Kniha má nádhernou obálku. To všichni vidíme na první pohled. I tak ale obálka nebylo to, co mě přimělo začíst se do Chrámu Azylu. Rozhodlo nakonec, že předchozí díly mám doma a ne a ne se do nich začíst. Tak jsem si řekla, že začnu trochu od konce :D Samostatným románem ze světa Azylu, který ale určitě alespoň trochu navazuje.
Anotace:
Samostatný román ze světa Azylu „Použij cokoliv,
co funguje, a přežij!“ – to je heslo lovců nadpřirozených monster. Benedikt je
samotář, který se s loveckou organizací Azyl nerozešel v dobrém. Ale když je v
sázce život jeho bratra, je připravený zatnout zuby a spolupracovat s kýmkoliv,
jen aby našel lék. Sourozenci se vydávají do tajemného
Vietnamu, kde ve stínu džungle číhají neznámé nestvůry.
…
Na dobrý start musím zmínit jednu věc: Román je sice samostatným příběhem, ale přeci jen by se asi hodilo předchozí knihy znát. Autorka sice něco v průběhu děje objasní – rozhodně nevyzrazuje děj předchozích knih, nebojte - jenže v knize účinkují postavy, jejichž vztahy se začaly už v předchozích knihách. Mně připadá, že bych možná s postavami navázala snadněji kontakt a měli bychom jiný vztah, kdybych znala jejich dřívější osudy. Nicméně, opravdu není nutné předchozí knihy číst jako první. Příběh v této zelené krasavici to nijak nepoškodí.
Autorka knihy rozhodně není žádný začátečník a na příběhu je to hodně znát. Dějovou linii drží pevně v rukou, příběh je viditelně dobře promyšlený, postavy uvěřitelné a styl psaní velmi dobře čtivý. Líbí se mi také, že důležité informace přicházeli do děje přirozeně a tehdy, kdy byly potřeba. Neproběhla žádná „nalejvárna“ ani zbytečné žvanění, které by vyzradilo další děj. Po přečtení knihy mám také dojem, že se autorka cítí ve svém světě doma a psaní si užívá – a to je hodně poznat na výsledku. Prostě kniha nabízí všechno, co bychom od zkušené autorky očekávali. Úplně klidně se může postavit vedle zahraničních děl a obstojí velmi dobře, v hodně případech i lépe. To je ostatně velký bonus příběhu – mohu si jej přečíst „v původním znění“ tak, jak jej autorka skutečně napsala. Bez obav, že se něco ztratilo v překladu. Navíc v případě českého autora si mohu být jistá, že kniha není rychlokvaška psaná na kšeft a poplatná nějakému současnému trendu (jo, teď frčí například draci. Jééééj, všichni píšou o dracích, ať se svezem na módní vlně! No ni?). To také zaručuje, že se v příběhu nemusím otravovat s žádným klišé, které je i všude jinde a ten rok jsem na něj narazila už asi u desáté knihy.
Dosti ale teorie. Pojďme přímo k mým konkrétním dojmům a postřehům ze čtení knihy Zákon Azylu.
Příběh je postaven na asijské mytologii. Musím ihned přiznat, že v tomto oboru jsem úplný zelenáč (ladila jsem s obálkou :)) a byla to jedna z věcí, která mě na příběh nalákala. V rámci rozšiřování mytologických obzorů jsem se tedy seznamovala s vietnamskými monstry, obludami, duchy… no prostě bytostmi více či méně lidskými. Upřímně, přes to, že mě toto hodně zaujalo, zůstanu asi příznivcem mytologií spíše evropských. Jako exkurze do neznámého to byl nevšední a příjemný zážitek. Nevěděla jsem, co všechno potkám a jestli je to hodné nebo zlé, důvěryhodné nebo zákeřné. Prostě úplně nové a neprobádané vody. Poznávání vietnamské kultury a života, jejich mytologie, monster, duchů a všelikých nadpřirozených breber, to mě bavilo! Myslím, že autorka to popsala velmi dobře. Nezajímám se o autory a jejich průzkumy tématu, o kterém píšou, a jestli si vše náhodou nevymýšlejí. Bývá mi to jedno. Hlavně, když to baví. Tady jsem nicméně měla pocit, že autorka tam snad byla a dělala si výzkum přímo na místě (edit.: koukla jsem :) byla tam). Tak dobře na mě zapůsobily popisy tamního prostředí, chrámů, džungle, rybářských vesniček a způsobu života. Asijská kultura mi opravdu není blízká, ale hodně dobře na mě zapůsobila popsaná uctivost lidí k sobě navzájem a ke starším a moudřejším – mistrům, rodičům a dokonce i k duchům předků a různým stvořením. Docela příjemná změna. Poslední dobou čtu spíš knihy, kde nejsou hrdinové uctiví k nikomu.
Na začátku příběhu jsem se seznámila s lovcem monster Theodorem z pražské pobočky, který při poslední akci při magickém „úrazu“ úplně rozhodil svou jin-jan rovnováhu. Pražská léčitelka Tien sice dělá, co může, ale nedokáže mu sama pomoci. Je tedy rozhodnuto, že se vypraví do Vietnamu, kde by si některý z místních mistrů mohl vědět rady. Na cestu ho doprovodí právě ona léčitelka a jeho starší bratr Benedikt se svojí golemkou Yissl. A nesmím zapomenout na ducha Gabriela :), kterého bych klidně snesla mnohem víc, než kolik se mu dostalo prostoru.
