Normanské královny Anglie

Autor: Alison Weirová
Překlad: Zdeněk Hron
Nakladatel: BB art
Rok vydání: 2018
Počet stran: 504

Můj názor:

Nové knize od mé oblíbené spisovatelky jsem pochopitelně nemohla odolat. Ani jsem se o to nepokoušela. 

Alison Weir si tentokrát vzala na paškál období anglických dějin, které já osobně moc neznám a připadá mi v literatuře poněkud opomíjené. A aby to neměla až tak jednoduché, zúžila svůj pohled ještě o trochu víc. Námětem nejnovější knihy se staly normanské královny Anglie.

…

Hned na začátku musím přiznat, že se mi do knihy začítalo poněkud obtížněji, než tomu bývá u paní autorky zvykem. 

Kniha začala úvodním slovem paní Weir, což se ukázalo jako dobrý krok – ne sice pro čtivost, ale pro orientaci v době a díle určitě. Některé důležité informace ohledně tehdejší doby, způsobu života a zdrojů, že kterých paní autorka při své práci vycházela, byly uvedeny právě zde. Důležité bylo také vysvětlení rozdílu mezi jednotlivými dámami. Tehdejší pojmenovávání dětí bylo poněkud nepraktické a tak se některé královny jmenují stejně, byť jejich jméno může být uváděno v různých podobách. Paní autorka proto vysvětlila, jak Matyldy odliší - ať už přídomkem odkazujícím na jejich původ nebo právě jinou podobou jména. 

Pak už přišel na řadu samotný příběh normanských královen.

Kniha se může zdát na první pohled málo čtivá – není to klasická beletrie. Navíc na začátku jsem měla pocit, že se v té záplavě jmen utopím. Jenže to by to nesměla být Alison Weir. Ta umí zpracovat čtivě snad všechno. Nakonec se mi podařilo se začíst, jen co jsem trochu poznala historické osobnosti, o které šlo, a přešel mě pocit, že vůbec netuším, o kom je zrovna řeč. 

I tak jsem ale četla spíš pomalu a po kouskách, abych stihla informace vstřebat. Není to tedy kniha, která se dá zhltnout za večer či dva. Pokud nebudete číst pozorně, může se vám stát, že vám jednotlivé dámy začnou poněkud splývat dohromady :)

Pramenů, ze kterých mohla paní Weirová skládat střípky historie dohromady, se bohužel nedochovalo mnoho ani o mužích, natož o tehdejších ženách, byť královny požívaly velké vážnosti a výhod až nečekané samostatnosti. 

Možnost, s jakou mohly řídit své životy dle vlastní vůle, byla opravdu značná. Něco takového jsem nečekala a panovnicím, které přišly po nich, se o něčem takovém ani nesnilo. Královny měly vlastní majetek – dost významný na tehdejší dobu – se kterým mohly po libosti nakládat, pobíraly z něj výnosy a dost často jej po smrti přiřkly církvi. 

Jednalo se především o pozemky, usedlosti, hrady a třeba i výnosy z přístavů a cel za dovoz zboží. Tehdejší propojení světské moci s církevní a vliv náboženství byl nezanedbatelný. Královny zakládaly, obvěňovaly a podporovaly kláštery. Velmi významně se zasloužili o charitativní oblast, ať už zakládáním špitálů pro chudé přidružených ke klášterům či zřizováním „pečovatelských domů“ pro malomocné, opět provázané s kláštery a církevními institucemi. 

Podporovaly také vzdělanost, umění, sponzorovaly třeba i výstavbu mostů. 

Také se do značné míry podílely na politice svých mužů a praktikovaly svoji vlastní politiku. 

Zdály se mi neuvěřitelně schopné a tyto jejich kvality byly dokonce očekávány a ceněny. V žádném případě nemůžu říct, že by byly pouhými ozdobami na načančaných židlích nebo pěknými stojany na drahé šaty, jako tomu bylo někdy v budoucnu. 

Jedna z jejich nejdůležitějších povinností však byla stejná – porodit dědice. Nebo lépe víc dědiců vzhledem k tehdejší úmrtnosti dětí.

V dochovaných pramenech jsou většinou vyzdvihovány jako vzory ctnosti, zbožnosti, dobroty a krásy, což můžeme brát trochu s rezervou – ono se tak tehdy o významných osobách prostě psalo. Bylo docela vtipné to číst. Paní Weirová však nepodlehla dochovanému vychvalování a velebení těchto dam, ale pustila se do výraznějšího zkoumání a objevila mnohdy zajímavé skutečnosti a životní události, které ve své knize předkládá. Musím uznat, že královny v jejím vylíčení, vypadají opravdu jako velmi zajímavé osobnosti a jejich životní příběhy stojí za pozornost.

Pochopitelně královny nelze vytrhnout z jejich doby, a tudíž v knize nebyly opomenuty ani historické události, které se za jejich života udály. Získala jsem tak pohled nejen na tehdejší Anglii, ale rovnou na celou Evropu. Klidné a mírumilovné doby to rozhodně nebyly. Boje o moc byly na denním pořádku, politikaření a církevní záležitosti se také nedaly zahanbit a připravily oněm osobnostem skutečně zajímavý rámec. 

