31. 12. 2017

Sčítání lidu za IV. čtvrtletí 2017


Poslední čtvrtletí v roce 2017 je pryč. 
Teda vlastně není, ještě zbývá něco málo hodin. Uteklo to až podezřele rychle, ale čas už asi nezpomalí :) Konec roku jsem oslavila tradičně posledním nákupem u Dobrovskýho v rámci povánočních slev. Nákupem teplých peřin a flanelového povlečení a flákáním u stromečku. 
A taky vybíráním knihy, která bude první v příštím roce :) ale ještě než na to dojde, ohlídnu se trochu za tím starým rokem. Spíš teda za posledním čtvrtletím.



Knižní předsevzetí na čtvrtletí

Jako vždycky jsem chtěla pokračovat ve snižování počtu domácích nepřečtených knih, které jsem nasyslila. 9 přečtených bez problémů padlo, dokonce jich bylo 12 :). S anglickýma knihama se dařilo výrazně méně, či abych byla přesná, nedařilo se vůbec. S potěšením ale můžu říct, že jsem měla vesměs šťastnou ruku a nenašla se žádná kniha, se kterou bych musela bojovat.

Jak se mi vedlo v číslech?

Počet přečtených knih v říjnu byl 9 a ve stránkách to hodilo krásných 3.492. Říjen byl nacpaný recenzními výtisky k prasknutí. Vycházelo totiž tolik skvělých knih, že jsem nedokázala konkurzům odolat, hlavně těm u Omegy. A pak také jedné úžasné novince z Metafory.
listopadu pokračovala moje úspěšná recenzní session. Předvánoční trh je letos opravdu nabitý. Vlastní knihu se mi nepodařilo přečíst ani jednu, za to jsem zvládla 8 recenzních. A ve stránkách 3.325.
prosinci už jsem četla hodně vlastních knih. Tak trochu díky poště a jejímu doručování recenzáků :D navíc jsem byla nemocná, kterážto situace čtení dost nahrává. Co taky v posteli jiného. Přečetla jsem 13 knih, to jest 4.871 stránek.

Ne, že by na tom tak záleželo nebo že bych chtěla soutěžit, či brát čtení jako sportovní disciplínu. Jen se mi to zdá jako zajímavá informace.
Přednost při psaní článků mají recenzní kopie od Palmknih a knihy od Metafory, Omegy a Joty. Ty knihy, na které už názor na bloGu je, jsou označeny u názvu *. Všechny články, které si budete chtít přečíst, najdete v seznamu článků na bloGu zde.



Které knihy přispěly k pohodovému čtvrtletí?

Přečteno ve čtečce:
Zkrocená královna*, Krverůž, Pýcha a předsudek, Devět dní*, Kaziměsti*, Ledová jako sníh*, Faja

Přečteno v papíru:
Třetí stříbrná kniha snů*, Vadná, Poslední dívka*, Marie Fredriksson: Listen to my Heart*, Edward: tajemství krále z Auramaly*, DNA*, Strom lží*, Gala Dalí*, Čarodějnice: Salem 1692*, Mléko a med*, Mořeplavec*, Má lady Jane, Diabolik, Jeden z nás lže, Past, Horečka, Paní půlnoci, Moderní jóga od A do Z*, Tesla*, Smrt a jiné vrcholy mého života, Anna Boleynová: Králova posedlost, Zrádné srdce, Třináctkrát proto

Co mi přibylo v knihovně?

Diabolik, Tisíc kousků tebe, Dědička ohně, Pekelná díra, Sto tisíc království, Má lady Jane, Golem a džin v New Yorku, Včelí královna, Na život a na smrt – román o Anně Boleynové, Jeden z nás lže, Hodiny z kostí, 13x proto, Zrádné srdce, Co nedělat když jste neviditelní, Nezdejší, Démoni jsou věční, Dívka, která se třpytila

Výhry  a dárky:
Oko za oko – soutěž na FCB Humbook
Oheň a plamen – víkendovka s CooBoo
Píseň zimy – soutěž na blogu Story Huntress
Infernum – soutěž na FCB Knihkupectví Dobrovský
Šňupec – narozeninová soutěž blogu Tyrkysová knihovnička
Dlouhá cesta na malou rozzlobenou planetu – soutěž na multiverzum.sk
Jáma a dům – vánoční soutěž s Epochou

Všem, kteří vypsali soutěže, moc děkuji! Pochopitelně obzvlášť těm, jejichž soutěž se mi poštěstilo vyhrát :).

Za dárky pochopitelně také moc děkuji:
Setkání stínů – dárek jen tak od přítele
A protože bylo vánoční čtvrtletí, naježilo se mi pod stromek taky pár knih:
Anna Boleynová: Králova posedlost, Zimní palác, Projekt Kronos, Velké maličkosti



Takový menší knižní plán na začátek roku

Ráda bych pokračovala ve čtení v angličtině, ale znám se, takže si to jako předsevzetí dávat nebudu. Prostě, když se zadaří… Jinak chci opět přečíst co nejvíce vlastních knih a hlavně chci mít štěstí na samé dobré příběhy. Držte palce :).

Závěrem
Chtěla bych poděkovat Palmknihám za možnost s nimi dlouhodobě spolupracovat a za recenzní kousky do mojí čtečky, které mi posílají. Této spolupráce si patřičně vážím a doufám, že i oni jsou spokojeni. Moje díky si zaslouží také nakladatelství Metafora, což je moje druhá pravidelná spolupráce, která mi dělá radost knihami. Doufám, že moje články potěšily zase je :) Už delší dobu si užívám i spolupráci s nakladatelstvím Omega a Jota. Od nich mám knihy prostřednictvím recenzních konkurzů a jsou to samé skvělé kousky. Takže moc děkuji i jim.
V neposlední řadě děkuji i svým pravidelným i nepravidelným čtenářům a těm, kteří občas zanechají komentář. Těší mě, že je vás tolik a komentáře mi vždycky udělají radost.


Přeji všem krásnou zimu a ještě krásnější těšení na jaro!


29. 12. 2017

Tesla - Génius, který zkrotil elektřinu


...Vizionář, vynálezce, génius, rebel...

Autor: David J. Kent
Překlad: Radomír Beneš
Nakladatel: Jota
Rok vydání: 2017
Počet stran: 248



Anotace:

Kdo byl Nikola Tesla? Na jedné straně vynálezce, vizionář a génius, na druhé straně outsider, excentrik a rebel. Zatímco Teslovy vynálezy ovlivnily každodenní život lidí na celém světě a změnily průmyslovou výrobu, on sám se po většinu života potýkal s existenčními problémy a zemřel téměř bez prostředků. 
David J. Kent v této g
raficky výjimečné publikaci odhaluje populárně-vědeckým stylem Teslův život i dramatické události a tajemství obestírající tuto téměř romantickou postavu. Střídavý proud, rádio, bezdrátová komunikace, elektromotor – to jsou jen některé z objevů Nikoly Tesly. Přesto ovoce jeho úspěchů sklidili ve většině případů jiní. Tesla se dočkal slávy teprve až po smrti. V souvislosti s touto osobností se také objevuje spousta konspiračních teorií, a dokonce se stala i jistým popkulturním idolem.
Kniha je navíc bohatě doplněná o řadu téměř neznámých fotografií ilustrujících život muže, jenž dodnes nepřestává jitřit fantazii veřejnosti.


Můj názor:

Kdo byl Nicola Tesla?
Zdá se to jako zbytečná otázka. Přece všichni víme, co vynalezl a jakou měrou přispěl k rozvoji moderní elektrotechniky. Ale opravdu víme, kdo byl? No, já jsem při čtení zjistila, že jsem toho vlastně zase tolik nevěděla.

Tahle kniha mi Teslu představila jinak, než (nudné a zdlouhavé) hodiny na základce. Ukázala ho jako člověka, který byl nejen geniálním vynálezcem ale i zajímavým, byť poněkud svérázným mužem. Zjistila jsem, že svými myšlenkami a objevy dalece předběhl svoji dobu.

