Tvář vody

Autor: Guillermo del Toro, Daniel Kraus
Překlad: Filip Drlík
Nakladatel: Host
Rok vydání: 2018
Počet stran: 384

Můj názor:

Knihu jsem pořídila ze dvou důvodů. Za prvé krásná obálka - ano, v tu chvíli mě příběh ještě vůbec nezajímal, ale říkala jsem si, že něco tak pěkného nemůže obsahovat laciný příběh. 

No a pak film. To už mě zajímal jen příběh, protože z filmu jsem byla nadšená a knihy, jak známo, bývají ještě lepší. V případě Tváře vody to platí x 100% a to podotýkám, že film se mi opravdu líbil.

Příběh v knize se odehrává za studené války ve městě Baltimore. Vše se točí kolem výzkumného střediska armády, do kterého přivezou extrémně vzácný vzorek, jakéhosi vodního „živočicha“, který se ukrýval v Amazonii a uctívali jej tam jako boha.

Chycením tohoto boha a jeho dopravením do střediska se dávají do pohybu události, které ovlivní mnoho životů a změní mnoho lidí.

Tenhle jemný a něžný milostný příběh je zabalený do slupky dokonalé psychologie a perfektně propracovaných postav a jejich osudů a to z něj dělá víc, než jen jednoduchý zamilovaný doják na léto. Mnohem víc.

Je psán velmi pěkným a poetickým  způsobem a v přítomném čase, což pro mě bylo nezvyklé a zvláštní, ale k příběhu se to skvěle hodilo. 

Kapitoly jsou spíš kratší, ale není to na škodu, naopak je to spíš dobře vzhledem k náročnějšímu stylu psaní, který může některé čtenáře unavovat, pokud na to nejsou zvyklí. Mně však dokonale seděl a probouzel moje vnímání textu na maximum.

V ději bylo sledováno několik postav. Autoři vyprávěli jejich příběhy střídavě, ale žádná z postav nezůstala ošizená. Pro každou měli autoři připraven komplexní a uvěřitelný příběh s minulostí.

Hlavní hrdinka Elisa Espositová je zajímavou postavou sama o sobě - chudá, sirotek, pracuje jako uklizečka na noční směně ve výzkumném středisku, jedinou radostí v jejím dost osamělém a stereotypním životě jsou boty a je němá. Dost velká nálož na ramena drobné dívky, ale ani ostatní hrdinové nemají na růžích ustláno. 

Elisin soused Gilez je homosexuální starý člověk, malíř reklamních plakátů, o které už ale není v moderním světě zájem a vlastně ani o něj ne.

Zelda, Elisina kolegyně uklízečka, je černošská žena středního věku, která se potýká s nezájmem a rezignací svého muže a rasistickými předsudky tehdejší Ameriky.

Strickland je oním lovcem, který přivezl Tvora z Amazonie, kde ho dlouhé měsíce pronásledoval. On sám je však také kořistí svých bludů a představ vyvolaných nejdřív drogami a děsivými psychickými následky války a pak dávkováním léků. Ve filmu jsem ho jen nenáviděla, zde jsem nenáviděla navíc to, že jsem k němu ze začátku cítila záblesky lítosti. 

Zato jsem v knize získala vztah k jeho manželce, která ve filmu byla jen klasická stepfordská panička. V knize ale dostala životní příběh, který reflektoval tehdejší začleňování žen do života mimo domácnost, a i když to zní jako nuda a klišé, tak nebylo.

Doktor Hoffstetler je další osamělou bytostí, ale z jiného důvodu. Je sám, protože je ruským špionem nasazeným do výzkumného střediska, aby mohl informovat o pokrocích armády. On je tím vědcem, který má na starosti zkoumání Tvora.

No a pak je tu Tvor. Pokusný objekt v laboratoři, kde ho nenávidí, týrají a nebo zkoumají, jehož jediným přítelem se stane uklizečka Eliza.

Všichni hrdinové příběhu procházejí grandiózními změnami - ale nikoliv nepravděpodobnými. Jejich duševní pochody a myšlenky jsou dokonale popsány a jsou na jinak jednoduchém příběhu to nejcennější.

Postavy a jejich vnitřní svět byly prostě úžasné, styl, jakým byly napsané, mi umožnil dokonale se do nich vcítit a dost často se stávalo, že jsem jejich emoce doslova vnímala. Tohle prostě do filmu není možné dostat a některé chování postav, které ve filmu bylo nepochopitelné, najednou dostalo svůj rámec a vysvětlení. Ani  ten hajzl Strickland nebyl prostě jen prvoplánový zmetek.

Příjemně mě překvapily kapitoly, které byly věnované myšlenkám Tvora, ve filmu byl jen krásnou a týranou loutkou, ale tady z něj udělali opravdu živoucí bytost, jeho myšlenky byly popisovány v množném čísle a mně se líbila myšlenka, proč to tak je.

Osamělost je jedním z klíčových prvků a zásadní věcí, která formuje psychologii všech důležitých postav. Myšlenka, že každý je v podstatě sám, je jasně patrná a přesvědčivě ztvárněná, ať už se jedná o opravdovou samotu nebo "jen" samotu duše. Otázka je, co je horší a jak se s tím ta která postava dokáže vyrovnat.

Došlo dokonce i na významná společenská témata - homosexualitu, rasizmus, postavení žen, studenou válku, pokusy na zvířatech, válečná traumata a hlavně na otázky lidských postojů, morálky a toho, co znamená být člověkem a najít sám sebe, své místo ve světě, svoji cestu nebo Boha - říkejme tomu každý podle svého.

Moje gratulace letí do Hostu za grafické ztvárnění knihy. Krom nádherné obálky jsou v knize i krásné ilustrace a i listy uvádějící jednotlivé části jsou tematicky dokonale sladěné. 
Skvělou práci odvedl také pan překladatel, kterému se povedlo udržet krásnou poezii textu a zároveň užít jazyka tak, abych si příběh mohla nejen vychutnat, ale doslova prožít. 

Ačkoliv rozjezd příběhu byl pozvolný, nakonec bylo vyprávění strhující a napínavé. Za sebe mohu prohlásit, že jsem v něm našla vše, co jsem očekávala a i něco navíc. Film jsem si po dočtení pustila znova a vnímám ho teď úplně jinak.

Tento krásný a hluboký příběh vřele doporučuji všem, kteří hledají zajímavý a nepovrchní text. Ano, je to i romantický příběh, ale nenajdete v něm jediné klišé, které v podobných knihách bývá. Pokud vám nevadí, že kniha vyžaduje větší míru čtenářské pozornosti a začtete se do ní, odmění se vám skvělým zážitkem, ke kterému se rádi vrátíte.

Přiložené obrázky najdete přímo v knize :)

Anotace:

Příběh jako z jiného světa zasazený do Ameriky šedesátých let a odehrávající se na pozadí studené války.

Elisa žije osamělý život v malé špeluňce nad kinem Arcade v Baltimoru. Pracuje jako uklízečka v přísně střeženém výzkumném středisku a jedinou radostí pro ni je, když si před noční směnou vybírá, jaké střevíčky na podpatcích si obuje. Ale poté, co s kolegyní Zeldou odhalí utajovaný vládní experiment, se její dosavadní život navždy změní.

Tvář vody je neobvyklý a křehký příběh o lásce, svobodě, sebeúctě a rovnováze v přírodě, který zpracovali dva umělci ve dvou různých médiích.

Tvář vody ve filmovém zpracování obdržena dva Zlaté glóby – za režii Guillerma del Tora a hudbu Alexandra Desplata.