31. 5. 2018

The Crown: Podrobná historie



„Vše, co jsem slíbila, provedu a dodržím. K tomu mi dopomáhej Bůh.“


Autor: Robert Lacey
Překlad: Dagmar Stárková
Nakladatel: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 384



Můj názor:

Přes to, že neznám seriál – nejsem moc seriálový typ – jsem se rozhodla přečíst si knihu The Crown, která má být knižním doplňkem stejnojmenného seriálu. Podle anotace má uvádět věci v něm na pravou míru. Protože zatímco filmaři měli mnohdy trochu bujnější fantasii, pan autor Robert Lacey se drží skutečnosti. Věřit se mu dá zcela určitě, neboť je nejen britským historikem, ale také královským životopiscem.


Já mám britskou královskou rodinu hodně v oblibě a sleduji téměř vše, co se jí týká. O novodobé historii toho vím bohužel dost málo, většinou jen to, co prezentují média. Tedy vlastně věděla jsem, protože díky této knize mám nyní poměrně slušnou představu.

Zdroj

Jako první na knize The Crown mě zaujalo to, že je opravdu krásně zpracovaná. Tištěná na kvalitním křídovém papíru, plná fotek. A taky docela těžká :). Působí opravdu královsky a luxusně. Na obálce dominuje tvář herečky, která je představitelkou Alžběty v seriálu a v pozadí, černobílá, je tvář skutečné královny (na zadní straně desek obráceně). Přebal vypadá jednoduše a stylově. Myslím, že nemohl být vybrán lepší.

Hned na začátku je k nahlédnutí rodokmen dynastie Windsorů a kniha je dále rozdělena na 10 kapitol. Každá kapitola se vztahuje k jednomu dílu seriálu. Tvůrcům knihy se ale povedlo skvěle vyvážit skutečnou historii a informace ze seriálu. Historie však převažuje, což je jedině dobře.

Začínáme v roce 1947, kdy král Jiří VI., trpící rakovinou, vdává svoji dceru. Nedlouho na to umírá. Na trůn má po něm nastoupit jeho dcera Alžběta, po boku s manželem Philipem Mountbattenem, vévodou z Edinburghu, který se ale bude muset značně zapřít. Přichází o svůj titul prince řeckého a dánského a také o své příjmení  a stává se „pouhým“ manželem.  Není to on, kdo je v tomto manželství ten důležitý. Je to ona, budoucí Alžběta II.

Zdroj

V knize jsem se seznámila se skutečnými osobnostmi té doby. Nejen s královským párem, ale i s jejich rodiči, dětmi, dalšími příbuznými a několika členy domácnosti z řad personálu. Poznala jsem i tehdejší významné politické představitele, například Winstona Churchila. Díky bohaté nabídce fotografií jsem mohla těmto osobám pohlédnout i do tváře a více si tak vychutnat tehdejší dobu.
Na několika stranách jsem také nalezla medailonky oněch osobností, které je ještě více přiblížili a ukázali také tvář herce, co je představuje v seriálu. Fotografie ze seriálu pochopitelně také nechybí. Na mě ale více zapůsobily skutečné fotografie z archivu královské rodiny.

O Alžbětě jsem se dozvěděla skutečně velké množství dosud neznámých informací. Zaujalo mě obzvlášť její mládí a to, jakým způsobem byla vzdělávána a připravována na budoucí životní roli. Bylo zajímavé číst o jejím přístupu k životu, odpovědnosti, ale i o zdánlivě banálních věcech, jako je móda. V podání královny ovšem ani délka sukně a barva šatů není všední záležitostí. Osobně mě velmi zaujalo líčení korunovace, následného focení a všech těch věcí okolo. Představili se mi tam fotograf a královnini módní návrháři a to je věc, o které se obvykle moc nedozvídám. Věděli jste například, že na látku pro svatební šaty musela královna ušetřit z přídělových kupónů?

Zdroj

Další zajímavou kapitolou byl také na tehdejší dobu značně skandální vztah královniny sestry s rozvedeným mužem. Vztah nakonec dopadl tak, jak v té době musel a mně bylo princezny líto. Narodit se v současnosti, neměla by nejmenší problém. V kapitole tomu věnované jsem se dočetla, proč to byl takový skandál, jak se k tomu postavila královna a jaké těžkosti to vládnoucí rodině způsobilo.