Zdroj

Narodil se přesně o půlnoci za bouřky, když nebe křižovaly blesky, v Chorvatsku v roce 1856 do rodiny faráře a negramotné, ale velmi šikovné a vynalézavé ženy. Snad tedy svůj talent na vynálezy podědil po ní a bouřka a blesky při narození mu cosi předpověděly, ale kdo ví :). Jisté je, že už jako malý chlapec si vymýšlel vlastní vynálezy a zlepšováky. 
Jako od jediného žijícího syna v rodině se od něj očekávalo, že převezme otcovo „řemeslo“. Naštěstí pro nás všechny se vyhnul kléru a věnoval se tomu, v čem byl geniální. Studoval nejdříve ve Štýrském Hradci, kde ovšem studia nedokončil. Následně, s malým přerušením, pokračoval ve studiích v Praze. Navzdory letům stráveným ve školách nikdy nezískal akademický titul. Po delším putování mezi různými pracovními místy zakotvil v Paříži, kde pracoval ve společnosti, která byla součástí Compagnie Continental Edison. Nakonec se ale vydal do USA, kde strávil většinu života. V době jeho studií byla elektrotechnika ještě v plenkách, jakoby snad vše čekalo na někoho, kdo všemu dodá správný impuls. A ten někdo se už nemohl dočkat…

„Tesla byl velice produktivním člověkem schopným otevírat rozlehlé, dosud nepoznané oblasti lidského vědění. Své vynálezy předkládal světu s rychlostí a nonšalancí, která doslova paralyzovala mysl tehdejších vědců i dalších současníků.“

To jsou shrnuté základní informace o Teslově životě, ale kniha jich nabízí daleko více a podrobněji sděluje zásadní milníky i zdánlivě obyčejné věci v jeho životě. Nechybí ani zajímavé vzpomínky pana Tesly na dětství, některé docela vtipné. Upřímně mě pobavil jednoduchý motor na chroustí pohon, se kterým přišel v devíti letech. 
Většina z toho, co se o Teslově životě ví, pochází z jeho vlastních zápisků, pamětí a technických nákresů a poznámek. O tyto zdroje se také opírá pan autor při tvorbě své knihy. Postupuje přitom od narození do smrti a cestou prozrazuje mnohé nejen o vynálezcově životě, ale hlavně o jeho vynálezech a teoriích, o tom kdy a za jakých okolností vznikly. 

Zdroj

A že toho pan Tesla nevymyslel zrovna málo! O některých věcech jsem neměla ani tušení! O dalších jsem si myslela, že je vynalezl někdo úplně jiný. Své plány a myšlenky Tesla ne vždy zrealizoval, mnohdy to nebylo ještě ani technicky možné, ale v současnosti již spousta z nich funguje, ať už se jedná o solární panely, větrné turbíny nebo mobilní telefony. Zdálo se, že nic, co ještě nebylo vymyšleno, mu nebylo cizí a bylo předmětem jeho zájmu. Dokonce se zajímal i o zachování přírodních zdrojů a čerpání energie alternativními způsoby. 
Bohužel měl také problém s tím svoje vynálezy šikovně zpeněžit, takže nakonec umřel v chudobě a za života měl problém s financováním svého výzkumu. V tomto byl mnohem úspěšnější jeho konkurent Edison – o „Válce proudů“ mezi Teslou a Edisonem se v knize dozvíte spoustu zajímavých podrobností.
 Poslední kapitola prozradí něco o tom, kde všude můžeme v současnosti najít Teslovy stopy a také něco o konspiračních teoriích, které jeho odkaz provázejí.

„Byl příliš zaneprázdněný, než aby trávil čas rozvíjením technického či komerčního uplatnění každého svého objevu – v jeho představách čekala ohromná spousta dalších nápadů, které musel přivést na světlo světa. Objevy v jeho podání nebyly výsledkem náhodných okolností. Představoval si je daleko před tím, než se mu v laboratoři konečně zrodily pod rukama“

Krom vynálezů a technických informací představuje pan autor Teslu i jako člověka. 
Byl člověkem, který měl spoustu podivných zvyků, rozporů a libůstek. Stranil se žen, aby ho neodváděly od práce a od toho, co jej zajímalo. Miloval holuby, chodil je krmit do parků a staral se o ně, navzdory tomu, že trpěl chorobným strachem z mikrobů. Byl svým způsobem podivín, samotář a prý trpěl obsedantně kompulzivní poruchou. Byl nočním tvorem, až extrémně pracovitým a neúnavným dříčem. Když to bylo nutné, dokázal být i velice společenský a při svých přednáškách a prezentacích doslova šoumen. Potrpěl si na velmi elegantní a ručně šité oblečení. To a mnohem více jsem se dočetla v kapitolách věnovaných jeho osobnosti.

„Pan Tesla považovaný byl za snílka ošáleného nahodilými záblesky létavic, dle rostoucího přesvědčení jeho profesních bratří jest však jisté, že dohlédl dále, pročež jsa první spatřil nízká světla, kterak se mihotala nad novými kontinenty vědy.“

Kniha je už na první pohled nabitá elektřinou. Obálka je třpytivá, stříbřitě modrá, což se skvěle hodí. A když ji otevřete, je uvnitř prostě nádherná! Stránky jsou zbarvené tak, že vypadají, jako starý papír, ale pouze vypadají. Vše je tištěno na kvalitním, křídovém papíře a kniha je doslova narvaná barevnými i dobovými fotografiemi. Jednotlivé kapitoly jsou odděleny patenty - nákresy vynálezů s popisem a datem, kdy byl patentován. Na konci nechybí ani chronologický přehled Teslova života a seznam použitých zdrojů.

Zdroj

Není potřeba mít strach, že by kniha byla přehnaně technická. Naopak! Vše je popsáno a vysvětleno jednoduše srozumitelným textem. Pan autor se nesnažil vytvořit knihu pro vědátory, ale pro širokou veřejnost tak, aby co nejlépe pochopila Teslův život a práci. A myslím, že se mu to podařilo. Píše tak lehkým a zábavným způsobem, že se mi ani nezdálo, že čtu životopis. S knihou jsem získala velmi zajímavé informace předložené čtivým způsobem. Vše se četlo skoro jako román díky hojným citacím, obrázkům a množství zajímavých osobních informací. Věřím, že i Tesla by byl spokojen :).

Knihu opravdu ráda doporučím všem, kteří se chtějí dozvědět něco o tomto v pravdě geniálním a zajímavém člověku. Hodí se i pro mladší čtenáře díky způsobu psaní. A bude také skvělým dárkem, protože je opravdu nádherně zpracovaná.


Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Jota. O knize se více dozvíte zde.


20. 12. 2017

Moderní jóga od A do Z


Kompletní průvodce současnou jógou, pradávné cvičení účinné i v dnešní době.

Autor: Christina Brownová
Překlad: Lumír Mikulka
Nakladatel: Metafora
Rok vydání: 2017
Počet stran: 400



Anotace:

Prostřednictvím jógy střižené na míru modernímu životu se naučíte lépe zacházet se svým tělem, myslí i energií. Potřebujete ulevit od bolesti? Chcete být více v klidu, lépe soustředění a spokojenější sami se sebou?
Moderní jóga od A do Z je dokonalým průvodcem, který vás krok za krokem zasvětí do cvičení sérií pozic aktivní jógy, regeneračních ásan či praktikování meditace.

Objevte:
  • nová cvičení a techniky moderní jógy zvyšující pružnost a sílu, přinášející úlevu od stresu a uklidňující mysl
  • rady pro úplné začátečníky i profesionální tipy pro zkušené jogíny, kteří touží zdokonalit své cvičení
  • návod, jak zkombinovat jednotlivé pozice do vlastních sestav pro vyvážené domácí cvičení
  • doporučení, jak upravit konkrétní pozice na míru osobním potřebám i pokročilosti


Můj názor:

Vždycky jsem si myslela, že učit se jógu nebo jiné cvičení podle knihy je hloupost. Myslím si to pořád, ale díky knize Moderní jóga od A do Z jsem zjistila, že kniha může být zajímavým doplňkem pro lidi, kteří cvičí podle videa a potřebují si ujasnit některé pozice, aby je prováděli správně.

Kniha slibuje rady pro méně zkušené i tipy pro zkušené. Nabízí návody, jak si nakombinovat pozice do sestav a upravit cvičení na míru. Má být kompletním průvodcem současnou jógou. Otevírala jsem ji tedy s velkou zvědavostí na to, co mi přinese.

