Rozcestník

27. 2. 2017

Einstein & Einstein


... příběh ženy, jejíž světlo zaniklo v ohromném stínu Alberta Einsteina. Ženy, která byla fascinující sama o sobě a ne jen jako poznámka pod čarou v Einsteinově příběhu...

Autor: Marie Benedictová
Překlad: Filip Klausner
Nakladatel: Metafora
Rok vydání: 2017
Počet stran: 260



Anotace:

V roce 1896 přišla Mileva Marićová zvaná Mitza do Curychu. Jednadvacetiletá dívka z malého srbského městečka se zapsala ke studiu fyziky na prestižní Polytechnice v době, kdy vzdělávání žen bylo ještě naprostou výjimkou. Dívky se měly učit vést domácnost a nepronikat do hájemství mužů. A tak nebylo divu, že se Mitza na každém kroku setkávala s opovržením, ponižováním a nepřátelstvím. Všichni ale takoví nebyli. Jednoho ze spolužáků zaujala natolik, že se jí začal dokonce i dvořit. Jmenoval se Albert Einstein a nakonec ji přesvědčil, aby se stala jeho ženou.
Tohle ale víme už z oficiálních životopisů. Dočteme se tam, že byla Einsteinovi oddanou ženou a příkladnou matkou tří dětí. Jakou roli sehrála Mitza v Einsteinově průkopnické práci, včetně slavné teorie relativity? Byla to snad dokonce ona, kdo položil matematický základ objevu? Celý vědecký svět už bezmála století vede na toto téma vášnivé debaty. Přímé důkazy neexistují, ale určitou indicií zůstává, že Einstein své první ženě věnoval celou finanční odměnu po převzetí Nobelovy ceny.

Popusťme uzdu fantazii a objevme nečekaná zákoutí jejich vzájemného soužití. Začtěte se do příběhu ve stylu Pařížské manželky či Mrs. Poe o fascinující inteligentní ženě, nadané matematičce a fyzičce, kterou beznadějně zastínila oslnivá záře Einsteinova génia.


Můj názor:

Einsteina pochopitelně znám. Asi ho zná každý, kdo prošel základní školou a dával aspoň trochu pozor. O jeho první manželce ale nevím nic. Tak jsem se rozhodla to napravit a využít nabídku recenzního výtisku od Metafory a přečíst si jejich novou knihu o životě geniální ženy ve stínu Alberta Einsteina.

Hlavní hrdinkou knihy je Mileva Maricová. Pochází ze Srbska a vzhledem k její inteligenci ji v jednadvaceti letech čekal jiný osud, než většinu srbských žen. Byla přijata ke studiu fyziky na polytechnice v Curychu. Studium je poměrně náročné, ale pro chytrou Milevu není učivo největším problémem. V dětství si prošla šikanou kvůli své chytrosti i postižení a tak je teď spíše plachá a čeká od každého jen zlé. Poháněna svojí ctižádostí i ctižádostí otcovou je odhodlaná uspět a nenechat se ničím a nikým odradit od zvolené akademické dráhy.

V Curychu je ubytovaná v penzionu pro mladé dámy, kde poznává svoje první opravdové přítelkyně v životě, také studentky, ale jiných oborů. Otevírá se tak před ní celý nový svět v podobě společenských večerů při muzicírování v salonku, výletů do přírody a kaváren. Časem se k ní probojuje i značně neodbytný a nekonvenční spolužák z univerzity, pan Einstein…

Svatební fotografie. Zdroj.

Byla jsem překvapená hned na začátku. Budoucí paní Einsteinová se mi vloudila do sympatií už po pár stránkách. Lepší hrdinku snad těžko vymyslet – mladá žena, která nastoupí na curyšskou univerzitu, teprve pátá žena (!), která byla přijata ke studiu fyziky. Ví, že bude muset bojovat o svoje místo, protože společenstvo vousatých chlapů, kteří k universitě patří, si ještě na chytré ženy nezvyklo. Krom toho, že je srbka, což v tehdejším Švýcarsku nemělo moc váhu, navíc ještě kulhá.

V první polovině knihy jsem se seznámila s mladou Milevou, plnou snů a ideálů, žhavou do fyziky, plnou chuti bádat a objevit něco, co tu ještě nebylo. Krom toho mi kniha poskytla nádherný obraz té doby. Muži tenkrát ještě vynikali galantním chováním, ženy se chovaly a oblékaly jako ženy, společenská pravidla byla poměrně přísná – líbilo se mi, jak si lidé vykali, jak nelehký a přes to o tolik romantičtější byl začínající vztah mezi Mitzou a Albertem. Na druhou stranu byl přístup společnosti k ženám značně nespravedlivý. Obzvlášť na polytechnice, kde by člověk čekal pokrokové lidi, otevřené novým věcem, nepřijali Mitzu zrovna s nadšením. Postupně si sice získala jakési uznání i od profesorů, ale radostí zrovna neskákali z toho, že mají uznat ženské schopnosti.