Kniha se samozřejmě zabývala i vážnějšími tématy – válkou, nedostatkem po jejím skončení a nelehkou úlohou mladé královny v té době. Královna se v těchto kapitolách předvedla jako skutečná osobnost a neobyčejně silná žena. Za války se dokonce připojila k ženskému pomocnému sboru jako řidička a údržbářka nákladních vozů. Dobře se také představí tehdejší politická situace – velmi srozumitelně a přitom dostatečně podrobně, abych si mohla udělat celkový obrázek. Nejedná se o učebnici, takže některé věci jsem musela dohledávat, přes to si myslím, že kniha informuje dostatečně vzhledem ke svému zaměření.

Knihu doporučuji všem zájemcům o současnou a nedávnou historii královské rodiny. Je úplně jedno, pokud vás seriál nezajímá. Kniha je krásná a informačně hodnotná sama o sobě. To, že je provázaná se seriálem je pouze bonus navíc a nijak to neruší při čtení. Možná mě i trochu zlákala ke zhlédnutí seriálu. Pro fanoušky seriálu bude kniha skvělým doplňkem a pro všechny příznivce královské rodiny nádherným a hodnotným dárkem.



Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Omega. Knihu můžete pořídit zde nebo v e-shopu a kamenných prodejnách knihkupectví Dobrovský.



Anotace:

Tato kniha vám nabízí fascinující průřez dětstvím a mládím královny Alžběty II. jako princezny i královny, doplněný rozsáhlým průzkumem, dobovými materiály a krásnými fotografiemi.
Alžbětu Mountbatten zaskočilo, že její otec zemřel tak náhle. V žádném případě neočekávala, že na trůn nastoupí takhle mladá a bude muset vládnout natolik velké a mocné zemi. Korunovace proběhla v jejích pětadvaceti letech. Tou dobou byla již manželkou a dvojnásobnou matkou. Sledujte pouť ženy, která se naučila, jak panovat.
Zatímco se Británie snažila zotavit po válce, nová panovnice čelila svým vlastním problémům. Matka neuznávala její manželství. Strýc v exilu pochyboval o jejích schopnostech. Manžel nelibě nesl, že musel obětovat svou kariéru a příjmení. Mezitím se její vzpurná sestra zamilovala do nesprávného člověka, a tím ohrozila staletí trvající vazby mezi Církví a Korunou. Přečtěte si příběh o tom, jak Alžběta II. vynaložila veškerou svou snahu, aby zajistila, že se Koruna dostane na vrchol.
Původní seriál Netflixu The Crown  zdramatizoval poutavý portrét nejdéle vládnoucí panovnice Británie. Kniha  The Crown: Podrobná historie,  napsaná královniným životopiscem Robertem Laceym, poskytuje odborný a důkladný popis událostí, které jste mohli shlédnout v seriálu. Vyobrazuje intimní portrét života uvnitř Buckinghamského paláce a rezidence v  Downing Street č. 10 . Seznámí nás s Alžbětou II., jak ji neznáme.


28. 5. 2018

Válka starých duší



Autor: Markus Heitz
Série: Exkarnace (1. díl)
Překlad: Svatava Kretková
Nakladatel: Fantom Print
Rok vydání: 2018
Počet stran: 415



Můj názor:

Panu Heitzovi se zřejmě zalíbilo jeho nadpřirozené a duchařsky záhrobní téma nesmrtelnosti, ke kterému si čuchnul už v Oneiros a přišel s tematicky lehce podobnou novinkou Válka starých duší. Jedno mi bylo jasné už od začátku – že si ji musím přečíst a že zhodnocení nebude nic jednoduchého. Napsat článek o této knize a přitom neprozradit nic zásadního, nic nezamlčet a zároveň sdělit, jak byl ten příběh perfektní, bude docela oříšek.