Celá publikace je rozdělena do čtyř částí:

Část 1 – Úvod

Zde jsem se dozvěděla něco málo o historii jógy i o její moderní variantě, jejích etických zásadách. O pozicích, meditaci a soustředění a o tom, proč působí na cvičícího člověka tak pozitivně. 
Kdybych neměla sama zkušenost s jógou, připadalo by mi to všechno jako řeči vždy přehnaně pozitivních lidí. Jenže já ty zkušenosti mám a vlastně musím uznat, že to, co paní autorka ve svém úvodu o józe píše, je pravda. 
V jedné z částí úvodní kapitoly také paní autorka vysvětluje, jak knihu používat, aby přinesla co největší užitek. Pokud přeskočíte část o historii, určitě nepřeskakujte část o tom, jak knihu používat. Historie je ale jen nutné minimum a vyplatí se ji přečíst také. Dozvíte se věci, které vás možná překvapí.

Zdroj


Část 2 – Jóga pro vaše tělo: jang: aktivní cvičení

V této části se představí pozice pro aktivní cvičení. Jsou tu protahovací, posilující i rovnovážné pozice.  Ne sice všechny, které existují, ale je jich dost na kvalitní cvičení. Zároveň jich není tolik, aby odradili tím, že zahltí až moc velkým množstvím. Představuje se zde vyvážený výběr lehkých, středně těžkých i obtížných pozic. Toto je ale dost individuální záležitost. Jak už to tak chodí, někde mám problémy i s jednohvězdičkovou a někde je tříhvězdičková snadná :)

Pozice jsou značeny hvězdičkami dle jejich náročnosti. U každé je doporučeno, z jaké jiné pozice je nejlépe do té konkrétní přejít, jak pokračovat i kterou pozicí cvičení vyvážit. Nabízí také lehčí možnost pro případ, že by byla pozice moc náročná. Také nechybí vysvětlení, nač si dát pozor, aby byla pozice provedena dobře a upozornění, při kterých zdravotních problémech může být nevhodná a kdy se jí úplně vyhnout. V úvodu u každé pozice je krátce řečeno, k čemu konkrétnímu je cvik dobrý. Zjednodušeně řečeno - co posílí, protáhne nebo uvolní. Toto jsou věci, které se při cvičení dle videa nedozvíte. Někdy ani při hromadných lekcích ne.

Každá jednotlivá pozice je doplněna několika kvalitními fotografiemi, ze kterých je dobře zřetelné, jak má vypadat. Je uvedeno, kolik opakování nebo jak dlouhá výdrž je ideální. Mnoho z pozic jsem už znala, ale zjistila jsem, že některé neprovádím úplně dobře. Popisy jak cvičit mi tedy byly užitečné k nápravě chyb. Dost jsem jich neznala, takže jsem si i rozšířila repertoár. Zdálo se mi, že většina pozic v knize je zaměřená právě na ty části těla, které současným životním stylem trpí nejvíce.
V knize je navrženo několik sestav, kde byly probrané pozice poskládané dohromady.

Zjistila jsem také, že tato kniha se nedá číst celá. Prostě máte pořád chuť ty pozice zkoušet a cvičit si ty nové. A otravovat spolucvičící s tím, co dělají špatně :).

Zdroj


Část 3 – Energie jógy: jin – klidná cvičení

Tato část představí především regenerační pozice pro uvolnění a zklidnění mysli. Mně osobně se osvědčily spíš k večeru, kdy jsem už unavená, ale chci se příjemně naladit na spánek nebo k zakončení náročnějšího cvičení. Tyto pozice jsou často prováněny s pomůckami na jógu. Různými podložkami a polštáři, ale není to úplně nutné. Já osobně mám pouze podložku na jógu. Figuranti jsou sice na fotkách bez podložek, ale to opravdu nedoporučuji.

V této části je i kapitola věnovaná dýchání při józe. Tuto je dobré nastudovat hned na začátku. Dýchání je důležitá součást cvičení a nevyplatí se ji podcenit. Špatné dýchání cvičení komplikuje a naučené chyby se špatně přeučují. Je zásadní naučit se vnímat svůj dech od samého začátku - v úvodu na to upozorňuje i paní autorka.

Zdroj


Část 4 – Jóga mysli

V této části se představí meditace. Já si na ně moc nepotrpím, protože na ně je potřeba klid a já jsem málo kdy sama doma. Pro někoho, kdo má o meditaci zájem je zde uvedeno, jakou pozici zvolit a jak meditaci správně provádět. Opět si myslím, že toto je spíš individuální záležitost, ale rady do začátku se hodí, než si člověk přizpůsobí meditaci sobě na míru.

Na samém konci se nachází slovníček pojmů a rejstřík, ve kterém jsou všechny pozice uvedeny s číslem stran, kde se dají najít.

Kniha je vzhledově velmi pěkná. Má čtvercový formát a je tištěná na křídovém papíru. Fotografie jsou kvalitní a zřetelné. Texty dostatečně srozumitelné. Barevné ladění je spíš do pastelova, což se k józe hodí. 
Paní autorka se věnuje józe už velmi dlouho a vede i výcvikové programy pro učitele jógy. Nemusíte mít proto strach, že radí někdo, kdo neví, o čem mluví.

Zdroj


Pořád si myslím, že pokud nemáte s jógou vůbec zkušenosti, není žádná kniha ideálním pomocníkem, pokud k sobě nemáte někoho, kdo se na vás dívá a pozice opraví. Doporučila bych proto zaplatit si několik lekcí s cvičitelem, který vysvětlí základy a opraví chyby. 
Pak je možné krásně pokračovat třeba právě s touto knihou. Pokročilý jogín, který už více vnímá polohy vlastního těla, knihu využije daleko lépe, aby si doplnil neznámé polohy nebo opravil drobné nepřesnosti. Proto bych knihu doporučila spíš lidem, kteří už s jógou mají zkušenost.

Co mi zde chybělo, byly rady ohledně správného výběru podložky, představení pomůcek vhodných pro jógu a popis k čemu jsou důležité a jak je správně použít. Myslím, že by to mohlo být přínosem. I když se tyhle informace dají dohledat na internetu, minimálně nějaké představení pomůcek do knihy o cvičení patří. U jednotlivých pozic s pomůckami je sice něco uvedeno, ale bylo by to hezké shrnuté na jednom místě.

Jóga je skvělé cvičení, které je ideální do dnešní uspěchané doby. Přinese protažení pro těla zničená sezením v kancelářích, ale i uvolnění pro duši zavalenou stresem a spěchem. Mně osobně velmi prospělo a ráda ho doporučuji ostatním. Jako pomůcku, která vás provede moderní jógou můžete využít právě tuhle knihu.

POZOR! Pokud trpíte jakýmikoliv zdravotními problémy, poraďte se o vhodnosti jógy s vaším lékařem. Je lépe se zeptat, než si ublížit.


Za poskytnutí recenzní knihy moc děkuji nakladatelství Metafora. Pokud vás kniha zaujala, dozvíte se více tady a můžete si ji zde rovnou i pořídit.



17. 12. 2017

Stříbrná kniha snů - série


Autor: Kerstin Gierová
Překlad: Tereza Pecáková
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2014, 2015, 2017
Počet stran: 352, 360, 392

Série:
První stříbrná kniha snů, Druhá stříbrná kniha snů, Třetí stříbrná kniha snů



Anotace:
1. díl

Tajuplné dveře s klikou ve tvaru ještěrky, mluvící sochy a zdivočelá chůva se sekerou… sny Liv Silberové jsou poslední dobou docela strašidelné. Obzvlášť jeden ji neustále pronásleduje. V tomhle snu je v noci na hřbitově a pozoruje čtyři kluky během jakéhosi podivného magického rituálu.

Ti kluci jsou jí ale povědomí a není to náhoda, skutečně existují, chodí totiž s Liv do školy a vlastně jsou docela fajn. A někteří teda obzvlášť ;)

Opravdu strašidelné – ještě strašidelnější než jakýkoli hřbitov v noci – je to, že tihle kluci o ní vědí věci, které by ve dne nikdy nahlas neřekla, leda ve snu. Jak je tohle možné? Je to pořádně zamotaná hádanka, ale hádankám nemohla Liv nikdy odolat..



