23. 7. 2018

Na lovu


Když se Kráska vydá na lov Zvířete…

Autor: Megan Spoonerová
Překlad: Zdeněk Uherčík
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2018
Počet stran: 328



Můj názor:

Proč zrovna tato kniha? A proč dostala přednost před tolika ostatními? Když já mám ty převyprávěnky tak ráda!
A tahle konkrétně vychází z mé oblíbené Krásky a zvířete a z dosud nejspíš nepřevyprávěného ptáka Ohniváka a najde se v ní zmínka o některých ruských pohádkách, na kterých jsem vyrůstala. Takže když si ke mně našla cestu, bylo jasné, že bude přečtena mezi prvními.


Žil byl v jednom malém městečku kupec, který měl tři dcery. Lenu, Jasenku a Jevu. Žena mu zemřela již docela dávno a tak vychovává dívky sám. Jeva, hlavní hrdinka příběhu, je společnicí baronky a má se u ní naučit všemu, co může mladá žena potřebovat, aby se dobře vdala. Jeva ale není úplně ten správný typ na vdávání. Stýská se jí po životě v lese, který vedla s otcem dříve, než ho zemřelá choť přinutila ke stěhování do města. Jeva s ním chodila lovit a naučila se od něj vše, co lovec musí znát o lese, zvěři i lovu samotném.
Jednoho dne přichází hrozná zpráva! Karavana se zbožím, do které Jevin otec vložil všechno své jmění a značnou část půjčených prostředků, byla přepadena a všechno je pryč. Rodina je rázem zcela bez prostředků a s obrovskými dluhy. Musejí tedy vše prodat a stěhují se zpět do srubu v lesích, kde dříve žili. Otec se znovu chce živit lovem.
Zdálo by se, že se Jevě splnil její sen žít opět v lese, jenže jednoho dne se otec z lovu nevrátí a Jeva se ho vydá hledat…
 
Zdroj

To je tak v kostce začátek knihy, ale ráda říkám, že příběh je mnohem bohatší a paní autorka do něj zahrnula mnohem víc pohádkových i méně pohádkových prvků.
Původní pohádky se drží celkem věrně a přes to přišla s něčím novým a originálním. Líbilo se mi zasazení do ruského prostředí, i když jsem si chvilku zvykala na neobvyklá jména. Díky prostředí mohl příběh využít klasických ruských pohádek a postav z nich a já jsem si zavzpomínala na knihu Krása nesmírná :). Co se mi zdá také poměrně originální je to, že hlavní hrdinka dokonce chodí na záchod (bez detailů :)), onemocní, může být zraněná a i v jiných věcech působí velmi reálně. Její pocity a prožívání jsou přirozené a uvěřitelné.

Jeva – to ona je Kráskou – je všechno, jen ne křehoučká dívka bez vlastního názoru na život. Ve městě nebyla spokojená, pořád ji něco táhlo do lesa, pořád se honila za něčím jiným. Nezdálo se jí, že život, po jakém toužily její sestry, tedy rodina, muž, děti a zázemí, je tím, co by pro ni samotnou bylo nejlepší. Milovala les, svého psa a svoji svobodu. Působila samostatně a věrohodně. Dokonce jí paní autorka nechala bát se, když byla vězněna na Zvířově hradu a přes to se nevzdala svého plánu a byla odhodlaná bojovat za to, co chtěla. Tyto její vlastnosti navíc nevypluly ze vzduchoprázdna. Paní autorka je podložila dívčinou výchovou a dětstvím. V průběhu příběhu také Jeva hodně osobnostně vyroste a pochopí spoustu věcí o životě a o sobě. Jeva mi byla sympatická a velice snadno jsem se s ní spřátelila.
 
