Knihu jsem si chtěla přečíst hlavně kvůli anotaci. Podobná
šablona romantických knih na mě skvěle funguje a u takových knih si skvěle
odpočinu. Většinou se nedá očekávat nic nadprůměrného, ale občas i tyto knihy
dokážou překvapit. Jak si u mě vedly Střípky z moře?
Anotace:
Svatební koordinátorka Lauren se jednoho dne
rozhodne prodat firmu, opustit New York a strávit léto mezi písečnými dunami na
pobřeží oceánu. Před starostmi uteče do městečka v Severní Karolíně, kde pomůže
postarší majitelce Mary vést malý penzion a zachránit ho před krachem. Jediné,
po čem touží, je zabořit prsty do písku a nechat pobřežní
vánek, aby jí zklidnil bolavé srdce. Nečeká však, že díky novým přátelům a
místnímu rybáři Brodymu její život nabere zcela nový směr.
…
Na tuhle knihu mám názor někde tak napůl. Že byla kniha
průměrná, však říct nechci. Jak totiž v čem. Pokud bych hodnotila
romantický příběh, rozhodně jde o průměr. Pokud ovšem hodnotím, jak na mě
zapůsobilo hlavní téma a jeho zpracování, rázem se dostanu nad průměrnou laťku.
Příběh byl určitě příjemný na čtení v rámci možností.
Taky byl o hodně smutném tématu, i když jsem postavu sledovala už v období,
kdy její bolest nebyla tak čerstvá, aby poklidnou atmosféru příběhu výrazně
narušila. Při čtení jsem však cítila jistou nepohodu a nesouznění s mnoha věcmi,
což se pokusím níže vysvětlit. Není to tím, že by text byl špatný, jen jsem
dospěla k závěru, že na takové silné téma byl moc krátký a v důsledku
toho i překombinovaný.
Ústředním tématem knihy je vyrovnání se smrtí blízké osoby,
v tomto případě se jednalo o snoubence hlavní postavy. Další témata jsou
složité rodinné vztahy, vyrovnání se s nenaplněnou láskou, ať už pár
rozdělily nepříznivé okolnosti nebo právě smrt. Těch úmrtí milovaných osob bylo
v příběhu víc. Každá postava se s tím popasovala jinak a některé svou
radou a zkušeností mohly přispět i Lauren k jejímu vlastnímu smíření se
situací. V doslovu autorka vysvětluje, proč zvolila toto téma a co tím
chtěla dosáhnout. Myslím, že se jí to podařilo. Ne možná dokonale, ale rozhodně
podařilo.
Pro vyprávění byla zvolena osvědčená šablona, v níž do
malého města u moře přijíždí úspěšná žena, kterou potkala v životě
nešťastná změna – většinou rozchod nebo úmrtí muže. Na místě potkává milé lidi,
příjemné prostředí a muže svých snů, který tu žije. Ono to vlastně dobře
funguje. Nejen pro nalezení nové lásky, ale i pro potřebnou životní změnu,
kterou postava musí udělat. Zde konkrétně postupující změnu svým způsobem
symbolizuje narůstající hromádka mořského skla v Laurenině sbírce. Tento
prvek v příběhu se mi líbil. K hlavní postavě a její situaci mi to
sedělo.
Lauren tedy přijíždí do menšího městečka u moře, kde má
pomoci vést penzion, který neprosperuje úplně ideálně. Narazí tam na majitelku –
milou starou paní, která sice dělá, co může, ale zvrátit postupný úpadek
penzionu není úplně v jejich silách. Prostředí bylo velmi krásné, doslova
balzám na duši. Přes to, že autorka popisy úplně neplýtvala, dokázala jsem si
ho dobře představit.
Jsem si jistá, že v takovém místě by bylo příjemné
trávit dovolenou a pro penzion tedy nebylo nic ztraceno. Lauren to také vidí a
díky tomu zde dostala potřebný impulz k tomu, aby se pro něco dokázala
zase nadchnout. K tomu všemu se vrací k práci, kterou skvěle umí –
organizování svatby pro místní ženu. Sice právě před tím utekla z New Yorku,
ale budiž.
