20. 8. 2018

Paní půlnoci



... aneb velké, větší, největší zklamání...


Autor: Cassandra Clare
Série: Temné lsti (1. díl)
Překlad: Eva Maršíková, Alžběta Lexová
Nakladatel: Slovart
Rok vydání: 2017
Počet stran: 608



Můj názor:

Další série ze světa lovců stínů mě tentokrát zavedla do Los Angeleského institutu. Hlavní hrdinka – drsňačka Emma Carstairsová narazí na cosi záhadného - mrtvolu popsanou záhadnými runami, co by mohlo nějak souviset se smrtí obou jejích rodičů - i oni měli tyto runy na tělech. Protože ji jejich smrt hodně trápí a touží odhalit viníka, pustí se po stopě záhadného vraha podsvěťanů. Pomáhat by jí měl její parabatai Julián Blackthorn, jenže toho trápí úplně něco jiného. Zakázaná láska k Emě. Jak totiž dobře víme, parabatai se prostě romantickou láskou milovat nesmějí, jenže poručte srdci, které to tak cítí…

Pro to číst tuhle knihu bylo hodně důvodů. Nádherná obálka mluvila pro knihu sama o sobě – i když se později ukázala být značně neodolná. To že se příběh měl odehrát v mém oblíbeném světě lovců stínů bylo další plus. A taky mě lákaly slíbené nové postavy. U paní autorky jsem si zvykla na příjemnou romantiku a napínavé scény a čekala jsem to i zde.

Jenže…

V Paní půlnoci se mi zdá, že se paní autorka pokouší překlenout hranici fantasy pro dívky a pouští se do vod fantasy pro dospělejší publikum. Bohužel se mi zdálo, že uvízla někde na půl cesty a s dospěláckými fantasy by koketovat neměla. 
Do knihy jsem se začítala hrozně dlouho. Připadalo mi, že se pořád nic pořádného nedělo. Bojovala jsem s textem ještě na straně 250 a to už mi připadá hodně na začítání se.  Nejspíš už bych měla se světem lovců stínů skoncovat, protože už mi asi nemá co přinést. 
Je to škoda. První série mě bavila, četla jsem ji několikrát. Druhá byla také skvělá, ale tato třetí nepřináší nic nového a bohužel ani zajímavého. Spousta rozhovorů mezi postavami mi až nápadně připomínala pouhou vatu. Také většina scén v knize byla prostě navíc. 
Svoji typickou Cassandru Clare jsem dostala zpět až někdy hluboko po třísté straně, kde se příběh konečně rozjel a zajímavých situací přibylo.

Jak mi v jejích knihách nevadí velké množství postav, tentokrát už to pro mě bylo příliš. Příliš mnoho malých dětí, které se dost dlouho jen motaly, než začaly vést sami vyšetřování. To jako vážně? Nevadí mi, když bojují lovci stínů okolo osmnácti let, ale devítileté děti že by sami vyšetřovaly tak závažné zločiny a podařilo se jim to utajit před dospělými, tak to už je moc. 
Krom toho jsem si tentokrát neoblíbila ani Emmu ani Juliana. Dokonce ani trochu svérázný, no spíš pomatený, nejvyšší čaroděj Los Angeleský mi nesedl. Postavy celkově pro mě v tomhle díle nebyly přitažlivé.

Taky se mi zdá, že paní autorka už lehce přestřelila s podivnou současnou zálibou cpát do knihy to, čemu někteří říkají menšiny. Vážně, tolik gayů v knize snad nikde jinde není. Ne, že bych proti nim něco měla, ale zde se mi to zdálo už přehnané – schválně, kolik bi nebo gay párů jste tam napočítali? Dokonce zde máme i adopci dětí gay párem.  
Pár Alek a Magnus byl v pohodě, fandím jim už od první série, ale další mi připadali už navíc, vecpané tam proto, že to paní autorce v prvním pokusu klaplo. Umělou korektnost za každou cenu nemám ráda a tímto si u mě paní autorka rozhodně nešplhla. Navíc jí to prostě nejde. V těch pár LGBT knihách, které jsem přečetla, působí celá věc naprosto normálně a přirozeně a čtenář se s tím snadno sžije, hrdiny si oblíbí a přeje jim. Tady ne. Je to jako pěst na oko. A to nebyl jediný problém knihy.


Žádná akce, zdlouhavé popisy, zbytečné problémy a rýpání se v nich a podivná deprese, která ze stránek koukala. A na paní autorku hodně slabá romantická linka mezi nesympatickým párem. To je tak asi v kostce shrnutí mých dojmů z knihy. 
Poslední třetina, byť zajímavá, to nezachránila. Už jsem byla moc otrávená tou nastavovanou kaší, která předcházela. Další díly číst nebudu. Raději se vrátím k původním sériím ze stínoloveckého světa. Tady totiž platí, že v nejlepším se má přestat.


Anotace:

Los Angeles, 2012. Je tomu již pět let, co dvanáctiletá lovkyně stínů Emma Carstairsová přišla za Temné války o oba rodiče. Dnes už Emma dávno není dítě, ale mladá žena odhodlaná k pátrání a pomstě. Spolu se svým parabátai Juliánem Blackthornem musí překazit nekalé spiknutí a rozbít síť temné mafie, jejíž dlouhé prsty sahají od Sunset Stripu až k magickým hlubinám oceánu a plážím v Santa Monice. Aby to dokázala, musí se však naučit důvěřovat svému srdci, které ji, zdá se, svádí na scestí…
Románem Paní půlnoci otevírá Cassandra Clare další strhující a vášnivou trilogii ze světa lovců stínů.



