně jistá, zda natahování na díly knize prospěje. Už teď se mi zdálo, že vyprávění bylo až příliš podrobné a kniha by snesla menší proškrtání. Neumím si tedy moc představit, co bude v dalších třech (!) knihách. Výhodou knihy je, že pan autor píše natolik čtivě, že se u textu nenudím, pokud by ale mělo ještě ve třech knihách probíhat vše podobně, nejspíš se nudit začnu. A to navzdory čtivosti textu. 
No, nechám se překvapit, co další kniha přinese a jak si s problémem nechtěného vykrádání sám sebe pan autor poradí. Věřím, že nápadů má dost na to, aby k podobné věci nedošlo.

Pokud jste četli první díl, určitě se čtením druhého neváhejte. Byla by škoda si to odepřít. Druhý díl bez prvního se ovšem číst nedá, takže vy, kteří jste nečetli, sežeňte si nejdřív jedničku, ať víte, jak Alex k dovednostem přišel. 
Můžete se těšit na příjemnou akční zábavu pro milovníky oddechovější fantasy ve stylu YA. A jako bonus máte vypravěče kluka, což je samo o sobě dost osvěžující v záplavě ženských hrdinek.

Za výtisk knihy ke zhodnocení moc děkuji Jiřímu Dittrichovi.


P.S.: A abych nezapomněla – obálka je opět parádní a k příběhu se skvěle hodí.


Anotace:

Největší starostí Alexe Summerse byla blížící se maturita. Pak se mu ale život obrátil naruby, když zjistil, že je potomkem královské rodiny jedné z nejstarších, dávno zaniklých civilizací, jež vládla magickou mocí. Přesněji všemi silami přírody. Tato civilizace ale nikdy nezanikla. Už po tisíce let se skrývá mimo zraky lidstva a nyní se nachází v nebezpečí. Aby Alex zabránil krveprolití a zkáze, musel se postavit vlastnímu bratrovi. I když ale vyhrál bitvu, válka pokračuje – šílený Zek se ukryl se svými přívrženci v horách a plánuje pomstu. A Alex, třebaže si již osvojil všechny magické schopnosti, je nyní zranitelnější víc než kdy dřív. Musí se totiž vrátit zpět do normálního světa, k lidem, kteří jej znají jako obyčejného středoškoláka. K lidem, kteří budou nyní v ohrožení života. Pokud Alex selže, ulice lidských měst zrudnou krví a vše pohltí nekonečné plameny...


28. 9. 2018

Má lady Jane


Nosit korunu je fuška... A manžel je tak trochu kůň.


Autor: Cynthia Hand, Brodi Ashton, Jodi Meadows
Série: The Lady Janies (1. díl)
Překlad: Romana Bičíková
Nakladatel: Fragment
Rok vydání: 2017
Počet stran: 408



Anotace:

Historie se nemusí brát příliš vážně… Dopřejte si královskou zábavu!
Jana Greyová má za sebou totéž, co řada šlechtičen před ní: svatbu s naprosto cizím mužem. Navíc má tu smůlu, že sňatkem se ocitla přímo uprostřed politického komplotu, který svrhl z trůnu jejího bratrance, krále Eduarda, a z ní udělal královnu. Na celýc
h devět dní! Má opravdu vládnout, nebo řešit, že má hrad plný spiklenců a její novomanžel se ve dne proměňuje v koně? 
Originální fantasy na motivy historických událostí, které ale nebere příliš vážně. Čeká vás dokonalý černý humor, nadsázka, láska, dobrodružství a dokonce i troška magie.


Můj názor:

Knihu jsem pořídila, protože mě naprosto uchvátila recenze, kterou jsem na ni četla – bohužel už nevím, který blog to byl. I tak ale děkuji za doporučení :). Ještě jsem nikdy nečetla žádnou podobnou knihu, která si historické události upravuje po svém a ještě slibuje, že se u ní zasměju. No a pak taky ta tudorovská doba, že :). Prostě neodolatelné.

Příběh mě přivedl do Anglie na dvůr krále Eduarda, syna Jindřicha VIII. a jeho třetí ženy Jany Seymourové. Hned první kapitola by byla velice smutná, kdyby to nebyla taková sranda, protože autorky vzaly celou věc s humorem – Eduard se dozvídá, že umírá na souchotě. Údajně mu zbývá už jen několik měsíců a tak je nutné zajistit nástupce trůnu. Na scénu přichází rádce Lord Dudley a přiměje Eduarda podepsat prohlášení, ve kterém jmenuje nástupkyní trůnu Janu Greyovou, sestřenku a kamarádku z dětství a její mužské potomky. Jana se tedy musí vdát, aby k těm mužským potomkům měla jak přijít, a pohotový Lord Dudley ihned ochotně nabídne svého syna Gifforda. Pohledný mladík Gifford má jen jeden drobný nedostatek. Je to kůň! Doslova kůň – tedy vlastně jen od úsvitu do soumraku…

Zdroj

A tady už začíná historie nabývat poněkud nečekané skutečnosti :).

V Anglii v tomto příběhu totiž nejde o spor mezi katolickou a protestantskou církví, ale o Verity a Ediany. Verité jsou obyčejní lidé, to Ediani jsou ti zajímaví. Mohou se totiž měnit ve zvířata. To vysvětluje situaci s koněm. Oba tyto lidské druhy se z pochopitelných důvodů moc nemusí, i když žijí vedle sebe a Verité často ani nevědí, že s nimi nenáviděný spoludruh sedí u stolu…

Kniha slibuje zábavný příběh a ráda říkám, že sliby dodržela. Ne, že bych úplně brečela smíchy, ale bavila jsem se dost dobře na to, abych mohla knihu označit za vtipnou. Na to, že příběh psaly tři dámy, je až obdivuhodně ucelený a nedá se poznat, co spáchala která a kde se vystřídaly při tvorbě děje. Příběh je takovým milým náhledem na velmi alternativně podanou historii. Základy jsou skutečné, ale dům na nich stavěl šílenec. Nejlepší na tom je, že se mi to líbilo více, než skutečnost. Vzhledem k tomu, že mám tohle období načtené, mohla jsem si pěkně vychutnat to, jak krásně autorkám zapadaly jejich úpravy do skutečných událostí. Obzvlášť se jim hodilo využití oněch církevních rozporů. Autorkám se podařilo udržet humornost v rozumných mezích a netlačily do textu vtipy násilím. To je bezesporu jedním z dalších kladů knihy. Nikdy jsem si v průběhu čtení neřekla, že to už je moc přehnané.

Knihomilovnice Jana Greyová je sympatická bytost a to nejen proto, že má ráda knížky, ale jejím celkovým přístupem k životu. Jejího manžela Gifforda jsem si oblíbila v momentě, kdy se poprvé po svatbě proměnil v koně a sežral nevěstě svatební kytici. Král Eduard mě zase dostal svým ironickým přístupem ke své nemoci a k panování vůbec. Padouši v příběhu byli takoví roztomile nemotorní ale zároveň i schopní padouchovat do té míry, aby to bylo uvěřitelné.


Celkově prostě mohu knihu doporučit všem, kteří chtějí něco trochu lehčího a svěžího na odpočinutí. Já zatím budu očekávat příběhy o dalších slavných Janách, které autorky chystají. Už se těším, s čím zase přijdou :).