14. 2. 2018

Dívka na kusy


Lidi by o nás měli vědět. O dívkách, které si svou bolest zapisují do vlastního těla.


Autor: Kathleen Glasgow
Překlad: Kamil Šivák
Nakladatel: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 405



Můj názor:

Recenzní konkurz na tuhle knihu přišel zrovna v době, kdy jsem dočetla jinou na podobné téma a měla chuť na další. Pochopitelně jsem tedy neodolala a štěstí se na mě usmálo v podobě recenzního výtisku knihy, která slibovala skutečné Téma.

 ...

Na začátku knihy jsem se ocitla v hlavě sedmnáctileté dívky, o níž jsem nevěděla nic, dokonce jsem docela dlouho neznala ani její jméno - jen přezdívku, kterou jí daly ostatní dívky v léčebně, Tichá Sue. Ona totiž nemluvila, držela si od všech odstup a na pažích a nohou měla obvazy, pod kterými se skrývaly čerstvé rány, které si sama způsobila. Do ústavu přišla z nemocnice, kde se ocitla rovnou z ulice.
Postupně, jak vyprávěla svůj příběh, dozvídala jsem se víc a víc. Od začátku byl ale zřejmý její složitý psychický stav a potřeba ventilovat bolest duše nějak jinak. Jak Charlota sama říkala, fyzická bolest utiší tu uvnitř, tak ubližovala sama sobě, aby přehlušila to, jak jí ublížili ostatní. 
Další z jejich pocitů, který ke mně z textu výrazně promlouval, byl strach. 
Obrovský strach, že bude muset opustit bezpečí léčebny a vrátí se na ulici a ke komusi, komu říkala zmrd Frank. Nevěděla, jak důvěřovat lidem, protože nejbližší ji zklamali, opustili nebo využili. Nevěděla jak sama žít, kdyby musela opustit léčebnu, neuměla si ani koupit jídlo. Byla jen vděčná za čistou postel a teplo.
A ta situace, které se nejvíc bála, nastala. Z léčebny musela odejít…

Zdroj

Někde na netu jsem nedávno četla větu: Jsem-li na dně, hledám perly. A v podstatě přesně o to se snažila Charlotta, z maximálního srabu vytěžit co nejvíc a hlavně vydržet a nevzít znova do ruky skleněný střep. Bojovala tak, že jsem ji musela obdivovat. 
Dokázala se přestěhovat přes půl Ameriky až do Arizony, kde žije její nejlepší kamarád Mikey, dokázala si najít práci, i když měla velký problém komunikovat s lidmi a důvěřovat. Přitom se zdálo, jako by ji něco stále táhlo dolů. Prohrávala, padala na kolena a znovu se zvedala, aby dosáhla aspoň drobných vítězství. Prala se s minulostí, současností i obavami z budoucnosti.
Tenhle příběh opravdu nebyl jednoduchý na čtení, ale byl nesmírně dobře podaný, silný a podivně děsivým způsobem fascinující.

Otvíral totiž téma sebepoškozování, drog, života na ulici, alkoholismu a všech možných podobných závislostí, které jen mohou mladého člověka postihnout, když mu osud rozdá špatné karty. Zároveň ale ponechával dostatek prostoru pro naději, že to lze zvládnout a každá temnota je jen předzvěstí svítání, když se člověk nevzdá a bude bojovat.



Paní autorka představuje postavy silné i slabé. Všechny mají ale něco společného. Život, který se v určité chvíli obrátil tím nepěkným navrch, a oni se už jen vezli. Každá z postav se se situací vypořádává rozdílně a ne každé se nakonec podaří z téhle války vyjít jako vítěz.
Přes to, že jsem podvědomě tušila, jak některé věci v knize dopadnou - a ono to nebylo těžké poznat - celou dobu jsem doufala, že se mýlím, že přece život nemůže být k někomu tak nevysvětlitelně krutý. A víte co? Může. To je jedna z věcí, v níž spočívá síla tohoto příběhu. Může, a je na každém, jestli má sílu se s tím vypořádat, najít pomoc a dokázat to změnit. Pomůže třeba i tak jednoduchá věc, jako je kreslení a malování, kterému se věnovala Charlotta.

K názvu knihy a stavu dívčiny duše seděly i krátké kapitoly. Text byl, zejména ze začátku doslova rozdělen "na kusy" - krátké úryvky vyprávění. Skvěle se to hodilo k tématu, dodávalo to čtení na důrazu a vzbuzovalo to zvědavost a zájem dozvědět se víc.

Vyprávění obsahuje značné množství vulgarit, ale nedokážu si představit, že by tam nebyly. Tak nějak k příběhu patří a sprosté vyjadřování jen podtrhuje všechno to, o čem kniha vypráví. Bez občasného hrubšího slova by nepůsobil příběh a hlavní postava tak autenticky. Paní autorka to navíc dokázala udržet v mezích uvěřitelnosti a vulgaritu nepřehánět. Přes to, je potřeba s tím počítat a komu to vadí, ten se tomu v knize nevyhne.

Paní autorce se podařilo uchopit příběh velmi dobře. Do svého textu dostala ty správné emoce a dokázala mi je předat. Souhlasím, že by si knihu měli povinně přečíst všichni, už jen proto, aby si uvědomili, jaké měli v životě štěstí a že hezké dětství a milující rodina nemusí být samozřejmostí. Přečtení této knihy pomůže k pochopení dívek, které se nějakým způsobem sebepoškozují a otevře téma, o kterém se zatím moc nemluví.


Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Omega.

Knihu můžete pořídit na e-shopu zde nebo v síti knihkupectví Dobrovský a jejich e-shopu tady.



Anotace:

Charlotta Davisová je na kousky. Je jí teprve sedmnáct a už ztratila skoro všechny blízké. Ale ví, jak na tuto ztrátu zapomenout. Mysl jí otupí skleněné střepy. Nemusí pak myslet na otce a řeku. Nebo na nejlepší kamarádku, ze které je teď chodící zombie. Nebo na svou matku, která o ni nestojí.
S každou novou jizvou ztvrdne Charlottino srdce o trochu víc, přesto to stále tolik bolí. Nebolí to však dost, abyste na to nemysleli, což je někdy jediná cesta, abyste našli cestu zpět od kraje propasti.
Velmi dojemný příběh o dívce, které vzal okolní svět skoro vše, na čem jí záleželo, a o naději, která jí pomohla postavit se znovu na nohy.


2 komentáře:

TheMelorry řekl(a)...

Pěkná recenze, knihu jsem četla nedávno a zaujala mě opravdu hodně. :) Nemohla jsem se od ní odtrhnou a čtení mi rozhodně dalo hodně materiálu na přemýšlení.

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Děkuji za přečtení a komentář. Na přemýšlení to rozhodně je. Když jsem hledala na netu obrázky do článku, některé byly dost strašlivé. Než jsem četla tuhle knihu, šlo to nějak mimo mě, teď doufám, že snad nikdo v mém okolí takové problémy nemá.