12. 8. 2018

Mezi zloději



Autor: Douglas Hulick
Série: Příběh bratrstva (1. díl)
Překlad: Dana Chodilová
Nakladatel: Baronet
Rok vydání: 2012
Počet stran: 464



Můj názor:

Tahle kniha patří opět k náhodným nákupům, které se uskutečnily už kdysi dávno, a od oné pradávné doby na knihu tiše sedal prach. V rámci letní akce „přečti ležáky“ jsem ji vytáhla z knihovny a… nestačím se divit. Čekala jsem něco úplně jiného, než obálka naznačuje.

Pan autor si vymyslel velmi zajímavé prostředí. Celá kniha se sice odehrává ve dvou čtvrtích města Ildrecca, ale to jí nezabránilo mě tímto prostředím naprosto okouzlit. Aniž by ovšem zmiňovala cokoliv krásného. 
Město je toho času pod nadvládou císařství, které udržuje moc mezi drobnými (i většími) politickými hráči podsvětí více méně v rovnováze. Jakmile by se stalo, že některý z bossů podsvětí vystrkuje růžky až moc, císařství rázně zakročí. Moc se tedy dělí a přes to, že se bossové nesnášejí, dalo by se říct, že si nezasahují do svých sfér vlivu. Tedy prozatím. 
Ve čtvrti Deset cest se totiž něco děje. Šeptanda roznáší drby o tom, že se kdosi možná snaží rozeštvat ostatní, vyprovokovat střet a převzít kontrolu…

Tyto drby zachytí Drothe. Má to totiž v popisu práce. Je Čenich – pro svého šéfa v ulicích sbírá drby, vyhodnocuje informace, dává si dvě a dvě dohromady a všelijak podobně špioní. Vypadá to, že v Deseti cestách narazil na něco obzvlášť žhavého, na něco, co vyšle v jeho stopách nájemné vrahy. Drothemu jde najednou nejen o pověst, ale i o život a na celé té věci něco strašlivě smrdí.

Co má kdo za lubem? 
Kdo stojí za vodícími drátky svých zmanipulovaných podsvětních loutek? 
A jak to souvisí s jistou velmi starou knihou?

Jak už jsem psala, kniha je naprosto podmanivá. Svojí kombinací magie a zločineckého života v jednom císařství, kde vládne jedno ze tří vtělení Císaře absolutní mocí, si musí přitáhnout prostě každého vyznavače temných příběhů a špinavých stok. Žádný velký luxus zde opravdu nebude, naopak jsem se s hrdinou prošla doslova kanály a prolila potoky krve v honbě za rozkrytím podivné záhady. Atmosféra, kterou pan autor vytvořil, byla labužnickým soustem. A pak taky samozřejmě to hejno magorů, kteří se v příběhu pohybovali.

V knize není žádný kladný hrdina – ani ten hlavní. Všechno jsou to zločinci, vrazi, šéfové band, nájemní zabijáci, donašeči, kurtizány… To ale neznamená, že jsem si mezi nimi nenašla oblíbence. Přece jen někteří byli „lepší“ nebo aspoň byla jejich osobnost, inteligence a uvažování zajímavé. V tomhle všechna čest – postavy byly opravdu vymazlené do detailu. 
Samozřejmě ve městě žili i normální občané, těch si ale příběh moc nevšímal, pokud nebyla zapotřebí nějaká ta civilní mrtvola (dav civilních mrtvol).

Drothe byl téměř hlavním adeptem na romantického hrdinu. Tedy byl by, kdyby na něm bylo aspoň něco romantického. Okouzlil mě ale svým uvažováním a inteligencí. Na grázlíka byl nakonec docela férový chlap, kterému záleželo na lidech s ním spojených.
Kells byl tím přijatelnějším z velkých bossů podsvětí. Opět to u mě vyhrál díky své inteligenci a rovnému chování. Mám ráda zmetky, kteří mají zásady.
Degan Bronzový, to byl úplně jiný kalibr. Smrtící bojovník, kterého bylo možné si pod přísahou najmout k jakémukoliv úkolu – pokud jste neměli strach ze službičky, kterou bude chtít na oplátku po vás.

Tohle tedy byla moje top trojka, ale i vedlejší postavy stály za zapamatování. I kdyby jen proto, že šlo vážně těžko odhadnout, jakou hru kdo vlastně hraje.

Celá zápletka je hodně zamotaná a komplikovaná, což je jedině dobře, protože to skvěle poutalo moji pozornost a neustálé zvraty a překvapení mě nutily číst dál. Pan autor si se svojí zápletkou opravdu pohrál. Napomáhá tomu i umístění děje do podsvětí mezi zloděje – tam se totiž dělá úplně jiná politika než v palácích. Jsou tu jiná pravidla – jsou tu vůbec pravidla? Ale jo, přece jen si hrdinové nemohli dovolit všechno.  
Při vyřizování svých věcí aktéři příběhu nejednají v rukavičkách a tak kniha nabídne i několik hodně surových scén, kdy se bojuje, získávají se informace (au, au) a srovnávají účty. Hlavní hrdina je tak trochu mezi mlýnskými kameny silných hráčů a snaží se nejen přežít, ale také si v té hře přihřát vlastní polívčičku.

Upřímně musím přiznat, že to je jedna z nejlepších a nejpropracovanějších městských fantasek, co jsem měla v ruce. A to se mi podařilo uchvátit pouze první díl. 
Po dočtení mi zůstaly oči pro pláč nad další nedovydanou sérií. A tady je to vážně škoda, protože tu atmosféru, které se mi dostalo, bych si moc ráda vychutnala v dalším pokračování. Smůla, no… První díl je ale částečně ukončený, takže se dá přečíst samostatně. Jen se prostě nedozvím, jak to bylo dál. Na anglický originál v tomto případě nemám spády, myslím, že by mě to tolik nebavilo. Překlad byl totiž podle mě jednou z věcí, která atmosféře příběhu napomohla.

