Má lady Jane

Nosit korunu je fuška... A manžel je tak trochu kůň.


Autor: Cynthia Hand, Brodi Ashton, Jodi Meadows
Série: The Lady Janies (1. díl)
Překlad: Romana Bičíková
Nakladatel: Fragment
Rok vydání: 2017
Počet stran: 408

Anotace:

Historie se nemusí brát příliš vážně… Dopřejte si královskou zábavu!
Jana Greyová má za sebou totéž, co řada šlechtičen před ní: svatbu s naprosto cizím mužem. Navíc má tu smůlu, že sňatkem se ocitla přímo uprostřed politického komplotu, který svrhl z trůnu jejího bratrance, krále Eduarda, a z ní udělal královnu. Na celých devět dní! Má opravdu vládnout, nebo řešit, že má hrad plný spiklenců a její novomanžel se ve dne proměňuje v koně? 
Originální fantasy na motivy historických událostí, které ale nebere příliš vážně. Čeká vás dokonalý černý humor, nadsázka, láska, dobrodružství a dokonce i troška magie.

Můj názor:

Knihu jsem pořídila, protože mě naprosto uchvátila recenze, kterou jsem na ni četla – bohužel už nevím, který blog to byl. I tak ale děkuji za doporučení :). Ještě jsem nikdy nečetla žádnou podobnou knihu, která si historické události upravuje po svém a ještě slibuje, že se u ní zasměju. No a pak taky ta tudorovská doba, že :). Prostě neodolatelné.

Příběh mě přivedl do Anglie na dvůr krále Eduarda, syna Jindřicha VIII. a jeho třetí ženy Jany Seymourové. Hned první kapitola by byla velice smutná, kdyby to nebyla taková sranda, protože autorky vzaly celou věc s humorem – Eduard se dozvídá, že umírá na souchotě. Údajně mu zbývá už jen několik měsíců a tak je nutné zajistit nástupce trůnu. Na scénu přichází rádce Lord Dudley a přiměje Eduarda podepsat prohlášení, ve kterém jmenuje nástupkyní trůnu Janu Greyovou, sestřenku a kamarádku z dětství a její mužské potomky. Jana se tedy musí vdát, aby k těm mužským potomkům měla jak přijít, a pohotový Lord Dudley ihned ochotně nabídne svého syna Gifforda. Pohledný mladík Gifford má jen jeden drobný nedostatek. Je to kůň! Doslova kůň – tedy vlastně jen od úsvitu do soumraku…

Zdroj

A tady už začíná historie nabývat poněkud nečekané skutečnosti :).

V Anglii v tomto příběhu totiž nejde o spor mezi katolickou a protestantskou církví, ale o Verity a Ediany. Verité jsou obyčejní lidé, to Ediani jsou ti zajímaví. Mohou se totiž měnit ve zvířata. To vysvětluje situaci s koněm. Oba tyto lidské druhy se z pochopitelných důvodů moc nemusí, i když žijí vedle sebe a Verité často ani nevědí, že s nimi nenáviděný spoludruh sedí u stolu…

Kniha slibuje zábavný příběh a ráda říkám, že sliby dodržela. Ne, že bych úplně brečela smíchy, ale bavila jsem se dost dobře na to, abych mohla knihu označit za vtipnou. Na to, že příběh psaly tři dámy, je až obdivuhodně ucelený a nedá se poznat, co spáchala která a kde se vystřídaly při tvorbě děje. Příběh je takovým milým náhledem na velmi alternativně podanou historii. Základy jsou skutečné, ale dům na nich stavěl šílenec. Nejlepší na tom je, že se mi to líbilo více, než skutečnost. Vzhledem k tomu, že mám tohle období načtené, mohla jsem si pěkně vychutnat to, jak krásně autorkám zapadaly jejich úpravy do skutečných událostí. Obzvlášť se jim hodilo využití oněch církevních rozporů. Autorkám se podařilo udržet humornost v rozumných mezích a netlačily do textu vtipy násilím. To je bezesporu jedním z dalších kladů knihy. Nikdy jsem si v průběhu čtení neřekla, že to už je moc přehnané.

Knihomilovnice Jana Greyová je sympatická bytost a to nejen proto, že má ráda knížky, ale jejím celkovým přístupem k životu. Jejího manžela Gifforda jsem si oblíbila v momentě, kdy se poprvé po svatbě proměnil v koně a sežral nevěstě svatební kytici. Král Eduard mě zase dostal svým ironickým přístupem ke své nemoci a k panování vůbec. Padouši v příběhu byli takoví roztomile nemotorní ale zároveň i schopní padouchovat do té míry, aby to bylo uvěřitelné.

Celkově prostě mohu knihu doporučit všem, kteří chtějí něco trochu lehčího a svěžího na odpočinutí. Já zatím budu očekávat příběhy o dalších slavných Janách, které autorky chystají. Už se těším, s čím zase přijdou :).