Neznáš mě

Spravedlnost je jeden ze základních pojmů pro dobré uspořádání lidských vztahů, regulativní idea pro uspořádání společnosti a zejména pro právo. Podle Aristotela je to nejdůležitější z ctností, protože se vztahuje ke druhému a „nazývá se také dobro pro druhé“.
Lze ji charakterizovat několika principy:
rovné zacházení se všemi, přiměřené tresty i odměny, spravedlivé rozdělování požitků i břemen, rozhodovat stejné případy stejně a nestejné odlišně.
(Wikipedie) 


Autor: Imran Mahmood
Překlad: Eva Samih
Nakladatel: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 432

Můj názor:

Nikdy jsem nečetla právnický thriller. Tedy nikdy až do teď, protože knihu „Neznáš mě“ už mám za sebou a ráda říkám, že se jednalo o zajímavou zkušenost. Nečekala jsem, že mě kniha zaujme daleko za rámec příběhu, který předkládá, ale stalo se.

Otevřením knihy jsem se ocitla přímo v rozběhnutém soudním procesu. Sám obžalovaný se rozhodl propustit svého právníka a hájit se před soudem, aby nebyl potrestán za něco, co podle svých slov nespáchal.  

Ne, že by snad byl bez viny – ale tu konkrétní věc, za kterou ho soudí, na svědomí prý nemá. On sám říká, že musí vyprávět svůj příběh, aby jej porota poznala – protože pokud jej nezná, jak jej chce soudit? 

Odpověď je jednoduchá - na základě důkazů. 

Ale ty jsou podle něj nejednoznačné. A tak se do toho pouští navzdory tomu, že jeho právník mu doporučil mlčet. Přednáší svoji závěrečnou řeč – svoji obhajobu před porotou.

Je přece snadné rozlišit mezi správným a špatným, ne?

Uslyšíte přesvědčivou pravdu.

Teď je na vás, abyste rozhodli...

Nejdříve jsem nevěděla, kdo je onen obžalovaný, ani jaký čin spáchal. Postupem času to ale vyplynulo. Už z toho, jak svůj příběh vypráví, je zřejmé, že se jedná o někoho z nižších vrstev společnosti. Mluví nespisovně, sem tam mu uklouzne nějaký ten vulgarismus. Zjistila jsem, že pochází z londýnského ghetta, že je černé barvy pleti a jeho zkušenosti s gangy a životem v chudobě jsou více než bohaté.

Klučina je rozený vypravěč. Bere svou obhajobu hezky ze široka. Popisuje svůj život a hlavně jeho část krátce před „činem“. Vysvětluje okolnosti a při tom tak šikovně zpochybní každý důkaz, který proti němu porota má. Říká, že je všechno úplně jinak a je jen na porotě, jestli mu uvěří. Přitom nezamlčuje vůbec nic, nelakuje věci na růžovo a nedělá ze sebe svatého. Prostě mluví a je velmi přesvědčivý. To jsou ale i důkazy, které má proti němu obžaloba.

Já, jako čtenář, jsem si při jeho proslovu, se kterým se obracel jakoby přímo na mě (porotu) připadala, jako bych skutečně v porotě seděla a měla na konci knihy vynést rozsudek. 

Vinen nebo nevinen? 

Šlo o budoucnost mladého člověka! 

Pocit této zodpovědnosti, kterou se panu autorovi podařilo na mě nějak přenést, mě nutil vnímat a posuzovat každý řádek. Je tohle pravda nebo jen šikovně podaná lež? Je obviněný opravdu „méně chytrý“ nebo si na to jen hraje? Vyprávění i obviněný se mi doslova zažrali pod kůži.

Krom toho byl zajímavý i samotný příběh. Nejen to, co se v něm dělo, ale i způsob, jakým byl vyprávěn. Poznala jsem další lidi z okolí obžalovaného, jejich život v chudinské čtvrti. To, jak tamní mládež ovlivňují gangy a obchod s drogami a prostituce. Bylo to velmi intenzivní nahlédnutí do světa, který existuje vedle toho našeho.