Pochopitelně – protože se jedná o romantickou knihu –
potkává zde Lauren i novou lásku, místního rybáře Brodyho. Nejdříve se
vznikající přitažlivosti brání, nepřipadá jí to správné vzhledem k památce
jejího snoubence. Postupně ale přestává kouzlu sympatického muže odolávat. Tím
se dostávám k hlavní mužské postavě.
Brody, Brody… co
s tebou Brody? Já vlastně nevím. Byl šikovný, pomáhal lidem, kteří to
potřebovali, byl hezký. Pokud měl nějakou špatnou vlastnost, nenašla jsem ji. Na
tom chlapovi objektivně nebylo nic špatně. Svou povahou mi připomínal některé
lidi, které znám. Jsem i přesvědčená o tom, že hrdinka někoho takového
potřebovala. Jen jsem mezi nimi nedokázala vidět žádné jiskření. Působil na mě
víc jako její psychoterapeut – partner převozník nebo jak se tomu říká. Prostě
někdo, po jehož zádech se vyškrábe ze srabu a pak potká někoho jiného, kde
emoce od začátku budou a nenaruší je stesk po jiném muži. Brody byl nekonečně
trpělivý, ochotný počkat, až se Lauren srovná. Byl moc dokonalý. Takový ten
prototyp nejlepšího kamaráda.
Láska mezi nimi mi v tomto příběhu připadala spíš
nadbytečná, u hlavní hrdinky určitě. Klidně by vztah mezi ní a Brodym mohl
zůstat v rovině přátelství, protože lásku jsem jim moc nevěřila. Proč
vůbec v podobných knihách musí vše skončit láskou? V tomto případě by
velmi dobré přátelství dávalo daleko větší smysl a bylo by daleko cennější než
partnerský vztah. Autorka její i jeho pocity popisovala, ale nebyly tam, jen
jsem věděla, že by být měly. Oproti tomu Laureninu bolest a truchlení nad
ztrátou přítele jsem cítila z každé stránky. Tyto její pocity pro mě byly
daleko víc přítomné a živé, než jakákoli láska nebo přitažlivost
k Brodymu.
Snoubenec jí zemřel před rokem a pro ni je stále vše velmi silné.
Všude ho vidí, všechno jí ho připomíná, přemýšlí, co by on na věci řekl a jak
by je dělal. S tím, jak byly její emoce v tomto smyslu popsané, se mi
nezdá pravděpodobné, že by se tak snadno otevřela novému vztahu. Takovému,
který by fungoval jako plnohodnotný vztah – ne fyzická přitažlivost. Ona velmi
potřebovala spřízněnou duši a tou Brody byl, na cokoli víc bylo v příběhu
prostě moc brzo. Ovšem pozor! S tím, jak příběh skončil, bych úplně klidně
očekávala jejich sblížení v pokračování. Pak by to bylo od přátelství
k lásce a to by se mi do této situace a povah postav skvěle hodilo.
Musím ovšem uznat jednu věc. Jejich vztah byl v příběhu
na samém začátku. Nevyskytují se zde žádné přehnaně vášnivé scény ani nic, co
by se zdálo přemrštěné. Myslím, že pro většinu lidí to uvěřitelný vztah bude.
Dění v současnosti – tedy osudy Lauren a přípravu
svatby – střídá linka v minulosti. U té jsem nejdřív nerozuměla, co má
vlastně s příběhem společného. Najednou přibyli úplně cizí lidé a
prožívali svůj vlastní silný a komplikovaný životní příběh. Naštěstí postupně,
jak kapitol z minulosti přibývalo, se vše propojilo. Bohužel se mi zdálo,
že na tak tenkou knihu se tu sešlo zbytečně moc velkých témat a tak se mi hůř
ukládala do některého z nich emoce z mé strany. Každé téma samo o
sobě bylo zajímavé a skvělé na příběh, ale potřebovalo by svůj čas a prostor.
