12. 4. 2018

Dvůr křídel a zmaru



Autor: Sarah J. Maasová
Série: Dvůr trnů a růží (3. díl)
Překlad: Ivana Svobodová
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2018
Počet stran: 720



Můj názor:

Zakončení téhle parádní série jsem očekávala stejně, jako asi všichni, takže natěšená a napjatá, jak to nakonec všechno dopadne. Kdo umře, kdo přežije, kdo vyhraje, ať už svobodu, lásku nebo prostě jen válku.

Tradičně upozorňuji: POZOR! Následující text obsahuje spoilery k předchozím dílům série.

Můj článek o Dvoru trnů a růží najdete zde.
Dvůr mlhy a hněvu je okomentován tady.

A teď už můj názor na třetí díl.

Na konci druhého dílu byla Feyre nucena opustit Rhysanda a vrátit se na Jarní dvůr, kde předstírá lásku k Tamlinovi a zároveň špehuje pro svůj dvůr. Menší pomsta na Tamlinovi by jí taky přišla vhod, takže tak trochu i intrikuje a rozeštvává. 
Její sestry Elain a Nesta byly Kotlíkem proměněny ve vznešené víly. Návrat do světa za zdí je pro ně tudíž nemožný a zůstávají na Nočním dvoře pod ochranou Rhysanda. Se svojí novou situací se však nesmiřují nijak lehce. 
A zatímco Noční dvůr se připravuje na válku s Hybernem a snaží se shromáždit roztříštěné a rozhádané Dvory pod jeden prapor, aby všechny víly svorně bojovaly za Prythian, hybernský král také nezahálí. Je připraven vzít si, co mu podle jeho názoru náleží, silou...

 ...

Myslím, že je zbytečné tu zase vypisovat, co všechno umí paní Maas napsat naprosto perfektně, jak se jí podařilo vytvořit postavy a jak skvěle se mi kniha četla. Taky je zbytečné chválit krásně popsaný svět Prythianu, protože všichni dobře známe talent paní autorky na vytvoření zajímavých kulis pro svůj příběh. To všechno jsou už známé věci a zrovna od této paní autorky je člověk tak nějak očekává :). Ve třetím dílu se ale ukázalo, že občas se i mistr tesař utne a, alespoň z mého úhlu pohledu, v knize něco neštymuje.

Jedno se musí paní autorce nechat. Zatímco ve dvojce se věnovala především duševní stránce postav, jejich vývoji a vzájemným vztahům a chvilkami to bylo i na úkor děje (i když mě to bavilo, nestěžuji si, to v žádném případě :)), ve trojce se jí povedlo tohle daleko lépe vyvážit. 
Akční scény, bitvy, válečná a mírová jednání, to všechno tam bylo. Pořád se něco dělo. A přitom jsem nepřišla ani o vhled do prožívání postav, přičemž daleko více prostoru dostaly i jiné postavy než Feyre s Rhysandem. I když u některých bych toho prostoru ocenila i více. Obzvlášť co se mých miláčků Azriela a Cassiana týká :)
 
Zdroj
Co mi ale vadilo, byl jistý přehnaný současný trend, který se do třetího dílu bohužel promítl. Rhys neustále Feyre papouškoval, jak je mu rovná a přitom jsem měla pocit, že druhé housle hraje on jí. Za prvé v páru je přeci rovnost samozřejmá, není potřeba o tom neustále mlít a za druhé rovnost ženy přece neznamená upozadění muže. A přesně to se tu bohužel stalo. 
To, co se mi na Rhysovy v předchozím dílu líbilo, bylo tady z větší části pryč. V tomto díle měla navrch Feyre a Rhys se stal jen zamilovaným přikyvovačem s lehkým nádechem beznaděje a zoufalství v myšlení. Jenže tohle mi zrovna u něj vadilo a připadalo mi to, že se to k němu nehodí. Asi si přece jen potrpím na to, když je muž silnější a odvážnější a tak vůbec. Nevadí mi silné hrdinky, jen vedle nich nesmí jejich partner působit slabší.

Když mám teď za sebou všechny tři díly, zmocnilo se mě tušení, že se paní autorka nechala trochu ovládnout svým „citem“ nebo možná lépe řečeno postojem k hlavním mužským postavám. 
Nejdříve tu byl Tamlin. Ze začátku bylo jasné, že je za hrdinu, jenže pak se Feyre potkala s Rhysandem a byl tu druhý díl. 
Tamlina Rhysand zcela zastínil a hůř. Z někdejšího hrdiny se stal odvrhnutý a ukřivděný chlapeček. Zdálo se mi to a nebo se city paní autorky přesunuly k novému objektu? 
No a ve třetí knize už měla Rhyse okoukaného, tak se nám trochu oslabošil a svoji příležitost dostal Cassian, který tu vypadal jako mnohem větší úžasňák. Ale to i Azriel. 
U ženských hrdinek jsem nic takového nepozorovala. Jsem zvědavá, jestli se moje podezření potvrdí i v dalších dílech :).

