25. 11. 2018

Návrhář



Román o počátku kariéry Christiana Diora


Autor: Marius Gabriel
Překlad: Věra Kotábová
Nakladatel: Metafora
Rok vydání: 2018
Počet stran: 296



Můj názor:

Knihu jsem si vybrala, protože tahle edice beletrizovaných životopisů mě baví číst. Vždy se dozvím něco o známých osobnostech a navíc dostanu k tomu všemu i příběh smyšleného hrdiny, zasazený do zajímavé doby a společnosti. Stejně tomu bylo i v knize Návrhář.

V románu se přede mnou otevřel svět poválečné Paříže, která právě setřásla poslední zbytky nacismu. Ve městě stále vládne bída a válečné příděly, ale umělecká a dekadentní část se začíná probouzet k divokému životu a lesku. 
Do novou nadějí tepajícího města přijíždí Američanka Copper se svým manželem, válečným zpravodajem amerických novin. Zatím co v Evropě ještě pokračuje osvobozování a svět objevuje hrůzy nacismu a koncentračních táborů, objevuje v Paříži Copper něco dočista jiného.

Seznámí se s postarším návrhářem Christianem Diorem a jeho komunitou malířů, spisovatelů, zpěváků a především návrhářů – a ty jména jsem znala dokonce já. Na jedné straně tedy poznává krásu látek a okouzlujících modelů, život ve společnosti, kam se každý nedostane. Na druhou stranu, jako válečná dopisovatelka a novinářka vidí bídu obyčejných lidí, zoufalství a nastupující komunismus mezi dělnickou třídou. Uvidí, jaké to je, když se lidé touží mstít těm, kteří měli něco společného s nacisty a jak se lidé mění zasaženi hrůzami války.

Kniha mě okouzlila především skvělou atmosférou a zajímavými osobitými postavami. 
Středobodem příběhu není Dior, jak by se mohlo zdát, ale novinářka Copper a její životní příběh. Tedy především ten pařížský. Poměrně záhy po začátku knihy se jí rozpadne manželství a ona ovlivněná společností, ve které se ocitla a nedůvěrou v muže, do dalšího vztahu nespěchá. Rozhodne se věnovat cele svobodnému, neomezenému životu a kariéře. I tak se jí ale vztahy s muži nevyhnou a lehká romantická linka je v knize také. Nic přehnaného, ovšem. 
Situace, které v poválečné Paříži zažívá, jsou mnohdy velmi emotivní – když se například Diorova sestra vrací z koncentračního tábora. Některé zase přibližují krásný svět módy a snaha o znovuvzkříšení pařížské haute couture – výstava zmenšených modelů na panenkovských modelkách.

Toto všechno tvoří pestré pozadí Coppeřina životního příběhu a onu okouzlující poutavou atmosféru poválečného vzkříšení a nové naděje pro všechny, nejen pro samotnou Copper. Diora jsem si ale užila také dost a móda byla v knize všudypřítomná. 
Život po válce nebyl nijak zvlášť jednoduchý a bylo zajímavé si přečíst, jak to tenkrát chodilo. Jak se žilo, jezdilo po městě, obchodovalo, jak probíhalo dopisování do novin bez mobilů a internetu, dokonce i taková banalita, jako shánění hedvábí na šaty se stala zajímavým dobrodružstvím.

Styl pana autora je poměrně jednoduchý a přímočarý, ale pro tento typ vyprávění skvěle funguje. Nenašla jsem žádné zbytečné kudrlinky a omáčku, popisy šly k věci a sdělovaly jen to, co bylo potřeba. Možná bych uvítala malinko víc možností nechat se okouzlit Diorem a jeho návrhy šatů, ale on nebyl hlavní postavou a tak jsem musela zapojit představivost :). 
Za umělecký dojem by tedy kniha plný počet bodů nezískala, za to za čtivost a srozumitelnost rozhodně ano. Pan autor připravil své hrdince zajímavý osud. Na první pohled možná všední – nic co by nezažila spousta žen, ale právě ona všednost v nevšedním prostředí dodává mezilidským vztahům v příběhu šmrnc.

Když se říká, že v jednoduchosti je krása, platí to pro tento příběh dvojnásob. Jste li čtenářem, který nepotřebuje nic komplikovaného a překombinovaného, je tahle kniha pro vás. Příjemně si u ní odpočinete a navíc si přečtete o zajímavých osudech.