Na knize mě na první pohled zarazilo větší písmo a řádkování, než jsem běžně zvyklá. Pak jsem ale usoudila, že se to k příběhu hodí obzvlášť vzhledem k faktu, že celá kniha byla předložena jako přepis soudního přelíčení – hlavně tedy jeho závěru, závěrečné řeči obžalovaného, která se natáhla na několik dní a slyšení.

V průběhu čtení jsem si nemohla nevšimnout zásadních otázek, které text přímo vnucoval k přemýšlení. 

Může být na spravedlnost více pohledů? 

A je tedy opravdu spravedlivá, když se lze na věc podívat i jinak, když ji vnímá jinak obžalovaný?

 Může postavení a původ obžalovaného ovlivnit oko spravedlnosti? 

Co je to morálka?  

Můžou být podmínky, ze kterých člověk vzejde polehčující okolností? 

Existuje zlo a menší zlo a není nakonec polehčující okolnost, když člověk svým činem – zlým činem – zabrání většímu zlu? 

Můžou okolnosti činu umenšit vinu nebo je nevyvratitelná? 

Jak chcete soudit někoho, koho neznáte? 

A další a další… 

Některé z nich jsem kupodivu objevila i v doslovu autora a vzhledem k tomu, že mě napadaly při čtení, myslím, že se mu podařilo téma zpracovat opravdu dobře a přesvědčivě. Autor se konec konců živí jako obhájce a tak má podobných příkladů ze své praxe více než dost.

Pokud bych měla knihu posuzovat z hlediska zákonů a chladné logiky paragrafů, mluvily by důkazy jasně. Pan autor ale čtenáře přinutil stát se lidskou bytostí a podívat se na jinou lidskou bytost, obviněnou – možná nespravedlivě – z činu, který by měl být odsouzen a potrestán. Jenže ukázalo se, že justiční systém má i svá slabá místa.

Myšlenka díla je skutečně zajímavá a důležitá k prozkoumání. Pan autor ji navíc předkládá velmi srozumitelným způsobem. Text mi nedal spát a opravdu jsem nad ním přemýšlela ještě dlouho po dočtení. Dokázal mi předat všechny podstatné emoce. Bylo v něm odsouzení, pochopení, sympatie, odpor, smutek, láska, soucit, přátelství, nenávist, pochyby i jistota. Špatnost i dobrota – a pak taky všechny ty odstíny šedi mezi nimi. Prostě všechno.

Knihu doporučuji čtenářům, kteří se chtějí zamyslet. Ono vám to stejně nedá. Bude se vám číst snadno, ale na otázky, které přinese, nebude snadné najít odpovědi. A to se mi na knize líbilo hrozně moc. Protože svět není černobílý a ani tenhle příběh nebyl.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Omega. Pokud vás kniha zaujala, najdete ji zde u nakladatele. Nebo se na ni můžete zajít mrknout do knihkupectví Dobrovský.

Anotace:

Je přece snadné rozlišit mezi správným a špatným, ne?

Uslyšíte přesvědčivou pravdu.

Teď je na vás, abyste rozhodli ...

 

Nejmenovaný obžalovaný byl obviněn z vraždy. Těsně před závěrečnou řečí mladík propustí svého právníka a rozhodne se pronést řeč sám.

Říká, že jeho advokát mu poradil, aby si některé věci nechal pro sebe, protože jeho pravdu nikdo nepochopí, natož aby jí uvěřil. Ale teď si myslí, že jestli má jít na zbytek života do vězení, musí tu pravdu říct.

Existuje osm nezvratných důkazů proti němu. Mluví k nám a jeho život je v našich rukou. My, čtenáři - členové poroty - musíme mít otevřenou mysl, dokud svůj příběh nedopoví. Jeho obhajoba vyvolává řadu otázek, ale na konci zbyde jediná. Udělal to?