Operativec: Pravidlo tří zdrojů

 

Nejsem úplně čtenář, který by knihy špionážně thrillerového ražení vyloženě vyhledával. Na této mě nalákalo a zaujalo, že autor se dříve sám živil přesně tím, čím v knize hlavní hrdina. To dělalo tuto knihu v mých očích výjimečnou a říkala jsem si, že pokud je autor aspoň trochu zdatný vypravěč, bude stát čtení za to. Téma knihy rozhodně má potenciál!

 

Anotace:

Pravidlo tří zdrojů se odehrává na Středním východě a v České republice. Příběh popisuje rozsáhlou policejní a kontrašpionážní akci našich operativců a je plný napětí a intrik. Veškeré zločiny, které se dějí, připomínají ledovec v tom smyslu, že tu vetší část nikdy neuvidíte. Už jen proto, že ponořit se pod hladinu samo o sobě nic neřeší. A čím vetší špinavost hledáte, tím víc ji gauneři budou chtít utajit. Můžete se snažit, můžete mít i štěstí, ale najít ty správné informace nestačí. Když nesvedete přesvědčit ostatní, že případ, kterému jste na stopě, není jen bájením informátoru, byla vaše práce zbytečná. Místním Kurdům nemá David Prokop moc důvodů věřit, ale vypadá to, že by si díky nim mohl došlápnout na nebezpečného fundamentalistu. S lákavým případem v sobe probouzí pozapomenutou životní energii, která mu pomáhá bojovat se starými démony. David se brzy stává jen malým článkem v nepřehledné hře, kde vyhrát chce každý, ale hrát čestně jen málokdo.

 

…

 

Když si člověk představí špionážní či krimi román – nebo nějaký najde v knihkupectví, jedná se většinou o knihu z amerického, maximálně britského či severského prostředí. Ne že by domácí nebyly, ale těch zahraničních je prostě víc. Pravidlo tří zdrojů je výjimkou, která mě přilákala ke čtení – odehrává se totiž u nás, v českém prostředí. Také všichni ti Jamesové Bondové v literatuře nepůsobí úplně reálně, spíš to vypadá na první pohled jako hra. No, evidentně nemám v žánru nic moc načteno :) ale začala jsem dobře. U knihy, která je autentická tak jak jen může být – přímo osobními zkušenostmi autora.

 

Kniha mě od začátku překvapila zvláštním způsobem psaní. Trochu mi připomínala starší knihy a docela záhy jsem přišla na to, že mi použitý styl vyhovuje a k tomuto typu příběhu se dobře hodí. Styl byl spíš popisný, vypravěčský, než že by se vše posouvalo dopředu pomocí dialogů a na sebe se kupících akcí. Nicméně pozor! Akcí kniha začíná a to poměrně napínavou. Pak ale následuje spíš vyprávění, sledování pozadí samotného příběhu a spojování různých osudů, které se vzájemně mírně či hodně ovlivňují. Některé jednotlivé dějové linky začínají dávno před tím, než se odehrává samotný hlavní příběh Davida Prokopa a všechny se postupně (někdy i dost širokým obloukem) sbíhají, až se protnou. Nejdřív se mi kvůli tomu zdálo, že je v příběhu až moc lidí a nebylo úplně jasné, jak spolu všichni ti lidé souvisí. Autor totiž krom našich místních policistů a pár dalších lidí, kteří s nimi byli nějak očividně propojeni, sledoval i značné množství lidí ze středního východu, kteří na první pohled s příběhem nesouviseli nijak už jen proto, že jejich osudy, které jsem na stránkách sledovala, se odehrávali v minulosti docela vzdálené. Autor vše popisuje tak, že dává tušit, že ti lidé nepodstatní nejsou, jen je potřeba dočkat času…

