Autor: April Lindnerová
Rok vydání: 2012
Nakladatel: Ikar
Překlad: Ivana Nuhlíčková
Anotace:
Novodobé zpracování klasického příběhu o Janě Eyreové je současným milostným příběhem s dramatickou zápletkou. Jane Mooreová se po smrti rodičů vzdá studia na výtvarné škole a přijme místo chůvy malé holčičky, jejímž otcem je stárnoucí bývalý rocker. Dívka se sžívá s malou Maddy a chodem domácnosti Thornfield Parku, postupně začne podléhat kouzlu zkušeného podmanivého muže a poprvé v životě se zamiluje. Dům ale skrývá tajemství, které život všech obrátí naruby...
Můj názor:
Po všech těch fantaskách jsem dostala chuť na obyčejný
příběh, kde bude všechno normální. Sáhla jsem tedy po úlovku z výprodeje,
který lákal na moderní příběh Jany Eyreové. Byla jsem totiž zvědavá, jak se paní
autorka dokáže vypořádat s některými událostmi v JE, protože se mi
zdály nenapasovatelné na moderní dobu. A
taky se mi moc líbila obálka – velice jednoduchá a příjemná kombinace růžové a
šedé…
Vysokoškolačka Jana přijde při nehodě o oba rodiče, a
protože jí po nich téměř nic nezůstalo, hledá si práci jako chůva. Přes
agenturu sežene místo u Nica Rathburna , který sice není šlechtic, ale zato je
rocková hvězda – což je dneska skoro totéž, ne-li něco lepšího :). Paráda, máme
skvěle našlápnuto do příběhu, který mě bude bavit :).
Držíme se předlohy :) a proto, že se jí držíme, je celá
kniha naprosto předvídatelná. Věděla jsem, co přijde a v jakém pořadí to
bude, ale nevěděla jsem, jak to paní autorka zaonačí, aby jí to sedělo do
jejího moderního pojetí příběhu. Na celé věci toho bylo tolik k pokažení,
že jsem opravdu mile překvapená z výsledku psaní paní Lindnerové. Nejen,
že příběh nepokazila, ale dokázala jej vyprávět zajímavým způsobem a příjemným,
nekomplikovaným a nevyumělkovaným stylem. Psala přirozeně, tak jakoby lehce a vyprávění
jí plynulo bez větších zadrhnutí. V podstatě trochu drhnulo jen ve věcech,
které by se v moderní době určitě řešily jinak – nikdo například nemusí
skrývat duševně chorou manželku na půdě.
Hlavní postava a vypravěčka příběhu studentka Jana, toho času
chůva u Rathburnů je milá slečna. Trochu upjatá vzhledem k ne moc
šťastnému dětství, ale díky tomu dosáhla paní autorka značné podoby
s původní Janou Eyrovou. Dětství této naší moderní Jany bylo vyřešeno
originálně. Paní Lindnerová ji nestrčila
nikam do dětského domova, jak se nabízelo, ale darovala jí rodinu, ve které
byla nemilovaným, nechtěným a odstrkovaným dítětem. Její malé sebevědomí a
celková nespolečenskost nepůsobila v knize nijak divně a nepřirozeně. Paní
autorka se nedopustila žádného přehmatu při popisu jejího chování a myšlení,
což měla možná ulehčené díky tomu, že předloha už je hotová, ale ani
v moderních kulisách nepůsobila Jana divně.
Její zaměstnavatel, pan Rathburn – či spíš Nico, jak ho
personál oslovuje, je již lehce pohaslá rocková hvězda, která se snaží vrátit
se zpět na vrchol, ze kterého předčasem spadla vinou chlastání, drogových
skandálů a podobných radovánek. Působil na mě jako sympatický člověk, který už
se vyblbnul, uvědomuje si své chyby a snaží se alespoň něco z nich napravit.
Například tím, že bude dobrým otcem své dceři.
Příběh okouzlí, stejně jako původní předloha,
nekomplikovanou láskou bez přehnaných vášnivých výstřelků a přehnaně popisných erotických
pitomostí. I když jedna nebo dvě trochu žhavější scény se taky najdou. Je to
takový ten klasický popelkovský příběh, kdy fandíte hrdince, fandíte hrdinovi a
chybí jen zlé sestry, i když zde by se dalo říci, že měly zastoupení ve
fotografce Biance Bischopové :).
Přesto, že se mi kniha líbila, mám několik výhrad:
Paní autorka se držela předlohy trochu moc striktně, takže
občas některé situace tak trochu kulhaly na jednu nohu. Jak je například možné,
že Jana Nicka nepoznala, když se poprvé potkali na silnici, viděla přece
spoustu jeho fotek, když byl slavný zpěvák a dohledávala si i čerstvé fotky,
takže přece musela vědět, na koho narazila a pak ho pozná jen po hlase, jako
jasně, byl zpěvák, ale přece jen… ne, nebudu šťourat, ona to paní autorka
věděla a pokusila se to vysvětlit. Další věcí bylo to, že
po Janině útěku ji nebyl schopen nikdo najít, že se policajti moc nesnažili, no
dobře, ale ani žádný paparazzi ji nevyšťoural, což nechápu, protože Nico byl
dost slavný a jeho zmařená svatba a vysoká odměna za nalezení Jany nutně musela
vyvolat zájem veřejnosti… no a pak taky ta manželka na půdě :).
Přes tyto maličkosti si kniha svoje čtenáře určitě najde. Já
osobně jsem byla spokojená a určitě se k ní časem vrátím stejně, jako se
vracím k Janě Eyrové.
7 komentářů:
Super recenze :) Já se přiznám i bez mučení, že tuhle knihu vážně vidím prvně :)
Taky jsem o ní nikdy neslyšela. V těch výprodejích jsem ji zahlédla náhodou a teď jsem ráda, že jsem ji koupila :) Děkuji za komentář.
Tuto knihu jsem již viděla, ale doma mám to staré vydání :-)
To ani nevím, že bylo více vydání. Děkuji za komentář :)
Mohlo by to být zajímavé. Já nedávno četla moderní verzi Rozumu a citu a rozčilovalo mne na tom všechny to moderní, co tam autorka domyslela :-) Tohle si úplně nedokážu představit aktualizované na současnost, musí to být dost psycho občas viz třeba s tou manželkou na půdě :-D No možná si to ze zvědavosti přečtu :))
Tyto moderní verze klasických příběhů či různé re-tellingy pohádek mě strašně zajímají, ale zatím jsem se k ničemu nedostala. Jana zní zajímavě, v budoucnu jí určitě dám šanci. Díky za tip :) Měj se pěkně :)
Děkuji za komentáře :) já jsem těm moderním převyprávěním nějak přišla na chuť, je to občas docela zajímavé.
Okomentovat