Díky této knize jsem se seznámila s historickým obdobím anglických dějin, o kterém jsem zatím žádnou knihu nečetla. Poznala jsem královny, o jejichž mužích jsem ledacos slyšela, ale o nich samých jsem nevěděla nic. Objevila jsem zajímavou spletitost šlechtických rodů a kořeny některých známých historických postav, například Tudorovců nebo i Anny Boleynové.

Knihu doporučuji všem zájemcům o historii. Zde jde především o ni, nikoliv o beletrizovaný příběh. Pokud nejste vyloženě odborník, bude pro vás hodně informací nových. Jestli se zajímáte o anglickou historii, je kniha vyloženě nutností. Paní Weirová totiž umí podat pravdivé a doložené informace čtivým způsobem, takže nebudete mít pocit, že čtete učebnici.

Pokud ve vás paní autorka probudí zájem o dané období, naleznete na konci knihy i rozsáhlý seznam pramenů a bibliografie, ze které čerpala. Můžete se tedy do dalšího bádání ponořit na vlastní pěst.

Za poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám. Knihu do vaší čtečky seženete zde a můžete nahlédnout i do ukázky.

Anotace:

Příběh anglických středověkých královen je živý a vzrušující, plný tragédií, vznešených dramat, a dokonce i komedií. Představuje letopisy lásky, vášní, intrik, vražd, válek, zrad, proradností a smutku, které se doslova hemží hrdinkami, ženskými zloduchy, amazonkami, státnicemi, cizoložnicemi a milenkami. Mnohé samozřejmě pozastřely čas a nedostatek známých podrobností – těch se však přesto dochovalo tolik, že nám umožňují zrekonstruovat různé dramatické příběhy. V této knize si autorka vytkla za cíl shromáždit jednotlivé útržky, zbavit je staletých romantických mýtů a legend a proniknout pod vrstvy středověkých předsudků a pověr zachycených v dobových pramenech až k vyváženějšímu a autentickému názoru na život anglických královen ve století následujícím po dobytí země Normany.

 Líčení začíná od Matyldy Flanderské, která byla oporou Vilému Dobyvateli při vpádu do Anglie v roce 1066, a vrcholí bouřlivým životem císařovny Maud, jež se považovala za samostatně vládnoucí anglickou královnu a za dosažení svého cíle bojovala až do trpkého konce. Před očima nám vyvstává pět normanských královen jakožto nesmírně vlivných postav a úchvatných povah.

 Normanské královny Anglie (1066–1167) nejsou pouhou řadou jednotlivých životopisů, ale spíše jednolitou historií vzájemně propojených životů a důkladně propracovaným obrazem anglických dějin v dobách zásadních společenských převratů.

Zničím tě a vezmu si co je mé

Autor: Jane Lythellová
Překlad: Zdík Dušek
Nakladatel: Metafora
Rok vydání: 2018
Počet stran: 288

Můj názor:

Tuhle knihu jsem si přečíst musela. Nějak mě poslední dobou fascinují pomstychtivé maniačky. A příběh jednu takovou sliboval. Když je na knize napsáno: „Mrazivý psychologický thriller o ženě, která se chystá zničit svou sokyni.“, tak to prostě zaujme.

…

Příběh vyprávějí dvě ženy. Kathy a Heja. Mezi nimi stojí muž, který ne zcela vlastní vinou je vmanipulován jednou z nich do velmi nepříjemné a nezáviděníhodné situace.

Tím mužem je architekt Marcus, manžel Kathy a otec jejího dítěte. Marcus působil dojmem chladného, praktického a rozumného muže. Za každé okolnosti se snažil zachovat správně a s rozvahou. To mi na něm bylo sympatické, i když působil více méně odtažitě a chladně. Potrpěl si na jednoduchost, krásu a pořádek – a klid.

Jeho ženě Kathy, šéfredaktorce časopisu o architektuře, veselé a extrovertní osobnosti, připadal někdy chladný až moc. Kathy byla spíš jeho opakem – milá, trochu naivní, na život nenáročná paní. Chtěla jen šťastnou rodinu a úspěch v práci.

Heja, bývalá televizní moderátorka a současná Kathyina podřízená, je všechno, co Kathy není. Působí stejně chladně, odtažitě a nesdílně, jako Marcus. Hlídá si svoje soukromí, nikomu moc nedůvěřuje a ani v práci nenavazuje nijak vřelé vztahy. Později se ukáže, že ke všemu tomu má velmi závažné důvody.

Obě ženy jsem poznala docela dobře. Vyprávěly totiž nejen příběh svého současného života, ale občas zabrousily i do minulosti. Měla jsem tak možnost zjistit, co je přivedlo až k současné situaci.

Při zkoumání jejich životů se mi přihodila zajímavá věc. Místy jsem fandila padouchovi stejně, jako oběti, ne-li dokonce víc. 

