2. 5. 2018

Písařka ze Sieny



Autor: Melodie Rose Winawerová
Překlad: Ondřej Frühbauer
Nakladatel: Metafora
Rok vydání: 2018
Počet stran: 452



Můj názor:

Na knize mě tentokrát zaujal hlavně námět. Cestování v čase, to je moje :). A také mě nalákalo srovnání s Cizinkou. Nejdřív jsem si myslela, že právě tohle srovnávání bude jen marketingovým tahem, ale na konci jsem byla překvapená a to velmi příjemně. 
Dovolím si tedy srovnávat i já v následujícím článku.

Hlavní hrdinkou knihy je americká neurochirurgyně Beatrice Trovato.  Je vynikající lékařkou nejen díky svým šikovným rukám, ale také díky až nadprůměrné empatii. Dokáže se vcítit do pacientů tak, že má skoro pocit, jako by se navlékla do jejich kůže. A tuto zvláštní schopnost má i vůči jiným lidem. 
Její bratr a zároveň jediný žijící příbuzný pracuje toho času v italské Sieně. Je historik a momentálně plane zaujetím pro období morové epidemie v roce 1347. S Beatricí se už velmi dlouho neviděli. Když se však ona konečně rozhodne, že stráví u bratra v Itálii dovolenou, dorazí zpráva, že její bratr náhle zemřel. 
Nešťastná Beatrice odjíždí přesto do Itálie vypořádat bratrovu pozůstalost a zjistí, že při svém bádání přišel na objev, který by si moc rádo přivlastnilo několik dalších historiků. Problém je ten, že Beatrice neví přesně, o co šlo a tak se rozhodne dokončit bratrovu práci sama.

A teď už přichází čas na skok do minulosti. Beatrici vtáhne středověká Siena a i když zjišťuje, že se jí tam vlastně líbí, ví, že musí domů. Morová epidemie má totiž vypuknout už za několik měsíců…

No a já se pomalu dostávám k tomu srovnávání :). Téma je opravdu velmi podobné Cizince, takže inspirace paní autorky je zřejmě jasná. Zpracování je ale v lecčems jiné a našlo se hodně věcí, které se mi líbily více.

Skok časem paní autorka zvládla vysvětlit a obhájit neméně dobře a zatímco po přečtení Cizinky jsem měla chuť objímat kameny v záhadných kruzích, byl by pro mě způsob z Písařky pravděpodobně dostupnější metodou. Svým způsobem mi připadala i logičtější. Za tohle tedy plný počet bodů.

Dál se mi líbilo, že přes to, že je hlavní hrdinka lékařkou, není to léčitelství, kterým se minulosti bude zabývat. Stane se písařkou a dokonale se v tom najde. Co se mě, jako čtenáře týká, připadalo mi to skvělé a paní autorce to krásně zapadlo do jejích dějových plánů. I v minulosti tak zůstala Beatrice více méně nezávislou a soběstačnou osobou – v rámci tehdejších možností a pohledu na ženy.

Jako velké plus také hodnotím styl psaní, který byl velmi poetický a dobově uvěřitelný. Líbil se mi způsob, jakým mluvily postavy ve středověké Sieně. Byl takový květnatý, komplikovaný, ale působilo to skvěle. Pan překladatel také ponechal oslovení v Italštině a sem tam se mihla i některá další slova, což jen podtrhlo a zdůraznilo umístění v čase. Překlad hodnotím velmi kladně, protože ta krásná poetičnost jazyka je i zásluhou pana překladatele.

Další plusové body kniha sbírá za popis středověkého života. Byl pro mě zajímavý nejen náhledem na tehdejší stravování, obchod, cestování, oděvy a celkové fungování společnosti. Zaujal mě i popisovaný život a práce malíře a písařky a hlavně dvornost některých mužů vůči ženám.

Konečně se tím dostávám ke Gabrielovi. Gabriel Beltrano Accorsi, malíř fresek, muž, kterému táhne na čtyřicet. Není žádný nezkušený mladík, měl manželku a dítě, o které přišel. O další ženu moc nestojí a tak je cele ponořen do svých zakázek. Gabriel mi byl natolik sympatický, že jsem u sebe objevila úplnou posedlost po kapitolách s ním. Promiň Jamie :).

