Stín věcí ztracených

Autor: James Islington
Série: Licanius (1. díl)
Překlad: Milan Pohl
Nakladatel: Host
Rok vydání: 2018
Počet stran: 677

Můj názor:

Moje první setkání s touto knihou provázel zvláštní úkaz. Byla jsem naprosto neschopná zapamatovat si název knihy. To se mi nestává. Autory vypouštím běžně, ale názvy nikdy. Říkala jsem si, jestli to není znamení, abych se knize vyhnula, ale žádná z hostovek mě ještě nezklamala, tak jsem se rozhodla, že si ji přeci jen přečtu.

...

V zemi, kde se příběh odehrává, Arránii, žijí dva druhy lidí. Ti, kteří jsou Nadaní k užívání esence a pak ti, kteří nejsou.  

Kdysi dávno, ještě před neviděnou válkou, vládli zemi Nadaní. Moc třímali v rukou ti nejlepší a nejnadanější z nich, Auguři, disponující mimořádnými schopnostmi. Vždy jich bylo jen dvanáct a ne vždy mysleli na nejlepší zájmy své země. Proto se je ti obyčejní rozhodli svrhnout. Puč se podařil, Auguři byli pobiti a Nadaní ujařmeni. Uvězněni ve svých bývalých školách přežívají pod přísnou kontrolou. Jejich život svazují Zásady, které mají zabránit, aby znova uchvátili moc. A dodržování je přísně vynucováno. Neuposlechnutí je trestáno smrtí.

Lidé si ovšem už téměř nevzpomínají na to, že kdysi byli Nadaní jediní, kdo mohl porazit mocného nepřítele Aarkeina Devaeda. Auguři ho uzavřeli za Bariérou, vytvořenou z esence, na severu země. Jenže zdá se, že Bariéra, nikým nepovšimnuta, slábne a přes ni se dostávají věci, které jsou nebezpečnější, než cokoliv jiného…

Ačkoliv podle anotace vypadá kniha na první pohled dokonale, na ten druhý už to zase taková sláva není. Musela jsem dočíst téměř do poloviny, aby mě text konečně náležitě upoutal. Situaci mi neulehčovala ani obrovská záplava jmen a výrazů – a že teda zněly některé hodně divně a co hůř – podobně. Opravdu se mi málo kdy stává, abych nevěděla, kdo je kdo. Tady jsem ale tápala velmi často, hlavně ze začátku.

Knize určitě nemůžu upřít zajímavý nápad a propracovaný svět. 

Celá ta věc s porobením Nadaných byla dobře zpracovaná a promyšlená. Zajímavé bylo i to, že ti kteří neprokážou dostatek kontroly nad Esencí, jsou moci zbaveni a stanou se z nich opovrhovaní  - Stíny. Dokonce i politika a plány a komploty frakcí navzájem brojících proti sobě mě bavily. 

Bohužel bylo zpracování na můj vkus poněkud dětské. Nic proti dětské fantasy nemám, čtu ji dost často, ale tady jsem to spíš nečekala. 

Pan autor měl nakročeno do skvělých zápletek, ale dost často se mu přihodilo, že ve snaze vše dobře vysvětlit, zjednodušil věc až moc a vyzradil i to, co si měl nechat na později. Příběh pak byl dosti průhledný a souvislosti mi docházeli předčasně. 

Navíc zde bylo také to již trochu přežmoulané sousto – dva chlapci vyrazili na nebezpečnou cestu, na které snad zachrání svět. Nic mě tedy nehnalo číst a číst až do padnutí. Také napínavé scény se mi zdály poněkud nevygradované. Pravda nebezpečí nelidského původu bylo poněkud lepší, než to lidské, ale ani tak se nepodařilo ve mně vzbudit obavu o osud postav.

Vlastně mi většina postav byla spíš lhostejná. 

Čestnou výjimku tvořil Caeden, který mi byl alespoň sympatický. Možná to bylo tou jeho záhadností, kterou jsem sice brzo prohlédla, ale i tak to stačilo, abych si ho oblíbila. Asi mám slabost pro hrdiny se ztrátou paměti. 

Ústřední dvojice chlapců Wirr a Davian pro mě nebyla nijak poutavá. Sice se kolem nich vše točilo, ale já si nějak nedokázala ani zařadit jejich věk. Ano, na začátku to bylo řečeno, ale přes to na mě působili jako „bezvěcí“ – chvíli mladí muži, chvíli téměř děti.  Jejich putování mě nicméně začalo přibližně od třetiny knihy docela bavit. 

Poslední z hrdinů, dívka Asha, pro mě byla záhadou celkem dlouho. Nejdéle jsem si k ní hledala cestu. Její osud byl docela zvláštní. Zde dokonce i místy nečekaný. Nejspíš proto mi to sžívání s ní tak trvalo.

V příběhu se střídají krátké kapitoly. 

Chvilku jsem sledovala putování Daviana a Wirra a chvilku zase Ashu. Ráda říkám, že osudy každého z hrdinů obsahovaly občas i zajímavé okamžiky a dobré nápady. Později se k nim přidalo ještě sledování osudů jistého Caedena a to mě bavilo nejvíc. Bohužel se ale ukázalo, že obávat se o osud hlavních hrdinů, je opravdu zcela zbytečné. Bylo jasné už od začátku, že se jim nic zlého prostě přihodit nemůže. Když víte, že i smrtelně zraněný může být vyléčen a taky bude… Je to laciné. Lépe ho zranit jen málo a dovolit čtenáři se o něj v bitvách bát. Neschopnost zabít postavu, kterou prokazatelně smrtelně zraním, je opět výsadou spíše fantasek pro mladší čtenáře.