Paní autorka totiž napsala obě své postavy tak, že v něčem vzbuzovaly sympatie a získali si moje pochopení. Heja samozřejmě často překračovala hranice velmi nepřijatelným způsobem, ale ani její motiv k tomu nejhoršímu činu ve mně nevyvolal hrůzu. Ve skutečnosti mi jí bylo líto. 

Kathy ve mně nevzbudila tolik sympatií, jako druhá žena. Její příběh byl pro mě slabší, vlastně dost obyčejný a ona jako osobnost méně zajímavá. Dokonce i v té nejhorší situaci, která v knize nastala, se mi zdála Kathy jaksi nepřesvědčivá a unylá. Fandila jsem jí vlastně jen ve chvíli, kdy odjela do Portugalska fotit budovy pro článek. Myslím ale, že čtenářkám, které se s ní dokážou ztotožnit a budou s ní sdílet životní hodnoty, bude sympatická. 

Paní autorka mě také nedokázala přimět odsoudit Heju. Nevím, jestli to byl záměr nebo ne – v reálném životě bych takového člověka potkat nechtěla ani náhodou. V knize jsem ale, díky vhledu do jejích myšlenek, nedokázala být tou, která hodí kamenem. Navíc na její osobnosti bylo něco podmanivého a zajímavého.

Příběh není nic až tak zvláštního – dvě ženy, jeden muž. To už tu bylo. Paní autorce se podařilo uchopit jej zajímavým způsobem a dodat mu originalitu pomocí vykreslení povah svých postav. Možná ale právě proto, že jsem viděla oběma dámám do hlavy, smazala mi znalost jejich smýšlení onu děsivou stránku příběhu. 

Londýnské prostředí, zaměstnání postav a jejich různorodé národnosti byly plusem knihy. 

Další zajímavou věcí na něm je architektura – obě ženy pracují v redakci časopisu, který se jí zabývá a Marcus je přímo architektem. Paní autorka zmiňuje několik budov v různých koutech světa, které jsou na seznamu světového dědictví UNESCO, tak jsem toho využila a našla si, jak vypadají a něco o jejich historii. Bylo to pro mě zajímavé zpestření příjemného a čtivého příběhu.

Knihu bych nenazvala úplně mrazivým thrillerem. Spíš než strach jsem cítila určitou nevůli s Hejiným chováním a Kathyinou povahou. Zaujal mě také Marcus a způsob, jakým vyřešil všechny ty potíže. Spíš než thriller se tedy paní autorce povedl napínavý psychologický román, bez mrazení, nicméně stále velmi zajímavý a čtivý. Musím ale uznat, že občas se nějaké ty napínavé chvilky našly. Že u poslední věty jedné části příběhu chybí tečka je v tomto případě obzvlášť děsivé… Snad se nejedná o chybu tisku :), ale myslím, že ne.

Knihu bych doporučila čtenářům, kteří mají rádi zajímavé příběhy o lidech a rádi objevují zajímavé postavy a životní osudy. V tomhle zklamaní nebudete. Obojího je v knize dostatek. Možná budete překvapení svým názorem na jednotlivé aktéry příběhu :)

Za poskytnutí knihy ke zhodnocení moc děkuji nakladatelství Metafora. Pokud vás příběh láká, můžete knihu zakoupit třeba zde.

Anotace:

Mrazivý psychologický thriller o ženě, která se chystá zničit svou šéfredaktorku

Když se ohlédnu zpět na svůj vztah s Kathy, žasnu, jak naivní byla, jak málo věděla. Přitom si vždycky myslela, že má všechno: práci, dítě, přátele i jeho. Myslela si, že je v bezpečí. Byla si jistá, že nic nemůže ohrozit její dokonalý svět. Nikdy mi neměla věřit.

Kathy pro většinu lidí představuje dokonalý obrázek šťastné a úspěšné moderní ženy. Má krásného chlapečka, chytrého, přitažlivého muže a atraktivní práci.

Ale ne každý se tím nechá oklamat. Její podřízená Heja zná pravdu: ví o trhlinách Kathyina manželství, jejích pochybách i obavě z pracovního neúspěchu.

Konečně je Heja přesně tam, odkud může Kathy zničit. Pokud se jí to podaří, získá to jediné, po čem touží nejvíc.

V tomto chytře vystavěném románu o žárlivosti, rivalitě a lži je strach jedné ženy zbraní té druhé.

Enderova hra

Autor: Orson Scott Card
Série: Enderova sága (1. díl)
Čtou: Filip Kaňkovský, Pavel Rímský
Nakladatel: One Hot Book

Příběh jsem poslouchala jako audioknihu.

Můj názor:

Tenhle článek jsem neměla v úmyslu psát. 

Kniha – či spíš audiokniha – byla jen jako doplněk k práci, ale dostala mě tak, že si prostě vlastní kapitolu na tomto blogu zaslouží.

Dostala jsem totiž něco nečekaného. Ne jen scífko, kde bojují lidé proti mimozemské rase. 