Můj názor:

Už jsem našla svůj letošní největší knižní nesmysl. Je jím myšlenka, že by mě snad mohla Kerstin Gierová nějakým svým dílem zklamat. Vážně! Baví mě její knihy pro mládež a byla jsem nadšená i z té jediné pro dospělé, která se mi dostala do rukou.  Stříbrná trilogie, o které je tento článek, mě nezklamala také. Paní Gierová tak zcela nenápadně, ale zároveň přesvědčivě vtrhla do řad mých oblíbených autorů.

Představte si, že jednou usnete a ve snu se Vám zjeví dveře. Třeba jasně zelené dveře s klikou ve tvaru ještěrky, jako se to stalo hlavní hrdince knihy Olivii Silberové. Těmi dveřmi projdete na měkce osvětlenou chodbu, na které se nacházejí tisíce, statisíce dalších dveří. Každé trošičku jiné, každé vedou do snů někoho jiného…

Olivie (Liv) Silberová, vypravěčka a hlavní hrdinka knihy, přijíždí se svojí sestrou Miou do Londýna. Stěhují se už asi po milionté. Pendlují mezi rozvedenými rodiči, které jejich práce tahá po různých světakrajích. Nemají tedy nikde moc přátel, žádný pořádný domov a zázemí, ale to se má teď změnit! Matka dostala vytoužené místo na Oxfordské universitě a holky už se těší do slibovaného venkovského domečku, kde se konečně usadí na déle. 
Hups! Věci se mají nakonec jinak. Jejich matka poznala úžasného muže a spolu s dívkami se hodlá nastěhovat k němu. Liv a Mia tak získají trochu jiný domov, než čekaly a také dva nevlastní sourozence Graysona a Florence. A právě Graysonova parta kluků ze školy Frognal Academy bude pro děj důležitá. Díky nim totiž Liv objeví „klíče“ ke svým tajemným snovým dveřím...



Knihy ze Stříbrné trilogie jsou sice určené pro výrazně mladší čtenáře, než jsem já, ale ono to vůbec nevadilo. Kéž bych tuhle sérii měla na základce! Ale užila jsem si ji i teď. 
Paní autorka příběh vypráví ústy své hlavní hrdinky Liv.
Ačkoliv vše nejdříve vypadá jako obyčejný příběh mladé holky, postupem času se začíná zvolna přesouvat do ranku lehčí fantasy pro mládež. Ano, je to ten moment, kdy Liv přibude k běžným starostem dospívající holky také ta podivná záležitost s dveřmi, o kterých se jí zdává. Nejdříve je vše pěkně záhadné a Liv postupně objevuje, oč se vůbec jedná. V momentě, kdy se do věci zapojí ještě partička obdivovaných a žádaných kluků ze školy a Liv je začne potkávat ve snech, stane se příběh lehce hororovitým - samozřejmě v rámci vhodném pro danou cílovku :) Ačkoliv se po první knize zdá všechno uzavřené, dokázala paní autorka svůj příběh rozvinout do dalších dvou knih, aniž bych měla pocit, že děj uměle natahuje. Prostředí snů dává spoustu možností, které byly využity. Jednotlivé knihy na sebe navazují a je nutné číst je popořadě. Čtou se ale natolik svižně a lehce, že nebude vůbec vadit, že jsou tři.

Protože je série určena holkám, je zde pochopitelně přítomna i lehká romantika. Paní autorka ovšem vynechala jakékoliv milostné trojúhelníky a dopřála Liv normální první lásku, které se sice nevyhnou nedorozumění, ale jinak postrádá veškerá klišé. Pochopitelně zde dojde i na nové sžívání dvou rodin a nevlastních sourozenců. Paní autorka ale umí všechny problémy odlehčit svým příjemným smyslem pro humor. Takže Liv to sice nemá jednoduché, ale kniha nevyznívá nijak bolestínky, spíš naopak. O vtipné situace není nouze.



Zpestřením jsou také kapitoly psané jako blog školní drbny Plesky třesky. Z názvu vyplývá, co se asi dá na takovém drbacím blogu vyčíst. Identita této všetečné osoby zůstane utajena do samotného konce, takže můžete při čtení hádat, kdo by to mohl být. Mia, Livina sestra, je jí ale na stopě!


Mně se celá záležitost se sny a dveřmi dost líbila. Bylo to nové, zajímavé a dobře podané. Obzvlášť oceňuji parádní humor paní Gierové a její celkový styl psaní, ve kterém ho nechává zaznívat. Skvělé také je, že se tohle neztratilo v překladu. Děj ani styl vypravování není nijak náročný, plně odpovídá věkové kategorii, pro kterou byl určen. Možná jej i převyšuje. Kdybych měla pocity ze všech tří knih shrnout, řekla bych – vtipné, čtivé, originální. Jsem ráda, že mám stříbrnou trilogii ve své knihovně.

11. 12. 2017

Mořeplavec


Autor: Diana Gabaldon
Série: Cizinka (3. díl)
Překlad: Jana Novotná
Nakladatel: Omega
Rok vydání: 2017
Počet stran: 1141



Anotace:

K vášnivému setkání Claire s Randallem došlo již dávno. Před dvaceti lety cestovala Claire zpět v čase do 18. století a do náruče galantního Skota jménem Jamie Fraser. Pak se vrátila do svého století, aby porodila jeho dítě. Věřila, že v tragické bitvě u Cullodenu zahynul. Přesto na něj nikdy nezapomněla, A její tělo po něm ve snech stále touží.Pak Claire zjistí, že Jamie přežil. Vrací se k němu a je odhodlaná zůstat s ním v jeho době. Claire si musí zvolit svůj osud a najít odvahu čelit vášni a bolesti, které ji čekají. A také životu nebezpečným intrikám rozpoutaným v rozděleném Skotsku. Čeká ji nebezpečná cesta do neznáma, která navždy zpečetí, nebo definitivně zničí jejich lásku.

Můj názor:

Stejně jako mnoho jiných jsem se i já nemohla dočkat, až si přečtu něco o dalších dobrodružstvích Jamieho a Claire.  Předchozí díly jsem slupla na posezení navzdory jejich postupně se zvětšující buclatosti, takže už dopředu jsem si byla jistá, že mě čeká spousta úžasných stránek a namožená zápěstí :).

Od chvíle, kdy se na kopci Craigh na Dun Jamie a Claire museli rozloučit před blížící se bitvou u Cullodenu, uplynulo již dvacet let. Claire prošla kameny zpět do své doby, kde vychovává Jamieho dceru Brianu a Jamie odešel zemřít do bitvy, o které věděl, že je předem prohraná…

V Mořeplavci jsem si díky tomu, že se hlavní hrdinové rozdělili, užila nejen daleké cesty, ale hlavně dvě časové roviny. Část příběhu jsem sledovala Claire v „budoucnosti“ a Jamieho v „minulosti“. Pochopitelně bylo jasné, že se jejich cesty opět protnou a já se nemohla dočkat, až ta chvíle nastane. Nebylo to ale proto, že by každý zvlášť prožívali nudné okamžiky. Obzvlášť Jamieho kapitoly byly pro mě neodolatelné. Život Claire v budoucnosti mě až tak neuchvátil, nejspíš proto, že na rozdíl od Jamieho prožívala celkem běžný život – výchova dítěte, studium, práce v nemocnici, manželské problémy - prostě život současné ženy :). To Jamie si užíval bitev, vězení, útěků a jiných nebezpečí - ne že bych mu to záviděla nebo přála, ale četlo se to o poznání lépe a bylo to napínavější.

Zdroj

Pak konečně nastala ta kýžená chvíle, kdy Claire zase prošla kruhem z kamenů. Zanechala svoji už dospělou dceru Brianu v budoucnosti a vrátila se časem za svojí láskou. Byla jsem zvědavá, jaký jejich vztah bude, přeci jen uplynulo dvacet let, kdy se neviděli. Každý žil nějaký život a počítali s tím, že už se nesetkají. V průběhu těch let se mohlo stát hodně věcí a taky se stalo – věcí, které je mohly jako pár rozdělit nebo pevněji spojit. Oba se změnili, čekalo je tedy nové poznávání sebe navzájem.
Krom těch dvou jsem se ve Skotsku znova setkala se spoustou už známých postav a davem neznámých. A opět mě paní autorka okouzlila jejich zpracováním a živostí. Lidé v jejích knihách jsou prostě úžasní. Vždy realističtí, dobře podaní s propracovanou osobností a zajímavým životním příběhem. Nejvíc jsem si oblíbila anglického šlechtice a důstojníka Johna Greye, který měl na Jamieho osud vliv více než velký. Setkání s některými již známými osobami bylo i velkým překvapením. Obzvlášť, když jsem se dozvěděla, jakou roli v příběhu jim paní autorka přisoudila.