Za poskytnutí knihy ke zhodnocení moc děkuji nakladatelství Metafora. Knihu najdete zde.




Anotace:

Paříž, rok 1944. Celé město oslavuje osvobození Francie a čerstvě vdaná Copper Reilly je uvězněná v nešťastném manželství. Místo, aby se jako novinářka věnovala kariéře, sedí doma a čeká na záletného muže. Jedna manželova nevěra stíhá druhou, až pohár přeteče a Copper požádá o rozvod.
Zůstává sama v Paříži a nečekaně potkává velmi nepravděpodobného přítele: podivínského návrháře ve středních letech. Jeho vrozená nesmělost a nechuť k publicitě i slávě si protiřečí s troufalou brilantností jeho návrhů. Jmenuje se Christian Dior.
Copper rychle rozpozná jeho mimořádné nadání a pobízí ho, aby se osamostatnil. Vzájemně si dodávají odvahu žít své sny. Zatímco se Paříž vzpamatovává z války a nachází svůj někdejší šarm, Christian si buduje vlastní módní dům a Copper se vrhá do divokého světa módní žurnalistiky.

Příběh o přátelství, lásce, hledání krásy a sebeuplatnění čerpá ze skutečných historických událostí, především ze života Christiana Diora. Mimo jiné v něm najdete také zmínku o Theatre de la mode – slavné poválečné miniaturní módní přehlídce haute couture.


14. 11. 2018

Rebelové vln



Autor: Sara Raaschová
Série: Rebelové vln (1. díl)
Překlad: Zdeněk Uherčík
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2018
Počet stran: 336



Můj názor:

První dílo paní Raaschové mě, pokud mám být upřímná, zase tak úplně nenadchlo. Dost dlouho jsem proto váhala, zda se do její novinky Rebelové vln pustit. Na další zklamání jsem neměla chuť. Jenže piráti mě lákali. V celé mé knihovně totiž žádnou další knihu o pirátech nemám a tak jsem do toho šla.
Kniha slibovala něco nového, neokoukaného, originálního…
A tentokrát sliby nelhaly.

Bláto a písek, kam se jen podíváš, proudy jsou naše, však víš.
Bůh, voják, císař či král, nemůže proudy nám vzít.
Plujme, přátelé, společně jako jedno tělo.
Bůh, voják, císař či král, nezničí naše dílo.

Ostrov Svatý Loray je již dlouhou dobu domovem pirátských syndikátů. Každý má na něm kousek svého území, kde sklízí magické rostliny, které se vyskytují pouze v řekách a mají každá jiný – dobrý nebo nedobrý, ale každopádně magický účinek. Po dlouhých válkách o nadvládu se situace tak nějak uklidnila a i když mír je velmi křehký, dokážou syndikáty existovat vedle sebe. Svatý Loray je, nebo by aspoň měl být, sjednocený pod nadvládou rady.
Jenomže je tu ještě Argrid, náboženský stát, který se snaží vymýtit ze světa všechnu magii a ohněm Svatého Boha očistit lidi od hříchu. A protože Svatý Loray je zdrojem rostlinné magie, tedy všeho zla a špatnosti, zaměřili se oči Svatého Boha na tento ráj říčních pirátů. Lorayané, sužovaní chudobou, politickou nestabilitou a vážnou nemocí třesavkou, mají před sebou boj za svůj ostrov, svobodu a životy svých blízkých.

Dlouho jsem přemýšlela, jak napsat chválu, aby to nepůsobilo přehnaně nadšeně, půjdu na to tedy od lesa. Vypíšu všechno, čím mě paní autorka dokázala překvapit:

Politika, komploty a intriky

Protože tyhle tři věci jdou vždycky ruku v ruce a tady se za ruce drží snad každý s každým. 
Piráti obecně rádi hrají ve svůj prospěch a tak se občas paktují s někým, koho by nikdo jiný nečekal. A tak moc nesnáší jeden druhého! Skoro stejně jako milují podrazy. 
Rada ostrova Svatý Loray taky nepatří mezi svatoušky. Svého vítězství dosáhla značně krvavým způsobem a v uplatňování rovnosti mezi všemi lorayany je poněkud krátkozraká. Jinými slovy, lidi si na ostrově mají být rovni, ale někteří jsou si rovnější. 
Co se politiky Argridu týká, je to v podstatě politika jednoho muže, který se nezdá být úplně příčetný a své lidi ovládá pomocí:

Fanatické náboženství

A když říkám fanatické, tak si pište, že budete zírat. 
To, co se děje ve jménu Svatého Boha, to se vidí jen málokdy. Hranice očišťující od hříchu hoří každý den a v bezpečí není nikdo, jakkoliv vysoce postavený. Kdo má jiný názor, neodváží se ho říci a strach je všudypřítomným hostem. Kdokoliv vás může udat, klidně i někdo blízký. 
Král Argridu je poslem božím na zemi a jeho vůle je vůlí Svatého Boha. Už vidíte, kde je průšvih? Jeho poddaní už jsou tak zfanatizovaní, že v podstatě není cesty ven. Udělají cokoliv, aby se zbavili hříchů skutečných nebo domnělých a tím největším je:

Rostlinná magie

Líbilo se mi, jak paní autorka podstatu své magie vymyslela. 
Kouzelné rostlinky se dají nalézt pouze v říčních tocích Svatého Loraye. Některé jsou vzácnější než jiné. Některé uzdravují, některé zabíjejí, ochromují a ničí. Jejich užití je různé a v knize jsem se o něm poměrně dost dozvěděla. A hodně mě bavilo číst o tom, jak kytky fungují. Nebylo to jen tak, aby magie byla, ale opravdu to mělo v ději své místo a prakticky neustálé využití. Tyhlety šikovné květinky těžili z řek:

Říční piráti

To bylo to hlavní, co mě na knihu nalákalo. 
Pirátské syndikáty, honící se po řekách na parnících kvůli zisku z magických rostlin. Bojující proti sobě navzájem i proti Radě. Z řad pirátů se navíc rekrutovali někteří velmi zajímaví hlavní hrdinové:

Postavy

Největším překvapením pro mě byla hlavní hrdinka Adeluna Andreu. Na rozdíl od té z druhé série, byla tahle skutečná. Měla skutečné myšlenky, trápení z minulosti i cíle do budoucna. Věci myslela dobře, i když je občas nedělala tím nejlepším způsobem. Jenže pro mě byla díky tomu víc přístupná a lépe jsem jí rozuměla. 
Další hlavní postavou byl syn argridského krále Benat. Na štěstí nebyl takový magor, jako jeho tatík. Líbil se mi jeho zdravý rozum a prošel si krásnou cestu od zbabělce k muži, který stojí za svou pravdou. Těším se, co předvede v dalším pokračování. 
Pirát Devereux Bell je kapitánem na volné noze. Nepatří do žádného syndikátu, ale vlastní způsob života obhajuje stejně tvrdě. Byl drzý, sebevědomý a vtipný. Takové postavy mám ráda. Navíc jeho životní příběh také nelze zařadit mezi nezajímavé.

Postavy celkově jsou dobré. Některé jsem milovala, jiné nenáviděla a občas se to prostřídalo. Každý měl něco, na co nebyl moc hrdý, ale na druhou stranu to vyvažovaly i dobré stránky. Nebyl vůbec problém najít si k nim vztah, i když jim ještě maličko dotaženosti ve vykreslení povah chybí. To ale ještě může přijít v dalších pokračováních. Vím jistě, že mě jejich osudy budou bavit i nadále.

Protože se jedná o YA knihu, očekávala jsem zde nějaké to zajiskření mezi hlavními postavami. Paní autorka se moc netajila s tím, které to budou, zato jim moc nepřála. Cestu si k sobě hledaly věrohodně a pomalu, protože na začátku nepanovala zrovna důvěra a porozumění. Moje obavy, že vztah hrdinů bude jen další kýč, se naštěstí nenaplnily a paní autorka vlastně jen naťukla cosi, co v budoucnu možná bude, možná nebude.

Jsem také ráda, že paní autorka nezapomněla na minulost. Dozvěděla jsem se, proč je situace na St. Lorayi taková, jaká je. Nepřišla jsem ani o informace z minulosti postav, díky čemuž se mi ještě více přiblížily a lépe chápaly. 
Oceňuji mapku na začátku knihy, jen co se na ni podíváte, budete tam. Přímo v ději na svém vlastním parníku. Oči čtenáře také zaujmou celostránkové, pěkně graficky vyvedené informace o magických bylinách.
Příběh má hodně otevřený konec, ale tentokrát jsem za to ráda, protože další knihu číst chci a ráda si na ni počkám. Paní autorka si u mě napravila reputaci. Tahle pirátská série je čtivá, zábavná a místy i docela akční a napínavá. Na konci někteří padouši mírně poodkryli karty a jsem zvědavá, jak rozběhnuté události s dějem zamávají.