Ne všichni lidé po smrti zmizí. 
Některé duše se dokážou vzepřít řádu věcí a vrátit se zpět na Zemi do vhodného těla. Takovým duším se říká Putující duše. 
Není jich mezi námi tak málo, jak by se mohlo zdát. Ty opravdu staré, které putují už dlouho z těla do těla, jsou velmi mocné. Tyto staré duše si svoje budoucí tělo připravují a pečlivě vybírají, aby pro ně bylo co nejužitečnější – fyzicky kvalitní, bohaté, mladé a ideálně i krásné, se společenským či jiným vlivem. 
Jedno takové tělo se právě chystá uzmout pro sebe velmi mocná a zlá stará duše, jenže plán jí nevyjde. Do těla se totiž dostane úplnou náhodou jiná duše, Claire. Tahle nehoda Claire vtáhne přímo do dlouhotrvající války mezi starými dušemi. Její nový život tak bude všechno jen ne pohodlný a klidný…

Hned ze začátku jsem se musela ptát: „Co se to, hergot, děje?“ Pan autor mě dokázal (jako vždy) upoutat už v úvodu, když se děj teprve otvíral. Představil poměrně velké množství postav, které se nacházely různě po světě a zdánlivě spolu neměly vůbec nic společného.

Byla jsem spolu s Artjomem  a jeho týmem v sanitce v Lipsku a čekala na to, až se cosi stane. Zároveň jsem byla i s Claire v její kavárně v Halle a vyhlížela manžela, který se měl vrátit z práce. Vyhlížela jsem, než se cosi stalo. Také jsem byla s Fabianem poblíž oné záhadné sanitky a číhala jsem, na to, co se mělo stát, aby se pak stalo něco úplně jiného a nečekaného. A také jsem byla v Monaku, kde jsem spolu s dalším hrdinou Erikem balila krásnou, bohatou a roztouženou ženskou, než se cosi stalo. 
Na těchto pár lidí, kolem kterých se semlely počáteční události, se během několika dalších stran a kapitol  nabalily další postavy. A jejich osudy se velice rychle prolnuly.

Ve všech třech liniích došlo k zásadním událostem ihned a bez otálení. Pan autor měl připravený zajímavý a propletený příběh a tak nezaváhal a začal svižně a bez zbytečných řečiček okolo. Konec konců je to zkušený autor, tak lze něco takového očekávat. Válka starých duší je už mojí několikátou knihou od pana Heitze a košatým dějem a na první pohled nepochopitelnou zápletkou se vyznačují dost často. Ovšem pouze na první pohled. Pan autor mě nenechal dlouho tápat a do děje jsem zapadla hladce a všechno pochopila rychle a plynule tehdy, když přišel čas onu informaci odhalit. Tyhle momenty prozření mám ráda a obzvlášť u pana Heitze vždycky tak pěkně zapadnou do sebe. Prostě takové to: „Ahá, no jasně!“ Dokáže na mě krásně přenést svůj způsob uvažování a mám vždy takový příjemný pocit propojení a splynutí s příběhem.

Zápletka, která se zprvu zdála prostě divná, byla nakonec úplně perfektní. Moc se mi líbí způsob, jakým pan Heitz dokáže své příběhy ukotvit v realitě a propojit ho s ní. Nejen, že uvěříte, že to něco může být klidně pravda, dokonce by vás ani nepřekvapilo, kdyby se události děly v sousedním bytě nebo přímo vám.  V průběhu čtení jsem si říkala, že je to vlastně všechno úplně logické a tak jak pan autor záležitosti s inkarnací duší popsal, tak to prostě funguje. Vsadím se, že jeho vysvětlení bude stejně snadné přijmout pro každého čtenáře, jako to bylo pro mě. 
Příjemným přídavkem byly také citáty o duších a nesmrtelnosti, které byly v úvodu každé kapitoly. Občas jsem díky tomu lépe prohlédla záměry pana autora.

Postavy byly neméně precizně zpracované, jako zápletka. Líbilo se mi, že nebyly jednoduché a černobílé. Naopak. Každá měla svoje vlastní motivace a důvody k fungování ve světě, který si pan autor stvořil. Docela často mě dokázaly překvapit tím, jak se postavily k událostem, které se kolem nich mlely. 
Pan autor si připravil dva skrz na skrz prohnilé záporňáky, ale ti, co stáli proti nim, měli také v lecčems máslo na hlavě. To vyhovuje mojí představě o nesmrtelných duších. A koneckonců i o těch smrtelných. Nedokážu uvěřit hrdinům, kteří konají jen z dobroty srdce a bez vlastních sobeckých důvodů. 
Ze začátku mě trochu zaskočila přítomnost postav jako jsou upíři a vlkodlaci, ale nakonec se vše vysvětlilo přijatelným způsobem. I když bych se bez nich asi dokázala obejít :) staré duše a démoni by mě uspokojili dostatečně.