Hlavní postava – David Prokop je nováčkem u brněnského útvaru, nikoli ovšem v branži. Zkušenosti už má a pravidla práce operativce má mít v malíčku. Docela mě tedy překvapil ve chvíli, kdy se nechal strhnout „loveckým pudem“ a porušil pravidlo ve své práci nejdůležitější (dokonce zmíněné v názvu knihy). Díky čemuž vlastně došlo k jedné z nejzajímavějších chvil v zápletce. Nemůžu nic prozradit, ale právě toto odhalení mi připadalo fakt úžasné. Navíc to hrdnu poněkud polidšťuje. Chybu prostě udělá každý, když už vidí hlavní výhru na dosah ruky. Až na toto drobné pochybení byl David spíš normální chlap a na desetibodové škále sympatií by si vybojoval slušnou sedmičku. Jak už je zřejmé, pracuje jako kriminalista-operativec. Tedy ten, který se snaží dopátrat informací o věcech, které by mohli ohrozit bezpečnost státu. Pracuje nejen s českými kolegy ale i s několika informátory z řad šmejdů maskovaných v tomto případě za slušné obchodníky.

Ačkoli se David zaměřuje hlavně na práci a s ženskými mu to v životě očividně moc nevychází, na stránkách si najde prostor i pro navázání nového vztahu. Není ale potřeba mít obavu z nějakých romantických záležitostí. Autor se na vztah dívá spíše „chlapsky“ a tak celá tato zápletka jen přirozeně patří k příběhu a dokonce v něm tento vztah má i další roli, nejen jako prostě vztah, aby hrdina někoho měl.

Na stránkách dostanou slovo i někteří Davidovi kolegové, dobří i ti méně, řekněme, morálně pevní. Stejně tak jsem se blíž poznala s některými východními aktéry příběhu. V tomto bodě musím autorovi přiznat talent přimět čtenáře, aby poznal danou postavu a pochopil její motivace a myšlení. Docílil toho právě oním představením minulosti postavy, třeba i o generaci zpět. Toto skvěle fungovalo hlavně u postav ze středního východu. Sympatie jim to sice nepřineslo, ale aspoň člověk více méně pochopil jejich naturel, byť právě ten se pochopení vzpírá ze všech sil.

Postavy tedy nemusí být na první pohled úplně sympatické a vlastně ani většinou nejsou, často spíš úplně naopak. Velmi snadno se pozná, kdo je tu ten kladný a kdo šmejd, ale i klaďasové jsou prostě lidi a mají své chyby a… řekněme způsoby. Líbilo se mi, že ani hlavní hrdina David Prokop nebyl v tomto směru nijak přikrášlený, že se autor nepokusil udělat z něj Mirka Dušína, ale nechal na stránkách ožít normálního chlapa. Tedy alespoň tak normálního, jak mu jeho práce umožnila být.

Parchanti a záporáci v této knize byli až nepříjemně opravdoví. Ona totiž je potíž v tom, že nepochybně opravdoví jsou, protože se prostě jen drží mentality a chování jistých lidí a to je bohužel realita našeho světa. Práce operativců tak místy připomínala boj s větrnými mlýny a kolikrát největší nepřítel se ukrýval i mezi blbci ve vlastních řadách. Úplně věřit se dalo málo komu. Některým (všem) „tamtěm“ věřit nešlo už ze zásady, protože účel pro ně evidentně světil prostředky a jejich morální kodex je dost odlišný od evropského. Navíc každé odhalené svinstvo je pořád jen špičkou ledovce a vede k hnoji mnohem hlubšímu, než do kterého by bylo milo šlápnout.

 

Děj se odehrává částečně v Brně a každý místňák nepochybně odhalí mnohé známé lokace a o to lépe si představí děj v hlavě. Další linky pak sledují osoby žijící v zapadlých a necivilizovaných dírách východního světa. To si lze kupodivu představit taky docela dobře, protože autor pěkně vystihuje na prostředí to podstatné. Rozdíl zde ale nebyl jen ve vnějším prostředí – tedy především v tom, že v dotčených zemích lidé znají převážně bídu, boj a válku, ale především v mentálním nastavení lidí, kteří na tom kterém místě žili a které kvůli bojům, válce a náboženským štváčům převzali do krve. Markantní rozdíly v pohledu na svět, životním stylu, myšlení, vzdělání, v chápání náboženství a ochoty k extrémním věcem zde byly dobře nastíněné. Autor dokázal popisem životních příběhů extrémistů poodhalit jejich motivy k činům v pravdě hrůzným a objasnit chybějící lidskost v jejich myšlení.