Také mi vadilo větší množství sexuálních scén v knize. Rozumějte, nejsem nijak prudérní a sex prostě k životu patří, ale popis těchto záležitostí tak, jak ho podává paní autorka, mi prostě nesedí. Je mi jedno, jak velké a tvrdé má Rhys „Vy víte co“ a už vůbec nechci vědět, co hlavní hrdinku tlačí do zad nebo na mandlích. A taky zrovna na tohle není potřeba věnovat několik stránek. Myslím, že jistá umírněnost a decentnost by zde neškodila. I když přiznávám, že to bylo lepší, než v díle předchozím. Minule ovšem v celé věci bylo jaksi více vášně a emocí, tentokrát to vyznívalo poněkud plytce a to hlavně mezi Feyre a Rhysem.

Pozor! Malinký a nenápadný, ale přece spoiler.
Konec... Inu, co s tím? Jak to napsat co nejvíc bez spoilerů? Zkusím takto: Nečekala jsem, že zrovna z tohoto románu bude mít paní autorka nutkání udělat pohádku s dobrým koncem. 
Chápu, že zabít nějakou postavu, se kterou prožijete tolik stran, je nejspíš těžká věc, pak ale neměla psát monumentální epickou bitvu. V bitvách se umírá a umírají i hrdinové. Ale dobře, no. Respektuji její konec. Štěstí je, že mi neodpravila někoho z oblíbenců.
Konec malinkého a nenápadného spoileru.

Hlavně jsem však nečekala, že na konci zůstane moje oko zcela suché. A to je to, co mi na knize vadilo nejvíc. Nic se nedostavilo, žádná emoce, prostě jsem jen dočetla. Čekala jsem, že budu brečet nad padlými a radovat se s těmi, co přežili a ono nic. A možná jsem byla i trochu zklamaná z otevřených vrátek do dalších (?) dílů. Čekala jsem, že se uzavře maličko více rozepsaných záležitostí. Zase se ale můžu těšit na další pokračování. I když z nekonečných sérií už začínám být poněkud unavená, i z těch dobrých.
 
Rhys je prostě Rhys :) Zdroj
Teď to možná vypadá tak, že se mi kniha nelíbila, ale opak je pravdou. 
Přečetla jsem si ji ráda, se zájmem a prakticky tahem, protože jsem se od ní nedokázala utrhnout. Jen měla více věcí, které se mi zdály nedotažené. Některé části mě možná trochu zklamaly, ale celkový dojem je výborný.
Oceňuji, že paní autorka našla konečně více prostoru pro životní příběhy dalších postav. Líbilo se mi, že Feyre nešlo nic samo a musela trochu zapracovat na získání dovedností. A dokonce oceňuji i to, že zdárný vývoj všech vztahů v knize - a to nejen partnerských - nebyl ani zdaleka samozřejmostí a všechny postavy na nich musely pracovat.

Jak některé věci budou se sice dalo odhadnout už v průběhu čtení a nemůžu tedy říct, že by mě události na konci kdoví jak překvapily, ta ukrutná maasovská čtivost příběhu tu ale je, o tom žádná.

Anotace:

Feyre se vrátila na Jarní dvůr, odhodlaná získat informace o Tamlinových manévrech a jeho spolupráci s Hybernem. Aby to udělala, musí se zapojit do smrtícího tance podvodů – a v něm může jeden chybný krok přivodit zkázu nejen jí, ale i celému světu. Feyre čeká nesnadné rozhodnutí, komu z oslnivých a smrtících Vladařů věřit...


4 komentáře:

TheMelorry řekl(a)...

Pěkná recenze, na knihu se chystám co nejdřív. Tuhle sérii mám vážně hodně ráda. :))

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Děkuji za přečtení a komentář. Ráda si pak přečtu i tvůj názor :)

Aires´s world of books řekl(a)...

Tak recenzi jsem jen tak prolétla, protože ještě nemám přečtený druhý díl, tak abych nepřišla o nějaké to překvapení :) Každopádně už se oba díly chystám a těším :)

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Snažila jsem se psát tak, abych nic nevybreptala a jediný spoiler je označený, ale na druhý díl se tam přeci jen něco najde:) Přeju příjemné čtení obou dílů!