Do příběhu jsem se začítala jen velmi pozvolna. Současná doba, kterou příběh začínal, mě totiž moc nezajímala, ale hrozně jsem se těšila, až se vyprávění přenese do minulosti. A v té chvíli, kdy se to stalo, jsem si začala knihu opravdu užívat. 
Důvěru, kterou jsem v paní autorku vložila, jsem dostala splacenu bohatě. Podařilo se jí nepravděpodobné. Udržela totiž námět, který už skvěle zpracoval někdo jiný, svým způsobem odlišný a originální. Pomohlo tomu zasazení na jih Evropy i zvolení zajímavých povolání pro postavy. A hlavně také zajímavého období těsně před morovou epidemií a těsně po ní. Přes to, že je Písařka Cizince podobná, je vlastně jiná. Co však má určitě, je skvěle vyvážená porce všech složek příběhu.

Romantika není přehnaná, je velmi dobře uvěřitelná a je postavená tak, aby odpovídala tehdejším představám o vztazích mezi mužem a ženou a hlavně tehdejším společenským a morálním pravidlům. Možná proto se mi zdála být o něco romantičtější, než by se mohlo zdát a méně sladká, než bych očekávala. Vášeň v ní ale nechybí a mezi hlavním párem to krásně jiskří. 
Erotická scéna je tu také, ale je velmi decentní a pro mě mnohem lépe zpracovaná, než ty v Cizince. 
Napínavost a „detektivní“ zápletka je pro tento typ příběhu zcela dostatečná a dokáže zaujmout. Paní autorka skvěle využila doložených událostí a zapracovala je do příběhu tak, že bych i uvěřila, že se věci, které si přimyslela, staly :). 
Intriky a plány na pomstu, které spřádal hlavní padouch, byly přesvědčivé, i když důvody, které ke svému škodění měl, jsem snad ještě nikde jinde neviděla. To je dobře.

Kniha je opravdu podobná Cizince, se kterou ji srovnávají. Myslím, že se bude čtenářkám Cizinky líbit. Mě na ní zaujaly stejné věci a dokonce se mi i stejné věci nelíbily – například trochu zdlouhavější začátek. Výhodu vidím i v tom, že se jedná (pokud vím) o samostatný román, nikoliv o sérii natahovanou na já nevím kolik dílů. To je mi sympatické.



Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Metafora. Více informací o knize najdete zde.



Anotace:

Beatrice Trovato, mladá doktorka neurochirurgie, sice dobře ví, jak funguje lidský mozek, ale v záležitostech srdce se moc nevyzná. Po nenadálém úmrtí bratra letí jako jeho jediná dědička z New Yorku do toskánské Sieny. Bratr se tam zabýval událostmi z období morové epidemie ve 14. století. V Sieně jí zanechal dům a složku s výsledky výzkumu.
Beatrice se v domě usadí a stále hlouběji se noří do bratrova bádání. Jednoho dne narazí na deník malíře fresek Gabriela Accorsiho, na jehož obrazu šokovaně zahlédne vlastní tvář. Minulost a přítomnost se záhadně prolnou a Beatrice se ocitne v roce 1347 v Sieně, těsně před propuknutím morové rány.
S pomocí Gabriela odhalí spiknutí, jehož důsledky zasahují až do stovky let vzdálené budoucnosti. Stane se ale i něco nečekaného: Beatrice propadne nejen kouzlu Gabriela, ale také středověkého života. V okamžiku, kdy si černá smrt začíná vybírat první oběti, se musí rozhodnout, do které doby skutečně patří.

Písařka ze Sieny je příběhem ženy chycené v romantické a nebezpečné pasti lásky. Čtenářky Cizinky Diany Gabaldon či Dívky s perlou Tracy Chevalier budou uchváceny románem postaveným na časovém prolínání dvou příběhů, jednoho v současnosti a druhého v minulosti.


4 komentáře:

StoryHuntress řekl(a)...

Na knížku jsem hrozně zvědavá, a po tvé recenzi ještě víc :) K čtenářům Cizinky sice nepatřím, ale aspoň ji v příběhu nebudu vidět.

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Ono je někdy lepší, když nesrovnáváš, ale tady nevadilo ani to :) Užij si čtení a děkuji za komentář.

Aires´s world of books řekl(a)...

Moc pěkná recenze :) O knize slyším poprvé, ale hned mě zaujala :) Hlavně ta podobnost s Cizinkou. Cizinku mám ráda, tak by mi mohla sednout i tato kniha :)

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Děkuji za komentář a pochvalu :) určitě ji zkus. Jsem zvědavá, kdo bude pro lidi lepší, jestli Jamie nebo Gabriel :D a samozřejmě taky která kniha se bude líbit víc.