Celkově tedy doporučuji. Zapomeňte na nepodařený start a dejte autorce druhou šanci. Tahle za to stojí. Milovníkům YA se bude kniha líbit. To netradiční pirátské prostředí vážně stojí za navštívení.

Za poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám. Knihu do vaší čtečky seženete zde.




Anotace:

Velkolepé fantasy dobrodružství od hvězdné autorky série Sníh nebo popel
Magický ostrov Svatý Loray konečně ukončil válku s Argridem, kde vládne církev a strach z kouzel. Při mírovém jednání ale zmizí argridský posel a země žádá odplatu. Z únosu je obviněn pirát Vex. Aby si zachránil krk, rozhodne se pomoci válečnici Lu najít skutečného viníka. Mezitím dostane argridský princ Benat šokující úkol – zbavit svůj lid odporu k magii. Jak se klubko intrik zamotává, musí se Vex, Lu i Benat rozhodnout, co jsou ochotni obětovat pro mír.


9. 11. 2018

Zhoubný kmen: Nákaza



Autor: Guillermo del Toro, Chuck Hogan
Série: Zhoubný kmen (1. díl)
Překlad: Linda Bartošková
Nakladatel: Beta-Dobrovský
Rok vydání: 2010
Počet stran: 432



Můj názor:

Po knize jsem sáhla v návalu okouzlení Tváří vody (článek zde). Bylo mi jasné, že toto bude něco velmi jiného. Ale G. del Toro je už pro mě zárukou kvality i v literatuře, nejen ve filmu.
Nebyla jsem si úplně jistá, jestli je dobrý nápad rozečítat tuto knihu na noc, ale nakonec jsem to udělala a nevadilo to. Začátek je totiž opět poměrně pozvolný a dbá na řádné budování atmosféry.


Jak už to tak bývá, boj o osud lidstva začíná v USA – chudáci, nemají chvilku klidu :). 
Na letišti v New Yorku přistane letadlo. To by ještě nebylo nic divného. Divné je to, co se děje potom. Stroj se zdá být zcela mrtvý. Stojí na dráze neosvětlený, nehybný, se staženými roletami v okýnkách. Zmatený personál letiště musí pochopitelně zjistit, co se děje. Jak je možné, že se cestující nehrnou ven? Že nezvoní mobily, letadlo vůbec nekomunikuje…

Po průzkumu se zjistí, že všichni na palubě stroje jsou po smrti. Odpovědní činitelé povolávají vědce ze speciálního týmu pro kontrolu biologických hrozeb, aby přišli na to, jak mohli všichni na palubě bez příčiny umřít. Všichni, až na čtyři…

Vedoucí speciálního týmu pro výzkum infekcí Efraim Goodweather je naprosto zmatený. Něco takového nikdy neviděl. Na nalezených mrtvolách nelze určit příčinu smrti. Těla mrtvých vůbec nehnijí, nepřitahují hmyz, ale něco se s nimi děje. Něco divného. A pak najdou v zavazadlovém prostoru zajímavou bednu, plnou hlíny, která jim záhy zmizí. Nejen ona…

Hlavními hrdiny příběhu jsou velmi rozdílní lidé. Prvním je samozřejmě doktor Goodweather. Krom záhady s letadlem a podivnou biologickou hrozbou bojuje také s rozvodem a bývalou manželkou, která chce do své péče jejich syna. Doktor je celkem otevřená mysl, ale ani na okamžik netuší, s čím se tu vlastně má utkat, dokud se na scéně neobjeví podivný stařík Abraham Setrakian. 
Setrakianova cesta začala v koncentračním táboře, kde se poprvé setkal s „nepřítelem“. Po celý svůj život se zaměřil jen na likvidaci oné hrozby – ano, všem to už dávno došlo u divné bedny. Jde o vampýří virus, který má vážně slušný potenciál udělat z lidí bandu krvesajů.