Dobře zpracované prostředí bylo i po stránce politické situace a historie zejména východních území. Věci, které jsem se tu dozvěděla o historii tamější části světa, mi jen ukázaly, jak by bylo důležité učit ve školách nejdříve moderní historii. Nikdy jsem se o tuto část dějin moc nezajímala a neznalost tohoto může zkreslit názory na spoustu věcí, co se dějí teď. V tomto ohledu je kniha taky hodnotná, předkládá holou realitu a historická fakta dobře stravitelným způsobem. Až mě překvapilo, jak mě to zaujalo a bavilo.

Asi není překvapení, že zde šlo především o válku mezi národy a etnickými skupinami a o náboženství. Všichni se tu podrážejí, využívají a vraždí navzájem, ať už se bojuje o území nebo o víru. Všichni jsou prostě nepřátelé a je nutno je zlikvidovat. Chytřejší nebo spíš vyčůranější pomocí náboženství manipulují ty bez formálního vzdělání. Náboženství má v knize velmi důležitou roli, ale to se není čemu divit, když jsou ve věci zapleteny východní země. Někdy se zdá, jako by tam ani nic jiného neexistovalo.

To, jak se tomu tématu autor věnuje, pomáhá pochopit to, proč je pro Davida a policii důležité chytit onoho fundamentalistu, který si to namířil do Čech. Ukazuje to, s čím mají tu čest a co by se nám tu potloukalo a jaké myšlenky a názory by to šířilo – jakou kulturu a životní styl by to dotáhlo s sebou a předalo dalším odhodlaným škodit. To dává celému ději větší napětí a naléhavost, skoro mrazivou. Hlavně když si člověk uvědomí, že to může být klidně realita a může se zrovna dít něco podobného.

 

Na knize oceňuji to, že se autor opravdu snažil přiblížit čtenáři všechny okolnosti, které vedli k současnému stavu a které formovali svět, z něhož „hrdinové“ knihy pocházejí a myšlení, které s sebou nesou. Ono historické okénko, které zdánlivě zpomalovalo děj, bylo v příběhu hodně důležité. Myslím, že se ho nemusí bát ani čtenáři, kteří se o podobné věci nezajímají.  Zpracováno je vše opravdu čtivě a v nezbytně nutné délce. Po této poklidnější vyprávěcí stření části následuje hodně akční – skoro filmový - závěr, který byl úplně parádní. Všechno se skvěle propojilo a konec byl pro mě v mnohém nečekaný.

Bavilo mě i to, jak autor nechal nahlédnout do zajímavého prostředí operativců – lovců informací. Ačkoli by všichni měli táhnout za jeden provaz proti společnému nepříteli, našel se i zde v zápletce prostor pro vyřizování osobních účtů a vzájemné nesympatie. Naťuknutí získávání informací a samotný průběh akcí včetně použitého žargonu, byl prostě top! Kniha není příliš dlouhá, jen 272 stran, ale mám pocit, že každá strana byla využita perfektně.

Celkově tedy hodnotím své setkání s špionážním-krimi románem jako velmi dobré a rozhodně pro mě mělo větší přínos než jen čas strávený u dobrého a místy napínavého příběhu. Pokud vás příběh lapne – a o tom nepochybuju – bude pro vás jistě radostnou informací, že je už k dispozici i druhý díl z trilogie.

 

Za knihu moc děkuji nakladatelství Jota. 

Na příběh se můžete mrknout sem.  Všechny zatím dostupné díly série jsou tady.

