Mezi zloději

Autor: Douglas Hulick
Série: Příběh bratrstva (1. díl)
Překlad: Dana Chodilová
Nakladatel: Baronet
Rok vydání: 2012
Počet stran: 464

Můj názor:

Tahle kniha patří opět k náhodným nákupům, které se uskutečnily už kdysi dávno, a od oné pradávné doby na knihu tiše sedal prach. V rámci letní akce „přečti ležáky“ jsem ji vytáhla z knihovny a… nestačím se divit. Čekala jsem něco úplně jiného, než obálka naznačuje.

Pan autor si vymyslel velmi zajímavé prostředí. Celá kniha se sice odehrává ve dvou čtvrtích města Ildrecca, ale to jí nezabránilo mě tímto prostředím naprosto okouzlit. Aniž by ovšem zmiňovala cokoliv krásného. 

Město je toho času pod nadvládou císařství, které udržuje moc mezi drobnými (i většími) politickými hráči podsvětí více méně v rovnováze. Jakmile by se stalo, že některý z bossů podsvětí vystrkuje růžky až moc, císařství rázně zakročí. Moc se tedy dělí a přes to, že se bossové nesnášejí, dalo by se říct, že si nezasahují do svých sfér vlivu. Tedy prozatím. 

Ve čtvrti Deset cest se totiž něco děje. Šeptanda roznáší drby o tom, že se kdosi možná snaží rozeštvat ostatní, vyprovokovat střet a převzít kontrolu…

Tyto drby zachytí Drothe. Má to totiž v popisu práce. Je Čenich – pro svého šéfa v ulicích sbírá drby, vyhodnocuje informace, dává si dvě a dvě dohromady a všelijak podobně špioní. Vypadá to, že v Deseti cestách narazil na něco obzvlášť žhavého, na něco, co vyšle v jeho stopách nájemné vrahy. Drothemu jde najednou nejen o pověst, ale i o život a na celé té věci něco strašlivě smrdí.

Co má kdo za lubem? 

Kdo stojí za vodícími drátky svých zmanipulovaných podsvětních loutek? 

A jak to souvisí s jistou velmi starou knihou?

Jak už jsem psala, kniha je naprosto podmanivá. Svojí kombinací magie a zločineckého života v jednom císařství, kde vládne jedno ze tří vtělení Císaře absolutní mocí, si musí přitáhnout prostě každého vyznavače temných příběhů a špinavých stok. Žádný velký luxus zde opravdu nebude, naopak jsem se s hrdinou prošla doslova kanály a prolila potoky krve v honbě za rozkrytím podivné záhady. Atmosféra, kterou pan autor vytvořil, byla labužnickým soustem. A pak taky samozřejmě to hejno magorů, kteří se v příběhu pohybovali.

V knize není žádný kladný hrdina – ani ten hlavní. Všechno jsou to zločinci, vrazi, šéfové band, nájemní zabijáci, donašeči, kurtizány… To ale neznamená, že jsem si mezi nimi nenašla oblíbence. Přece jen někteří byli „lepší“ nebo aspoň byla jejich osobnost, inteligence a uvažování zajímavé. V tomhle všechna čest – postavy byly opravdu vymazlené do detailu. 

Samozřejmě ve městě žili i normální občané, těch si ale příběh moc nevšímal, pokud nebyla zapotřebí nějaká ta civilní mrtvola (dav civilních mrtvol).

Drothe byl téměř hlavním adeptem na romantického hrdinu. Tedy byl by, kdyby na něm bylo aspoň něco romantického. Okouzlil mě ale svým uvažováním a inteligencí. Na grázlíka byl nakonec docela férový chlap, kterému záleželo na lidech s ním spojených.

Kells byl tím přijatelnějším z velkých bossů podsvětí. Opět to u mě vyhrál díky své inteligenci a rovnému chování. Mám ráda zmetky, kteří mají zásady.

Degan Bronzový, to byl úplně jiný kalibr. Smrtící bojovník, kterého bylo možné si pod přísahou najmout k jakémukoliv úkolu – pokud jste neměli strach ze službičky, kterou bude chtít na oplátku po vás.

Tohle tedy byla moje top trojka, ale i vedlejší postavy stály za zapamatování. I kdyby jen proto, že šlo vážně těžko odhadnout, jakou hru kdo vlastně hraje.

Celá zápletka je hodně zamotaná a komplikovaná, což je jedině dobře, protože to skvěle poutalo moji pozornost a neustálé zvraty a překvapení mě nutily číst dál. Pan autor si se svojí zápletkou opravdu pohrál. Napomáhá tomu i umístění děje do podsvětí mezi zloděje – tam se totiž dělá úplně jiná politika než v palácích. Jsou tu jiná pravidla – jsou tu vůbec pravidla? Ale jo, přece jen si hrdinové nemohli dovolit všechno.  

Při vyřizování svých věcí aktéři příběhu nejednají v rukavičkách a tak kniha nabídne i několik hodně surových scén, kdy se bojuje, získávají se informace (au, au) a srovnávají účty. Hlavní hrdina je tak trochu mezi mlýnskými kameny silných hráčů a snaží se nejen přežít, ale také si v té hře přihřát vlastní polívčičku.

Upřímně musím přiznat, že to je jedna z nejlepších a nejpropracovanějších městských fantasek, co jsem měla v ruce. A to se mi podařilo uchvátit pouze první díl. 

Po dočtení mi zůstaly oči pro pláč nad další nedovydanou sérií. A tady je to vážně škoda, protože tu atmosféru, které se mi dostalo, bych si moc ráda vychutnala v dalším pokračování. Smůla, no… První díl je ale částečně ukončený, takže se dá přečíst samostatně. Jen se prostě nedozvím, jak to bylo dál. Na anglický originál v tomto případě nemám spády, myslím, že by mě to tolik nebavilo. Překlad byl totiž podle mě jednou z věcí, která atmosféře příběhu napomohla.

Jít do toho, či nejít?

Rozhodně jít. Jednak knihu seženete za pár šupů (pokud ji teda ještě seženete) a dvak to prostě stojí za to. Obzvlášť pokud oblibujete městskou fantasy. Aspoň si ji sežeňte v knihovně, když nechcete investovat, ať si mám o ní s kým popovídat :).

Anotace:

Ildrecca je nebezpečné město, pokud si nedáte pozor na to, co děláte. Abyste dokázali vládnout ulicím a přežít, chce to šikovnou ruku a bystré oko. Drothe naštěstí oplývá obojím. Je již léta členem Bratrstva. Zadává si se zloději a vrahy z nejšpinavějších uliček i z těch nejnoblesnějších čtvrtí. Při práci pro vládce podsvětí vyhledává a likviduje potíže uvnitř organizace - a k tomu si bokem vydělává pašováním vzácných předmětů.
Když mu však šéf nařídí, aby vypátral, kdo dotírá na členy jeho klanu, objeví daleko větší záhadu - knihu, po níž, jak se zdá, pátrá spousta dalších smrtelně nebezpečných lidí. Knihu, která je možná schopna svrhnout vládce a zničit zločinecké podsvětí. Knihu, která nyní pálí Drothea do rukou...