Pokud jsem snad čekala klasický příběh o upírech, byla jsem pravdě blízko, ale zároveň i dost daleko. Podobné upíry jsem zatím neviděla. Pan autor si vymyslel docela zajímavý princip upíří nákazy, který sice vychází z běžných příběhů, které už tu stokrát byly, ale přeci jen do věci vkládá některé nové prvky. 
Zaujal mě princip šíření nákazy a organizace upířího „roje“ a také celá legenda o upířích Starých. Nechci moc prozradit, protože to všechno jsem se dozvídala postupně v průběhu čtení od postavy Setrakiana i prostřednictvím vědců. Od Setrakiana to byla ta mystická, upíří část a od vědců spíš fyzické náležitosti upírů a princip jejich šíření.

Kniha není prvoplánovou lekačkou. Naopak, jedná se o promyšlený příběh, kde napětí pomalu narůstá. Pěkně postupně a pomalu. Nejdříve se zdá, že až moc pomalu. Pak ale najednou vše dostane spád a události naberou kvalitní tempo. Okamžiky děsu jsou pečlivě naplánované a dávkované. Pan autor pracuje nejdřív s pocitem „něco“ není v pořádku. To asi známe všichni. Hrdinové příběhu mají pocit, že tu něco je, že se na ně něco dívá. Nikdo netuší co, nikdo nic neviděl. Týmy vyšetřující nehodu letadla hledají racionální řešení, ne příhody o upírech. Jenže čas letí a je potřeba jednat. Linie příběhu sleduje nejen tým bojovníků, ale i nakažené a budoucí nakažené a po pozvolném nástupu se všechno začne dít hrozně rychle.

Kniha je příběhem o upírech a nehraje si na žádnou intelektuální literaturu, zároveň je ale velmi čtivá a i když jsem tušila, co asi bude na dalších stranách, bavilo mě to číst. Sice jsem nevěřila, že by se upíři dali zpracovat o něco děsivěji a jinak, ale tady se to podařilo. Jestli tu něco nebylo, tak gentleman v černém plášti mámící bezbranné dívky. Není to žádná převratná pecka, ke které by se člověk vracel, ale přes to za přečtení stojí. Pan autor opět ukázal, že umí vybudovat příběh a stvořit zajímavé postavy.


Knihu doporučuji všem milovníkům neromantických upírovek. Žádné zamilované nesmysly tu totiž nenajdete. Za to si užijete boj lidstva o přežití proti prastarému zlu. Příběh je sérií o třech dílech, takže na konec si ještě počkám. 
Další díly číst budu. Zajímá mě, jak to dopadne.


Anotace:

Byli tu vždy. Upíři. V ústraní a temnotě. Čekali. Teď přišel jejich čas. Během týdne dostanou Manhattan. Za měsíc celou zemi. Za dva měsíce – celý svět. Boeing 777 přiletí na letiště JFK v New Yorku a v pořádku roluje k terminálu, když tu se najednou letadlo zastaví a systémy přestanou reagovat. Všechny rolety v okénkách jsou zatažené, nikde žádné světlo, komunikační kanály utichly. Pozemní personál tápe ve zmatku, než konečně povolá na pomoc tým pro vyšetřování biologických hrozeb. Na palubu letadla vstupuje Dr. Efraim Goodweather, šéf týmu, a z toho, co tam najde, mu ztuhne krev v žilách. Co se děje, naopak dobře chápe Abraham Setrakian, starý pán, který přežil holocaust, pak se stal vídeňským profesorem a nakonec zastavárníkem ve Španělském Harlemu. Ví, že v tuto chvíli začíná válka… Rozhoří se monumentální bitva s vampýřím virem, který zamořuje ulice New Yorku. Doktor Goodweather, ke kterému se přidá Setrakian a pestrá hrstka bojovníků, se musí pokusit nákazu zastavit a zachránit město, v němž žijí i jeho manželka a syn.

Vizionářský tvůrce oskarového filmu Faunův labyrint Guillermo del Toro a spisovatel, nositel Hammettovy ceny, Chuck Hogan společně vložili svou fantazii do smělého, epického románu o děsivé bitvě mezi člověkem a vampýrem, který ohrožuje veškeré lidstvo. Toto je první díl napínavé trilogie a neobyčejného mezinárodního vydavatelského počinu.



3. 11. 2018

Diabolik 2: Krvavé impérium



Být musím krutý, laskav býti chtěje; zle začíná to, k horšímu to spěje. 
Hamlet.