Část těsně po návratu Claire se odehrávala ve Skotsku, ale hrdinové tam opět dlouho nevydrželi. Sotva jsem s nimi stihla navštívit sídlo na Lallybrochu a už se hnali zase dál. Paní autorka jim prostě nedopřávala klidu. Jak název knihy napovídá, vedla jejich cesty přes moře. Na lodi Artemis se dostali až na Haiti. Pochopitelně byly závažné důvody pro jejich odjezd a plavba byla vše, jen ne klidná a pohodlná…

Zdroj

Kniha Mořeplavec vám rozhodně nudu nepřivodí. Stránky ubíhají jako zběsilé a ani si nevšimnete, že jich je více než tisíc. Jediná nedobrota, která mě postihla v souvislosti s knihou, je lehce namožený palec od držení knihy při čtení v posteli a taky unavené ruce ze šaliny. Kniha je cvalík, ale za trochu námahy příběh v ní stojí. Paní autorka se, ještě více než v předchozím dílu, nedrží pouze hlavní dějové linie, ale přidává spoustu drobných odboček, které s dějem zdánlivě vůbec nesouvisí. V podstatě by se dalo říct, že používá různou „vatu“, kterou kniha nabobtnala, jak dobře nacpaný polštář, do takových úctyhodných rozměrů. A ona ji skutečně používá. Při prvním čtení to však vůbec nevypadá jako vata. Paní Gabaldon dokáže totiž knihu vycpat tak, že se mi to zdálo ještě málo a ještě bych klidně přicpala trochu navíc. Tyhle různé odbočky od příběhu, zážitky jednotlivých postav a jejich vypravování z minulosti (nebo budoucnosti, v případě Claire) mě opravdu bavilo číst. Dozvěděla jsem se díky tomu, jaké byly osudy hlavních hrdinů, když byli každý zvlášť. Otázka je, co to udělá při vícenásobném čtení. Ale vzhledem k tomu, jak kvalitně paní Gabaldon píše, si myslím, že to neudělá nic a kniha bude stejně dobrá, jako ty ostatní.

Na knize jsem nemohla neobdivovat dlouhé a přirozené dialogy. Postavy si mezi sebou povídají takovým způsobem, že se mi i ten nejbezvýznamnější rozhovor zdál zábavný a důležitý. V některých knihách občas působí rozhovory uměle a nepřirozené, ale toto se paní autorce vytknout nedá. Dialogy mezi jejími postavami jsou jedním z nejdůležitějších a nejkvalitnějších prvků příběhu.

Zdroj

Líbí se mi také nijak nepřeháněná romantická linka příběhu, která je v té správné míře střídána dobrodružstvím a napínavými okamžiky. Příběh pěkně zapadá i do historických událostí v té době, takže se člověk i něco málo dozví o skotských dějinách. Užila jsem si skotských dešťů, divokých bouří na oceánu i horkého podnebí v jižních mořích. Příběhu prostě nic nechybí a není mu co vytknout. Jediné negativum, které se mi podařilo objevit, je to, že je svazek opravdu obrovský a těžký do ruky, pokud knihu nosíte s sebou. Zase mi ale vydržel o to déle :).

Myslím, že knihu je celkem zbytečné jakkoliv doporučovat :) Pokud jste totiž s touto sérií už začali, pochybuji, že si necháte tento třetí díl utéct. Pokud jste ještě nezačali, doporučuji si přát všechny tři díly pod stromeček a zaručuji vám velmi příjemné čtení mezi vánočními svátky.


Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství Omega. Mořeplavce si můžete pořídit přímo u nakladatele zde, případně v síti knihkupectví Dobrovský tady

Předchozí díly samozřejmě mají k dispozici také.



8. 12. 2017

Ledová jako sníh


Autor: Danielle Paige
Překlad: Pavla Kubešová
Nakladatel: Fragment
Rok vydání: 2017
Počet stran: 296



Anotace:

Sedmnáctiletá Snow žije v přísně hlídané klinice pro duševně choré. Hluboko uvnitř ví, že tam nepatří, ale na život mimo zdi nemocnice si skoro nevzpomíná. Jediné, co má, jsou divné sny. Vlastně ne, ještě má Balea – nejlepšího kamaráda, první lásku, člověka, kterého dokázala zničit jediným polibkem. Když Bale zmizí, Snow nezbývá nic jiného, než se vydat po jeho stopách. S pomocí podivného ošetřovatele, který ji pustí ven, se ocitne v Algidu. V mrazivé zemi, která je s její minulostí spojena víc, než si myslela. Algid je nevyzpytatelný, nebezpečný, plný čarodějnic, zlodějů a osudových setkání. Vládne mu krutý a mocný král. Když Snow zjistí, že jí v žilách koluje jeho krev, je postavena před volbu. Stane se hrdinkou nebo hříšnicí? Královnou nebo chudinkou? Vybere si mrazivou bezcitnost nebo pravou lásku? Úžasný příběh na motivy pohádky Sněhová královna od bestsellerové autorky Danielle Paigeové.

Můj názor:

Kniha mě na první pohled okouzlila obálkou. Už jen díky ní jsem si říkala, že si knihu musím přečíst a zajímavá anotace k tomu ještě přispěla. Pak jsem si přečetla prvních pár stránek ukázky a bylo jasno. Tenhle příběh vypadal, že bude stát za přečtení.

Hlavní hrdinkou příběhu je Snow, která většinu svého života strávila zavřená za zdmi Whitakerova ústavu pro duševně choré. Trčí v něm už od pěti let, kdy se pokusila projít zrcadlem do jiné země. Cpou ji prášky, protože dle lékaře nezvládá svoje nápory vzteku a divné sny o zvláštním stromu s vyrytými symboly. Jednotlivé pilule si Snow pojmenovala po sedmi trpaslících, podle toho, jaké účinky na ni mají a své sny připisuje některé z nich. 
Jejím jediným přítelem v celém ústavu je Bale, který trpí nezvladatelnou pyromanií. Nikomu než jemu nemůže věřit, její ošetřovatelka je sice taky fajn, ale ta je za to placená, že. Pravidelně ji navštěvuje její matka, ale zrovna vřelý vztah k ní Snow nemá, ačkoliv by možná chtěla. Její táta za ní nechodí skoro vůbec. Mívá ale i jednu zajímavější návštěvu. 
Několikrát už se setkala v soukromí svého pokoje s divným klukem (ale pohledným), který ji oslovuje princezno a povídá jí o tom, že se sejdou za stromem, za tím stromem z jejího snu. Že by za to mohly její prášky? Nebo je to prostě jen další sen?
Jedné noci Bale zmizí - Snow by přísahala, že ho vtáhly bílé ruce do zrcadla, které se z ničeho nic objevilo v jeho okně. Zase ty prášky? Nebo je pravda, co říkal divný kluk - sejdeme se za stromem a tam najdeš i Balea...

"Pokud chceš najít svého přítele, musíš v tomto světě přežít. Abys tu mohla přežít, musíš se učit."

Začátek příběhu měl takovou rozkošně psychopatickou atmosféru. To, když Snow pobývala v blázinci. Ten mě také přesvědčil, že kniha bude přesně to pravé. Bylo to zajímavé, ponuré a v rámci žánru nové a neokoukané. Bohužel poutavost vyprávění trochu oslabila, když se Snow dostala do oné záhadné, ledové země za stromem - do Algidu. 
Potom se zprvu ponuré a napínavé vyprávění přeměnilo v podstatně jednodušeji podanou pohádku. Paní autorka se vzdala slibného nakročení i zajímavého vypravěčského stylu. Vše zjednodušila a hnala to opravdu hopem. Na atmosféru nebo napětí nezbýval čas. Navíc jsem v ději objevila docela dost nelogických situací a chování hrdinky se mi zdálo divné a každou chvíli jiné, bez nějakých větších důvodů. Některé momenty se mi připadaly zbytečné a navíc. 
Bylo mi také divné, že svoji kouzelnou moc Snow nalezla tak zázračně rychle a zlepšila se v ní doslova na pár stránkách, bez nějakého zásadnějšího tréninku. 
Všechno se na štěstí zase zlepšilo přibližně v polovině knihy, kdy Snow konečně začala zažívat nějakou akci. Pak začalo být vyprávění ucelenější a zbytečné události vymizely.
 
