Sbírka básní a krátké prózy o přežití. O lásce a ztrátě, násilí a zneužívání, o ženskosti.
Autor: Rupi Kaur
Překlad: Petr Teichmann
Nakladatel: Omega
Rok vydání: 2017
Počet stran: 216
Anotace:
Kniha je rozdělena do čtyř kapitol a každá má jiné poselství. Jedna se snaží léčit zármutek, jiná zase bojuje s všudypřítomnou bolestí. Čtenáři nabízí cestu od nejhorších životních momentů ke smíření a hledání radosti. Ta je totiž všudypřítomná, jedinou podmínkou je chtít ji vidět.
Můj názor:
Ačkoliv poezii občas čtu, nemám většinou potřebu se
k ní nějak na svém bloGu vyjadřovat. Čtu si ji jen tak pro sebe. Když
potřebuji pohoupat duši něčím zpěvným a krásným. A čtu převážně klasické
autory. Přihlásit se do konkurzu na zhodnocení téhle knížky byla tedy docela
výzva.
Moderní poezie – no čas to zkusit.
Vybrala jsem si sbírku mléko a med, protože je všeobecně
velice dobře hodnocená. Na poezii přímo nadprůměrně. Byla jsem zvědavá, zda mě
paní autorka dokáže zaujmout svými texty zaměřenými na ženu a na to, jaké to je
ženou být.
Předestírám, že originál jsem nečetla a ani to nemám
v úmyslu. Nemohu tedy srovnat překlad a to, jestli si zachoval dobře svůj
význam a poselství v obou jazycích zůstalo stejné. Překladateli nezávidím.
Překlad poezie se mi zdá náročný, i když v tomto případě to měl
překladatel o něco lehčí v tom, že se nemusel trápit s rýmem. Také
bych chtěla říct, že hodnocení poezie není a nemůže být objektivní – v mém
podání ne. Níže se proto dočtete čistě můj osobní dojem a prožitek, který jsem
měla při čtení knihy paní Kaur.
Paní autorka ve své knize píše o tom, čím si prošla ona a
prochází si tím (něčím z toho) každá žena. Všechny to známe a vyrovnávaly jsme se s tím
po svém. Paní Kaur zvolila k představení svých myšlenek formu moderní
poezie a to se ukázalo být právě pro mě kamenem úrazu, ale pojďme postupně.
Na první pohled je kniha velmi minimalistická. Vyvedená
v černé a bílé. To považuji pro poezii za velmi vhodnou úpravu. Fyzická
podoba knihy nijak neruší a neodvádí pozornost od textů. Uvnitř je navíc
doplněná o jednoduché kresby zpracované samotnou autorkou, které doplňují její
texty. Kresby se mi velmi líbily a skvěle dotvořily atmosféru ke konkrétním
myšlenkám.
Kniha samotná je členěná do čtyř částí.
Nesou názvy: zraňovaná, milující, opouštěná a odpouštějící.
Už na první pohled je tedy
patrné, o čem texty budou, co potřebovala paní autorka svěřit papíru, odžít a
vykřičet do světa. Myšlenky budou o vztazích, vášni, rozchodech a o ženství, sebeúctě
a odvaze znovu vstát. Najdete v nich partnerskou lásku, lásku mezi otcem a
dcerou i lásku k sobě samotné. Především ale bolest ze samoty, ublížení a opuštění a v poslední části i úlevu a
odpuštění druhým a sobě samotné a přijetí sebe. Básně jsou zpracovány ve formě
volného verše. Žádný jiný v knize nenajdete, i když v jednom případě,
snad díky překladu, se to paní autorce „rýmovalo“. Některé jsou pouze na tři
řádky, některé zaplní odstavec, občas i celou stranu. Bohužel jsem v knize
našla jen velmi málo takových textů, které bych nazvala básní a to i
v případě, že se jedná o moderní poezii a volný verš.
Já, ač milovník klasické poezie, jsem k volnému verši
poměrně tolerantní. Nevadí mi, stačí mi, když v básni najdu něco, co zazní
i bez verše. A to mi tu bohužel ve většině případů chybělo. Většina - hlavně ty
trojřádkové básně - se mi zdála být pouhým vyjádřením myšlenek, odskákaných
entrem. Prostě jen útržky, poznámky pod čarou vepsané do soukromého deníku. Postrádalo
to pro mě ten prvek navíc, uměleckou hodnotu a básnický půvab slov a způsobu
vyjádření. Myšlenky to byly zajímavé, někdy hluboké a pravdivé, ale převratné a
originální nikoliv. Vzpomínala jsem si na události v mém životě, které se
popisovaným situacím velmi podobaly - říkala jsem si „To znám!“ možná až příliš
často. Zdálo se mi však, že nahlížím do terapeutického deníčku paní Kaur nebo
si čtu její facebookové statusy. Ani bych se nedivila, kdyby se některé její
myšlenky objevily zrovna na tom facebooku v takových těch barevných
rámečkách jako citáty dne. K zamyšlení to tedy stačilo, ale na to, abych
to chtěla zvát poezií, byť moderní, to bylo málo. Byla v tom bolest, cit,
smíření, odevzdání a vyrovnání se, jenže chybělo mi to, co nacházím
v jiných básnických sbírkách – pocit, který doznívá ještě dlouho po
přečtení a co mě nutí číst znova a znát ta slova zpaměti.