Jít do toho, či nejít?

Rozhodně jít. Jednak knihu seženete za pár šupů (pokud ji teda ještě seženete) a dvak to prostě stojí za to. Obzvlášť pokud oblibujete městskou fantasy. Aspoň si ji sežeňte v knihovně, když nechcete investovat, ať si mám o ní s kým popovídat :).


Anotace:

Ildrecca je nebezpečné město, pokud si nedáte pozor na to, co děláte. Abyste dokázali vládnout ulicím a přežít, chce to šikovnou ruku a bystré oko. Drothe naštěstí oplývá obojím. Je již léta členem Bratrstva. Zadává si se zloději a vrahy z nejšpinavějších uliček i z těch nejnoblesnějších čtvrtí. Při práci pro vládce podsvětí vyhledává a likviduje potíže uvnitř organizace - a k tomu si bokem vydělává pašováním vzácných předmětů.
Když mu však šéf nařídí, aby vypátral, kdo dotírá na členy jeho klanu, objeví daleko větší záhadu - knihu, po níž, jak se zdá, pátrá spousta dalších smrtelně nebezpečných lidí. Knihu, která je možná schopna svrhnout vládce a zničit zločinecké podsvětí. Knihu, která nyní pálí Drothea do rukou...



5. 8. 2018

Třpytící se město



Autor: LenkaLB
Série: Lea Honor (1. díl)
Nakladatel: nevydáno
Odkaz na knihu: číst zde




Můj názor:

Knihu na přečtení jsem dostala od samotné autorky. A když mi byla nabídnuta, neváhala jsem ani chvilku, protože anotace zněla jako něco, co mi bude sedět a do čeho se zamiluju. 
Pošoupla jsem v pořadníku několik velikánů světové literární scény a pustila se do knihy. A můj závěr? Čtěte dál :).

...

Kdysi dávno na bitevním poli zachránil jeden válečník život druhému. Z nezměrné vděčnosti se zrodilo přátelství a z přátelství slib, který měl poznamenat osud jejich dětí. Nejstarší syn jednoho měl jednou pojmout za manželku nejstarší dceru druhého.
Okamžik sňatku nadešel. 
Nejstarší syn, Thomas Honor, přijíždí do Sluneční vesnice pro svoji nevěstu. Cesta je to neradostná. Jede splnit slib, jak mu velí čest, ale v hloubi srdce touží po jiné ženě. Protože cestu dlouho odkládal, okolnosti se zkomplikovali. Nejstarší dcera Libertasů není ve stavu, kdy by se mohla provdat. Její otec se ale přes to rozhodne splnit slib. Má ještě mladší dceru. A tak se budoucí nevěstou stane sedmnáctiletá Lea. 
Nadcházející sňatek je pro ni velkým a nepříjemným překvapením. Nechce se vdát, nechce opustit domov. Na výběr ale nedostane a tak opouští sluncem prozářený domov a vydává se – neochotná a vzdorující  - do země svého budoucího muže, kde slunce téměř nesvítí.



Na knize, hlavně tedy na jejím začátku jde hodně poznat, že je to prvotina, která neprošla odbornou redakcí. V prvních kapitolách se najde celkem dost patosu a věcí, které mě od čtení téměř odrazovaly. Na druhou stranu ale i několik velmi slibných okamžiků, které mě zase nutili pokračovat. 
Nutno říct, že se to slabší se zlepší velice rychle. 
V momentě, kdy se přestanou řešit pouze vztahy a dojde na akci a nebezpečí, mě kniha začala bavit (někde mezi stranou 40 a 50) a příběh byl opravdu zajímavý. Byla jsem zvědavá, co se bude na stránkách dít, takže jsem pokračovala ve čtení.

Postavám trvalo dost dlouho, než mě přesvědčily, že jsou takové, jak bylo paní autorkou řečeno. 
Lea měla být výbušná, energická a vzdorující – hlavně co se nechtěného sňatku týká. Ze začátku taková nebyla. Její chování a postoje se měnily tak často, že jsem měla problém určit, co je vlastně zač a najít si k ní cestu. 
Totéž mužská hlavní postava Thomas. Připadal mi nezajímavý, slabý, nechápala jsem proč má být válečník. Vlastně se řešilo spíš to, že na něj letí ženské místo toho, jak je dobrý s mečem. 
A ostatní? Válečnice Fleur mě například překvapila naprosto nedospělými reakcemi, které jí neměly projít. Zdálo se, že Thomas, jako velitel, by si autoritu prostě neudržel. Trochu moc s ním cloumaly city a nerozhodnost a to mi k válečníkům nesedí. Chápu, že přesně toto bylo pro příběh potřeba, ale trvalo mi, než jsem tomu přišla na chuť. 
V průběhu čtení se ukazovalo, že šlo jen o nepodařený první dojem. Postavy se začaly vyvíjet velmi slibně.

Zajímavý byl vztah mezi hlavními hrdiny. Jejich rozepře někdy byly dětinské a Leino trucování taky. Příčiny hádek a nedorozumění však působily dobře a Thomasovy přešlapy, které nadělal, by mě na Leině místě vytáčely úplně stejně. Rozhovory mezi nimi byly svěží a vtipné. Lea je pohotová s prořízlou pusou, a že se někdy chová dětinsky… no je jí konec konců 17, takže na nějaké trucování má nárok. Jejich vztah hlavně není přeslazený a prochází si přirozeným vývojem bez nějakých záhadných citových skoků v průběhu dvou vět. To občas autoři nevychytají, ale zde to bylo zvládnuté skvěle. Nemůžu popřít, že jsem v jejich vztahu a v interakci s ostatními postavami objevila jistá klišé, ale nevadilo mi to. Paní autorka umí včas zarazit a nepřehánět.