Dostala jsem i pohled na morálku a etické principy člověka, který je vystaven volbě, co obětovat pro vyšší dobro a jestli má vůbec právo na to určovat, kdo oběť přinese a jakým způsobem. Co je vyšší dobro? A pro koho? A co když se můžeme splést?

...

Země před padesáti lety čelila útoku inteligentní mimozemské formy – termiťanů. Za cenu obrovských ztrát a osobní oběti tehdejšího velitele jednotek Mazera Reghema, se podařilo útok odrazit. Od té doby se snaží armáda vycvičit vůdce, který bude schopen velet jednotkám při další invazi termiťanů. 

Inteligentního, empatického, rozhodného a především neporazitelného vůdce. Takového, který dokáže předvídat každý krok nepřítele a vymyslet nejlepší strategii. Takového, za kterým jeho jednotky půjdou a bez váhání padnou, bude-li třeba.

Země zároveň čelí přelidnění. Každá rodina má povoleny pouze dvě děti, až na rodinu Wigginů. Její potomci jsou totiž velmi inteligentní. U prvních dvou dětí se ale projevily jisté povahové zvláštnosti, které je zařadily mezi nevyhovující. Rodina tak dostala speciální povolení a narodil se Ender. Tedy vlastně Andrew Wiggin.

Jeho osudy kniha začíná sledovat ve chvíli, kdy je mu v šesti letech odstraněn sledovací monitor a je vybrán jako kadet do bojové školy. 

Tam cvičí děti – velmi mladé děti – protože mladý mozek je nejpružnější, nejrychleji se učí. Zde hledají při speciálních bojových hrách toho nejlepšího – budoucího velitele flotily a naději lidstva na poražení termiťanů.

To, co jsem zde napsala je pouze nepatrný střípeček toho, co se v knize děje. Nejvíc času jsem strávila pochopitelně s Enderem v bojové škole, ale ani na zemi se neděly nezajímavé věci. 

A pak tu bylo pozadí celé té záležitosti, postupně odhalované na začátku každé kapitoly. Pan autor velmi pomalu skládal celý obraz svého příběhu, ale pravdu jsem se dozvěděla až na konci.

Celá kniha je vystavěná na naprosto geniální myšlence a brilantní psychologii postav. 

Enderovi jsem fandila, to prostě jinak nešlo. Byl malé dítě vržené do světa bojů, her a nemilosrdné konkurence. Znič, nebo budeš zničen. Vyhraj, nebo zemři. 

Co na tom, že je všechno jen hra. 

Velící důstojníci v bojové škole vyvíjeli na děti extrémní tlak s cílem vypěstovat vojáka, který se nezlomí, který odolá šílenému tlaku, poradí si vždy sám – a bude sám. Zároveň jsou ale i oni pod tlakem nutnosti vsadit vše na jedinou kartu.

Na druhou stranu v obrovsky konkurenčním prostředí vznikala i zajímavá a pevná přátelství. Zbyl prostor i na důkladnou sondu do mezilidských vztahů, jednání lidí vůči sobě navzájem a příčin a důsledků jednotlivých událostí. 

Bavilo mě sledovat, jak Ender přemýšlí. Jak se vyrovnává s podstatou svého poslání – bylo mu jasné, že pokud neselže, stane se masovým vrahem, který vyhladí celou jednu rasu. Pokud selže, obětí bude lidstvo. Výcvik, který podstupoval, byl velmi akční, barvitě popsaný a nebyl problém si představit cokoliv z toho, co Ender zažíval. 

Bavily mě manipulace s názorem většiny, které mezi tím probíhaly na Zemi. Bavily mě i začátky jednotlivých kapitol, kde se ke slovu dostali velící důstojníci flotily, kteří probírali Enderův výcvik.

Vzhledem k tomu, že se jedná o scifárnu, je v knize docela velké množství technologií. Vše je ale popsáno a vymyšleno tak, že mě ani nenapadlo, že podobné věci neexistují, že nejsou možné. Myslím, že i ti, kteří podobným věcem moc neholdují, budou příjemně překvapení a příběh je bude bavit. Hlavně proto, že technické věci vyvažuje silná lidská stránka a příběh, který prostě musí zaujmout každého. Nějak si neumím představit, že by to nedokázal :).

Myslím, že pan autor svoji knihu promyslel velmi důkladně a nezapomněl na nic, co by správné scifi mělo mít. Určitě jí věnujte pozornost. 

A ne, film nestačí, protože jako vždycky v něm spousta věcí chybí – vlastně úplně všechno, kromě zajímavých vizualizací. Celé pozadí, psychologie hlavní postavy a její vývoj… Celá duše příběhu.  Prostě všechno to, co vám na konci knihy dá pěstí do obličeje a donutí vás říct: „Ty vole, tak tohle byl vyšší level.“

Anotace:

NEBULA 1985 & HUGO 1986! - Země je opět v nebezpečí. Mimozemská rasa je připravena k rozhodujícímu úderu. Přežití lidstva závisí na vojenském géniovi, který by měl vetřelce porazit. Ale kdo jím bude?Ender Wiggin. Geniální. Nemilosrdný. Lstivý. Mistr taktiky a strategie. A dítě.