Autor: S.J. Kincaidová
Série: Diabolik (2. díl)
Překlad: Lucie Schürerová
Nakladatel: Fragment
Rok vydání: 2018
Počet stran: 352



Můj názor:

Po tom, jak skončil první díl (můj článek o něm zde), jsem se druhého nemohla dočkat. 
Doufala jsem, že se paní autorka udrží a nespáchá hřích v podobě nějakého ohraného klišé nebo podivného vývoje situace v knize. No… Musím říct, že mě opravdu překvapila. Ani náhodou jsem nečekala, že druhý díl bude takový drasťák :).

Na konci prvního dílu vyšlo najevo, co k Nemesis Tyrus cítí. A taky se přišlo na její skutečnou osobnost – tedy na to, že je diabolikem. 
K nesmírnému pohoršení grandiloquy i církevních hodnostářů však Tyrus trvá na tom, že Nemesis bude jeho Imperátorkou. Protože šlechtici, kterých je dvůr plný, jsou úlisní a prospěchářští parchanti, tváří se na oko, že proti tomu nic moc nenamítají. Alespoň tedy Imperátorovi do očí. Za zády mu ti největší zmetci z nich kují pikle a v čele všech spiklenců stojí senátor Pasus. 
Senátor má s Nemesis nevyřízené účty, stejně tak ona s ním a jsou proto s Tyrusem nanejvýš opatrní, když se k nim snaží stavět „přátelsky“ a navenek podporuje jejich nový režim…

Hra o moc a o přežití se rozjíždí na nejvyšší obrátky a nikdo si nemůže být jist, kdo je na jeho straně a jestli on sám drží v rukou trumfy nebo jen prázdné karty. Je nutné jednat rychle, chytře a nemilosrdně, než to udělá někdo jiný…


Jeden život. A zítra ještě jeden život. A ještě jeden a tolik jednotlivých životů… 
V které chvíli už to bude moc?
Pokud jde o mě, řekla bych, že v ten den, kdy zabiješ, aniž by sis tuhle otázku položil.


Název druhého dílu opravdu odpovídá. 
Impérium, které podědili Tyrus a Nemesis se vážně vyznačuje násilím, bezohledností, prospěchářstvím, manipulacemi, využíváním ostatních a mimořádně bezskrupulózní politikou jistých senátorů a členů grandiloquy. Boj o moc byl vedený nemilosrdně a na ostří nože. 
Na YA to bylo dost nezvykle reálné – v rámci žánru prostě odvážný počin. Vážně jsem si myslela, že dobro nemá šanci, neviděla jsem ani to nejmenší světýlko na konci tunelu. Zrůdnost činů se ničím nezjemňovala, paní autorka popsala nejtemnější zákoutí lidské duše a nejhnusnější věci, kterých jsou lidé schopni – od jednotlivých zabití po vyhlazení desítek lidí. 
No, i když… pokud by čerpala z některých skutečných událostí z historie, musela by ještě přitvrdit. V určitých okamžicích jsem však měla pocit, že z nich snad i čerpala.

Nemesis mi v tomto dílu opravdu připomínala diabolika, ve kterém se probouzí lidská duše. Pokud měla někoho zabít nebo mu ublížit, přistupovala k tomu s chladností a nenacházela vůbec žádný problém v odstranění nepříjemných protivníků. 
Na druhou stranu byla schopna i značné lidskosti a slitování v případě, že šlo o její přátele, nevinné lidi nebo Tyruse. A ve své lidskosti se dopouštěla chyb v úsudku a zbrklého jednání. Její city se pro ni staly opravdovou slabostí. Tyrus oproti ní neztratil nic na své smrtící inteligenci. Byl konec konců od dětství nucen bojovat o vlastní život. Teď byli ale dva a zdálo se, že proti všem.

Největší nepřítel imperátorského páru byl opravdu ukázkový parchant. Neštítil se ničeho, jeho tahy byly důkladně promyšlené. Nenáviděla jsem ho! Tak to má vypadat – padouchovi to je nutné věřit a je nutné k němu cítit odpor, málokterý autor však má odvahu svého padoucha napsat odpovídajícím způsobem. 
Na druhou stranu ti druzí hrdinové neváhali bránit se jakýmikoliv prostředky. V příběhu se roztočil kolotoč zrady, msty a smrti a i původně spíše kladné charaktery byly smeteny do mravního úpadku. Těžko jim to ale můžu mít za zlé. Každý, kdo ukázal slabost nebo milosrdenství byl okamžitě pozřen silnějšími. Kdo chtěl přežít, musel se stát šelmou a u těch, kteří byli k proměně dotlačeni okolnostmi, bylo ještě děsivější ji sledovat.