Zdroj
Pochopitelně nechybí milostný trojúhelník, tentokrát jedna žena a tři muži. Vlastně jsem ho očekávala, protože v tomto typu knih bývá běžný a není to nic, co by mi nějak zásadně vadilo. Naopak, někdy se mi to i dost líbí. Zde mi ale připadal poměrně nezvládnutý a vztahy hrdinky k mužům dost zjednodušené a vzaté až moc vysokým tempem „zamilovávání se“ nejdřív do jednoho, pak do druhého... Navíc se Snow nějak citově zaplete doslova s každým chlapem, který jí přeběhne v příběhu přes cestu. A pochopitelně se neustále v myšlenkách zabývá všemi třemi.  Ano, vím, že hrdince je teprve náct let, ale toto je přece jen trochu přehnané.

Z citových záležitostí v knize jsem tedy nebyla dvakrát moudrá. 
Lásku Snow k Baleovi jsem mírně řečeno nechápala, připadala mi jako posedlost kamarádem z dětství, ale neviděla jsem tam žádný extra cit. Spíš prostě jakousi umanutost a pocit připoutání k jedinému člověku, kterého v blazinci Snow měla. Mnohem více by mi sedělo, kdyby zde paní autorka zachovala pouze přátelství mezi postavami. 
Pocity hlavní hrdinky, které měla ke Kaiovi, pro mě byly úplně nepochopitelné. Nedokázala jsem přijít na to, kde se vzaly, ani proč paní autorka cítila potřebu tuhle epizodku do knihy vůbec nacpat. Jagger, to už byla jiná, tam jsem chápala proč. Zlobiví chlapci prostě táhnou. Jen mě trochu rozčilovaly hloupé důvody pro umělé zdržování "nevyhnutelného", i když to prostě k literatuře pro určitý věk patří. Já si ale moc nepotrpím na scény, kde hlavní hrdinka neví, koho chce a až moc se v tom nimrá. I toho nimrání prostě musí být ta správná míra a uvěřitelnost.

"Zrcadla odrážejí, co chceš vidět, anebo odhalují, kým skutečně jsi a co opravdu chceš. Se zrcadly musí být člověk opatrný."

Paní autorka spleskala dohromady, co šlo. Ledového krále, Zimní královnu, Sněhurku, vodní paní, čarodějnice, Gerdu a Kaie, kouzelná zrcadla... 
Možná by mi to nevadilo, kdybych byla začínající, mladou čtenářkou, která se s tím vším už tisíckrát nesetkala. Pak by mi kniha nejspíš připadala úžasně originální a akční. Takto se mi spíš vybavovaly ostatní příběhy, kde už podobné věci zazněly a většinou mnohem poutavěji napsané. Na druhou stranu ráda říkám, že se kniha četla dobře, a i když byl příběh jednodušší, ani na chvilku mě nenapadlo, že bych ji snad nedočetla. Takže něčím zaujmout mě paní autorka přece jen dokázala. Magie zrcadel se mi zdála jako dobrý nápad. Také zámek Zlodějů se mi moc líbil a ta část knihy, kterou Snow trávila se zloději, byla jedna z těch lepších. Jejich lahvičky s kouzly, používání cizích tváří, to byla paráda. Škoda, že se paní autorka tomuto nevěnovala déle.
 
Zdroj
Podle mého názoru by vše (od chování hrdinky až po styl psaní) mohlo odpovídat cílové skupině okolo deseti až dvanácti let nebo hodně nenáročným čtenářkám, které nemají moc načteno, a proto jim nebude v příběhu chybět to, co tam chybělo mě. Přivítala bych příběh trochu více ucelený, méně přeplácaný a více uvěřitelný. Nejraději bych vynechala celou tu část s Vodní čarodějkou a více rozepsala tu zlodějskou. V té nechyběl nápad, akce i dobrá atmosféra.

Ačkoliv začátek to nijak nenaznačuje, kniha je svým příběhem a zpracováním určena hodně mladým nebo nenáročným čtenářkám, ty starší a náročnější nejspíš nezaujme. Nepochybuji však, že pro svoji cílovou kategorii bude mít kniha kouzlo a bude čtenářky bavit. Pro mě byl příběh tak jednoduchý, že mě většinou (krom začátku) spíš nudil a zdál se mi předvídatelný. Nemůžu říct, že bych v knize nenašla některé zajímavé momenty, ale celkově to prostě nestačilo. Škoda, nápad to byl zajímavý, ale provedení už trochu slabší.


Za recenzní kopii moc děkuji Palmknihám. Knížku v elektronické podobě si můžete pořídit tady.


1. 12. 2017

Čarodějnice: Salem 1692


Stacy Schiff, jedna z neuznávanějších amerických historiček, odhaluje v tomto napínavém románu toto první velké americké tajemství. 

Autor: Stacy Schiff
Překlad: Jana Novotná
Nakladatel: Omega
Rok vydání: 2017
Počet stran: 368



Anotace:

Začalo to v roce 1692 během mimořádně drsné massachusettské zimy, kdy dcera duchovního začala křičet a zmítat se v křečích. Celá záležitost skončila o necelý rok později oběšením devatenácti mužů a žen a jeden starší muž byl popraven rozdrcením. Strach se rychle šířil, zasáhl nejvzdělanější muže i významné politiky v kolonii. Sousedé obviňovali sousedy, rodiče děti, manželé manželky, děti rodiče a sourozenci na sebe navzájem podávali žaloby.
Román Stacy Schiff, jenž živě zachycuje neklidnou atmosféru Ameriky sedmnáctého století, nás do této doby plné úzkosti zavádí. Ukazuje nám, jak skupina dospívajících dívek přivedla vznikající kolonii k rozkladu a jak rychle se šířila epidemie obviňování, soudních procesů a poprav, až se vymkla kontrole. Překvapující výsledky pátrání odhalují především podrobnosti, kterých si všimlo jen málo historiků. Každý detail koloniálního života pouhé desítky let po příchodu prvních osadníků – rodiny, farmaření, modlení, vedení domácností, nebezpečí života na okraji divočiny, odcizení od Anglie, tlaky života ovládaného biblickým myšlením – je líčen s jasností, která činí téměř nepochopitelné události srozumitelnými.

Můj názor:

Když se mi kniha dostala konečně do rukou, překvapila mě svým formátem.  Je o něco větší než normálně a působí velice luxusním dojmem. Je skoro jako nějaká kronika. A vlastně ano. Kniha je kronikou roku 1692 v novoanglickém městě Salemu a daleko víc. Paní autorka v ní přináší příběh, který popisuje cosi živelného a děsivého – salemské čarodějnické procesy.

Okolo roku 1692 byl život v Nové Anglii ještě mladý. Tuhle britskou kolonii obývali muži a ženy, kteří neměli jednoduchý život. Živobytí si museli na přírodě tvrdě vydobýt, ohrožovali je indiáni i možný střet s francouzskými kolonisty a dokonce i spory mezi nimi navzájem. Co se náboženského vyznání týká, byli puritáni, což budoucí situaci nemělo ani trochu usnadnit (ne, že by jiný křesťanský směr snad mohl).