Na knize mi v zásadě nic nevadilo, nemám nic podstatného, co bych chtěla vytknout, jen mi prostě chybělo to „něco“ co by mě zmrazilo a připoutalo ke knize. Příběh byl prostě líbivý, pěkně napsaný, se zajímavým nápadem. Trochu akce jsem se dočkala vlastně až v druhé polovině. 

K závěru knihy však začala úroveň prudce stoupat. Poslední třetina dojem napravila, i když závěrečný „šok“ mě nepřekvapil. Čekala jsem to celou dobu. Pokud ale pan autor naváže druhým dílem se stejným elánem, jak s prvním skončil, určitě si ho taky přečtu. Myslím, že příběh si šanci zaslouží.

Pokud si chcete přečíst oddechovější fantasy, která ale koketuje s lehce epičtějším tématem, známým s obřích fantasy ság, je toto zřejmě kniha pro vás. Podle mého názoru se bude líbit spíše mladším čtenářům, kteří ještě nejsou moc namlsaní žánrem, ale do budoucna se chystají fantasy propadnout. Fajnšmekři by pravděpodobně určité věci nepřehlédli a hlavně neodpustili.

Za poskytnutí recenzní e-knihy moc děkuji Palmknihám. Knihu k nahlédnutí a ke koupi najdete zde.

Anotace:

Osud volá, cesta začíná…

Uplynulo dvacet let od doby, kdy byli svrženi a pobiti božští Auguři. Ti, kteří jim kdysi sloužili — Nadaní —, byli ušetřeni pouze proto, že přijali čtyři Zásady povstalců, a významně tak omezili svou moc.

Davian musí coby jeden z Nadaných snášet následky války, prohrané dávno předtím, než se narodil. On a jemu podobní žijí v opovržení. Avšak když Davian zjistí, že vládne zakázanou mocí Augurů, uvede do chodu řetězec událostí, které všechno změní.

V lese na západě se probouzí mladík zbrocený krví. Na nic si nevzpomíná, jeho osud je však provázán s Davianovým…

A daleko na severu se začíná hýbat dávný nepřítel, který byl dlouho pokládán za poraženého.

Bruťák a Snílek

... aneb čtenářská rozpolcenost.

Už asi dva měsíce jsem si povšimla zajímavého dvojkomba v mých čtenářských preferencích. Pravidelně totiž střídám dva různé žánry knih, které jsou tak odlišné, jak to jen jde.

Jako by se ve mně svářely dvě osoby. Perou se o moji pozornost a hlavně se nemůžou dohodnout, co budu vlastně číst. Nazvala bych je Snílek a Bruťák.

Snílek je něžná bytost. 

Nejraději by tančil na louce mezi kopretinami, ale protože v okolí žádná taková louka není a kopretinu už jsem dlouho „živou“ neviděla, nutí mě aspoň číst romantické příběhy. Nejlépe se šťastným koncem. Po každé takové přečtené knize si uvnitř mě spokojeně lebedí,  a jak tak chvilku nedává pozor, k moci se dostane Bruťák.

Zdroj

Bruťák není vůbec něžná bytost. 

Na kytky má alergii, což je jeho jedinou slabostí, a louku s kopretinami by nejraději proměnil na bitevní pole. Vybírá si nejraději knihy s dokonalou zápletkou, plné politiky, vražd, komplotů, beznaděje a nebezpečí. Nejlépe fantasy. A pokud už v nich přeci jen najdu nějaký pár, o lásku rozhodně nejde.

Zdroj

Tihle dva experti tedy vládnou mým čtenářským náladám. 

Hloupé je, že sotva si rozečtu nějakou romanťárnu, nejraději bych ji odložila a pustila se do něčeho temného a v těch temných bych zase pokukovala, které postavy by se mohly dát dohromady.

Takže se opět potvrzuje, že ženské nevědí, co chtějí.

Snílkova knižní doporučení: Něco skutečného, Písařka ze Sieny, Pýcha a předsudek, Cinder & Ella, Rudá jako rubín, Andělská tvář, cokoliv od Lanczové…

Bruťákovské pecky: Duna, Válka zrcadel, Oheň probuzení, Válka starých duší, Černá díra, První život, Řád věčných trnů, Ve stínu Rudé věže, Vadná, Město schodů, Přechod…

Už to musím zarazit, jinak vypíšu půlku mé knihovny :D

Zdá se, že u mě Bruťák mírně vede :). Už jsem se skoro bála, že té romantiky bude až moc.

Jak to máte vy? Které jsou vaše oblíbené letní knihy? A držíte se jednoho žánru nebo to taky střídáte?

Na lovu

Když se Kráska vydá na lov Zvířete…

Autor: Megan Spoonerová
Překlad: Zdeněk Uherčík
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2018
Počet stran: 328

Můj názor:

Proč zrovna tato kniha? A proč dostala přednost před tolika ostatními? Když já mám ty převyprávěnky tak ráda!

A tahle konkrétně vychází z mé oblíbené Krásky a zvířete a z dosud nejspíš nepřevyprávěného ptáka Ohniváka a najde se v ní zmínka o některých ruských pohádkách, na kterých jsem vyrůstala. Takže když si ke mně našla cestu, bylo jasné, že bude přečtena mezi prvními.

