Na první díl mě nejdříve nalákala obálka. Pak upoutala anotace a pak mě to sežralo úplně celé. Rapsodie je dokonalou ukázkou toho, že když se povedou postavy a chemie mezi nimi, má autor naprosto vyhráno. Tím si samozřejmě na nic nestěžuji – snad jen na to, že jsem po dočtení nemohla hned otevřít pokračování. Dalšího dílu jsem se nakonec dočkala, čímž se dostávám k momentu, kdy začaly potíže.
Bohužel musím konstatovat, že série Handlíř je ukázkou toho, jak se může slibný začátek rozpliznout v něco, co ve své knihovně rozhodně nechci. Druhý díl ještě celkem ušel. Třetí díl… No, řekněme, že lituji toho, že jsem třetí vůbec četla.
Anotace:
Callypso je siréna,
jejíž život se právě obrátil naruby. Sedm let nosila na ruce náramek s více než
tři sta korálky. Na první pohled obyčejný šperk, jenže každý z těch korálků
představoval magickou směnku – dluh Handlíři, vílímu králi.
Handlíř má pověst nelítostného vyjednavače, který dokáže splnit jakékoli přání – za přiměřenou cenu. A
dluhy neodpouští. Po Callypso za své laskavosti nikdy nic na oplátku nechtěl.
Až teď. Do jejího života se ale nevrátil jen proto, aby obnovil jejich dávný
vztah. V Jinosvětě, který existuje paralelně s tím naším, se děje něco
podivného. Vílí bojovníci mizí a vracejí se jen ženy – ve skleněných rakvích, s
kojenci na hrudích. A mezi otroky se šíří zvěsti o probouzejícím se zlu.
Pokud má Handlíř svůj lid zachránit, musí požádat o pomoc
sirénu, které před lety zlomil srdce. Jenže jeho nepřítel má naneštěstí v
oblibě jedinečné tvory. A Callypso patří k těm nejvzácnějším…
…
POZOR! Jelikož se
jedná o názor na celou sérii a ne tak úplně pozitivní, mohlo by vám další čtení
něco vyzradit (a možná odradit).
Příběh první knihy je hlavně o romantice. Naštěstí je to věc, co se zrovna tady velmi povedla – kdyby ne, byl by to sakra průšvih. Mezi hrdiny to naštěstí jiskří úplně parádně. Nebojte, na ten sakra průšvih ve třetí části ještě dojde.
S popisem světa se v první knize autorka zase tolik neobtěžovala. Ani v naší části ani v té vílí. Přitom minimálně v té naší mohlo být zajímavé sledovat koexistenci lidí a nadpřirozených tvorů. Kdyby to udělala, sice by se tím trochu rozmělnila romantická linka – muselo by se jí dost přidat, ale zase by se do knihy vešlo více zajímavého děje. Nejsem si ovšem jistá, zda autorka měla tyto ambice nebo jí šlo hlavně o romantiku. Každopádně to nevadí, protože Handlíř a romantická linka dost vynahrazuje malou přítomnost ostatního a i to chybějící ostatní se v příštích dílech napravilo. Autorka vílí svět popsala daleko lépe, asi počítala s tím, že náš svět si každý představí sám. Zkrátka světa i zápletky bylo tak akorát, aby se kolem těch dvou něco dělo. A záhada, která sužuje zemi víl, mě bavila opravdu dost.
V jádru je to podobné Maasové, jak se psalo a taky všem ostatním podobným příběhům, přes to má Rapsodie (první kniha) dost jinakosti, abych si toho nevšímala a dokázala si příběh užít – tedy přinejmenším v první knize, od druhého je to šablona jak vyšitá. Se všemi jejími otravnostmi, klišé a přehnanou sexualitou.
V první knize je využité střídání kapitol z minulosti a současnosti postav. Mohla jsem tak objevit začátek jejich známosti kdy ona byla ještě malá, jak k sobě přišli, jak ona přišla k dluhům u Handlíře, postupně se budující vztah, kdy je Handlířův cit do očí bijící. Zjistila jsem, proč se na tak dlouho odloučili a vysvětlení bylo – světe div se – naprosto přijatelné. Calypso neměla zrovna záviděníhodné dětství, což byl ostatně důvod, proč se hned na začátku potkává s Handlířem nad mrtvolou „taťky“.
V dalších dílech už není nutné střídání využívat a kniha se zaměřuje především na současnost v ději, kdy říši víl ohrožuje jakési tajemné a velmi mocné Zlo – Zloděj duší. Při čtení posledního dílu jsem se ovšem nemohla ubránit dojmu, že zápletka příběhu byla pro autorku jen obtěžujícím doplňkem k sexuálním scénám, případně tomu, jak postavy myslely na sex. Přitom to bylo tak zajímavě rozjeté a mohlo to být opravdu skvělé zakončení. Ano, jak jste už jistě uhodli, konec série je pro mě docela zklamání.