Paní autorka se nebála jít až na krev. Kniha je temná a syrová. Postavy se neštítí jakéhokoliv způsobu, jak si navzájem uškodit a prosadit své zájmy. Nikdo není kladným hrdinou, nikdo není bez viny. Žádnému z aktérů se nedá věřit vůbec nic, snad jen to, že chce ze situace vyjít jako vítěz. Šlechta se pere mezi sebou bez ohledu na běžné lidi a ti umírají a nejen oni. 
Tenhle hnus a násilí svým způsobem vyvažuje láska mezi Tyrusem a Nemesis a občasné lehce lechtivé scény. Ty jsou ale napsány s citem a bez trapnosti. 
Konečně jsem se také dozvěděla více o náboženství, které paní autorka pro svoji knihu vymyslela a došlo i na některá další zajímavá odhalení. 
Co tu chybělo, je jakákoliv známá šablona z YA knih. Paní autorka je dokázala všechny obejít. V některých případech jí to mám možná za zlé, ale příběhu to prospělo.

Líbí se mi, že v této knize lze bez problémů zaujmout postoj k tomu, co je špatné. Každý to na první pohled vidí a každému se to musí hnusit. V tomto ohledu považuji Krvavé impérium za skvěle napsaný druhý díl. 
Vývoj příběhu mě dokázal dost často překvapit, když všechno nabralo, už po několikáté, neočekávaný směr. Vnímala jsem děj spíš šokovaná tím, že se jednalo o téměř nepřetržitý proud špatností, ale cokoliv jiného bych autorce nevěřila. Postavy hrály vysokou hru a vzhledem k tomu, jak byla vylíčena zkaženost šlechty a utrpení, kterému byly postavy vystaveny, hráli ji odpovídajícím způsobem. Na konci jsem je nesnášela všechny. Nezůstal nikdo, komu bych přála vítězství nebo cokoliv dobrého. 
Zůstal jen příběh, který chci sledovat.


Po přečtení druhého dílů můžu prohlásit, že Krvavé impérium není žádná oddechová lahůdka YA žánru ale skvělá sci-fi se zápletkami hodnými Machiavelliho a plná nečekaných obratů a hrůzných situací. A musím říct, že jsem velmi zvědavá na pokračování, protože si neumím představit, s čím přijde paní autorka po tomhle všem. 
Na jednu stranu je mi možná líto, jaký obrat všechno nabralo. Musím ale uznat, že jakýkoliv jiný konec by byl klišé.

P.S.: Citát z Hamleta v úvodu mého článku knihu úplně vystihuje!


Anotace:

Nový Imperátor Tyrus usedl na trůn a s Nemesis po boku chystá velké změny. Chce z Impéria vybudovat místo, ve kterém se bude bytostem jako Nemesis projevovat úcta a uznání. Vědecké poznání a informace budou pro všechny, ne jen pro elitu. Nikdo nebude muset intrikovat a bát se o život. Galaktická šlechta se však nehodlá vzdát starých pořádků. Rozehrává nemilosrdnou hru plnou intrik a lží. Tyruse čeká těžký boj, při kterém se ho Nemesis chystá chránit. Jenže ona už není strojem na zabíjení. Probudily se v ní city a emoce, a je třeba, aby to dokázala


1. 11. 2018

NaNoWriMo



... aneb spánek se přeceňuje...




Vůbec nechápu, jak k tomu mohlo dojít, ale já, člověk nesoutěživý a hecu odolný jsem se zapojila do celosvětové společenské akce.
Pokud to totiž nevíte, listopad je měsíc psaní.

A to ne jen tak nějakého. Pokud se totiž zapojíte (jako já) do výzvy NaNoWriMo, budete mít na konci listopadu nadrásaných 50.000 slov vašeho nového románu. V ideálním případě ještě víc!




Je to o tom chytit slinu, naučit se psát pravidelně a podpořit se navzájem s ostatními spolupíšícími.
Prostě po všech čertech dobrý nápad.
Původně jsem chtěla věc ignorovat, ale spolupíšící z FCB skupiny Odstartujte svoji knihu mě úplně zblbnuli až do té míry, že jsem se rozhodla přidat a tak tu sedím s otevřeným wordem a smolím a drásám co prsty stačí.
Teda teď vlastně tak trochu zabíjím čas a píšu slova někam, kam se nepočítají, ale to nevadí, pokud přitáhnu další autory do naší početné grupy.