Ústředním motivem příběhu je tedy vztah. Jednak mezi hlavními postavami, Thomasem a Leou, a pak také mezi Thomasem a jakousi záhadnou ženou, Perlou. Thomas, ač donucen slibem otců pojmout za choť Leu, stále myslí na Perlu a touží po ní. Tahle touha je jednou z příčin jeho konfliktů s Leou a také otvírá druhý motiv příběhu. 
Tím je cesta, na kterou se vydává s přáteli. Je totiž přesvědčen, že Perla je proti své vůli držena v Třpytícím se městě. 
Možná by se mohlo zdát, že kniha není víc, než nimrání ve vztazích, ale díky oné cestě se vztahům dostalo zajímavého rámce v podobě středověkem inspirovaného světa, kterým postavy procházejí. Byla tu místa krásná i místa, která se krásnými jen dělala a pod uhlazeným povrchem se ukrývala špatnost a nebezpečí. Postavám šlo docela často o krk a hlavně Lea to neměla jednoduché. Co se téhle části týká, mohla se paní autorka klidně rozepsat i víc. Nápady má rozhodně zajímavé. Okouzlila mě místy, jako je Žebrácká poušť, temné čtvrti a Smrtná ulička plná vysoce „specializovaných“ obchodníků, město fontán nebo havraní planina. A liliové stromy a jejich všudypřítomné lístky. Království v jejím světě jsou rozmanitá a hrdinové si užijí luxus paláce i špínu cest.

Nějaké chyby a zvláštnosti jsem sice našla, ale musím podotknout, že chyby mnou vyčítané, jsou poměrně nevýjimečnou věcí i u knih vydaných. Ty mají ale oproti této výhodu redakční práce, která vychytá aspoň ty nejvíc rozčilující mouchy. 
Jedná se například o časté rozpory – ale k nápravě by stačilo změnit jedno, dvě slova. Časté opakování slov a slovních spojení – opět nic, co by redaktor nevychytal. 
Paní autorka má navíc docela bohatou slovní zásobu a zajímavý styl. 
Líbily se mi také rozhovory mezi postavami, které nepůsobily uměle a dokážu si představit, že by tak opravdu proběhnout mohly. Skvělé bylo, jak Lea Thomasovi zatápí. Oceňuji také, že se z ní paní autorka nesnažila udělat dokonalou princezničku. 
Sečteno podtrženo – bavilo mě to a čtení jsem si užila.

A teď otázka: Koupit nebo nekoupit?

Koupit kniha zatím nejde, ale rozhodně číst. I přes moje výhrady.  Příběh zajímavý je a má určitě potenciál. Doporučila bych ho milovníkům YA literatury - mladším i starším. Zklamaní určitě nebudou a pokud jim kniha sedne, pokračování už je částečně k mání. Osobně by mě velmi zajímalo, co by na text řekl zkušený redaktor a jestli bychom se v něčem shodli.


Za poskytnutí recenzní e-knihy moc děkuji autorce LenceLB. Knihu si můžete přečíst zde. Děkuji také za poskytnutí ilustrací použitých v článku.


Anotace:

Dva válečnické rody - jeden prostý, druhý vznešený. Kdysi mezi nimi vzniklo pouto, které musí být naplněno. Ona pochází z kraje vycházejícího slunce a barev. On pochází ze země deště a lilií.

Ona nadevše miluje svou rodinu, on miluje jinou ženu. Ona hledá způsoby, jak zpřetrhat pouta minulosti, aby se mohla vrátit domů. On hledá možnosti, jak zachránit svou snoubenku, aniž by porušil dávný závazek.
Nemají nic společného, přesto se osud rozhodl, že jejich cesty spojí.

Slib, který nastal čas splnit.
Čest, která není ctí.
Láska, která není láskou.

Společně se vydávají na nebezpečnou cestu, pronásledováni temnotou. V každém tmavém koutě číhají nebezpečné Stíny, jež jsou předzvěstí kruté smrti. Bude to dlouhá cesta na jejímž konci nemusí být vůbec nic.
 


3. 8. 2018

Válka zrcadel



Zoufalé bytosti se neohlížejí na následky svých činů, pouze bojují o přežití... 


Autor: Tereza Matoušková
Nakladatel: Epocha
Rok vydání: 2017
Počet stran: 224



Můj názor:

Konečně jsem se rozhodla ponořit do světa, který si připravila domácí autorka Tereza Matoušková, známá také jako „Temnářka“. A v této útloučké knize dělá své přezdívce opravdu čest. To, co jsem v knize zažila, není svět po zkáze, příběh se odehrává těsně před. A v lecčem je to ještě horší než postapo. Protože hrdinové mají to nejhorší teprve před sebou.

Válka zrcadel je obrazem naprosté apokalypsy. Důkazem toho, že i lidé, kteří by měli být moudří, dělají v zaslepenosti mocí špatná rozhodnutí, za které platí svět s nimi. 
Mágové kdysi dávno využívali pro své boje o moc tolik krvavé magie, že se prostě všechno pokazilo. Ve světě se objevila první trhlina a z ní se na svět drali Bezejmenní. Zubaté stvůry noci, které se nezastaví před ničím, aby roztrhaly a pozřely svoji kořist – lidi, zvířata – maso jako maso, hlavně, když je čerstvé a teplé.