 

O knize:

Autor: Eduard Krainer

Série: Operativec (1. díl)

Vydal: Jota

Rok vydání: 2024

Počet stran: 272

Vzpomínky a vrazi

 

Číst tuto knihu nemělo žádný zvláštní důvod. Prostě jen zapadá do schématu knih, které mě obvykle baví a u nichž si pěkně odpočinu. Očekávání jsem tedy neměla zrovna obří, chtěla jsem jen něco, co se mi „bude líbit“ a co se bude dobře číst. To kniha splnila a ještě dodala i něco navíc. A nemyslím tím pěknou obálku :) v mnohém byla lepší, než jsem čekala.

 

Anotace:

Josslyn Drakeová ví o magii jen tři věci – je vzácná, zakázaná a smrtelná. Takhle ji to odmala učili a ona neměla nikdy důvod o tom pochybovat. Takže když se infikuje vzpomínkami nechvalně známého čaroděje a teroristy lorda Banyona, je rozhodnutá udělat vše pro to, aby se jich co nejdříve zbavila. I kdyby to mělo znamenat spolupráci s arogantním kriminálníkem Jericho Noxem, který pase právě po magii ukryté v její hlavě.
Joss čeká střet s drsnou realitou. Bude muset přehodnotit všechno, co dosud věděla o magii, impériu i sobě samé. A ani ten Jericho nakonec není tak nesnesitelný, jak se na začátku tvářil.

 

…

 

Kniha pro mě byla docela překvapení. Tedy ne ve smyslu děje, protože se celkem slušně dalo odhadnout, kam přibližně se dění bude ubírat a co se asi stane.  To mi nevadilo, mimochodem. S tím, co mám načtené, mě asi vysloveně překvapí málo co a je nesmysl to očekávat. Ony i ty překvapivější momenty se nakonec našly. Kniha splnila hlavně moje očekávání na začátku a uspokojila moje těšení se na ni. Námět mi připadal zajímavý už podle anotace a stejně zajímavý byl i při čtení. Stejně tak mě překvapilo, jak moc jsem si užila čtení knihy s nepříliš složitým dějem a stylem psaní.

 

Autorka mi, krom hodně zajímavých vedlejších postav, předhodila i dvě úplně skvělé hlavní postavy. Holčičku z bohaté společnosti blízko k vládnoucí vrstvě a magií nadaného kluka z chudiny.

Holčičkou je Josslyn – zpovykaná, namyšlená a arogantní pipina z vyšší společnosti, která se ze všeho nejlépe umí oblékat, přetvařovat a myslí si, že nad ni není. Ona má vkus, popularitu i krásu a z toho titulu jí patří svět. Sice mi jí bylo nejdřív trochu líto, protože je to rok, co byl zavražděný její táta, jenže ona svým přístupem a myšlením dělala všechno pro to, aby mě ta lítost hodně rychle přešla. První sprchu pipina – eh vlastně Josslyn - dostala už na úvodní společenské události, kde si vyslechla jistý rozhovor, díky němuž zjistila, že i ostatní spřátelené pipiny ovládají umění přetvářky nejméně stejně dobře jako ona. No co, dobře jí tak! Následně dostala košem od hezounkého muže, kterého si vyhlédla na pletky. Dobře jí tak podruhé! Na večírku se posléze další události nešťastně spletou a Joss si odchází hýčkat raněnou hrdost trochu stranou od lidí. Tam se stane nepříjemná nehoda – Joss narazí na zloděje a náhodou je potřísněna záhadnou magickou substancí. Tak se ocitá tam, kde nikdy nechtěla být, mezi lidmi, kteří v sobě mají magii – mezi zločinci, vyvrheli a lůzou.

Protože přesně tím v příběhu lidé s magií jsou. V tomto knižním světě je magie zakázaná – dokonce hůř je přísně zapovězená, odsuzovaná a trestaná.