Všechno odstartovala dvojice dívek, dcer salemského duchovního Parrise. Dívky trpěly podivnými záchvaty, při kterých se celé kroutily, vykřikovaly a štěkaly. Naříkaly, že je někdo bodá, mučí a rdousí. A jednoho dne jim mezi tím naříkáním unikla dvě jména – Sarah Goodová a Sarah Osborneová. K tomu se přidalo další obvinění od jiné dívky z města, která vykazovala stejné příznaky. Zvolna se roztáčející soukolí semlelo také indiánskou otrokyni Titubu, která měla smysl pro drama a divadelní nadání. Její výpovědi, tak podrobné a barvité, spolu se svědectvím dívek, rozpoutaly peklo…

Zdroj

Tahle kniha je velmi zajímavým soustem někde na pomezí mezi románem a literaturou faktu. Přičemž blíž má právě k literatuře faktu. Není čtivá, jako román, ale nepostrádá dějovou linii.
Paní autorka nejdříve obšírně vysvětluje způsob a podmínky života, jaké tehdy v Nové Anglii panovaly. Velkou pozornost věnovala vzdělání, myšlení lidí, postavení žen a náboženským záležitostem. Také mezilidské vztahy neunikly jejímu zkoumání. Připravila si tak půdu k tomu, aby se mohla začít věnovat čarodějnickým procesům. Díky tomu není tak těžké pochopit, proč se šílenství kolem čarodějnic rozhořelo tak rychle a tak stravujícím plamenem.

Líčení čarodějnických akcí, výletů na létající tyči, smlouvání s ďáblem a dalších lumpáren, by možná působilo směšně. Obzvlášť na dnešního člověka. Jenže po úvodu do tehdejšího života, který paní autorka nevynechala, bylo jasné, že obyvatelé Salemu tomu věřili. Do puntíku. Do nejmenší podrobnosti a většina bez jakýchkoliv pochybností. Postižené ženy se mohly hájit, jak chtěly a stejně jim to nebylo nic platné. Skoro se zdálo, že lidi znudění a ubití všedním životem, který byl dost náročný, uvítali menší rozptýlení. Kdyby ovšem obvinění nezačalo přibývat.

„Je moudré prozrazovat jména dřív, než někdo udá mě, protože je bezpečnější patřit k očarovaným než k obviněným.“

Ze začátku řešili údajné čáry přímo obyvatelé nebo kněz veřejnou ostudou a pokáním. To bylo docela mírné řešení a většinou se taky jednalo o drobné prohřešky, třeba pečení koláče, který měl sloužit k odhalení čarodějnice, jež měla dívky uřknout. Když se však vložila do věci se svojí výpovědí Tituba, postoj salemských k celé čarodějnické aféře se začal pozvolna měnit. Nakonec narostl do nestvůrných rozměrů.

„Kdybyste si mohly zachránit život tím, že se přiznáte k létání vzduchem na tyči, udělaly byste to, viďte?“

Musím říci, že i když kniha nenaplnila moje očekávání, co se stylu vyprávění týká, čtení mi šlo „skvěle od ruky“. Je to z toho důvodu, že paní autorka dokázala zajímavým způsobem a čtivě podat ty události. S morbidní zvědavostí jsem nemohla přestat číst. Doslova mě to nutilo obracet stránky a dozvídat se další podrobnosti – nejen o čarodějnicích, ale i o životě lidí, kterých se to celé nějakým způsobem týkalo. V knize jsem, ke svému velkému překvapení, narazila i na jemný a lehce ironický humor. To mám opravdu ráda a dokázala jsem si to skvěle vychutnat. Na první pohled by se mohlo zdát, že se to k tak vážnému tématu nebude hodit, ale opak je pravdou. Paní autorka má cit na to, kde se humor a ironie hodí a kde by působila nevhodně. Nad knihou jsem se tedy mohla místy pobaveně ušklíbat a místy děsit - body k dobru!

Zdroj

V obviněních hrály svoji roli i antipatie mezi lidmi, pokušení vyřídit si vzájemně účty a hlavně strach. Z popisů výslechů čpěla beznaděj obětí, nemožnost se obhájit, překrucování jejich slov. Soudci ignorovali nesrovnalostí ve výpovědích "očarovaných holek", nedodržovali právnické manuály a jejich neochota vyslechnout pravdu byla více než očividná - oni chtěli své čarodějnice chytit. A paní autorka uměla svým popisem předat tu atmosféru mě. Otázku "Proč?" jsem si kladla během čtení často - hlavně proč to ty holky udělaly a proč jim v tom někdo nezabránil. A už jsme zase u toho: doba, vzdělání, předsudky, náboženství, strach... V tomhle je vyprávění paní autorky skvělé - z toho textu to všechno cítíte. Pochopitelně se našli lidé, kteří rozumně upozorňovali na nesmyslnost toho všeho, ale když se mašinérie rozjela, byla nezastavitelná.

„Bude trvat věky, než zanikne výčitka a skvrny, které ty věci zanechaly na naší zemi“

Kniha má velmi dlouhé kapitoly a ve spojení s poněkud vyššími stránkami je toho textu celkem hodně a opravdu chvilku trvá, než se pročtete k další kapitole, ale ono to nevadí. Jak začnou pršet obvinění a rozjedou se procesy, nudit se zaručeně nebudete. O jednoduché čtení pro pobavení a oddech se ale nejedná a to nejen tématem, ale i zpracováním. 
Paní autorka byla ve svém pátrání v historii opravdu velmi důkladná a její kniha je plná detailů a podrobností, které více osvětlují situaci, příčinu jejího vzniku a následky. Snaží se – a úspěšně – poukázat na tehdejší způsob života a myšlení a celkový historický obraz tehdejší Nové Anglie. O zdrojích jejího pátrání jsem se více dozvěděla na konci knihy, kde je jejich seznam a také poznámky. Dost - hlavně ze začátku - mi pomohl také seznam postav, který v knize nechybí hned v úvodu, protože postav je v příběhu opravdu hodně a navíc i příbuzných, takže jména se mi ze začátku trochu pletla. Přiložené fotografie také dílu přidávají na hodnotě a skvěle doplňují informace v ní. 
Paní autorka předestřela i spoustu vysvětlení, proč se dívky chovaly tak, jak se chovaly, která se mi zdála možná, či spíše pravděpodobná, ale pravdu se nejspíš nedozvíme nikdy.

V závěru knihy nechybí informace o tom, co se stalo s lidmi, kteří přežili, soudci i postiženými rodinami a hlavně s dívkami, které to celé rozpoutaly. Dost mě překvapil například osud pana Cottona Mathera, který od studia ďáblů a skřítků přešel ke studiu bacilů a virů. Konečně tedy našel svého ďábla a bojoval proti němu bezvýhradnou obhajobou očkování :) Uveden je také dopad události na celou společnost, změny, které způsobila - salemský chybný krok pomohl přetvořit novoanglickou minulost. Dospět k omluvě a rehabilitaci popravených "čarodějnic" však nebylo nic jednoduchého.

Kniha není pro každého, protože se nejedná o klasické románové zpracování, ale spíš o knihu faktů. Ta jsou ale podána čtivým a srozumitelným způsobem a přináší velmi podrobný vhled do tehdejších událostí. Pro každého, kdo se zajímá o čarodějnické procesy a historii Nové Anglie okolo roku 1692, to bude jistě zajímavý text, který by neměl v knihovně chybět. Paní Schiff odvedla skutečně monumentální a pečlivou práci.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Omega. Knihu můžete pořídit přímo u nakladatele zde a nebo ji seženete v síti knihkupectví Dobrovský tady.




28. 11. 2017

Gala Dalí


„Bez lásky, bez Galy, bych nebyl Dalím. To je pravda, kterou nepřestanu křičet do světa, kterou nepřestanu žít. Je mou krví, mým kyslíkem.“
- Salvador Dalí

Autor: Carmen Domingo
Překlad: Jana Suchánková
Nakladatel: Metafora
Rok vydání: 2017
Počet stran: 304



Anotace:

Příběh nekonvenční ženy, která se v mládí vydala z rodného Ruska do Paříže, protože věřila ve svůj výjimečný osud i schopnost rozpoznat a rozvinout geniální talent muže vedle sebe. Vedl ji k tomu tarot, jehož výkladem se celý život řídila. I proto je román strukturovaný do 22 kapitol s názvy podle tarotových karet Velké arkány.
Ctižádostivá Elena Dimitrijevna Diakonovová, známá jako Gala Dalí, objevila po svatbě s budoucím avantgardním básníkem Paulem Éluardemkouzlo erotiky a sexu i to, že díky nim může druhého ovládat. Její ložnicí poté prošla dlouhá řada mužů, mimo jiné také německý expresionistický malíř Max Ernst. Lišili se od sebe jako noc a den, byli různého věku i původu, malíři, spisovatelé, šlechtici, plebejci, bohatí i chudí. Manželství pro ni bylo ze společenských i ekonomických důvodů nezbytné, na věrnosti nesešlo.