Intriky a plány postav bylo zajímavé sledovat. Rozplétat, oč vlastně komu jde, kdo koho využívá a kdo koho nakonec podrazí. Putující duše už se znají velmi dlouho a mají společnou minulost, jejíž záblesky pronikaly i do současného dění a ovlivňovali ho. Někdy jsem si musela chvilku počkat, než se karty odkryly a záměry byly pochopeny. Pomsta, láska, nenávist a moc, to je to, co hýbá jejich světem. A pak také samozřejmě přežití. Za každou cenu!

Na konci mi pan autor připravil trochu nepříjemný šok v podobě jisté nehody, která potkala moji oblíbenou postavu a zároveň tím zápletku natolik zkomplikoval, že si další díl nenechám ujít ani za nic!

Pokud vás téma láká, myslím, že není potřeba knihu více doporučovat. Jméno autora je pro čtenáře fantastiky zárukou samo o sobě. Komu krom čtenářů pana Heitze knihu doporučit? Všem, kteří si chtějí přečíst fantasku, co nabízí až mrazivé propojení s reálným světem a zajímavý pohled na nesmrtelnost lidské duše.



Za poskytnutí recenzní e-knihy moc děkuji Palmknihám. Pokud vás kniha láká, najdete ji i s ukázkou zde.



Anotace:

Jmenovala se Claire… tedy až do chvíle, kdy zemřela.
To auto se vynořilo odnikud a srazilo Claire ve chvíli, kdy sledovala, jak neznámý útočník vraždí jejího manžela. Claire zemřela na místě, jenže její duše odmítla opustit svět, dokud nepomůže milovanému muži – nebo ho alespoň nepomstí. A tak se Claire místo smrti probouzí v těle Lene von Bechsteinové, bohaté podnikatelky a čerstvé sebevražednice.
Jenže Lenino tělo bylo posledním krůčkem v pečlivě připravovaném plánu mocné staré duše, která si chtěla život Lene ukrást pro sebe. Plánu, který Claire nechtěně překazila. Plánu, který ji zatáhne přímo doprostřed války mezi putujícími dušemi, jejichž pozornost znamená smrt, před jakou nelze utéct ani se schopností stěhovat se z těla do těla. Claire bude muset našlapovat opatrně, pokud se chce vyhnout starým duším, fanatikům a intrikám svého nového života a hlavně splnit úkol, který si předsevzala: ochránit svou rodinu.


26. 5. 2018

Černá díra


Tajemná hrozba z minulosti se naplňuje...

Autor: Yrsa Sigurdardóttir
Série: Freyja & Huldar (2. díl)
Překlad: Ondřej Duha
Nakladatel: Metafora
Rok vydání: 2018
Počet stran: 352



Můj názor:

Knihou Černá díra pokračuje série Freyja & Huldar známé autorky Yrsy Sigurdardóttir. 
Vzhledem k tomu, že první díl, DNA, mě nadchnul (článek zde), asi nikoho nepřekvapí, že ten druhý jsem si nenechala ujít. A zdál se mi dokonce lepší, než ten první.

Znovu jsem se zde setkala s psycholožkou Freyjou a policejním detektivem Huldarem. Jejich aktuální situace není ale moc růžová. Předchozí případ, na kterém ti dva spolupracovali, se trochu pokazil a tak byli oba kariérně potrestáni. Z Freyji je řadová psycholožka a její místo ředitelky Dětského domu převzala jiná. Huldar přišel o svoje místo vedoucího oddělení vyšetřování a teď dostává jen úkoly, o které nikdo nestojí a kolegové se mu vyhýbají, jak jen můžou.