Jedním z takových zločinců je i druhý hlavní hrdina Jericho Nox. On je prototyp tichého zadumaného hrdiny, který si s sebou nese těžké rány z minulosti v důsledku čehož je tak trochu protivný a o dost víc odtažitý. Takto to vyznívá hrozně kýčovitě, ale slibuju, že Jericho samotný kýčovitý není. Je to vlastně opravdu kriminálník, který pracuje jako vykonavatel špinavé práce pro jistou ne příliš slušnou čarodějnici, která si morálkou a dobrotou příliš svědomí nezatěžuje. Úkoly, které Jericho musí vykonávat, tomu zhruba odpovídají. Aby pro něj bylo hůř, nedělá to dobrovolně. Tím se dost vysvětluje jeho odtažitost a zatrpklost. Ke štěstí opravdu moc důvodů nemá.

Tihle dva jsou nuceni spolupracovat z jasných důvodů – Joss se chce zbavit vzpomínkové magie, kterou v sobě má, aby se mohla vrátit ke svému pipinóznímu životu a Jericho z ní tu magii potřebuje získat, jinak ho to bude stát krk.

 

Upřímně musím přiznat, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Na začátku mi sice pila krev Josslyn a prostředí v němž se pohybovala, ale jakmile se setkala s Jerichem a byla nucena ho následovat do „ilegality“ příběh se posunul směrem, který mi více než vyhovoval. Tempo vyprávění sic nebylo vysloveně závratné, ale dostačující množství napínavých scén se našlo. Zejména ke konci, kdy události nabraly rychlý spád a došlo k odhalení mnohých tajemství a křiváren.

Důležitým prvkem v příběhu je magie. Tady nebyla nijak zvlášť extra propracovaná, spíš šlo o jednoduchý systém. Nebo alespoň v tom, co bylo v knize ukázáno. Složitější věci, jako paměťová magie a jakási „černá magie“ nebyly víc vysvětleny. Úměrně k tomu bylo ale uvedeno, že i pro mnohé mágy jsou všechna tajemství magie nedostupná. Většina zde byla pouhými přírodními mágy – elementály, využívajícími přírodní síly. Jak říkám, nic složitého.

Magie v celém příběhu byla více ukázána jen z několika pro příběh podstatných zlomků. Seznámila jsem se hlavně se vzpomínkovou magií, která postihla Josslyn. To bylo docela zajímavé. Mág takto mohl uložit informace z vlastní minulosti, které nutně potřeboval předat dál, a pro Joss to byla možnost dozvědět se spoustu informací takovým způsobem, aby co nejlépe zapůsobily a pomohly nastartovat změnu, která se s ní měla stát. Dál tu byla léčivá magie, což je myslím jasné. To není moc potřeba vysvětlovat :) v podstatě šlo o to, že magií nadaní mohli využívat napojení na přírodu a elementy, tedy nic zlého a kromě zjevně užitečných vlastností (léčení) opět mohlo toto využívání magie působit na Josslyn, u níž bylo nutné změnit její náhled na kouzelníky pokřivený celoživotní výchovou. Z negativní „černé magie“ jsem zachytila jen zlomky. Hlavně ji využívala Jerichova zaměstnavatelka, nebo se to o ní aspoň tvrdilo. S jejími důsledky – těmi nejhoršími následky – jsem se setkala až na konci a musím říct, že super! Dobrý nápad a dobré zkomplikování zápletky. Další díl bude díky tomu od začátku zajímavý a napínavý.

Magie, kterou se nakazila Joss, jí zprostředkovávala záblesky vzpomínek jistého nechvalně proslulého mága, který byl v království považován za hlavního zlosyna. Joss to nemohla ovládat – co uvidí a kdy to uvidí. Tyhle záblesky vzpomínek, které ukazovaly nějaké okamžiky v minulosti, které přispějí ke změně Jossiny osobnosti a nahlodávají její pevnou víru v to, že magie je čisté zlo. Líbilo se mi, jak toto důležité okénko do minulosti autorka podala. Vždycky bývá ošidné, když je potřeba hrdinu konfrontovat s minulostí světa a dodat mu informace, které potřebuje, aby začal pochybovat o pravdě, které neochvějně věří. Tady se to povedlo.