…

Žil byl v jednom malém městečku kupec, který měl tři dcery. Lenu, Jasenku a Jevu. Žena mu zemřela již docela dávno a tak vychovává dívky sám. Jeva, hlavní hrdinka příběhu, je společnicí baronky a má se u ní naučit všemu, co může mladá žena potřebovat, aby se dobře vdala. Jeva ale není úplně ten správný typ na vdávání. Stýská se jí po životě v lese, který vedla s otcem dříve, než ho zemřelá choť přinutila ke stěhování do města. Jeva s ním chodila lovit a naučila se od něj vše, co lovec musí znát o lese, zvěři i lovu samotném.

Jednoho dne přichází hrozná zpráva! Karavana se zbožím, do které Jevin otec vložil všechno své jmění a značnou část půjčených prostředků, byla přepadena a všechno je pryč. Rodina je rázem zcela bez prostředků a s obrovskými dluhy. Musejí tedy vše prodat a stěhují se zpět do srubu v lesích, kde dříve žili. Otec se znovu chce živit lovem.

Zdálo by se, že se Jevě splnil její sen žít opět v lese, jenže jednoho dne se otec z lovu nevrátí a Jeva se ho vydá hledat…

 

Zdroj

To je tak v kostce začátek knihy, ale ráda říkám, že příběh je mnohem bohatší a paní autorka do něj zahrnula mnohem víc pohádkových i méně pohádkových prvků.

Původní pohádky se drží celkem věrně a přes to přišla s něčím novým a originálním. Líbilo se mi zasazení do ruského prostředí, i když jsem si chvilku zvykala na neobvyklá jména. Díky prostředí mohl příběh využít klasických ruských pohádek a postav z nich a já jsem si zavzpomínala na knihu Krása nesmírná :). Co se mi zdá také poměrně originální je to, že hlavní hrdinka dokonce chodí na záchod (bez detailů :)), onemocní, může být zraněná a i v jiných věcech působí velmi reálně. Její pocity a prožívání jsou přirozené a uvěřitelné.

Jeva – to ona je Kráskou – je všechno, jen ne křehoučká dívka bez vlastního názoru na život. Ve městě nebyla spokojená, pořád ji něco táhlo do lesa, pořád se honila za něčím jiným. Nezdálo se jí, že život, po jakém toužily její sestry, tedy rodina, muž, děti a zázemí, je tím, co by pro ni samotnou bylo nejlepší. Milovala les, svého psa a svoji svobodu. Působila samostatně a věrohodně. Dokonce jí paní autorka nechala bát se, když byla vězněna na Zvířově hradu a přes to se nevzdala svého plánu a byla odhodlaná bojovat za to, co chtěla. Tyto její vlastnosti navíc nevypluly ze vzduchoprázdna. Paní autorka je podložila dívčinou výchovou a dětstvím. V průběhu příběhu také Jeva hodně osobnostně vyroste a pochopí spoustu věcí o životě a o sobě. Jeva mi byla sympatická a velice snadno jsem se s ní spřátelila.

 

Zdroj

Zvíře je vytvořeno naprosto geniálním způsobem. Jeho krátké vstupy jsou psané kurzívou a Zvíře o sobě mluví nejdříve v množném čísle a postupně opatrně a pomalu přechází do čísla jednotného. Prve mi to přišlo jen zajímavé, ale postupně mi docházelo proč to je a přisoudila jsem tomu téměř genialitu. Paní autorce se tím podařilo nádherně zachytit ten rozpor ve Zvířeti.

Celý příběh mi hodně připomněl naši černobílou pohádku Kráska a zvíře. Starší možná pamatují – zvíře mělo ptačí hlavu. Vypravování v knize bylo místy podobně ponuré, téměř hororové a paní autorce se povedlo vytvořit skvělou atmosféru. Zatím co v Krásčině světě vynikala jakási domácká pohoda a láska, ve světě Zvířete tomu bylo spíš naopak. Ponurý hrad, nebezpečí, pohádkový les plný zajímavých bytostí, touha po odplatě… 

Někde hluboko pod tím vším se nakonec našlo i to pěkné, co jsem od začátku očekávala a co má v pohádce o Krásce a zvířeti nezastupitelné místo. Kniha je sice moderní převyprávění, ale nechybělo všechno, co má pohádka mít, včetně dobrého konce a závěrečného ponaučení „do života“

I když je kniha pro mladší čtenáře, nepostrádá myšlenky a momenty, které člověka přimějí na chvilku se zastavit při čtení a trošku nad věcí popřemýšlet. Obzvlášť konec je takový. Navíc paní autorce všechno tak krásně zapadne do její pohádky, že jsem ji ani na moment nepodezřívala ze snahy poučovat a kázat o morálce a životních hodnotách.

A jak s tím vším souvisí pták Ohnivák? No uvidíte :).

A jestli jste měli v dětství rádi Krásu nesmírnou, tak tohle prostě musíte přečíst. Bude se vám to líbit.

Anotace:

Kráska zná tajemný les lépe než kdokoli jiný. Cítí ho ve své krvi. I když vyrostla mezi šlechtici daleko od lesa, ví, že temný hvozd skrývá tajemství, která dokáže odhalit jen pravý lovec. Když její otec přijde o všechno jmění a Jeva se musí společně se sestrami odstěhovat pryč z města, uleví se jí. Uprostřed divočiny se nemusí přetvařovat a usmívat se na bohaté dámy – nebo se vdát za bohatého šlechtice….
Ale ve chvíli, kdy v lesích zmizí při lovu její otec, nemá Jeva na vybranou – musí ho najít. A jediná cesta vede po stopách stvoření, které se otec snažil ulovit. Přes varování sester se vydává do lesa a stopuje Zvíře až do jeho království – zakletého údolí, zničeného zámku a světa plného stvoření, o kterých slyšela pouze v pohádkách. Do světa, který ji může zničit, nebo spasit.
Zbývá jen jedna otázka. Kdo přežije tento lov: Kráska, nebo Zvíře? 