Na hrbu celou první knihu táhnou postavy Calypso a Handlíře. Naštěstí jsou dost dobře napsané a pěkně to mezi mimi jiskří, takže první třetinu příběhu utáhly snadno. Jejich povahy, chování a vztah jsou tak dobře a logicky vystavěné, že jsou doslova neodolatelné. V dalších dílech autorka přidá výrazně víc na zajímavosti zápletky, což je jedině dobře, protože jinak by nebyl vůbec žádný důvod to číst dál. Ale k tomu se dostanu. Nejdřív postavy:
Calypso je siréna – to rozhodně umožnilo autorce spoustu věcí, povahových a vzhledových vlastností a hlavně řekněme jisté přítulnosti. V prvním dílu to sedlo skvěle a bylo to dobře uvěřitelné. Její minulost a to, jak se s ní dokázala vyrovnat, se podařilo autorce skvěle zmáknout. Její vývoj mi dával dokonalý smysl. V tomto příběhu se nevyskytuje dospělá žena s chováním puberťačky. Líbilo se mi – hlavně v minulosti hrdinky – jak se vyrovnávala s traumatem z dětství a hledala vlastní hodnotu. S tím jí Handlíř vydatně pomáhal, byl jí přítelem, když potřebovala a jejich vztah se budoval nádherně a uvěřitelně. Líbilo se mi, že nevyužil její lásky k němu, dokud ona na to nebyla úplně připravená.
Handlíř má všechno, co by měl chlap mít. Oceňuji, že autorka v určitých věcech nemá potřebu přehánět, není tedy tak absurdně mužný a dokonalý jak víláci v jiných knihách. Každopádně je temný, zamračený, záhadný a zprvu nedostupný – milujeme to, že, dámy :) Je celkem nemilosrdný a krutý, jak už tak víly jsou, ale nikdy ne ke Calypso.
No a pak přišel druhý a třetí díl.
Co to udělalo s postavami a jejich úžasným jiskřením? Zlo! Objevilo se nám tu totiž největší klišé ze všech – pouto a tím pádem i brutální nadrženost postav. Bohužel musím konstatovat i fakt, že pouto sežralo v prvním dílu tak skvěle vybudované osobnosti postav.
Postavy začaly být ploché a černobílé. Handlíř se stal se zajímavé mužské postavy typickým žárlivým a nadrženým – a tupým – vílákem. Jediné, co se o něm dalo najednou říct, že je dobrý v posteli a taky „brutální“. Jo a taky ji děsně miluje, je nadšený z její nadrženosti a má majetnické sklony. Stalo se z něj chodící vílí klišé. Ona se chovala jako arogantní rádoby drsňačka a štětka a z ničehož nic ji autorka obdařila až absurdně velkou mocí. Proč prostě nemohla zůstat sirénou? Vždyť samo o sobě už to je zajímavé.
Sexuální scény byly příliš časté, zbytečně sprosté a zcela bez jakéhokoli náboje – mechanicky popsáno s volbou předpokládaně žhavých slov, emoce nula. Celkově se úplně celý vztah mezi postavami vytrácel už od začátku druhého dílu a ve třetím už mě jejich neustálé nadržení a (cituji knihu) š*kání začalo vážně obtěžovat. Na to, že jim šlo o krk, se zdálo, že je nezajímá nic jiného, než jak by si někde švihli. Tyto části jsem začala přeskakovat. Vážně už je toho ve fantaskách moc. Někde se to povede, tady ani náhodou. Jako vážně je popis boje s významnou zápornou postavou na půl stránky a píchačka na téměř třech? Jo, vážně! A následuje další píchačka proložená myšlenkami na píchačku a náznaky, že se k ní schyluje. No dobrý, sem tam má Calypso sen, který je zajímavý – ale ohó, záporák ji taky chce… vy víte co.
Zdá se vám, že jsem v tomto odstavci zbytečně sprostá? To tak to nesahám ani po kotníky hlavním postavám! Ty byly v dialozích a myšlenkách sprosté tak, až to bylo nepříjemné. Proč mají autorky knih o vílách pocit, že když mají postavy pouto, udělá to z nich nadržené sexuální mašiny? Není to romantické, není to lechtivé, není to sexy. Zbudou jen popisy, které jsou nevkusné a sprosté! A přitom jsem četla dost jiných erotických knih, ve kterých byl velmi vášnivě a často i hrubě popsán sex včetně odpovídajícího výraziva a bylo to skvělé.
Jediné, co mě donutilo sérii dočíst, byla chuť se dozvědět, co je zloun vlastně zač. Abychom si rozuměli – sex v knihách mi nevadí, ale musí trochu dávat smysl a mezi postavami to musí jiskřit. Tady prostě chtěla být napsaná velká vášeň, ale zbyl z toho jen mechanicky popsaný sex – samozřejmě se všemi klišé, která to běžně obnáší. Obě hlavní postavy a tím pádem většinu knihy mi to úplně zhnusilo.
Takže sice mě to mrzí, ale říct to musím. Bohužel má kniha Rapsodie dvě pokračování a oba další díly jsou postupně horší a horší. Především co se romantiky a jiskření mezi postavami týká a postav vůbec. Připadalo mi, že další díly snad psal někdo jiný. První díl mohu vřele doporučit. A tady končím. Další díly už jsou jen tuctovou fantasy, kde nápaditou zápletku pohřbila snaha udělat z knihy cosi vášnivého. Asi proto, že „tak se to teď prostě dělá“.
O knize:
Autor: Laura Thalassa
Série: Handlíř (Rapsodie, Neznámý žalm, Temná harmonie)
Překlad: Alžběta Lexová
Vydal: Mystery Press
Rok vydání: 2022, 2023, 2023
Počet stran: 368, 392, 440
Žádné komentáře:
Okomentovat