Lidstvo jen se štěstím odvrátilo zničující útok mimozemské civilizace úlového typu. A protože nejlepší obranou je útok, rozhodlo se pro protiúder. Zatímco se po dlouhou dobu vysílané vesmírné lodě blíží k území nepřítele, program pro výchovu mladých velitelů se snaží nalézt toho pravého vůdce, jenž by zneškodnil mimozemskou hrozbu jednou provždy. Zdá se, že tím pravým je Andrew "Ender" Wiggin, geniální chlapec, jenž se v útlém věku stane hlavní nadějí na vítězství. Ovšem nároky na něj kladené jsou enormní, pokud zvítězí, stane se pachatelem xenocidy - absolutního vyhlazení mimozemské inteligentní rasy, a pokud prohraje, pak bude lidstvo vydáno na milost agresivnímu nepříteli. Žádný dospívající chlapec dosud nikdy nečelil tak vážné výzvě...

Kouzlo kaligrafie - inkoust a inspirace

Oživte kouzlo ručního psaní a pohrajte si s inkoustem


Autor: Betty Soldi
Překlad: Růžena Pokorná
Nakladatel: Metafora
Rok vydání: 2018
Počet stran: 192

Můj názor:

Tahle kniha mě pokoušela od prvního pohledu. A nemyslím tím jen to, že je prostě krásná na pohled.

Spíš to, že ráda píšu, jenomže pouze na počítači. A najednou se objevilo Kouzlo kaligrafie a nabízelo možnost vrátit se ke psaní rukou a ještě by výsledek mohl nějak slušně vypadat.

Rozhodla jsem se tedy neodolávat pokušení a nechala si knihu od Metafory zaslat.

…

V úvodu knihy se mi představila paní autorka. Řekla něco o svém mládí, vztahu ke kaligrafii a tom, jak postupovala její kariéra právě v „krasopsaní“. I kdyby ale o tomhle nenapsala ani čárku, bylo by její nadšení pro písmo z knihy poznat. 

Z každé stránky číší radost z psaní. 

Fotky, které text doprovází, jsou velmi pěkné a vkusné. Na celé knize je zkrátka vidět, že paní autorka miluje to, co dělá a čím se živí. To je skvělá věc a ne tak častá.

Písmo je všude. Tak moc všude, že ho člověk už ani moc nevnímá. Paní autorka prostřednictvím své knihy chce zvýšit vnímání čtenáře k psanému slovu, chce inspirovat a probudit tvořivého ducha. Chce ukázat, že psaní je velmi osobní záležitost, dovednost, která se v moderním světě tak trochu ztrácí.

Co kniha neslibuje je to, že pokrok bude bez práce :).

Jedna část je celá věnovaná nácviku. 

Přímo do knihy můžete dělat čáry pro uvolnění ruky, psát malá slova, velká slova. Zkusit to rychle, pomalu, druhou rukou – prostě najít chuť psát rukou a ponořit se do toho. Pokud ovšem nebudete mít zábrany čmárat do knihy, jako já :). Značná část je věnována tomuto čmárání a pokusům podle zadaných úkolů a prozkoumávání vlastního písma.

Pak přijde o něco těžší chvilka. Pamatujete na písanku z první třídy? Tak tady zažijete návrat do dětství :) 

Paní autorka předepisuje na řádcích svá písmena a jede se po ní. Pěkně jedno za druhým. Zkusíte si malá i velká písmena a několik různých stylů. Cvičení na písmena je taky dostatek, takže nuda a jednotvárnost nehrozí. Paní autorce se daří probudit zájem a hravost. 

Dojde dokonce i na různé pomůcky k psaní. Ne jen na pero, tužku a štětec, ale i na takové věci, jako je rtěnka, zelenina, peří… Psaní třeba kávou. Můžete zkusit různé pokusy s papírem, psát bílou na černou, barvou na sklo, vystřihovat, různě zdobit – prostě si hrát.

Najdete nápady na velikonoční vajíčka, svatební přání, vánoční dekorace i obyčejné dopisy a věci pro vlastní potěšení.

Myslím, že paní autorce se podařilo svému předsevzetí dostát. Ukázala krásu písma a inspirovala ke zkoušení a nápadům jak si s psaním hrát. Mně osobně se hodně líbily vánoční nápady a na přání a cedulky na dárky nebo ozdobení balicího papíru je určitě vyzkouším.

Kniha je opravdu velmi krásně zpracovaná. Osobně oceňuji matný papír. Fotky na něm působí jaksi příjemněji a pohodověji, než by tomu bylo na lesklém. Napomáhají tomu i tlumené barvy a krásně zdobené písmo na každé straně. I když je kniha v měkké vazbě, je papír kvalitní, žádné tenké stránky.

