17. 12. 2017

Stříbrná kniha snů - série


Autor: Kerstin Gierová
Překlad: Tereza Pecáková
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2014, 2015, 2017
Počet stran: 352, 360, 392

Série:
První stříbrná kniha snů, Druhá stříbrná kniha snů, Třetí stříbrná kniha snů



Anotace:
1. díl

Tajuplné dveře s klikou ve tvaru ještěrky, mluvící sochy a zdivočelá chůva se sekerou… sny Liv Silberové jsou poslední dobou docela strašidelné. Obzvlášť jeden ji neustále pronásleduje. V tomhle snu je v noci na hřbitově a pozoruje čtyři kluky během jakéhosi podivného magického rituálu.

Ti kluci jsou jí ale povědomí a není to náhoda, skutečně existují, chodí totiž s Liv do školy a vlastně jsou docela fajn. A někteří teda obzvlášť ;)

Opravdu strašidelné – ještě strašidelnější než jakýkoli hřbitov v noci – je to, že tihle kluci o ní vědí věci, které by ve dne nikdy nahlas neřekla, leda ve snu. Jak je tohle možné? Je to pořádně zamotaná hádanka, ale hádankám nemohla Liv nikdy odolat..



Můj názor:

Už jsem našla svůj letošní největší knižní nesmysl. Je jím myšlenka, že by mě snad mohla Kerstin Gierová nějakým svým dílem zklamat. Vážně! Baví mě její knihy pro mládež a byla jsem nadšená i z té jediné pro dospělé, která se mi dostala do rukou.  Stříbrná trilogie, o které je tento článek, mě nezklamala také. Paní Gierová tak zcela nenápadně, ale zároveň přesvědčivě vtrhla do řad mých oblíbených autorů.

Představte si, že jednou usnete a ve snu se Vám zjeví dveře. Třeba jasně zelené dveře s klikou ve tvaru ještěrky, jako se to stalo hlavní hrdince knihy Olivii Silberové. Těmi dveřmi projdete na měkce osvětlenou chodbu, na které se nacházejí tisíce, statisíce dalších dveří. Každé trošičku jiné, každé vedou do snů někoho jiného…

Olivie (Liv) Silberová, vypravěčka a hlavní hrdinka knihy, přijíždí se svojí sestrou Miou do Londýna. Stěhují se už asi po milionté. Pendlují mezi rozvedenými rodiči, které jejich práce tahá po různých světakrajích. Nemají tedy nikde moc přátel, žádný pořádný domov a zázemí, ale to se má teď změnit! Matka dostala vytoužené místo na Oxfordské universitě a holky už se těší do slibovaného venkovského domečku, kde se konečně usadí na déle. 
Hups! Věci se mají nakonec jinak. Jejich matka poznala úžasného muže a spolu s dívkami se hodlá nastěhovat k němu. Liv a Mia tak získají trochu jiný domov, než čekaly a také dva nevlastní sourozence Graysona a Florence. A právě Graysonova parta kluků ze školy Frognal Academy bude pro děj důležitá. Díky nim totiž Liv objeví „klíče“ ke svým tajemným snovým dveřím...



Knihy ze Stříbrné trilogie jsou sice určené pro výrazně mladší čtenáře, než jsem já, ale ono to vůbec nevadilo. Kéž bych tuhle sérii měla na základce! Ale užila jsem si ji i teď. 
Paní autorka příběh vypráví ústy své hlavní hrdinky Liv.
Ačkoliv vše nejdříve vypadá jako obyčejný příběh mladé holky, postupem času se začíná zvolna přesouvat do ranku lehčí fantasy pro mládež. Ano, je to ten moment, kdy Liv přibude k běžným starostem dospívající holky také ta podivná záležitost s dveřmi, o kterých se jí zdává. Nejdříve je vše pěkně záhadné a Liv postupně objevuje, oč se vůbec jedná. V momentě, kdy se do věci zapojí ještě partička obdivovaných a žádaných kluků ze školy a Liv je začne potkávat ve snech, stane se příběh lehce hororovitým - samozřejmě v rámci vhodném pro danou cílovku :) Ačkoliv se po první knize zdá všechno uzavřené, dokázala paní autorka svůj příběh rozvinout do dalších dvou knih, aniž bych měla pocit, že děj uměle natahuje. Prostředí snů dává spoustu možností, které byly využity. Jednotlivé knihy na sebe navazují a je nutné číst je popořadě. Čtou se ale natolik svižně a lehce, že nebude vůbec vadit, že jsou tři.

Protože je série určena holkám, je zde pochopitelně přítomna i lehká romantika. Paní autorka ovšem vynechala jakékoliv milostné trojúhelníky a dopřála Liv normální první lásku, které se sice nevyhnou nedorozumění, ale jinak postrádá veškerá klišé. Pochopitelně zde dojde i na nové sžívání dvou rodin a nevlastních sourozenců. Paní autorka ale umí všechny problémy odlehčit svým příjemným smyslem pro humor. Takže Liv to sice nemá jednoduché, ale kniha nevyznívá nijak bolestínky, spíš naopak. O vtipné situace není nouze.



Zpestřením jsou také kapitoly psané jako blog školní drbny Plesky třesky. Z názvu vyplývá, co se asi dá na takovém drbacím blogu vyčíst. Identita této všetečné osoby zůstane utajena do samotného konce, takže můžete při čtení hádat, kdo by to mohl být. Mia, Livina sestra, je jí ale na stopě!


Mně se celá záležitost se sny a dveřmi dost líbila. Bylo to nové, zajímavé a dobře podané. Obzvlášť oceňuji parádní humor paní Gierové a její celkový styl psaní, ve kterém ho nechává zaznívat. Skvělé také je, že se tohle neztratilo v překladu. Děj ani styl vypravování není nijak náročný, plně odpovídá věkové kategorii, pro kterou byl určen. Možná jej i převyšuje. Kdybych měla pocity ze všech tří knih shrnout, řekla bych – vtipné, čtivé, originální. Jsem ráda, že mám stříbrnou trilogii ve své knihovně.

5 komentářů:

TheMelorry řekl(a)...

Pěkné recenze, od autorky jsem četla sérii Drahokamy a moc se mi líbila. Tuhle sérii mám taky v plánu, zatím jsem se k ní ale nedostala... :))

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Tahle je trochu jiná, ale taky stojí za to :) Těším se i na tu novou, která by měla vyjít. Díky za komentář a přečtení.

Kather řekl(a)...

Skvělá recenze :) Z Drahokamů jsem byla nadšená, to už je pár let co jsem je četla.. rozhodně se chystám na re-reading. Co se týče téhle série, mám jí doma na poličce a stále váhám, protože jsem hodně slyšela, že Drahokamy byly lepší. Ale rozhodně to jednou zkusím a třeba se mi to bude líbit :)

Lucy Lillianne řekl(a)...

serie je to dobra, ale rozhodne nema na Drahokamy...

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Děkuji oběma za komentáře a přečtení.
Kather: mně se Drahokamy taky líbily více, ale Stříbrná taky není špatná. Jen trochu o něčem jiném, možná proto nenechává takový dojem. Znova budu číst určitě oboje :)
Lucy: neřekla bych přímo, že na ně nemá, i když u mě uspěly Drahokamy taky více. Ten humor a dobrý styl psaní je v obou sériích. Stříbrná se mi zdá ale určená o trošku mladšímu čtenářstvu, tak možná proto mají u nás Drahokamy větší úspěch :)