Něco skutečného

Souhlasila jsem.
Protože za prvé je to hromada peněz. A za druhé je to hromada peněz.
Takže by se dalo říct, že je ze mě zlatokopka?

Autor: Erin Watt
Překlad: Zuzana Lalíková
Nakladatel: Baronet
Rok vydání: 2018
Počet stran: 400

Můj názor:

Protože autorské duo Erin Watt už se mi jako autorka osvědčilo, sáhla jsem bez otálení i po jejich novince Něco skutečného. Obálka mě, oproti originálu, spíš neuchvátila, ale zase jsem doufala, že příběh to dožene. 

Co jsem tedy chtěla? Příjemný a lehce zamilovaný letní románek. A to jsem i dostala, i když se část příběhu odehrávala i v zimě :).

Hlavní hrdinkou a budoucí zamilovanou dívkou je Vaughn Bennetová. Vaughn má docela početnou rodinu. Krom starší sestry do ní patří ještě dva mladší bratři, dvojčata. Bohužel chybí rodiče, kteří se zabili při autonehodě. Starší sestra Paysley přejala odpovědnost za rodinu, našla si práci a vší mocí se snaží všechny uživit. Vaughn chce pomoci, proto odmaturuje o rok dříve a najde si také práci, aby měla rodina na složenky a zároveň taky něco našetřili dvojčatům na vysokou. Jako na zavolanou přichází nabídka roční „brigády“ pro Vaughn. Má na jeden rok dělat falešnou přítelkyni stagnující popové hvězdě Oakleymu Fordovi. Jeho tým si myslí, že když se na oko usadí, dospěje a zklidní, pomůže mu to v kariéře. 

Vaugh potřebuje peníze, Oakley normální holku z lidu. Smlouvy o mlčenlivosti jsou podepsány a falešnému páru nestojí nic v cestě. Nebo že by? 

Co takhle Vaughnin přítel, pro začátek…

Kniha byla k neodtrhnutí. Není to žádný převratný příběh, prostě Pretty woman pro mladé holky a v moderním kabátě, ale asi je to přesně to, co holky chtějí číst. Mladé a asi i ty staré, jak se tak na sebe dívám :). A paní autorky to zjevně moc dobře vědí a taky to umí čtivě podat. 

Ze začátku jsem trochu válčila se jmény. Nějak jsem si na ně nemohla zvyknout a nezvykla jsem si až do konce, takže tohle autorky moc nezvládly, ale každý se holt nemůže jmenovat Rose a Dimitrij :) nebo… (dosaďte si svůj oblíbený pár). Ty jména byly ale jen jedna ze dvou věcí, které mně na knize vadily. Jinak jsem si čtení fakt užila.

Děj byl sice zcela očekávaný nebo spíš prostě šlo o jednu určitou šablonu, podle které se tento typ knih zpravidla béře. Na druhou stranu mi to ale nevadilo, protože hrdinové mi byli sympatičtí a bylo příjemné si číst jejich příběh. Až teda na jednoho, ale exáci sympatičtí být nemají :) 

Vyprávění zpestřovaly vtipné průpovídky mezi postavami a i když jsem se vyloženě neřehtala nahlas, zdály se mi podařené úsměvné. Co mě také zaujalo, byly tweety fanynek Oakleyho, kterými reagovaly na celou tu šarádu, případně úryvky z bulvárních plátků, obojí na začátku každé kapitoly. Příběh to hezky doplňovalo a byl tak o něco málo skutečnější. 

Jednotlivé kapitoly byly pak podány z pohledu Oaka nebo Vaughn a označené On nebo Ona. To se mi, Bůh ví proč, líbilo víc, než kdyby tam bylo prostě jméno.

Jiskření mezi hlavním párem bylo takové odlehčenější, než to obvykle bývá, ale díky tomu se mi zdálo reálnější a uvěřitelnější. Romantickou linku to dělalo více nenásilnou a něžnější. Koneckonců měla být falešná přítelkyně dívka, která Oakleymu napraví pověst děvkaře a pařana. Hodně se probíraly pocity hlavních hrdinů, ale to mi nevadí, sice by se dalo říct, že se ve svých pocitech patlali možná trochu moc, ale koneckonců o tom kniha je, tak v čem jiném by se měli patlat? Mně to každopádně přehnané nepřipadalo, očekávala jsem to a měla jsem na podobnou knihu náladu. Asi prostě ráda čtu knihy, kde lidé přemýšlejí o tom, co se jim děje. Našly se i dvě lehce lechtivé scény, ale nic, co by nutilo mladší ročníky k červenání.

Na knihu jsem četla i dost nenadšených hodnocení, ale já jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. Příjemný a nenáročný letní příběh, sice předvídatelný, ale to je u tohoto typu knih zcela běžné. Jediné, co mi snad trochu vadilo byl podivný a uspěchaný konec (a ta jména).

Knihu doporučuji každé romantické duši a určitě všem, kteří už si oblíbili předchozí sérii. 

Můj článek o knize Papírová princezna z předchozí série najdete zde.

Anotace:

Autorská dvojice Erin Watt přináší návykový příběh o slavném rockerovi, jenž si potřebuje trochu vylepšit pověst, a dívce, jejímž úkolem je předstírat, že je jeho přítelkyní.