Pokud máte doma člověka, který rád tvoří, tahle kniha je pro něj ideální dárek. Tvůrčí duše si s nápady vyhraje. Je nutné mít ale trochu trpělivosti, protože výsledky nejsou vidět hned. Tak zkoušejte :).

Za poskytnutí knihy k hodnocení moc děkuji nakladatelství Metafora. Na knihu se můžete blíže podívat zde.

Anotace:

Kaligrafka a návrhářka Betty Soldi vás vezme na soukromou výpravu, během níž začnete rozvíjet svůj vlastní styl a naučíte se vyjadřovat krásným kaligrafickým písmem.

Díky kreativním pracovním cvičením, která jsou součástí knihy:

-          seznámíte se s novými tvary písmen

-          naučíte se používat nové styly

-          objevíte nečekané nápady… Víte třeba, že psát můžete i mrkví?

S pomocí snadných a přehledných pokynů oživíte podmanivou kaligrafii zábavným způsobem.

Vytvořte si vlastní dárkový papír, jmenovky, veselé vzkazy, balonky na oslavu či neotřelé vánoční ozdoby. Nechte se inspirovat a uvidíte, jak se vaše kaligrafické umění bude rozvíjet. Kouzlo máte ve svých rukách!

Autorka speciálně pro české vydání do češtiny kaligraficky přepsala hesla z knihy a připravila pro čtenáře také celou českou abecedu.

Děti času

Autor: Adrian Tchaikovsky
Překlad: Zdeněk Uherčík
Nakladatel: Triton
Rok vydání: 2018
Počet stran: 408

Můj názor:

Na začátku byl ambiciózní vědecký projekt, který měl za cíl osídlit vhodnou planetu ve vesmíru inteligentním životem. 

Na vybrané planetě proběhla terraformace a po té, co byla úspěšně dokončena, měla být na planetu vysazena várka pozemských primátů společně s jistým geneticky vypěstovaným „inteligentním“ virem, který měl uspíšit jejich vývoj. Pomoci jim s rozvojem inteligence a vybírat k množení jen ty nejlepší z nich. 

Hra na boha se ale pokazila už v začátku (jak taky jinak)…

Primáti se na planetu nedostali, ale něco jiného tam už bylo. A virus si s tím poradil tak, jak byl naprogramován. 

Vývoj na planetě započal…

Zatím co v hlubokém vesmíru vědci v čele s doktorkou Avranou Kernovou vypiplali novou planetu, na Zemi došlo ke katastrofě. 

Obrátili se proti sobě dvě názorové frakce lidstva a v konečném důsledku všichni prohráli. Země je dále neobyvatelná a žalostné zbytky lidstva se rozprchly do vesmíru v obrovských lodích – archách. V první linii příběh sledoval posádku archy Gilgameš a zoufalý boj posádky o zachování života nákladu v podobě hybernovaných lidí. 

A právě Gilgameš bude tím, kdo doputuje k planetě Kernové.

Planeta Kernové má svoje místo v druhé linii příběhu. V ní pan autor sleduje vývoj na planetě. Setkala jsem se s generacemi tvorů, jejichž pokroky a inteligence jsou díky viru na vysoké úrovni. Na to, že se nejedná o primáty, jsou lidstvu až nepříjemně podobní ještě v jedné věci – ve vynalézání způsobů, jak se navzájem zlikvidovat. Krom pokroku jsem tedy sledovala i boje druhů mezi sebou o místo na zemi (tedy pardon, na Kernové :)).

Husí kůže mi naskočila už v druhé kapitole, když mi doklaplo, co na planetě bylo a co začal inteligentní virus ovlivňovat. Pan autor si tím zařídil mou absolutní, i když mírně zhnusenou, pozornost.

Styl psaní je hodně prostý. Pan autor (a také překladatel) se nevyžívá v komplikovaných souvětích a ani ve zbytečně složitých slovech. Na čtení je to dost příjemné, i když poněkud suché. Textovou jednoduchost ale vynahrazuje zajímavá zápletka, která dokázala vzbudit mou představivost na maximum. Nakonec jsem přišla na to, že tento strohý styl psaní ještě více zdůrazňuje myšlenku díla a nebrání soustředění na děj a přemýšlení nad ním.

Kniha je hodně rozkouskovaná. V krátkých kapitolách jsou velké časové skoky – hlavně ze začátku. Musí to ale být, aby bylo možné postihnout celý vývoj druhů na planetě a putování lidstva vesmírem. Nejdřív mě to rušilo, ale postupně jsem plynutí času prostě přestala vnímat. 

Skoro jsem si připadala jako člen posádky, kterého každé dvě generace vytáhnou z hibernační nádrže, aby se podíval, jak vše pokročilo :). V této souvislosti mě pobavilo, jak tímto pan autor šikovně vyřešil problém s množstvím postav a jmen, která by musel tvořit. Základ byl pořád stejný – moji oblíbenci mi zůstali celou knihu.