Pár statečných obránců tomu všemu ještě čelí, ale i mezi nimi stále převládají zbytky boje o nadvládu. Otázka ovšem je, nad čím vlastně chtějí vládnout. Jih země je již zcela pustý a je v něm tolik trhlin, že se je mágům nedaří zavírat. Lidi pravidelně hynou strašnou smrtí a Bezejmenní vyhrávají. Svět lidí se řítí k zániku a od prvních řádků je jasné, že s tím nepůjde udělat vůbec nic. Volby neexistují, pouze mezi zlem a větším zlem a tak je možné jen oddalovat nevyhnutelné.

V tomto světě, kde snad pro děti ani není místo, jsem poznala dívku Ankaru a ta dívka byla jiná. Byla Zrcadlo. Každý v její tváři spatřil někoho jiného, většinou člověka, kterého měl velmi rád. Nikdo ji neviděl takovou, jaká skutečně byla.  Mohla si půjčovat cizí tváře a jiní ji využívali pro toto umění. Většina jí ale pohrdala. Kromě toho také mohla vládnout magií. 
Ta dívka měla přítele. Muže, kterého potkala jako malá holčička a který byl jistým způsobem také démony poznamenán. Jejich osudy byly jiné a přes to se v příběhu proplétaly. Nakonec totiž stejně bude souzeno všem dopadnout stejně…

Paní autorka z obrovské části staví na dokonalé atmosféře, pro kterou je charakteristická naprostá beznaděj a bezvýchodnost situace, ve které se postavy nacházejí. Mají na výběr – zemřít teď, nebo zemřít později. Na romantiku zapomeňte, největší cit tu je přátelství, které ale má své meze a nenaráží na laciná gesta. Ne, že by se tu nenašel žádný vztah, ale žije se rychle a rychle se taky umírá.

Paní autorka hodně často přeskakuje ze současného vyprávění do minulosti postav. Čtení je místy útržkovité a zdánlivě nesouvisející, jenže ono tohleto střídání ještě víc podtrhuje atmosféru, pro kterou nenacházím slov. Při čtení bych spolu s postavami měla cítit naprostou beznaděj a hrůzu ze smrti, která prostě přijde. 
Jenže ona je tam i naděje a nezdolná chuť bojovat do posledního dechu za všechno, na čem záleží. Zní to strašně pateticky, ale prostě to tam je. Sama paní autorka se však jakémukoliv patosu a brnkání na citečky vyhýbá a syrově popisuje holou realitu svého světa. Házela mi to jak psovi kosti – a poper se s tím čtenáři. A přitom to bylo prostě perfektní. Žádné kudrlinky, jednoduché věty a řečeno bylo vše.

Postavy mohly působit naprosto bezcitně, ale já jsem z nich cítila spíš únavu ze situace. Naprosté vyčerpání. A přes to znova vstávaly a bojovaly dál. Propracovávat je moc do hloubky nebylo nijak nutné a tak o nich paní autorka řekla jen to, co pro příběh potřebovala. A vlastně mi to ani nevadilo. Rochnila jsem se v těch scénách a užívala si situaci. 
Postavy v podstatě jen žily v příběhu, tlačené těmi okolnostmi, se kterými se vyrovnávaly s většími nebo menšími úspěchy. Díky tomu ale byly živoucí – ne nutně sympatické, prostě jsem je přijala bez výhrad s jejich povahou, jaká byla.

Rozsah knihy mi připadá naprosto dostatečný. 
Nejdřív jsem si myslela, že to bude málo, ale nakonec to bylo přesně tak akorát a paní autorka přestala v nejlepším. Zajímavé je, že bych čekala po dočtení nějakou špatnou náladu, ale ono ne. Cítila jsem se spíš spokojená se zajímavým příběhem a s tím, jak ho paní autorka dokázala kočírovat a nesklouznout do hromady apokalyptických klišé. Zároveň udržela velmi rychlé tempo příběhu, takže na nějakou nastavovanou kaši nezbylo prostoru.

Jak je patrné, mnohem více se mi líbila ta bojovná část, než politické intriky, které v knize taky nechyběly. Nejspíš mě politika zase tolik nezajímá, když jde mým oblíbeným postavám o krk :) Konec mě úplně dostal. 
Něco takového by mě nikdy nenapadlo – myslím to zjištění, proč se všechna ta zkáza děje. Celý příběh to najednou ukáže ještě v další rovině, která mě při čtení ani nenapadla. Moc ráda bych znala pokračování, i když jak se tak věci děly, možná raději ani ne :).

A teď ta zásadní otázka. Číst to nebo ne?

Pokud toužíte po knize s velmi zajímavou atmosférou a dynamickým dějem, pak určitě číst. Příběh vás nenechá knihu odložit ani na chvíli a i když má možná nějaké mouchy, zaručuji vám, že si jich ani nestačíte všimnout.


Anotace:

O očích se říká, že jsou oknem do duše. Ty Ankařiny připomínají pohled do zrcadla a kdo do nich pohlédne, znovu spatří své milované. Kaltská čarodějka a schovanka arcimága se naučila se svým darem žít, a už ani nepřemýšlí, zda to není spíš prokletí. Přesto se může její život ocitnout v troskách mávnutím motýlích křídel. Jako by nestačily intriky a politické hry. Začínají se vynořovat i bezejmenné stíny dávnověku. Odkaz bytostí, kterým stačí pár kapek krve, aby proměnily zapomenuté pohádky v krutou realitu.