Seznamte se s Oakleym Fordem – mladou celebritou, známým hudebníkem a synem slavných herců, zpěvákem s miliony fanynek… a věčným potížistou. Na první pohled má vše, co si kdo může přát, soukromý život se mu však rozpadá, jeho hudební kariéra jde z kopce a bulvární plátky nestíhají psát o všech jeho eskapádách. Oakleyho manažeři nabízejí zdánlivě snadné řešení: Oakley musí světu dokázat, že konečně dospěl. A s tím mu má pomoci i jeho nová – a falešná – přítelkyně.

Na scénu vstupuje Vaughn Bennettová – oddaná sestra, servírka na částečný úvazek, naprosté ztělesnění „normálnosti“. Za jiných okolností by na tu nabídku nepřistoupila, její rodina však nutně potřebuje peníze, proto Vaughn nemá na vybranou. A za peníze, které jí Oakleyho tým nabízí, je ochotná přetrpět divoké hollywoodské večírky i novináře na každém kroku. No a co, že je Oakley podle ní jen povrchní sebestředný pitomec? Přece se do sebe nezamilují i ve skutečném životě… že ne?

Oheň probuzení

Střez se cesty Bílého dragga, neboť jedinou odměnou ti bude šílenství.

Autor: Anthony Ryan
Série: Draconis Memoria (1. díl)
Překlad: Milan Žáček
Nakladatel: Host
Rok vydání: 2018
Počet stran: 656

Můj názor:

Svět draggů, lidí čerpajících sílu z jejich krve, parních strojů, syndikátů, agentů a špionů i divokých lidí – Zkažených. Svět, ve kterém se probouzí legenda a nastává boj o osud lidstva. Tak to vážně chcete číst, to se vsadím. Já jsem taky chtěla, proto jsem se pustila do prvního dílu nové série od již známého autora Anthonyho Ryana.

O moc v tomto novém fantasy světě se dělí dvě velmoci. Korvantinská říše a Kovolodní obchodní syndikát. Tyto dvě velmoci stojí ale na něčem, co se jen velmi těžko ovládá a moc nad tím je svěřena do rukou výjimečných lidí – Krvožehnaných. To něco je krev draggů, vyskytující se ve čtyřech variantách: modré, zelené, červené a černé – stejně, jako je tomu u barvy kůže draggů. Každá z barev má jiné schopnosti a Krvožehnaní ji využívají k jiným věcem.

Modrá pro mysl. Zelená pro tělo. Červená pro oheň. Černá pro sílu.

Krev draggů – cenný produkt, díky kterému získávají Krvožehnaní mimořádné schopnosti, začíná být nedostatkovým zbožím. 

Chytit divokého dragga není nic jednoduchého a ti chovaní v zajetí neprospívají. Jejich krev je slabší a produkt z ní má nižší účinnost, délka jejich života se zkracuje, jsou malí a neduživí. Přesunout chov na jiné území nelze. Draggové umírají, pokud jsou převezeni pryč z arradsiánského kontinentu. Vypadá to, že Krvožehnaní mají opravdu problém. Produkt totiž neslouží jen jim, pohání také některé stroje, slouží k léčení a pro komunikaci na dálku a pro ekonomiku světa má takovou hodnotu, jako pro nás ropa. Jako řešení situace se zdá odchyt divokého Bílého dragga. Problém je ten, že je nejspíš pouhou legendou a navíc nikdo neví, kde přesně ho hledat a jaké účinky jeho krev může mít. 

Co když přinese více potíží než užitku? 

Zaměstnancům Kovolodního obchodního syndikátu se podaří zachytit stopu po něm, byť pouze nezřetelnou a zorganizují výpravu do nitra kontinentu…

Jak to tak u podobně rozsáhlých a propracovaných děl bývá, začítání bylo z počátku trochu kostrbaté. V knize se objevuje velké množství reálií nového a velmi rozsáhlého světa a postav a chvilku trvalo, než jsem si zvykla. Bystřejší čtenáři, kteří navíc vlastní papírový výtisk, možná objeví včas seznam postav vzadu, kde se dozví hned, kdo kam patří, ale jde to i bez něj. Jen to chce být pozorný a postavy se plést nebudou. (A nebo tisknout v knihách seznamy postav dopředu :)) 

Podobně složitý příběh navíc vyžaduje uvedení do děje a seznámení s postavami a společensko-politickou situací v knize. Pan autor na to jde postupně, ale důkladně. Jakmile se rozjel děj a znala jsem všechny důležité osoby, byla kniha k neodložení. 

Nové výrazy, které se v knize objevovaly, se mi moc líbily. Přidávali na originalitě a zajímavosti, posuďte sami: Krvožehnaní – osoby užívající výhody produktu, draggové – to je snad jasné, krvespal – typ lodi užívající draggovský produkt k pohonu, vykrvovači – ti, co získávají produkt a chovají draggy.  Pecka co? Tuhle knihu si lze opravdu vychutnat v každém směru.

Na epických a rozsáhlých fantasy knihách pro dospělé je krásné to, že většinou nemá smysl žvanit o jednotlivých postavách. Dílo totiž obsahuje tolik charakterů, že je prakticky nemožné zmínit ty hlavní a na nikoho nezapomenout. Postavy ale pan Ryan prostě umí. 

Ať už si vezmete na přetřes ty nejmocnější Krvožehnané, vojáky, obchodníky nebo rváče a zlodějíčky ze slumů, všichni budou mít osobnost, která vás zaujme a dlouho nebudete tušit, jestli je zařadit mezi klaďase nebo šmejdy.U většiny z nich to ani není tak jednoznačné a dělicí čára mezi klaďastvím a šmejdstvím je tenká jako vlas. On i největší šmejd to nakonec myslí dobře, i když především sám se sebou. I rváč, podvodník a zlodějíček má lidi, na kterých mu záleží a kvůli kterým se změní v hrdinu bez bázně a hany.

