Autor: Christine Trent
Série: Dáma z popela (1. díl)
Počet stran: 402
Rok vydání: 2015
Nakladatel: Brána
Překlad: Hana Vališová
Anotace:
Mrazivý příběh o smrti, která se před ničím nezastaví. Bude osud nezvratný? Jedině žena se železnou vůlí může uspět jako pohřební zřízenec ve viktoriánském Londýně, ale Violet Morganová je na svou živnost velice pyšná. Zatímco je její muž Graham zaujatý budováním jejich postavení ve společnosti, Violet se věnuje jejich pohřebnímu ústavu. Je empatická, velice znalá pohřební módy a více než smířená s rolí smrti v životě - dokud její mrazící řinčení nezaklepe na její dveře.
Můj názor:
Proč tahle kniha? No, to není těžké uhodnout – viktoriánské
období, pohřebnictví, žena v čele takové netradiční profese a trocha té
morbidní zvědavosti. Tohle všechno mě vedlo k tomu pořídit modročernou dámu
s lákavou obálkou do mé knihovny a pustit se do ní, protože druhý díl už
také spatřil světlo světa.
Hlavní hrdinkou knihy je žena majitele pohřebního ústavu v Londýně
Violetta Morganová. Pohřební ústav vede společně se svým manželem Grahamem,
který je tak trochu hlupák a Violetty si už neváží a snad ji ani nemiluje.
Nemohu se rozhodnout, jakým dojmem na mě hrdinka působila. Na jednu stranu to
byla nepochybně silná žena, která si dokázala poradit v tak nezvyklém
oboru, jako je pohřebnictví. K mrtvým „klientům“ a jejich rodinám se
chovala s úctou. Měla velké srdce a nešla jí upřít snaha o blaho svých
bližních a snaha o to být dobrou manželkou, i když k vedení domácnosti
neměla moc vlohy. Občas se ale projevila strašlivě naivně, což mi k její
dřívější charakteristice moc nesedělo. Při čtení jsem k ní měla spíš
neutrální pocity.
Navzdory ohlášené detektivní zápletce se mi příběh zdál
docela jednoduchý, ale četl se lehce a hezky. Napínavá zápletka totiž není to,
co je na příběhu nejlepší, vlastně ve mně ani moc zvědavosti a pozornosti
nevzbudila. Rozhodně ne tolik, kolik samotný pohřební ústav. Vypravování
pohřbů, péče o mrtvé, ale i oblékání a šperky z černého jantaru a styl
pohřbu ve viktoriánské době – nic podobného jsem dosud nečetla. Kniha, která je
tolik o smrti, vyrovnání se s ní a obecně o posledních věcech člověka…
zatím se mi dostaly do rukou pouze knihy o egyptském pohřebnictví, takže toto
bylo skutečně originální prostředí pro román. Krom těch pohřebních záležitostí
je kniha klasickým společenským románem o ženě a spíš tedy i pro ženy. Nechybí
zde životní těžkosti, které musí překonat, nemilovaný manžel, který je tak
trochu hňup a nevidí, co v ženě má a také nová láska – to když se objeví
muž, který vidí. Ctitel paní Morganové byl milý člověk, udělal by pro ni
spoustu věcí a choval se jen natolik zamilovaně, aby to nepůsobilo lacině a
hloupě. Detektivní zápletka byla trochu slabší. Chápu ale, že běžný člověk by
se více k vyšetřování vražd stejně nedostal. Vrah na mě působil jako
trochu duševně slabší osoba, nikoliv prohnaný a vypočítavý zabiják. I to, jakým
způsobem došlo k přiznání, bylo dost divné. Jakoby to paní autorka chtěla
mít co nejrychleji za sebou.
Zajímavý byl náhled na to, co se dělo v Anglii, když
byla v Americe válka Severu proti Jihu. Z knihy Jih proti Severu jsem
získala povědomí o životě v otrokářském systému, za války a po ní a
v této knize byl předveden život ve viktoriánské Anglii a pohled na válku,
která se odehrávala za oceánem. Jen jsem možná čekala
trochu více viktoriánství – více tehdejšího životního stylu, takže
v tomhle ohledu jsem možná malinko zklamaná. Při čtení se mi zdálo, že
příběh se může odehrávat prakticky kdykoliv, ne jen ve viktoriánské době. Vhled
do pohřebnictví mě bavil, ale jinak jsem se moc zajímavého a hlavně nového
nedozvěděla.
Konec byl prostě jako z červené knihovny, ale proč ne,
jednalo se konec konců o společenský román. Ačkoliv je kniha nenáročná a
oddechová, čte se vcelku dobře a sama. Z přílišné morbidity také nemusíte
mít obavy. Na smrt je tu pohlíženo vážně a s úctou a jakékoliv nechutné
věci paní autorka vynechala. Líbily se mi také citáty o smrti z pera
slavných klasiků, které byly na začátku každé kapitoly.
Pokud tedy hledáte něco nenáročného a zároveň netradičního,
zkuste Dámu z popela. Já zkusím druhý díl, Uloupené tělo.
Moc hezká recenze, kniha mě velice láká :-)
OdpovědětVymazatDěkuji za přečtení a pochvalu :)
OdpovědětVymazatSkvělá recenze, vypadá to docela zajímavě :) Po knížce se kouknu v knihovně :) Měj se krásně :)
OdpovědětVymazatDěkuji za přečtení a komentář :)ráda si pak přečtu tvůj názor.
OdpovědětVymazatTak tato knížka mě láká od té doby, co vyšla. Četla jsem na ni už tolik různých názorů, ale stejně si asi jednou udělám svůj :)
OdpovědětVymazatMě lákala docela dlouho, názory jsem slyšela spíš negativní, ale špatná není. Jen prostě nic moc světoborného, taková spíš na relax :) díky za komentář a přečtení.
OdpovědětVymazat