30. 7. 2018

Stín věcí ztracených



Autor: James Islington
Série: Licanius (1. díl)
Překlad: Milan Pohl
Nakladatel: Host
Rok vydání: 2018
Počet stran: 677



Můj názor:

Moje první setkání s touto knihou provázel zvláštní úkaz. Byla jsem naprosto neschopná zapamatovat si název knihy. To se mi nestává. Autory vypouštím běžně, ale názvy nikdy. Říkala jsem si, jestli to není znamení, abych se knize vyhnula, ale žádná z hostovek mě ještě nezklamala, tak jsem se rozhodla, že si ji přeci jen přečtu.

...

V zemi, kde se příběh odehrává, Arránii, žijí dva druhy lidí. Ti, kteří jsou Nadaní k užívání esence a pak ti, kteří nejsou.  
Kdysi dávno, ještě před neviděnou válkou, vládli zemi Nadaní. Moc třímali v rukou ti nejlepší a nejnadanější z nich, Auguři, disponující mimořádnými schopnostmi. Vždy jich bylo jen dvanáct a ne vždy mysleli na nejlepší zájmy své země. Proto se je ti obyčejní rozhodli svrhnout. Puč se podařil, Auguři byli pobiti a Nadaní ujařmeni. Uvězněni ve svých bývalých školách přežívají pod přísnou kontrolou. Jejich život svazují Zásady, které mají zabránit, aby znova uchvátili moc. A dodržování je přísně vynucováno. Neuposlechnutí je trestáno smrtí.

Lidé si ovšem už téměř nevzpomínají na to, že kdysi byli Nadaní jediní, kdo mohl porazit mocného nepřítele Aarkeina Devaeda. Auguři ho uzavřeli za Bariérou, vytvořenou z esence, na severu země. Jenže zdá se, že Bariéra, nikým nepovšimnuta, slábne a přes ni se dostávají věci, které jsou nebezpečnější, než cokoliv jiného…

Ačkoliv podle anotace vypadá kniha na první pohled dokonale, na ten druhý už to zase taková sláva není. Musela jsem dočíst téměř do poloviny, aby mě text konečně náležitě upoutal. Situaci mi neulehčovala ani obrovská záplava jmen a výrazů – a že teda zněly některé hodně divně a co hůř – podobně. Opravdu se mi málo kdy stává, abych nevěděla, kdo je kdo. Tady jsem ale tápala velmi často, hlavně ze začátku.

Knize určitě nemůžu upřít zajímavý nápad a propracovaný svět. 
Celá ta věc s porobením Nadaných byla dobře zpracovaná a promyšlená. Zajímavé bylo i to, že ti kteří neprokážou dostatek kontroly nad Esencí, jsou moci zbaveni a stanou se z nich opovrhovaní  - Stíny. Dokonce i politika a plány a komploty frakcí navzájem brojících proti sobě mě bavily. 
Bohužel bylo zpracování na můj vkus poněkud dětské. Nic proti dětské fantasy nemám, čtu ji dost často, ale tady jsem to spíš nečekala. 
Pan autor měl nakročeno do skvělých zápletek, ale dost často se mu přihodilo, že ve snaze vše dobře vysvětlit, zjednodušil věc až moc a vyzradil i to, co si měl nechat na později. Příběh pak byl dosti průhledný a souvislosti mi docházeli předčasně. 
Navíc zde bylo také to již trochu přežmoulané sousto – dva chlapci vyrazili na nebezpečnou cestu, na které snad zachrání svět. Nic mě tedy nehnalo číst a číst až do padnutí. Také napínavé scény se mi zdály poněkud nevygradované. Pravda nebezpečí nelidského původu bylo poněkud lepší, než to lidské, ale ani tak se nepodařilo ve mně vzbudit obavu o osud postav.

Vlastně mi většina postav byla spíš lhostejná. 
Čestnou výjimku tvořil Caeden, který mi byl alespoň sympatický. Možná to bylo tou jeho záhadností, kterou jsem sice brzo prohlédla, ale i tak to stačilo, abych si ho oblíbila. Asi mám slabost pro hrdiny se ztrátou paměti. 
Ústřední dvojice chlapců Wirr a Davian pro mě nebyla nijak poutavá. Sice se kolem nich vše točilo, ale já si nějak nedokázala ani zařadit jejich věk. Ano, na začátku to bylo řečeno, ale přes to na mě působili jako „bezvěcí“ – chvíli mladí muži, chvíli téměř děti.  Jejich putování mě nicméně začalo přibližně od třetiny knihy docela bavit. 
Poslední z hrdinů, dívka Asha, pro mě byla záhadou celkem dlouho. Nejdéle jsem si k ní hledala cestu. Její osud byl docela zvláštní. Zde dokonce i místy nečekaný. Nejspíš proto mi to sžívání s ní tak trvalo.

V příběhu se střídají krátké kapitoly. 
Chvilku jsem sledovala putování Daviana a Wirra a chvilku zase Ashu. Ráda říkám, že osudy každého z hrdinů obsahovaly občas i zajímavé okamžiky a dobré nápady. Později se k nim přidalo ještě sledování osudů jistého Caedena a to mě bavilo nejvíc. Bohužel se ale ukázalo, že obávat se o osud hlavních hrdinů, je opravdu zcela zbytečné. Bylo jasné už od začátku, že se jim nic zlého prostě přihodit nemůže. Když víte, že i smrtelně zraněný může být vyléčen a taky bude… Je to laciné. Lépe ho zranit jen málo a dovolit čtenáři se o něj v bitvách bát. Neschopnost zabít postavu, kterou prokazatelně smrtelně zraním, je opět výsadou spíše fantasek pro mladší čtenáře.