Oblíbeným tématem fantasy románů je dlouhá cesta za cílem, který se zdá nesplnitelný. Zde je také taková výprava – za bájným Bílým draggem. Zpracována je ale tak, že mi vůbec nevadilo to, že se jedná o často opakované téma. Prostředí, politika a společenské poměry, kterými pan autor svoji cestu opletl, jsou nové a neokoukané. Navíc se události nerozvíjí jen tímto jedním směrem. 

Jsou tu v podstatě tři části, z nichž každá má svého hlavního hrdinu, který má jiný úkol a jinak ovlivňuje dění. Hlavní hrdinové si mezi sebou střídají jednotlivé kapitoly. 

Je to Krvožehnaná Lizzane Lethridgová, agentka Kovolodního obchodního syndikátu, Claydon Torcreek, neregistrovaný Krvožehnaný, který se živí podvody a nějakou tou zlodějinou, aby přežil ve slumech města Carvenportu. No a pak podporučík Corrick Hillemore, první důstojník na kovolodním válečném krvespalu jménem Příhodná příležitost. Na těchto postavách nelze najít nic k vytknutí. Já jsem si je oblíbila. Každého z jiných důvodů a nebylo to hned, ale jsou takoví, že jsem se s nimi sžila bez problémů.

Zažila jsem s nimi nejen cestu do vnitrozemí arrasiánského kontinentu, která byla plná nebezpečí, bojů, pastí, protivníků a překážek. Byly tu také úžasné námořní bitvy a taktické manévry císařských lodí i lodí kovolodního syndikátu. Byly tu pevnosti lidí a osady hluboko ve vnitrozemí, které bylo nutno chránit před nečekaným nepřítelem. Nechyběly čachry a tajemství vysoce postavených i členů různých tajných služeb. Mezi sebou se rvali vojáci, obyčejní lidé i Krvožehnaní – dost často jen jako figurky v něčích plánech, které ne vždy vyšly podle představ. 

Musím pokračovat nebo už je jasné, že tahle kniha je nabitá akcí a napínavým dějem? Nemusím :). Zmíním už jen to, že málo co je takové, jak to na první pohled vypadá, dost věcí je také naprosto neodhadnutelných, což je na téhle knize skvělé. Pan autor dokáže překvapit a dělá to často. Navíc nic neuspěchává a příběh se posouvá vpřed příjemným tempem, takže je možné všechno pěkně vychutnat.

Jako velmi příjemnou kombinaci hodnotím steampunk promíchaný s fantasy – tahle směska draků a parních strojů, technických vynálezů a magie krve, to bylo přitažlivé a velmi čtivé. 

Dostali tak šanci i obyčejní lidé, kteří nemohli využít magie draggovské krve, tak využívali sílu parních strojů a různých zajímavých zbraní. Tahle kombinace je pro mě neobyčejně dokonalá a panu autorovi skýtá hodně možností, jak postavy posouvat ve svých plánech. 

Líbilo se mi také, jak pojal draggy. Očekávala jsem kde co, zblblá předchozími dračími fantaskami, ale dostala jsem něco velmi zajímavého a je jasné, že draggové budou silou, kterou není radno podcenit.

Na další díly jsem hodně zvědavá. Závěr byl totiž neskutečný a situace se zamotala přímo ukázkově.

Pokud oblibujete kvalitní fantasy s dobrými a zajímavými postavami, kvalitním a promyšleným světem a napínavou zápletkou, je tohle pro vás jasná volba. Myslím, že tahle steampunk-dračí trilogie nezklame nikoho. Na dovolenou je tenhle knižní cvalík ideální :) bude na čtení dost času.

Za recenzní  e-knihu moc děkuji Palmknihám. Na ukázku z knihy se můžete podívat tady a rovnou ji koupit, pokud zaujme.

Anotace:

V rozlehlých oblastech ovládaných Kovolodním obchodním syndikátem neexistuje cennější surovina než krev draggů. Po vykrvení v zajetí chovaných či v přírodě ulovených Červených, Zelených, Modrých a Černých draggů lze vydestilovat elixíry, které obdarují závratnými schopnostmi nepočetnou skupinku mužů a žen známých jako Krvožehnaní. Málokdo však ví, že jednotlivé rody draggů chřadnou. Jejich krve se nedostává a válka s Korvantinskou říší se blíží. Poslední naděje Syndikátu se upírají k nejasným zvěstem o existenci dalšího druhu dragga — mnohem mocnějšího, než jsou ostatní — a k hrstce vyvolených, kteří se ho nyní musejí pokusit najít.

V příběhu se postupně prolínají osudy tří hlavních hrdinů. Claydon Torcreek, zlodějíček a neregistrovaný Krvožehnaný, se nedobrovolně ocitá ve službě Syndikátu a je vyslán pátrat v neprobádaných pustinách po legendárním tvorovi. Lizanne Lethridgová, prvotřídní agentka a nájemná vražedkyně, riskuje život na výzvědné misi do srdce nepřátelského území. A Corrick Hilemore, podporučík na Kovolodním křižníku, po bitvě s piráty a následně s korvantinskou flotilou dopluje až na kraj světa a do nebezpečí mnohem většího, než mohl tušit.

Všichni tři musejí svést neúprosný boj, aby odrazili nástup zničující války, nebo jí padli za oběť.