 

Když už jsem u těch osobnostních změn u hlavní hrdinky:

Na této knize si hodně vážím vývoje, který doznal můj vztah k hlavní postavě, který se měnil postupně s tím, jak se měnila ona. Už docela dlouho jsem nezažila takové nesympatie ze začátku, které se posunuly přes porozumění a pochopení až k opatrným sympatiím, i když zatím stále s výhradami. Takto zpětně to hodnotím velmi kladně, protože to hrdinku dělalo zajímavou a živější. Její počáteční nastavení odpovídalo společnosti, v níž vyrůstala a tomu, co jí cpali od mala do hlavy. Byla tatínkova princeznička, měla místo v nejvyšší společnosti a spoustu peněz, s nimiž si mohla nakládat dle libosti. Cpali jí do hlavy, že je elita, novináři ji zuřivě sledovali ve společnosti, znala se s nejlepšími rodinami, dokonce s královnou, se kterou měla vynikající vztahy. Tak není moc čemu se divit, že z ní vyrostla fiflena, až to bolelo. Její povaha perfektně odpovídala. Nebylo v ní nic dobrého, co autorky obvykle svým hrdinkám dají, aby zmírnily jejich špatnou povahu. Tím víc mě bavilo sledovat změnu, která se s ní děla.

Ona postupně – a velmi neochotně – přijímala a chápala, jak se věci opravdu mají a nebylo pro ni snadné to v sobě zpracovat. Výkon byl už to, že vůbec začala pochybovat. Autorka to sice zestručnila a zrychlila, ale přeci jen bylo poznat, jak těžko se dostává přes to, co jí celý život vtloukali do hlavy. Strach z magie nakonec částečně a nejistě povolil v důsledku poznání lidí, kteří ji využívají. Ti lidé nebyli zlí, naopak se jim děli zlé věci kvůli lidem, jako byla Joss.

Co se oněch zlých lidí týká: Odhalení záporáka asi nikoho moc nepřekvapí, ale nějaké další okolnosti v jeho životě rozhodně ano. Rozhodně se mi líbil důvod, proč to všechno dělá a proč je vůbec schopen to udělat. Jde za svým bez ohledu na cenu, kterou kdo zaplatí a skvělé je, že platí i on a to poměrně dost. Onou pověstnou sněhovou koulí v kopci hnulo jediné špatné rozhodnutí a pak už prostě následky zastavit nešly. A na nevinné se nehledělo.

Další věc, která mě příjemně překvapila, souvisí nejen s hlavními postavami, ale i záporákem a dalšími vedlejšími rolemi v příběhu. Bavilo mě odhalování vztahů a vazeb mezi postavami. Jejich motivace k jakýmkoli činům nebyly úplně dobře odhadnutelné a v mnohém mě někteří dokázali překvapit. Autorka jim dala přiměřenou minulost, aby byli dostatečně živí a ne ploší. Také některá jejich pečlivě skrývaná tajemství a levárny, které vypluly napovrch, jsem si opravdu užila. Jeden typ „vztahů tu chyběl úplně. V textu není žádný sex, jen lehké a docela uvěřitelné vznikající pouto mezi hrdiny. Opravdu to není nic, co by zrovna tady chybělo. Naopak jsem ráda, že to sem autorka nepletla. Místo toho stvořila lehčí a pomalejší romantickou fantasy, což oceňuji.