Ve chvíli, kdy potkala Salvadora Dalího, jednoho z budoucích velikánů moderního umění, okamžitě poznala, že její životní role je po jeho boku. Opustila muže a dceru a stala se nepostradatelnou inspirací a zásadním fenoménem při formování výjimečného umělce.

Můj názor:

Zvláštní je, že až do chvíle, než jsem  objevila Galu Dalí v nabídce recenzních výtisků, mě nikdy nenapadlo, že Salvador Dalí mohl mít taky ženu. Jistě, že za každým slavným mužem stojí žena, jak se říká, ale málo kdo jí přikládá jakýkoliv význam. Proto mě zaujala anotace knihy - žena, která je múzou, inspirací, motorem a vášní. Žena, o které to prohlásí sám velký malíř. Ještě se mi divíte, že jsem si chtěla knihu přečíst?

Gala, vlastním jménem Elena Ivanovna Diakonova, se narodila v Rusku. Prý byla největší mrcha, jaká se v minulém století narodila. Její sexuální apetit byl pověstný, záliba v mladých milencích také. Nebyla krásná, ale přes to se stala Dalího Femme Fatale. Nemohl prý bez ní žít ani tvořit.
Těšila jsem se, až ji díky této knize poznám blíž.

Paní autorka mapuje Galin život od chvíle, kdy byla mladou, nemocnou dívkou v léčebně ve Švýcarsku, kde poznala svého prvního manžela Paula Éluarda. Léčili se oba s plicní chorobou a jejich vzájemný cit byl takový, že přiměl Paula postavit se proti vůli rodiny a Galu si vzít. Gala zase opustila Rusko a odjela za ním žít do Paříže. Je ale pravda, že u ní vedle lásky převládala i obrovská ctižádost. Chtěla žít po boku mladého a úspěšného umělce. Objevit v něm génia a hlavně zůstat v Evropě. Jejím prvním géniem se stal právě mladý básník. 
Po deseti letech s Paulem však potkala Salvadora Dalího. Jestli do té doby její ctižádost a životní styl vyvolával pohoršení, pak s Dalím nastala doslova smršť…
 
Zdroj
Gala popisovaná v knize  byla zvláštním člověkem. Sebestředná, sobecká, svým způsobem bezohledná. A já jí to nevyčítám. Byla taková a nepřetvařovala se. Pokrytectví jí bylo cizí a taky jí bylo dost jedno, co si myslí ostatní. Na druhou stranu mi byla někdy protivná nebo při nejmenším nepříjemná. Takový pocit z lidí, kteří si razí svoji cestu, ať to stojí, co to stojí, ale není nic divného. A Gala si šla za svým.

Ze začátku mi připadala jako zajímavá osobnost, jenže v průběhu čtení jsem ji začala, mírně řečeno, nemít ráda. Ji i Salvadora. Oba byli skvělou ukázkou naprosto nesnesitelných a nepochopitelných lidí. U něj se to ještě dalo vysvětlit tím, že ho nic než umění nezajímalo a svazovala jej jeho psychická "situace". Ona ale byla naprosto bezohledná mrcha. To, co se dalo v mládí obdivovat jako schopnost jít si za svým, se ve stáří stalo neuvěřitelným sobectvím. Nedokázala jsem ji za to obdivovat ani pro ni najít pochopení. Nezachránilo to ani její obětování se pro Dalího, protože stejně, kdesi ve skrytu duše, ho využívala jako všechny ostatní. 
Navíc její přístup k ostatním lidem byl opravdu divný. Na to, že je neustále obírala o peníze, jimi pohrdala až příliš otevřeně. Když se jí hodili k využití, to je znala, ale jinak pro ni byli břemenem, obzvlášť když by mohli oni něco potřebovat. Její přístup k sexu a obecně tomuto typu vztahů nebudu zmiňovat už vůbec. Všechny využívala i zde. Dělala si co chtěla bez ohledu na ostatní. Nejvíc mi vadil její přístup k bývalému manželovi Paulovi - opět zcela neskrývané využívání, citová manipulace a okrádání o peníze. A k její dceři - naprostý nezájem, lhostejnost až odpor. Úplně jsem souhlasila s jedním ze členů pařížské surrealistické skupiny, panem Bretonem, když řekl:

„Prostě ji nemám rád. Nemám tu Rusku rád. Nesnáším její způsob existence, nesnáším, jak se na nás dívá, jak se k nám chová. Dokonce i když neříká nic a celou dobu sedí na opačné straně sálu, nedokážu ji snést. Je v ní něco, co mě odpuzuje – prostě jí nevěřím.“
 
Zdroj
Kvůli ní se mi příběh postupně četl špatně, až došlo na to, že poslední třetinu už jsem četla jen proto, abych dočetla. Slibovaná fascinující žena nebyla fascinující. Byla zlý, bezohledný a sobecký člověk. Nebýt toho, že se vždy přilepila na nějakého muže, který stoupal nahoru a domanipulovala ho k úspěchu, skončila by nejspíš jako prostitutka a brzo umřela na souchotě. Nelze ale popřít to, že Dalího opravdu inspirovala a objevuje se na velkém množství jeho děl. Možná takovou ženu k sobě potřeboval.
Pokud na ní bylo něco zvláštního, úžasného a fascinujícího, nedokázala mi to paní autorka předat. Co se však povedlo zachytit skvěle, byla Galina žízeň po životě a nezdolná vášeň, která ji poháněla. Také bylo hodné uznání to, že se nebála ani fyzické práce, nepohodlí a dokázala se poměrně lehce přizpůsobit i chudobě, ve které museli nějaký čas s Dalím žít. Popisem špatných vlastností však byly ty dobré úplně ztracené a v podstatě vyznívaly jako špatné. Číst knihu o takových lidech není žádný kdoví jaký zážitek. Ačkoliv ze začátku jsem byla na příběh zvědavá a přibližně do třetiny jsem četla s nadšením, lidé, o kterých pojednával, mi ho úplně pokazili.

Musím ale říct, že jejich životní příběh byl zajímavý, žili v divoké době, plné změn a novinek nejen v oblasti umění. Navíc se jedná svým způsobem o příběh o zázemí a díle velmi slavného malíře, ale myslím, že mi bylo lépe, když jsem příběh v pozadí neznala. 
Styl psaní byl takový zvláštním způsobem suchý, popisný a bez nějakých větších emocí. Paní autorka často opakovala některé věci, které sice byly důležité, ale stačilo je říct jednou. Přesto byla kniha čtivá a Galin příběh byl příběhem zajímavého a svým osobitým způsobem i naplněného života, i když ne zrovna těmi věcmi, co by člověk očekával od ženy té doby.
Docela mě zaujala její záliba v tarotových kartách – podle karet Velké Arkány jsou nazvány i jednotlivé kapitoly knihy a příběh jim překvapivě dobře odpovídá.
Možná bych ocenila navíc i obrazovou přílohu. Jistě, že fotky lze dohledat na internetu, ale pro knihu by to byl zajímavý prvek navíc.
 
Zdroj
Za sebe tedy knihu doporučit nemohu (či spíše tak napůl), ale jedná se jen o můj problém, ne o vadu knihy, vyprávění nebo příběhu. 
Čtení mi znepříjemnil můj postoj k chování a životnímu stylu postav. Pokud vám toto nevadí a dokážete nesympatické postavy přijmout, nebo se nad ně povznést, určitě najdete v příběhu spoustu zajímavých informací. Já jsem je našla taky. Odehrává se v meziválečném období, takže paní autorka nějaké ty historické události také zmíní, i když spíše okrajově pro dokreslení příběhu. 
Co je zajímavé a lákavé je, je to, že jsem s hrdiny knihy stála u zrodu surrealismu a v knize se mihlo docela dost známých jmen, včetně třeba Coco Chanel nebo Piccasa. Navíc jsem se dozvěděla zajímavé podrobnosti o životě, díle a osobnosti Dalího. Už kvůli tomu kniha za to stála.



Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Metafora. Knihu si můžete pořídit zde.