Zdroj
Zvíře je vytvořeno naprosto geniálním způsobem. Jeho krátké vstupy jsou psané kurzívou a Zvíře o sobě mluví nejdříve v množném čísle a postupně opatrně a pomalu přechází do čísla jednotného. Prve mi to přišlo jen zajímavé, ale postupně mi docházelo proč to je a přisoudila jsem tomu téměř genialitu. Paní autorce se tím podařilo nádherně zachytit ten rozpor ve Zvířeti.

Celý příběh mi hodně připomněl naši černobílou pohádku Kráska a zvíře. Starší možná pamatují – zvíře mělo ptačí hlavu. Vypravování v knize bylo místy podobně ponuré, téměř hororové a paní autorce se povedlo vytvořit skvělou atmosféru. Zatím co v Krásčině světě vynikala jakási domácká pohoda a láska, ve světě Zvířete tomu bylo spíš naopak. Ponurý hrad, nebezpečí, pohádkový les plný zajímavých bytostí, touha po odplatě… 
Někde hluboko pod tím vším se nakonec našlo i to pěkné, co jsem od začátku očekávala a co má v pohádce o Krásce a zvířeti nezastupitelné místo. Kniha je sice moderní převyprávění, ale nechybělo všechno, co má pohádka mít, včetně dobrého konce a závěrečného ponaučení „do života“

I když je kniha pro mladší čtenáře, nepostrádá myšlenky a momenty, které člověka přimějí na chvilku se zastavit při čtení a trošku nad věcí popřemýšlet. Obzvlášť konec je takový. Navíc paní autorce všechno tak krásně zapadne do její pohádky, že jsem ji ani na moment nepodezřívala ze snahy poučovat a kázat o morálce a životních hodnotách.


A jak s tím vším souvisí pták Ohnivák? No uvidíte :).
A jestli jste měli v dětství rádi Krásu nesmírnou, tak tohle prostě musíte přečíst. Bude se vám to líbit.


Anotace:

Kráska zná tajemný les lépe než kdokoli jiný. Cítí ho ve své krvi. I když vyrostla mezi šlechtici daleko od lesa, ví, že temný hvozd skrývá tajemství, která dokáže odhalit jen pravý lovec. Když její otec přijde o všechno jmění a Jeva se musí společně se sestrami odstěhovat pryč z města, uleví se jí. Uprostřed divočiny se nemusí přetvařovat a usmívat se na bohaté dámy – nebo se vdát za bohatého šlechtice….
Ale ve chvíli, kdy v lesích zmizí při lovu její otec, nemá Jeva na vybranou – musí ho najít. A jediná cesta vede po stopách stvoření, které se otec snažil ulovit. Přes varování sester se vydává do lesa a stopuje Zvíře až do jeho království – zakletého údolí, zničeného zámku a světa plného stvoření, o kterých slyšela pouze v pohádkách. Do světa, který ji může zničit, nebo spasit.
Zbývá jen jedna otázka. Kdo přežije tento lov: Kráska, nebo Zvíře?
 



4 komentáře:

TheMellory řekl(a)...

Pěkná recenze :) kniha mě zaujala na první pohled hned jak vyšla. Od mala mám totiž moc ráda krásku a zvíře a retellingy jsem si oblíbila taktéž. :)

Nikolaoss řekl(a)...

Tak to máme stejně. Skoro lituji, že ji mám jen ve čtečce, protože ta obálka je vážně krásná. Díky za komentář a přečtení.

daramegan.cz řekl(a)...

Jsem rada, ze se ti libila. Mi totiz taky. Aspon po tech negativnich recenzich nemam uz pocit, ze jsem cetla neco jineho, nez vsichni ostatni :-) pekna recenze! :)

Nikolaoss řekl(a)...

Díky :) konečně se našel někdo, kdo byl taky spokojen. Mně se dost často líbí to, co ostatním ne. Tady mi atmosféra prostě sedla. Vyloženě mám teď chuť pouštět se do věcí, co ostatní zavrhli. Mám tu nachystanou Píseň zimy :) Díky za komentář a přečtení.