Na knize mi v zásadě nic nevadilo, nemám nic podstatného, co bych chtěla vytknout, jen mi prostě chybělo to „něco“ co by mě zmrazilo a připoutalo ke knize. Příběh byl prostě líbivý, pěkně napsaný, se zajímavým nápadem. Trochu akce jsem se dočkala vlastně až v druhé polovině. 
K závěru knihy však začala úroveň prudce stoupat. Poslední třetina dojem napravila, i když závěrečný „šok“ mě nepřekvapil. Čekala jsem to celou dobu. Pokud ale pan autor naváže druhým dílem se stejným elánem, jak s prvním skončil, určitě si ho taky přečtu. Myslím, že příběh si šanci zaslouží.

Pokud si chcete přečíst oddechovější fantasy, která ale koketuje s lehce epičtějším tématem, známým s obřích fantasy ság, je toto zřejmě kniha pro vás. Podle mého názoru se bude líbit spíše mladším čtenářům, kteří ještě nejsou moc namlsaní žánrem, ale do budoucna se chystají fantasy propadnout. Fajnšmekři by pravděpodobně určité věci nepřehlédli a hlavně neodpustili.


Za poskytnutí recenzní e-knihy moc děkuji Palmknihám. Knihu k nahlédnutí a ke koupi najdete zde.




Anotace:

Osud volá, cesta začíná…
Uplynulo dvacet let od doby, kdy byli svrženi a pobiti božští Auguři. Ti, kteří jim kdysi sloužili — Nadaní —, byli ušetřeni pouze proto, že přijali čtyři Zásady povstalců, a významně tak omezili svou moc.
Davian musí coby jeden z Nadaných snášet následky války, prohrané dávno předtím, než se narodil. On a jemu podobní žijí v opovržení. Avšak když Davian zjistí, že vládne zakázanou mocí Augurů, uvede do chodu řetězec událostí, které všechno změní.
V lese na západě se probouzí mladík zbrocený krví. Na nic si nevzpomíná, jeho osud je však provázán s Davianovým…
A daleko na severu se začíná hýbat dávný nepřítel, který byl dlouho pokládán za poraženého.


28. 7. 2018

Bruťák a Snílek



... aneb čtenářská rozpolcenost.



Už asi dva měsíce jsem si povšimla zajímavého dvojkomba v mých čtenářských preferencích. Pravidelně totiž střídám dva různé žánry knih, které jsou tak odlišné, jak to jen jde.
Jako by se ve mně svářely dvě osoby. Perou se o moji pozornost a hlavně se nemůžou dohodnout, co budu vlastně číst. Nazvala bych je Snílek a Bruťák.

Snílek je něžná bytost. 
Nejraději by tančil na louce mezi kopretinami, ale protože v okolí žádná taková louka není a kopretinu už jsem dlouho „živou“ neviděla, nutí mě aspoň číst romantické příběhy. Nejlépe se šťastným koncem. Po každé takové přečtené knize si uvnitř mě spokojeně lebedí,  a jak tak chvilku nedává pozor, k moci se dostane Bruťák.

Zdroj


Bruťák není vůbec něžná bytost. 
Na kytky má alergii, což je jeho jedinou slabostí, a louku s kopretinami by nejraději proměnil na bitevní pole. Vybírá si nejraději knihy s dokonalou zápletkou, plné politiky, vražd, komplotů, beznaděje a nebezpečí. Nejlépe fantasy. A pokud už v nich přeci jen najdu nějaký pár, o lásku rozhodně nejde.

Zdroj


Tihle dva experti tedy vládnou mým čtenářským náladám. 
Hloupé je, že sotva si rozečtu nějakou romanťárnu, nejraději bych ji odložila a pustila se do něčeho temného a v těch temných bych zase pokukovala, které postavy by se mohly dát dohromady.

Takže se opět potvrzuje, že ženské nevědí, co chtějí.

Snílkova knižní doporučení: Něco skutečného, Písařka ze Sieny, Pýcha a předsudek, Cinder & Ella, Rudá jako rubín, Andělská tvář, cokoliv od Lanczové…

Bruťákovské pecky: Duna, Válka zrcadel, Oheň probuzení, Válka starých duší, Černá díra, První život, Řád věčných trnů, Ve stínu Rudé věže, Vadná, Město schodů, Přechod…

Už to musím zarazit, jinak vypíšu půlku mé knihovny :D

Zdá se, že u mě Bruťák mírně vede :). Už jsem se skoro bála, že té romantiky bude až moc.
Jak to máte vy? Které jsou vaše oblíbené letní knihy? A držíte se jednoho žánru nebo to taky střídáte?



23. 7. 2018

Na lovu


Když se Kráska vydá na lov Zvířete…

Autor: Megan Spoonerová
Překlad: Zdeněk Uherčík
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2018
Počet stran: 328



Můj názor:

Proč zrovna tato kniha? A proč dostala přednost před tolika ostatními? Když já mám ty převyprávěnky tak ráda!
A tahle konkrétně vychází z mé oblíbené Krásky a zvířete a z dosud nejspíš nepřevyprávěného ptáka Ohniváka a najde se v ní zmínka o některých ruských pohádkách, na kterých jsem vyrůstala. Takže když si ke mně našla cestu, bylo jasné, že bude přečtena mezi prvními.