 

Jen lehce popsaný a vysvětlený svět mi v tomto případě velmi vyhovoval. Mohla jsem si domyslet, co se mi hodilo, nebo to případně neřešit vůbec  a soustředit se především na vývoj hlavní ženské postavy a jejích vztahů s ostatními. Svět byl kvůli menšímu vysvětlování poněkud nejasný. Trochu mi to připomínalo moderní dobu. V některých aspektech. Jindy se mi svět zdál být víc kouzelným středověkým královstvíčkem. Mělo by to být matoucí, ale pro mě nebylo. Neměla jsem problém si tyto podoby světa propojit. Nebylo to ostatně poprvé, co jsem to v YA fantasy musela udělat.

 

Jako celek nemůžu hodnotit jinak, než kladně. Dostala jsem přesně to, co jsem chtěla a co mě baví číst. Lehké, oddechové a téměř pohádkové vyprávění, kde se nepřehání fyzický kontakt postav, nezveličují traumata a nikdo si nehraje na arbitra morálky – prostě se tu netlačí to, co aktuálně musí být všude. Ano, otázky morálky a, řekněme, traumat, tu taky jsou, ale působí v knize přirozeně a dávají smysl.

Takovéto bývaly YA dřív. Pokud vás baví některé starší YA série, věřím, že si užijete i tuto. Pro náročné čtenáře to ovšem není. Opravdu se jedná o oddechové a nenáročné čtení. Pokračování vychází ještě letos a já si ho ujít nenechám.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Nakouknout na ukázky můžete tady.

 

O knize:

Autor: Morgan Rhodes

Překlad: Dana Chodilová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopilis)

Rok vydání: 2024

Počet stran: 312

Měsíční rádobych - září 2024

 

Ó konečně. KONEČNĚ je tady moje oblíbená část roku. Sice asi jásám předčasně, protože vlna odporného vedra má prý část září pokračovat, ale už jsem tak usmažená, že jsem šťastná i za teploty těsně pod třicet. To jedině potvrzuje rčení, že člověk si zvykne i na šibenici! Podzim se nicméně neodvratně blíží, takže je přede mnou příjemné počasí, na které se můžu těšit :) A nejen počasí. Začíná taky burčáková sezona a sezona podzimní výzdoby v bytě :) Ještě před tím malé ohlédnutí:

Dneska si tady zavzpomínám na srpen. A jsem fakt šťastná, že je za mnou. Tentokrát nejen kvůlivá vedrům, ale hlavně kvůli tomu, že mě hned na začátku lapla záda. Takže jsem se první polovinu měsíce vlekla jako přihrblá troska. Několik pozitiv to ovšem mělo. Začala jsem zase s jógou a zjistila jsem, že rotoped je na záda poměrně ideální pohyb. Nedrncá to jako na kole a zároveň si i zamakám (a můžu si u toho číst). Bohužel ale ani jedna z těchto bohulibých aktivit situaci nezlepšila a tak mi bylo dopřáno objevit zázračné účinky nových druhů pilulí na recept. Po prvních dojmech z radostné až euforické nálady vlivem medikace už následují pouze negativa. S bolavými zády se nedá úplně dobře sedět a tím pádem se nad mým plánovaným psaním o osamělých víkendech poněkud stáhla mračna. Rozhodně nebylo možné propsat celé dny. Vlastně v kuse ani hodiny.

Na začátku srpna taky proběhla Olympiáda a pro mě měla několik překvapení. Jednak mě na zahájení potěšila Gojira, protože to vystoupení byla pecka! A dvak  – objevila jsem krásy plavání a šermu. Po dlouhé době jsem se měla na co dívat a stálo to za to.

Kniha měsíce tentokrát neměla moc jednoznačného favorita. Super knih jsem přečetla hodně. Ale žádnou takovou, která by fakt vyčnívala něčím nad ostatní tak moc, že by si titul zasloužila. Nakonec jsem na největší pecku čekala až skoro do konce měsíce a byla to jedna z těch, které mi tu už dlouho leží a vůbec nic jsem od nich nečekala. Ctěným titulem je Město lží.

 

Co plánuji na září?