Překvapením bylo, že po doputování do chrámu ve Vietnamu získala každá dvojice dočasně svou vlastní linku. Jinou cestou se vydal Theo a Tien a jinou Ben a Yissl. A díky tomu jsem zjistila, že jedna z dvojic mě baví mnohem víc. Obě linky nicméně měly svá vlastní dobrodružství a nebezpečenství, a když se znova spojily, vše mělo pro další děj svůj význam. Toto rozdělení bylo naprosto praktický a promyšlený krok.
Zaujalo mě taky, jakým způsobem autorka nastavila vztahy mezi jednotlivými pobočkami lovců monster. Sice všichni lovci makají na tomtéž (mrtvé monstrum, dobré monstrum), ale každý po svém a nedalo se říct, že by se sdružovali nebo si zasahovali do práce. O nějakém centrálním řízení nemohla být řeč ani náhodou. Každá pobočka se držela svých postupů, zvyků a bojovala se svými, dost odlišnými monstry. Vůbec samotná vietnamská monstra byla oříšek. Některá byla nebezpečná, jiná třeba i spolupracovala nebo byla za určitých okolností ochotná pomoci. Něco to ale stálo. Vietnamské potvory jsou netradiční, často lstivé a manipulativní, které se baví na účet lidí. Taky se ovšem najdou i ty dobré.
Co se dalších vztahů mezi postavami týká, přišel mi zásadní hlavně vztah mezi bratry, kteří měli očividně v minulosti nějaký rozpor (zde by se hodila znalost předchozích knih). Jejich aktuální vztah k sobě bych nazvala opatrným. S velkou snahou vzájemné vztahy napravit. Jeden z bratří je navíc dost nemocen, či spíš energeticky nevyvážen, a druhý se mu ze všech sil snaží pomoci. Vztah mezi nimi byl pro mě jeden z nejúžasnějších v celém příběhu. Nejvíc mě ovšem bavila linka dvojice Yissl a Ben. Ostatní postavy žádné vysloveně intenzivní pocity nevyvolaly, ale to mi nevadí. Nemůžu milovat všechny :) důležité bylo, že jsem se s nimi nenudila.
Vietnamská mytologie na mě zapůsobila hodně duchovně a obřadně a celkem to ovlivnilo i příběh samotný. Nemůžu však říci, že by kniha byla chudá na akci. To rozhodně ne. Monster k ulovení nebo k boji nebo spolupráci bylo dost, ale i tak bych knihu neřadila mezi takové ty klasické české akční fantasky. Spíš se jednalo o fantasy detektivku, kdy lovci řešili poněkud zapeklitý případ, aby si zasloužili pomoc pro svého bojovníka. S podobným konceptem jsem se už setkala a baví mě. Je tedy jasné, že jsem si ho užila i tady a navíc obohacený jiným prostředím, než městským. Jediné, co mě trochu potrápilo, byla jména – jak říkám, moc knih z východní tematikou nečtu, takže jsem si musela zvykat :)
V knize dostala prostor i decentně pojatá lesbická linka, která mě však výrazněji nezaujala. Oceňuji ovšem, jak přirozeně ji autorka vpletla do děje a dala mi možnost, abych se mohla cítit nezaujatá a nepřipadala si blbě, že to není zrovna můj interest. Další romantika v knize není a překvapivě si nejsem jistá, jestli mi chyběla. Spíš bych řekla, že by se mi vše dobře četlo i úplně bez ní. Uznávám ovšem jednu věc - romantická linka naprosto dávala smysl a měla i jiný účel než jen to, aby tam byla.
Detektivní stránka vyprávění se mi zdála dobrá. Oceňuji, že Theo se nepřijel do Vietnamu vyléčit jen tak, ale že za pomoc musel taky nabídnout protihodnotu. Pomoc by sice nejspíš získal i bez ní, jenže autorka ho prostě nechala do toho pomáhání zapadnout až po uši a pak už se vezl i s ostatními spolubojovníky událostmi dál a dál. I s rozdělením do dvou příběhových linek mělo všechno pěkné a příjemné tempo. Nedostala jsem možnost se u knihy nudit, nebo přestávat číst. Děj mě přirozeně a snadno vedl dál a všechno na sebe dobře navázalo.
Ohledně záporáka jsem pojala podezření nezvykle brzy, ale dojem ze čtení mi to nepokazilo. Tím, že neznám vietnamskou mytologii, netušila jsem, co ještě přijde a co záporák udělá. Kniha mě tak v podstatě překvapovala i bavila na každé stránce něčím novým. Udělat odbočku do neznámých mytologických vod se prostě vyplatilo.
Východní mytologie sice nebude ani nadále mým šálkem čaje, ale nyní je šálek alespoň z jedné třetiny plný :)
Za knihu moc děkuji nakladatelství Epocha.
Knihu můžete najít i s ukázkou třeba zde.
O knize:
Autor: Lucie Lukačovičová
Série: Zákon Azylu (3. díl)
Vydal: Epocha
Rok vydání: 2024
Počet stran: 320
Žádné komentáře:
Okomentovat