Zahoďte blbé výmluvy! Úklid počká, filmy a seriály budou dostupné i v prosinci. Hry dohrajete později. Už napsané knihy na vás taky počkají :) Jaké ještě máte výmluvy? No dobře, uznávám, že do práce se musí, ale já mám příhodně příští týden dovolenou.

Odkaz na stránky, kam se můžete přihlásit, zadat si vaši novou knihu a sledovat váš pokrok je tady: NaNoWriMo.
Pár rad do začátku najdete na stránkách Odstartujte svoji knihu.


Přidejte se k nám!
Svět čeká na váš román!


1.11. hotovo 2.358 slov. Vytvořen mírný náskok, ale zjistila jsem, že na tom nezáleží. Píšu, dokud se mi chce a sčítám až na konci dne.
2.11. hotovo 1.578 slov. Dnes jsem neměla na psaní tolik času. Páteční večer :) ale čeká mě víkend, dlouhý, osamělý a upršený, tak věřím v úspěch.
3.11. hotovo 3.672 slov. Ráno to vypadalo, že se nerozhoupu a po prvních třech kostrbatých větách to šlo samo.
4.11. hotovo 2.358 slov. Dnes to dřelo. Když člověk není doma sám, vždycky to dře. Navíc připravené věci jsou hotové a teď spojuju jednotlivé události dohromady. Psaní začne být roztříštěné - tam kus, tady kus...
5.11. hotovo 3.315 slov. Kéž by to šlo vždycky tak, jak dneska.
6.11. hotovo 1.723 slov. Dneska jsem narazila na první zadrhnutí. Vážně jsem nevěděla co s tím. Tak jsem hopla k jiné části příběhu. Pomohlo to.
7.11. hotovo 2.314 slov. Není problém psát denně. Problém je vydržet, nečíst to furt po sobě a neopravovat. Na to bude čas v prosinci. Taky mi došla knižní odměna, kterou jsem si pořídila za prvních 5 a 10 tisíc slov :) No co, prý se máme motivovat :)
8.11. hotovo 5.749 slov. Dnešní den mě hodil za půlku. Fakt příjemný pocit.
9.11. hotovo 5.749 slov. Zdá se, že jsem chytla slinu. Pátek no :)
10.11. hotovo 3.491 slov. Leze to ze mě jak z chlupaté deky, ale leze.
11.11. hotovo 2.075 slov. Hned je poznat, že člověk není doma sám.
12.11. hotovo 901 slov. Tady vidím velký špatný. Po dovolené první den v práci. Po návratu došly síly.
13.11. hotovo 53 slov. Takhle to vypadá, když začnete a pak si vzpomenete, že máte mít hotový úplně jiný článek, takže to zavřete, než se dostanete do tempa a jdete psát to, co máte. A večer TRX.
14.11. hotovo 680 slov. Někdy to jde i po práci.
15.11. hotovo 418 slov.
16.11. hotovo 113 slov. A někdy to prostě nejde ani omylem.
17.11. hotovo 1.017 slov.
18.11. hotovo 1.924 slov.
19.11. hotovo 621 slov. Pracovní dny jsou prostě anti-tvůrčí. Obzvlášť začátky týdne.
20.11. hotovo 329 slov.
21.11. hotovo 466 slov.
22.11. hotovo 1.137 slov. Náskok z dovolené je pryč, ale už jsem tak blízko cíle, že se to nedá vzdát.
23.11. hotovo 219 slov. Někdo mi to tu sabotuje pouštěním filmů.
24.11. hotovo 934 slov. Chybí mi už je deset tisíc slov. Kolik asi uberu zítra? :)
25.11. hotovo 3.193 slov. Řekla bych, že celkem úspěch.
26.11. hotovo 1.523 slov
27.11. hotovo 1.113 slov. Tisícovka se ukazuje jako ideální počet slov na den :)
28.11. hotovo 996 slov. Jdeme do finále, ale furt není nic jistýho.
29.11. hotovo 2.188 slov.
30.11. hotovo 898 slov. HOTOVO! Je to tam, dokonce pár slov navíc.

Celkový výsledek: 50.094 slov. 



Obrázky poctivě uloupené zde.