Kapitoly jsou hodně krátké a úderné. Popisy prostředí jsou spíš stručnější, ale přes to dostatečné. Pan autor nevaří žádnou nadbytečnou omáčku. Jde rázně a přímo k věci, což knize hodně prospívá. Pořád se něco děje a vše se žene rychle kupředu. Tomu pomáhají i velké rozdíly v čase mezi jednotlivými kapitolami – klidně pár generací (!). 

Bohužel ale velké skoky přispívaly k tomu, že mě – alespoň z počátku - nic nenutilo knihu neodkládat, protože se vlastně nic nestalo, když jsem to udělala a k postavám jsem zatím neměla bližší vztah. Postupem času ale začal být děj natolik zajímavý a lákavý (asi ve třetině), že mě bez problémů udržel u čtení.

Jak už bývá u sci-fi časté, využívá i zde pan autor známých nešvarů a povahových rysů lidstva. A tím, že je předal jinému druhu a nechal ho s nimi pracovat, je špatnost určitých způsobů chování ještě výraznější. Pro srovnání zde byla posádka lidí na arše, které šlo především o zachování druhu a nález nového místa pro život, přeci jen to ale byli lidi a jejich pocit, že jako takoví mají na všechny věci právo, s nimi zůstal i po katastrofě na Zemi.

Líbila se mi myšlenka, že inteligentní bytosti – bez ohledu na životní formu - prostě musí mezi sebou neustále soupeřit. Bojovat o nadvládu kdo z koho. Ono to tak vážně je, obzvlášť když začne jít o krk, o zdroje nebo o víru a prosazení svého úhlu pohledu. Jenže tím, jak jsou bytosti inteligentní, jsou schopné sledovat i vlastní zájmy a cíle, které se úplně neslučují se zájmem druhu jako takového. Nakonec bojují nejen proti nepříteli, ale i mezi sebou.  

Kromě zajímavých myšlenek a uvažování – především u tvorů na planetě – zde pochopitelně nechyběl i technologický pokrok. 

Protože ti na planetě nebyli lidé, neměli jejich technologie a také uvažovali poněkud jinak, musel si pan autor vystačit s tím, co měl. A zvládl to skvěle! Technologie tvorů a její fungování bylo úžasné. A přitom nic fantaskního a nepravděpodobného. Já jim dokonce fandila víc, než lidem, protože jejich pokrok bylo neskutečně zajímavé sledovat. Pan autor mě provedl doslova od „doby kamenné“ až k vesmírnému věku. Navíc vše popsal velmi jednoduše a srozumitelně, takže mi technologie nedělaly žádný problém.

Celkově tedy hodnotím knihu jako velmi podařenou, jak po stránce příběhové, tak po stránce technologické. Pan autor mě velmi mile překvapil a kniha velmi bavila. I když se mi jím zvolený živočišný druh ze začátku spíš hnusil, dokázal mě pro něj nadchnout. Pokud chcete nějaké scifi ve kterém půjde o stvoření zcela nového druhu ve vesmíru a zároveň zápas lidstva o přežití, je tohle kniha pro vás. Jakmile se začtete, slupnete ji jako malinu.

Za poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám. Pokud vás kniha zaujala, najdete ji zde i s ukázkou k nahlédnutí.

Anotace:

Kdo zdědí novou Zemi?

Poslední zbytky lidstva opouštějí umírající Zemi a zoufale hledají nový domov. Vydávají se na cestu podle starých hvězdných map svých předků a nalézají největší poklad minulosti – terraformovanou planetu připravenou pro lidský život.

Ale v tomto novém Edenu není vše úplně v pořádku. Planeta nečeká na lidstvo prázdná a čistá. Její noví vládcové ji z bezpečného přístavu proměnili na nejhorší noční můru lidstva. Blíží se nevyhnutelný střet dvou civilizací a stejně nevyhnutelný boj o přežití. Osud lidstva je na vážkách. Kdo je skutečným dědicem nové Země?

Čtvrtletka III. 2018

Je to tu!

Moje nejoblíbenější roční období. Pokud tedy pominu nářek umírajícího léta, což bývá vždycky nostalgické a smutné, je podzim úžasně zklidňující záležitost. 

Nádherně voní. 

Přichází čas svíček a čtení v posteli a taky – juchú – více času na psaní. 

Tma prostě pomáhá všemu tvůrčímu.

Srpnová vedra ale zase přála čtení někde ve stínu a pomohla tomu i série Trůny, od které se fakt nedalo odejít – úplný maas-masakr. První díl mě zase až tak nenadchnul, ale postupně se to zlepšovalo. 

A samozřejmě jsem natrefila i na hromadu jiných skvělých knih. Níže můžete posoudit sami :)

Taky padl můj čtecí plán na tento rok – 80 knih je přečtených :) a čtvrtrok ještě přede mnou :). Takže si přidám na stovku.

Jak se mi vedlo v číslech?

Počet přečtených knih v červenci byl 11 a dohromady to hodilo 4.034 stran.

V srpnu jsem si dala rekord, 12 knih a 4.959 stran

V září jsem nikam nekvaltovala. Mám pouze 6 knih a 2.782 stran.