Jinak bohužel vyznělo spíš plytce a zase bez těch zatracených emocí. Nebyl na
ně čas. V tomto příběhu by bohatě stačila linka Lauren. Minulost rodinných
příslušníků už byla nadbytečná, příliš stručná. Rozvíjí sice zajímavou linku,
ale zároveň tříští pozornost k jinému tématu než k Lauren a jejímu
smiřování se s odchodem milovaného člověka. To bylo podle mě tak dobré a
silné téma a tak dobře podané, že ostatní věci byly prostě navíc. Také
závěrečné vyvrcholení rodinného dramatu a šťastné shledání pro mě bylo navíc a,
přiznávám, trochu působilo jako kýč ve stylu Limonádového Joa.
Bylo pro mě taky docela překvapení, jak velmi pozitivní byli
všichni lidé v příběhu. Na jednu stranu to sice působilo poněkud
neuvěřitelně, jenže na stranu druhou bylo fajn číst zase jednou o lidech, kteří
si pomáhají a jsou na sebe hodní. To, že to působí neuvěřitelně až neupřímně,
vypovídá daleko víc o dnešní době, než o knize samotné.
Ukázat v příběhu, jak by se k sobě měli lidi
chovat je fajn. Ovšem v tomto případě mám, no… ani ne tak výhradu, jako
spíš téma k zamyšlení. Občas může být cesta do pekel dlážděná dobrými
úmysly. Tady jsem viděla například problém v nepřiměřeném tlaku na Lauren,
aby se svěřila, aby šla mezi lidi, aby někomu organizovala svatbu a ještě o tom
natáčela pořad do televize. Vše proto, aby ji donutili otevřít se a začít se
uzdravovat. Oni to mysleli dobře, chtěli pomoct! Jenže občas to hraničilo až s citovým vydíráním
– například při onom organizování svatby. Lauren to prožívala hodně citlivě
vzhledem k podobnosti nevěsty a jí samotné, ale nevěsta prostě chtěla, aby
Lauren svatbu zorganizovala. Bez ohledu na její prožívání. Připadá to sobecké
jen mně? Druhým takovým případem bylo, když ji Brody nutil, aby se mu svěřila.
Proč byl problém respektovat to, že ona zatím není připravená o všem mluvit?
Znali se hodně krátkou dobu, proč by se měla svěřovat? Lauren v obou případech souhlasila bez
ohledu na sebe, aby vyhověla druhým, nenaštvala je, neublížila jim, nepřišla o
ně...
Ano, v příběhu se Lauren nakonec ulevilo, přes to si
ale myslím, že tlačit někoho k tomu, aby se svěřil nebo udělal něco, co ho
samotného bolí a nač se necítí, není úplně šťastné. A je jedno, že neznám
důvody, proč nechce. Chápu, že v omezeném čase příběhu s tím autorka
musela pohnout rychleji, ale na mě to prostě nepůsobilo dobře.
Z výše uvedeného doufám vyplynulo dost zřetelně, proč
je pro mě kniha tak napůl a proč jsem ohledně některých věcí na pochybách,
jestli jsou pro příběh spíš dobré nebo ne. Jako takový je příběh spíš dobrý.
Určitě ho budou jinak vidět lidé, kteří o někoho přišli. Pro mě, která jsem
očekávala pěknou a pohodovou romantiku od moře, což obálka podpořila, to nebylo
úplně ono. Nakonec jsem dostala dobrý a silný příběh. Ovšem zase s pocitem,
že romantika do něj zatím tak úplně nesedí. Asi není lehké se mi zavděčit :).
Pokud máte podobný typ příběhů rádi a nepřepadne vás chuť
vrtat se zbytečně moc v prožívání postav, určitě se vám příběh zalíbí.
Dýchá z něj naděje, lidská vzájemnost a příjemný poklid z krásného místa,
kde se odehrává.
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Příběh si
můžete prohlédnout zde.
O knize:
Autor: Jenny Haleová
Překlad: Ivana Čejková
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)
Rok vydání: 2024
Počet stran: 272