Zrádné srdce

Autor: Mary E. Pearsonová
Série: Kroniky pozůstalých (2. díl)
Překlad: Jana Jašová
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2017
Počet stran: 357

Anotace:

V zajetí barbarského krále Vendy mají Lia a Rafe jen malou šanci na útěk. A tak mohou jedině spoléhat na to, že král bude příliš zaujat Liiným údajným darem, než aby je oba nechal popravit. avšak král o ni postupně začne projevovat větší zájem, než by kdokoli z nich čekal.
A samozřejmě je tu Rafe, který jí lhal, ale který neváhal obětovat vlastní svobodu, aby Liu ochránil. A stejně tak Kaden, jenž ušetřil její život a který se zmítá mezi věrností Vendě a láskou k Lie. A i celé barbarské království není tím, čím se na první pohled zdá. A je možné, že je Lia vyvolena, aby změnila osud celého světa.

Můj názor:

POZOR! Obsahuje několik spoilerů k prvnímu dílu série. Kdo je zabiják a kdo princ ale neprozradím :).

Můj článek o prvním dílu Falešný polibek najdete zde.

Když jsem se s hrdiny knihy rozloučila na poslední straně knihy Falešný polibek, dospěla zrovna ke konci napínavá cesta přes Cam Lanteux a Lia jako zajatkyně, překročila hranice Vendy. Dovlekl ji tam zabiják, kterému se nakonec eklovalo podříznout jí krk, jak měl poručeno. Láska je totiž krásná věc, která může zachránit život. A zabiják se zamiloval. 
Zamiloval se však také princ, který byl po celou dobu unesené princezně v patách a teď se nechal zajmout spolu s ní, aby jí pomohl utéct.

Lia se tedy stane vězeňkyní ve Vendě, království, které je tak chudé, že v něm musí být uplatňována velice přísná pravidla, aby lidé přežili. V čele stojí obávaný Komizar, jehož se všichni bojí a právě on má rozhodnout o Liině osudu. Nejprve není moc nadšený, že jeho zabiják nesplnil rozkaz, pak se ale rozhodne Liu využít pro svoje plány. Mezitím Lia s princem nevzdávají myšlenky na útěk. Aby se zdárně podařil, jsou nuceni zaplést se do kolotoče předstírání, mocenských her a intrik a ani tak není zdaleka jisté, že se útěk nakonec podaří…

Zdroj

Na druhý díl série jsem byla hrozně zvědavá. První mě totiž bavil a hrdiny jsem si oblíbila, takže je jasné, že jsem byla natěšená na to, jak bude příběh pokračovat a co se bude dít za hranicemi Vendy.

Tento druhý díl byl o něco málo temnější. Našla jsem v něm více intrik a taktizování. Více nebezpečí a syrovosti, než v prvním dílu. 
Líbilo se mi poznávání života ve Vendě, tamních zvyklostí a lidí, kteří tam žijí. Některé zvyky mi přišly dokonce velmi krásné na to, jak tvrdý život ve Vendě je. Zaujal mě také docela propracovaný systém hierarchie vůdců ve Vendě a způsob, jakým se dostávají k moci. Celkově by se dalo říct, ačkoliv je to asi divné, že by se mi ve Vendě nejspíš líbilo – tedy za určitých podmínek :). 

Díky krátkým citacím z Galadriiny poslední vůle (jako v prvním dílu), jsem také dále poznávala historii a více se dozvídala z Písně Vendy. Toto jsou velmi důležité části pro děj a spoustu věcí vysvětlují. Zde byly dokonce ještě důležitější než v jedničce. Lia totiž díky nim zjišťuje dost překvapivé věci a já jsem zvědavá, jak s nimi bude paní autorka dále pracovat.

Paní autorka také lehce slevila na svojí romantické lince. A příběhu to vůbec neuškodilo, naopak. Nemůžu ani říct, že by zde byl klasický milostný trojúhelník, protože Lia dobře ví, koho chce a ačkoliv je nucena předstírat náklonnost k zabijákovi, její srdce patří stále princi. Já jsem ale v sobě nedokázala zahubit jistou dávku sympatií pro zabijáka, který mi v tomto dílu připadal daleko zajímavější, než princ. I když jsem fandila zabijákovi, jsem ráda, že paní autorka nenechala Liu hloupě podlehnout a „přemilovat se“ do nového hrdiny. Díky tomu se vyhnula nedůvěryhodnosti příběhu a běžným stereotypům, které někdy umí otrávit.

Nebezpečí, které na hrdiny číhalo na stránkách knihy, bylo odlišné od toho, kterým si už prošli. Zde byla princezna nucena obratně manévrovat proti silnému protivníkovi, Komizarovi, který byl velmi těžko odhadnutelný a vše podřizoval pouze zájmům Vendy. Něco jako slitování se tedy čekat nedalo.

Paní autorka si udržela svůj styl psaní i v tomto díle a kniha si v čtivosti v ničem nezadá s dílem prvním. Kapitoly opět střídají vypravěče – princeznu, zabijáka a prince, jen s tím rozdílem, že teď už jsem věděla s jistotou, kdo je kdo. V několika málo kapitolách jsem také dostala k nahlédnutí osudy Pauline – Liiny komorné. Ta (jestli si vzpomínáte) po Liině únosu zamířila zpět do království Morrighan, aby prosila o pomoc pro Liu. Nedozvěděla jsem se toho o ní moc, ale to zásadní ano.

Než jsem začala číst, měla jsem trochu obavy z toho, jaký bude druhý díl série, ale zde se ukázaly jako liché. Už jen to prostředí a situace, do které se Lia dostala, prostě nemohla vyústit v nudný a nezajímavý příběh. Sice je v některých chvílích trošku odhadnutelný, ale takových scén je minimum. Paní autorka má pořád dost es v rukávu, kterými umí nečekaně úplně obrátit hru.