Celková váha všech papírových knih přečtených za čtvrtletí je 7,65 kg. Ještě že to netahám zároveň. E-knihy jsem nepočítala, váha čtečky se mi nezdá být vypovídající hodnotou o čtenářově posilování :)

Které knihy přispěly k pohodovému čtvrtletí?

Přečteno ve čtečce:

Stín věcí ztracených*, Třpytící se město*, Čas něhy, Půlnoční sny, Všechno bude fajn, Nikdyuš*, Půlnoční koruna, Královna stínů, Říše bouří, Cinder & Ella 2: Šťastně až na věky*, Nákaza.

Přečteno v papíru:

Něco skutečného*, Démoni jsou věční, Mezi zloději*, Válka zrcadel*, Na život a na smrt: Román o Anně Boleynové, Zakletá*, Tvář vody*, Padlý dědic, Krutá krása*, Je to i můj život, OTKA, Podzim, na který nezapomenu, Skleněný trůn, Dědička ohně, Prohnilé království, Neznáš mě*, Elementum 2: Tajemství sudby*.

Ty knihy, na které už názor na bloGu je, jsou označeny u názvu *. Všechny články, které si budete chtít přečíst, najdete v seznamu článků na bloGu zde. Nebo v albech na FCB tady.

Co mi přibylo v knihovně?

Podzim, na který nezapomenu, Zadrž hvězdy, Cesta ze ztracena, Kdybys mě teď viděla, Svět poté, Padlý dědic, Pekelná díra: Vzpoura, Alenka v říši zombií a za zrcadlem, Ptačí zpěv, OTKA, Dcery pana Darcyho, Snílek neznámý, Prohnilé království, Vita nostra, Dračí město, Půl krále, Sleduj mě, Malé ženy, Škola dobra a zla: Vzhůru za slávou

Všechny přírůstky jsou k nahlédnutí na FCB stránce bloGu zde.
Výtisky ke zhodnocení, které mi poslali z Metafory, Omegy a Palmknih najdete pohromadě tady i s odkazy na hotové články. Za poslané knihy moc děkuji!

Výhry  a dárky:

Epos o panáčkovi – podepsaný výtisk knihy mi věnoval sám pan autor jako poděkování za to, že jsem si přečetla jeho novou knihu z panáčkovského univerza a napsala mu svůj názor. Moc děkuji!

Hlas barev a tvarů – knihu jsem dostala od dědečka mého přítele, který ji sám napsal a mám ji i s věnováním. Děda napsal knih víc, takže příště mám slíbenou další :)

INK – výhra na FCB stránkách nakladatelství MOBA

Jasnozřivost – výhra na FCB stránkách nakladatelství Motto

Manželka mezi námi – výhra na FCB nakladatelství Albatros

Ztraceni – soutěž na webzinu Děti noci

Balíček balík knih v soutěži s Humbook FCB stránkami  - Ztracené hvězdy, trilogie DYMILY, duologie Tisíc kousků tebe a Deset tisíc nebí nad tebou, trilogie Sníh nebo popel

Všem, kteří toto čtvrtletí vypsali soutěže, moc děkuji! Pochopitelně obzvlášť těm, jejichž soutěž se mi poštěstilo vyhrát :).
Všechny najdete pohromadě tady i s odkazem na článek, pokud se mi už knihu podařilo přečíst a zhodnotit.

Ambiciózní knižní plán na podzim a konec roku

Jednak bych chtěla přečíst co nejvíc domácích zásob, což se mi daří lépe a lépe. 

Možná je to i tím, že jsem celkem omezila recenzní výtisky a hodně si vybírám, co opravdu číst chci. Každý měsíc si chci také přečíst některou z knih, které mi tu leží už hodně dlouho a rozhodnout se, jestli si ji nechám nebo bude hledat nový domov. Akce proběhne v rámci vybudování nového místa v knihovnách a předsevzetí, že budu mít doma opravdu jen ty knihy, které budu číst znova. Angličtinu už si jako předsevzetí nedávám, protože to je fakt o náladě.

Vzhledem k tomu, jaké pecky vycházejí před Vánocemi, mám takové tušení, že se mi domácí zásoby spíš rozrostou, ale i tak jich určitě stihnu hodně přečíst.

Závěrem

Chtěla bych poděkovat Palmknihám za možnost s nimi dlouhodobě spolupracovat a za recenzní kousky do mojí čtečky, které mi posílají. Této spolupráce si patřičně vážím a doufám, že i oni jsou spokojeni. Moje díky si zaslouží také nakladatelství Metafora, což je moje druhá pravidelná spolupráce, která mi dělá radost knihami. Doufám, že moje články potěšily zase je :) Už delší dobu si užívám i spolupráci s nakladatelstvím Omega. Takže moc děkuji i jim.

V neposlední řadě děkuji i svým pravidelným i nepravidelným čtenářům a těm, kteří občas zanechají komentář. Těší mě, že je vás tolik a komentáře mi vždycky udělají radost.

Přeji všem krásný podzim a hodně parádních příběhů!