Žil byl v jednom malém městečku kupec, který měl tři dcery. Lenu, Jasenku a Jevu. Žena mu zemřela již docela dávno a tak vychovává dívky sám. Jeva, hlavní hrdinka příběhu, je společnicí baronky a má se u ní naučit všemu, co může mladá žena potřebovat, aby se dobře vdala. Jeva ale není úplně ten správný typ na vdávání. Stýská se jí po životě v lese, který vedla s otcem dříve, než ho zemřelá choť přinutila ke stěhování do města. Jeva s ním chodila lovit a naučila se od něj vše, co lovec musí znát o lese, zvěři i lovu samotném.
Jednoho dne přichází hrozná zpráva! Karavana se zbožím, do které Jevin otec vložil všechno své jmění a značnou část půjčených prostředků, byla přepadena a všechno je pryč. Rodina je rázem zcela bez prostředků a s obrovskými dluhy. Musejí tedy vše prodat a stěhují se zpět do srubu v lesích, kde dříve žili. Otec se znovu chce živit lovem.
Zdálo by se, že se Jevě splnil její sen žít opět v lese, jenže jednoho dne se otec z lovu nevrátí a Jeva se ho vydá hledat…
 
Zdroj

To je tak v kostce začátek knihy, ale ráda říkám, že příběh je mnohem bohatší a paní autorka do něj zahrnula mnohem víc pohádkových i méně pohádkových prvků.
Původní pohádky se drží celkem věrně a přes to přišla s něčím novým a originálním. Líbilo se mi zasazení do ruského prostředí, i když jsem si chvilku zvykala na neobvyklá jména. Díky prostředí mohl příběh využít klasických ruských pohádek a postav z nich a já jsem si zavzpomínala na knihu Krása nesmírná :). Co se mi zdá také poměrně originální je to, že hlavní hrdinka dokonce chodí na záchod (bez detailů :)), onemocní, může být zraněná a i v jiných věcech působí velmi reálně. Její pocity a prožívání jsou přirozené a uvěřitelné.

Jeva – to ona je Kráskou – je všechno, jen ne křehoučká dívka bez vlastního názoru na život. Ve městě nebyla spokojená, pořád ji něco táhlo do lesa, pořád se honila za něčím jiným. Nezdálo se jí, že život, po jakém toužily její sestry, tedy rodina, muž, děti a zázemí, je tím, co by pro ni samotnou bylo nejlepší. Milovala les, svého psa a svoji svobodu. Působila samostatně a věrohodně. Dokonce jí paní autorka nechala bát se, když byla vězněna na Zvířově hradu a přes to se nevzdala svého plánu a byla odhodlaná bojovat za to, co chtěla. Tyto její vlastnosti navíc nevypluly ze vzduchoprázdna. Paní autorka je podložila dívčinou výchovou a dětstvím. V průběhu příběhu také Jeva hodně osobnostně vyroste a pochopí spoustu věcí o životě a o sobě. Jeva mi byla sympatická a velice snadno jsem se s ní spřátelila.
 
Zdroj
Zvíře je vytvořeno naprosto geniálním způsobem. Jeho krátké vstupy jsou psané kurzívou a Zvíře o sobě mluví nejdříve v množném čísle a postupně opatrně a pomalu přechází do čísla jednotného. Prve mi to přišlo jen zajímavé, ale postupně mi docházelo proč to je a přisoudila jsem tomu téměř genialitu. Paní autorce se tím podařilo nádherně zachytit ten rozpor ve Zvířeti.

Celý příběh mi hodně připomněl naši černobílou pohádku Kráska a zvíře. Starší možná pamatují – zvíře mělo ptačí hlavu. Vypravování v knize bylo místy podobně ponuré, téměř hororové a paní autorce se povedlo vytvořit skvělou atmosféru. Zatím co v Krásčině světě vynikala jakási domácká pohoda a láska, ve světě Zvířete tomu bylo spíš naopak. Ponurý hrad, nebezpečí, pohádkový les plný zajímavých bytostí, touha po odplatě… 
Někde hluboko pod tím vším se nakonec našlo i to pěkné, co jsem od začátku očekávala a co má v pohádce o Krásce a zvířeti nezastupitelné místo. Kniha je sice moderní převyprávění, ale nechybělo všechno, co má pohádka mít, včetně dobrého konce a závěrečného ponaučení „do života“

I když je kniha pro mladší čtenáře, nepostrádá myšlenky a momenty, které člověka přimějí na chvilku se zastavit při čtení a trošku nad věcí popřemýšlet. Obzvlášť konec je takový. Navíc paní autorce všechno tak krásně zapadne do její pohádky, že jsem ji ani na moment nepodezřívala ze snahy poučovat a kázat o morálce a životních hodnotách.


A jak s tím vším souvisí pták Ohnivák? No uvidíte :).
A jestli jste měli v dětství rádi Krásu nesmírnou, tak tohle prostě musíte přečíst. Bude se vám to líbit.


Anotace:

Kráska zná tajemný les lépe než kdokoli jiný. Cítí ho ve své krvi. I když vyrostla mezi šlechtici daleko od lesa, ví, že temný hvozd skrývá tajemství, která dokáže odhalit jen pravý lovec. Když její otec přijde o všechno jmění a Jeva se musí společně se sestrami odstěhovat pryč z města, uleví se jí. Uprostřed divočiny se nemusí přetvařovat a usmívat se na bohaté dámy – nebo se vdát za bohatého šlechtice….
Ale ve chvíli, kdy v lesích zmizí při lovu její otec, nemá Jeva na vybranou – musí ho najít. A jediná cesta vede po stopách stvoření, které se otec snažil ulovit. Přes varování sester se vydává do lesa a stopuje Zvíře až do jeho království – zakletého údolí, zničeného zámku a světa plného stvoření, o kterých slyšela pouze v pohádkách. Do světa, který ji může zničit, nebo spasit.
Zbývá jen jedna otázka. Kdo přežije tento lov: Kráska, nebo Zvíře?