 

Rádobych čtecí:

Tři vyvolené ze srpna:

Město lží bylo obrovské překvapení. Bavil mě svět, i když se do něj lezlo nejdřív trochu těžce kvůli novým výrazům, které byly používány, aniž bych nejdřív věděla, oč jde. Pochopit to nicméně nebylo tak těžké, jak se na první dojem zdálo. To už tak bývá ve fantaskách :) Celá kniha byla fantasy s detektivní zápletkou, kde se řešila politika, intriky, zrady a loajálnost. Celé se to odehrávalo v obleženém městě a postavy byly skvělé. Děj měl akorát správně napínavých okamžiků, aby stále bavil. Až se divím, že o této knize je tak málo slyšet, protože byla skvělá!

Drobné protislužby víceméně dostály očekávání. Jo, bavilo mě to. Bylo to správně napínavé. Romantická linka byla příjemná a neotravná a povahy všech postav a tím pádem vztahy ve vesnici zajímavě vytvořené.

Ranhojička 2 s podtitulem Zlatá klec mě trochu zklamala. Ne že by to nebylo čtivé. Spíš mě po prvním fakt nabušeném dílu toto připadalo jako výplněk a nezachránil to ani Jaren. Navíc Kiva se chovala opravdu dost hloupě a v podstatě celou knihu kazila všechno, co mohlo být v jejím životě dobré pro něco, co se od začátku moc dobré nejevilo. Jo, krev není voda, ale tato krev byla tak řídká, že jsem se divila, proč to Kiva nevidí.

 

Tři vyvolené na září

Jedna stará více než 3 roky

Vyvolenou knihou se stává Jeskyně zatracených. Po pravdě už si vůbec nepamatuju, o čem to má být. Koupila jsem ji v akci, takže určitě velkým důvodem byla cena. Doufám, že i příběh bude stát za to.

Jedna z loňska

Tady vyberu Storočí. Ohlasy jsou dobré. Doufám, že se přidám ke spokojeným.

Jedna z rozečtené série

Vybírám Hluboký hrob 2 Mlha z moře. Pamatuju si, že první díl mě moc bavil. Tak jsem zvědavá, jestli další naváže.

 

 

Balíček peklíček (nepovinná akce)

Překvapivě jsem slupla hned dva prastaré kousky a oba se mi líbily a bavily mě. Super! Přesně tak jsem si tuhle akci představovala.

Vyřazeno z balíčku (přečteno):

Sladká jako krev se ukázala být super upířinou z domácího prostředí. Je to trochu ve stylu prvních knih Anity Blakeové, takže bez těch otravných prasáren, které do toho později vpluly. Upíři jsou tu pěkní hajzlíci, je to akční a zábavné a docela tenké. Takže jednohubka. Na další díly se těším!

Fandom na DK moc pozitivních ohlasů nemá, ale já jsem si ji celkem dost užila. Příběh umí vtáhnout, když si jeden zvykne na postavy, které ze začátku nepůsobí moc sympaticky a přirozeně. Naštěstí se postupně mění, jak je formuje to, co zažívají. Navíc se mi líbilo, jak autorka zaonačila konec, i když podle náznaků se to dalo uhodnout. Taky by se dala zařadit pod jednohubky.

Zůstávají:  Cesta ze ztracena, Pensylvánský upír, Čtenářka, Hrady z písku, Lock a Mori,

Nově v balíčku: Moje ruka touží po meči, První hrob napravo

 

Rádobych psací:

Ohlédnutí za srpnem:

Na to, že jsem byla lazar, si zase tak stěžovat nemůžu. Nějaké chvilky jsem si našla a překvapivě na Gambit. Taky jsem si dala nějaké kurzíky psaní, z nichž jeden mi docela prospěl. Takže asi můžu být spokojená :)

Zářiové psací plány:

Pokračovat v takovém tvůrčím počínání, abych byla na konci měsíce zase spokojená :D

 

Užívejte si září, začátek podzimu a všechny ty super věci, které to přináší. Určitě to zase nechutně rychle uteče, tak t si vychutnáte každý okamžik.

Konec hlášení!