Když se podívám na svoji poličku s básnickými sbírkami,
knihy se ježí barevnými lepíky, které označuji moje oblíbené básně. U knihy mléko a med je lepík jen jediný. Není to proto, že bych nikdy neprožila to, co
paní autorka popisuje. Prožila to každá žena. Řekla bych, že bylo i více textů,
které mě v této sbírce oslovily. Ale jen ta jedna myšlenka z celé
knihy mi stála za zapamatování. Hodnotím nicméně kladně to, že mi texty
přivolaly mnoho vzpomínek, dávno někde zasunutých. Některé jsou bolestivé,
některé již odbolely, ale není dobré zapomenout.
Kniha není pro každého!
Bude se vám líbit, pokud procházíte
zrovna těžkým obdobím. Rozchodem nebo pocitem, že nevíte co se sebou. Pokud
jste ten typ, kterému pomůžou cizí věty o stejném prožívání, je to kniha přesně
pro vás. Knihu ocení žena, která už má v životě mírně řečeno něco za sebou
i mladá dívka, která právě stojí na prahu toho všeho, čím život, ženství a
vztahy jsou. Je tedy určená především pro ženy. Neříkám, že neosloví některé
muže, ale osobně si myslím, že ne. Také pokud jste sama se sebou srovnaná je
možné, že v knize nenajdete nic víc než slova „Ano, to znám, to jsem
zažila.“ Ale ono to vlastně může stačit.
Ten, kdo hledá poezii v její nejčistší podobě, kdo se
chce chvět úžasem při nádherném vodopádu slov, by se měl této knize raději
vyhnout. Já osobně jsem ráda, že mi bylo umožněno nahlédnout a udělat si svůj
vlastní dojem. Zklamaná nejsem, jen moje očekávání jsou z větší části
nenaplněná.
Za úspěchem knihy stojí dle mého názoru především to, že jsou
v ní myšlenky vyjádřené jednoduše a čtenář se v nich snadno najde. Vysoké
hodnocení této sbírky nicméně chápu. Kniha má svoji emocionální hodnotu i
lidskost a porozumění, kterým osloví a oslovovat bude.
Obrázky, použité v článku, pocházejí z knihy a jejich autorkou je Rupi Kaur.
Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství
Omega. Knihu si můžete objednat přímo u nakladatele tady nebo v knihkupectví
Dobrovský zde.
6 komentářů:
Pěkná a zajímavá recenze. Knihu jsem nedávno dočetal a zanechala ve mě silné emoce. Poezii čtu jen okrajově tahle mě ale zasáhla. Možná je to danou životní situací, ve které jsem knihu četla... nevím. Rozhodně ale stojí za to si knihu přečíst. :))
myslím, že situace, ve které se člověk nachází, hodně ovlivňuje pocit při čtení poezie. Přesně vím, kdy by mi tahle kniha sedla :) Ale za přečtení stojí, to máš pravdu. Díky za komentář a přečtení.
Moc pěkná recenze :) Poezii čtu jen občas a když už se do ní pustím, očekávám že ve mě opravdu něco zanechá :) Nevím, jestli by se to této knize povedlo, ale nakouknu do ní příště v knihkupectví :)
Tak uvidíš. Za zkoušku to rozhodně stojí, ale já jsem nebyla tak okouzlená, jak jsem čekala. Ale řekla bych, že texty v ní odpovídají současným trendům a požadavkům :) asi proto se budu více držet klasiky. Přináší mi víc. Díky za komentář a přečtení.
Skvělá recenze! Knížku si chci přečíst, ale jako vážně... chci. Pravděpodobně si ji objednám ale v originále a jsem zvědavá, jak na mě bude působit. Rozumím tvým argumentům i postojům vůči autorčině "poezii" :)
Děkuji z komentář i pochvalu. Číst poezii v originále, to si netroufám, ale tohle by asi šlo, texty nejsou dlouhé ani náročné. Pak si ráda přečtu tvůj názor.
Okomentovat