V tomto byl Albert jiný. Zdálo se, že od začátku svoji Milevu podporoval na její vědecké dráze. Dokonce bych se nebála říct, že byl na ni hrdý. Z jejich prvních kontaktů jsem myslela, že se úplně romanticky rozpustím. Začátek jejich vztahu byl  jiskřivý a nádherný v tom setkání  myslí, které si tak úžasně rozuměly a které spojovala společná vášeň pro fyziku. Bohužel postupem času mi z toho, co se na stránkách odehrávalo, bylo spíše smutno. Z prvotní romantiky se stal až nepříjemně reálný životní příběh ženy, které krásně zpívali, když se ji pokoušeli získat a se kterou postupem času zacházeli jako s prašivým psem.
Jistě, že se jedná o beletrizovaný životopis, takže věci mohly být malinko nebo i úplně jinak, ale paní autorka mě svým vyprávěním dokázala natolik strhnout, že jsem nad tím v průběhu čtení ani neměla čas nějak moc přemýšlet a vše jsem přijala tak, jak to bylo napsáno. V doslovu paní autorka uvádí, že se při psaní opírala o dochovanou korespondenci mezi manželi a mezi Mitzou a její nejlepší přítelkyní. Taky jsem se pokoušela dohledat  nějaké informace, abych si věci uvedla na pravou míru, ale zatímco o Albertovi se dá sehnat kde co, o jeho ženě skoro nic. Nezbývá mi tedy než doufat, že konec jejich vztahu nebyl úplně takový, jak ho kniha popisuje.

Mileva s dětmi. Zdroj.

Kniha se vyznačuje svižným, lehkým stylem psaní. Nenašla jsem v ní nic, co by mě zdržovalo od čtení nebo odvádělo od hlavní linky příběhu. Příběh, vyprávěný samotnou Milevou, se zaměřuje především na její život po nástupu na curyšskou polytechniku, na to, jak poznala Alberta, jak spolu žili až do rozvodu v roce 1919 a také na jejich společnou práci – či spíše práci, o které se předpokládá, že byla společná. Musím říci, že krátké úseky, které byly věnovány některé z fyzikálních teorií, mě přiměly oprášit pomocí internetu pozapomenuté znalosti z fyziky :) v tomto ohledu tedy pro mě byla kniha také přínosem. Paní autorka se však zaměřuje spíš na Milevin život než na odbornou stránku její práce a vzdělání, takže jsem neměla pocit, že bych byla nějak atakována nepřiměřeným množstvím nepochopitelné odbornosti :). Zcela se ovšem fyzice nevyhýbá, což by ani nešlo, vzhledem k tomu, kdo je hlavní postavou. Celá kniha byla velmi čtivá a ani trochu nudná a postavy byly popsány reálně a velmi živě. V tomto ohledu opravdu není naprosto co vytknout. Líbilo se mi, jak dovedně paní autorka popsala Milevino rozpolcení mezi touhou po profesním životě a životem manželky a matky. Bavily mě i spekulace nad tím, nakolik měla Mileva prsty v teoriích svého manžela – byla lepší matematičkou. Počítala tedy ona? A co ještě na známých teoriích bylo jejím dílem? Na tyto otázky se paní autorka pokouší najít vlastní odpovědi. Pravdu se ale dozvíme jen těžko :).

Moc beletrizovaných životopisů jsem zatím nečetla a teď vidím, že to byla chyba. Je to příjemný způsob, jak si přiblížit známé i méně známé osobnosti, jejich práci a dobu. V tomto mě kniha nezklamala. Přiblížila mi život ženy, která pro manžela a děti obětovala kariéru. Jedinou otázku, která mě napadla, mi ale nezodpověděla (a ani nemohla) – litovala toho Mileva někdy? Nebo by si vybrala stejnou cestu, kdyby volila znova? Těžko říci.


Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Metafora. Pokud se toužíte seznámit s životem Milevy Maričové, můžete si knihu pořídit tady.



6 komentářů:

  1. Já jsem byla knihou doslova unesená, tento příběh se mi dostal pod kůži, stejně jako samotná Mileva, jen škoda, že se nám toho o ní nedochovala tolik, aby jsme opravdu věděly, jakou zásluhu v našem světě vlastně měla a jaká ve skutečnosti byla :)

    OdpovědětVymazat
  2. Souhlasím, taky bych se ráda dozvěděla víc. Mileva byla úžasná osobnost a kniha je opravdu dobře napsaná. Slupla jsem ji na dvakrát a ani se mi od ní odcházet nechtělo :) Děkuji za komentář a přečtení, jsem ráda, že na někoho dalšího kniha zapůsobila stejně jako na mě.

    OdpovědětVymazat
  3. Když čtu ty Vaše nadšené recenze, asi po ní šáhnu. Nebyla jsem si jistá, jestli nebude napsaná až příliš nudně, což nemám u takových knih. Ale životopisy miluju. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Já životopisy moc nečtu taky proto, že mě většinou nebaví. Ale tenhle byl jiný. bylo to psáno opravdu jako beletrie, takže nuda u čtení nehrozí :). Děkuji za komentář a přečtení.

    OdpovědětVymazat
  5. Vidím ji poprvé a hned zaujala.. Jo asi do ní půjdu, tohle téma mě docela zajímá a aspoň zkusím něco nového... Měj se hezky ;)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za komentář a přečtení. Doufám, že se kniha bude líbit :)

    OdpovědětVymazat