Kniha je psaná spíše pro holky a ženy, i když některým klukům by se mohla taky líbit. Pro milovníky YA fantasek bude určitě skvělá. Pokud hledáte nějaké lehčí čtivo se zajímavým příběhem a nádechem romantiky, je tahle série to pravé.

Čtvrtletka II. 2018

Další půl rok se odebral „vy víte kam“.

Do historie, pochopitelně!

Nějak to letí a já pořád nějak nestíhám všechno, co bych chtěla a tak jak bych chtěla. A stejně nemám důvod k nespokojenosti. K té čtenářské určitě ne :).

Se čtením v angličtině jsem sice opět moc nepokročila, protože se mi prostě nechtělo (zase). Za to se mi vážně hodně dařilo číst domácí zásoby a o něco méně nových knih do mých přecpaných polic přidat. Teď by mohl být i nákupní klid, jako každé léto. Hodně mých už dlouho nečtených knih také našlo nové domovy, tak se mi trochu uvolnily prostory pro další nováčky.

Jak se mi vedlo v číslech?

Počet přečtených knih v dubnu byl 9, o celkem 3.311 stranách.

V květnu 11 knih a stran taky trochu naskočilo na 4.114.

V červnu se mě držela standardní 9 knih a 3.606 stran.

 Celková váha všech papírových knih přečtených za čtvrtletí je 12,34 kg. Ještě že to netahám zároveň. E-knihy jsem nepočítala, váha čtečky se mi nezdá být vypovídající hodnotou o čtenářově posilování :)

Které knihy přispěly k pohodovému čtvrtletí?

Přečteno ve čtečce:

Pýcha, předsudek a seznamka*, Hon na ponorku, Stříbrná labuť*, Válka starých duší*, Z kouře a kamene*, Oheň probuzení

Přečteno v papíru:

Sníh nebo popel, Zimní palác, Oheň a plamen, Prach a popel, Písařka ze Sieny*, Černá ruka*, Stín, Černá díra*, Pán hor 1, Pán hor 2, The crown: Podrobná historie*, Zrcátko*, Hořící stránka*, Jizvák Jim a další noční můry, Pán hor 3, Pán hor 4, Pán hor 5, Vězeň času*, Lov stínu*, Okouzlená nocí, Temná krása, Lhář 1, Hvězdy nad hlavou

Ty knihy, na které už názor na bloGu je, jsou označeny u názvu *. Všechny články, které si budete chtít přečíst, najdete v seznamu článků na bloGu zde. Nebo v albech na FCB tady.

Co mi přibylo v knihovně?

Renegáti, Okouzlená nocí, Všechna pravda co je ve mně, Čtyřka, Běsnění, Alenka v říši zombií, Čtenářka, Pád andělů, Lži Lockeho Lamory, Rudá moře pod rudými nebesy, Lhářův klíč, Morphin red, Artemis, Lhář 1, Sedmý syn, Nevinné lži, Na odvrácené straně, Něco skutečného

Všechny přírůstky jsou k nahlédnutí na FCB stránce bloGu zde.

Výhry  a dárky:

Knihy za peníze k Vánocům: Prach a popel, Temná krása, Smrtka, Krutá krása – já vím, že je už druhé čtvrtletí, ale prostě jsem ty prašule dřív neutratila. A ne že by nebylo za co :)

Narozeninové přírůstky: Lov stínů, Temný duet, Já legenda

Jizvák Jim a další noční můry – výhra na blogu Podpora českých autorů

Výchova dívek v Čechách – výhra na blogu Podpora českých autorů

Mimo provoz – výhra na FCB stránkách nakladatelství Plus

Andělé, Bohové a Bohyně – vykládací karty – výhra na blogu Vendea Dreams

Všem, kteří  toto čtvrtletí vypsali soutěže, moc děkuji! Pochopitelně obzvlášť těm, jejichž soutěž se mi poštěstilo vyhrát :).

Takový menší knižní plán na počínající léto

Jednak bych chtěla přečíst co nejvíc domácích zásob, což se mi daří lépe a lépe. Možná je to i tím, že jsem celkem omezila recenzní výtisky a hodně si vybírám, co opravdu číst chci. Každý měsíc si chci také přečíst některou z knih, které mi tu leží už hodně dlouho a rozhodnout se, jestli si ji nechám nebo bude hledat nový domov. Akce proběhne v rámci vybudování nového místa v knihovnách a předsevzetí, že budu mít doma opravdu jen ty knihy, které budu číst znova. Angličtinu už si jako předsevzetí nedávám, protože to je fakt o náladě.

Závěrem

Chtěla bych poděkovat Palmknihám za možnost s nimi dlouhodobě spolupracovat a za recenzní kousky do mojí čtečky, které mi posílají. Této spolupráce si patřičně vážím a doufám, že i oni jsou spokojeni. Moje díky si zaslouží také nakladatelství Metafora, což je moje druhá pravidelná spolupráce, která mi dělá radost knihami. Doufám, že moje články potěšily zase je :) Už delší dobu si užívám i spolupráci s nakladatelstvím Omega. Od nich mám knihy prostřednictvím recenzních konkurzů a jsou to samé skvělé kousky. Takže moc děkuji i jim.

V neposlední řadě děkuji i svým pravidelným i nepravidelným čtenářům a těm, kteří občas zanechají komentář. Těší mě, že je vás tolik a komentáře mi vždycky udělají radost.

Přeji všem krásné léto a hodně parádních příběhů!