Příběh začíná zajímavým školním projektem. V jedné islandské základní škole byla před deseti lety uložena časová kapsle s texty tehdejších deváťáků. Děti psaly, jak si představují rok 2016, co se podle nich stane, jak budou žít lidé. Jeden vzkaz je ale hodně zvláštní, až skoro děsivý:

„V roce 2016 umřou tihle lidi: K, S, BT, JJ, SV a I. Nikomu nebudou chybět a mně už vůbec ne. Nemůžu se dočkat.“

Myslel to ten chlapec vážně? 
Ředitel školy si vzpomíná, že to byl velmi problémový žák ze sociálně slabé a problémové rodiny a tak kontaktuje policii, aby vše raději prověřila. Případ dostane na starosti Huldar, který je tak trochu v nemilosti po ne úplně vydařeném zakončení minulého případu. Hodí mu proto na krk právě prověření onoho dětského vzkazu. Jednak to považují za planou hrozbu - pouhý dětský žert a taky mají závažnější problémy. Celé oddělení pátrá po člověku, kterému patřily uťaté ruce, co se nedávno nalezly plovoucí ve vířivce. 
A že ruce nebudou jediné nalezené kousky, na to si můžete už dopředu vsadit…

Yrsa je skutečně skvělou vypravěčkou a mistrnou tvůrkyní té pravé thrillerové atmosféry. Dokáže vykouzlit napětí, zvědavost, znechucení, zděšení a zároveň věrohodné mezilidské vztahy, které se potýkají s reálnými problémy. Její postavy i zápletky jsou uvěřitelné, i když motiv a z něj vyplývající jednání pachatelů zločinů se může zdát duševně zdravému jedinci zrůdné. Ono je zrůdné! Nemůžu se zbavit dojmu, že všechny postavy jsou tak trochu nenormální :) počínaje těmi lehce praštěnými až k psychopatům a těžce úchylným jedincům.

To, co odstartovalo všechny další události v knize, byla opravdu noční můra. Zdálo se mi to daleko horší než předchozí díl už proto, jakým hrozným způsobem bylo ublíženo oběti - malé holčičce. 
Když postupně začaly vyplouvat na povrch souvislosti, ukázalo se, že celá věc je mnohem horší. Pokud se opravdu vcítíte do děje, což pro mě nebyl díky precizní práci paní autorky nejmenší problém, uvědomíte si, že tyhle věci se dějí…

Zápletka byla výborně postavená. 
Na začátku se zdálo, že věci vůbec nedávají smysl, že oba případy spolu vůbec nesouvisí a paní autorka příběh nepochopitelně tříští, ale postupně se vše spojuje dohromady a prolíná. Yrsu se tedy nevyplácí podceňovat :). 
Do středu celého příběhu umístila sociálně slabou rodinu, jejíž potomek byl tím prorokem, co napsal vzkaz do časové kapsle. Kolem nich se všechno točí, kostlivci vypadávají z kdejaké skříně a smyčka se stahuje čím dál víc. Paní autorka ale dokáže překvapit a svést čtenáře ze stopy. Mně osobně dokázala obalamutit, i když jsem na malou chvíli podezřívala tu správnou osobu, nakonec jsem se nechala zmást.

Paní autorka se opět nevěnuje drastickým popisům vražd, ale její náznaky přiměly mou představivost pracovat na plné pecky a obzvlášť jedna vražda byla… Ne, už si to znova představovat nechci :). Moc se mi líbí její způsob přilévání kapek hrůzy do nádoby zločinu, až přeteče a dojde ke všem událostem, kterými se současnost v knize zabývá. Na konci jsem byla hodně překvapená, jak se vše propojilo a jaké příčiny paní autorka přiřadila ke známým důsledkům.

Na odlehčení atmosféry přidala paní autorka něco romantických záležitostí. Vztah mezi Freyjou a Huldarem, který se už od prvního dílu nevyvíjí zrovna nejlíp, ustrnul zcela na mrtvém bodě. Huldar se snaží, seč může, aby s ní zůstal v kontaktu, ale Freyja má zájem spíš o to, aby jí dal pokoj. Jeho snahám ovšem nahrává to, že případ se týká dětí a tak si může vyžádat Freyjin poradní hlas, jakožto dětské psycholožky. Ke všemu by si ho ráda uchvátila pro sebe jeho nadřízená Erla. Paní autorka naštěstí nesklouzne k nějakým povrchním představám a laciným klišé. Ačkoliv je Huldar nejspíš docela dobrý policajt, ve vztazích je prostě břídil :).

Knihu doporučuji všem milovníkům krimi a thrillerů. 
Vůbec se vám nemusí líbit severská literatura, já jí také neholduji a přes to jsem si Yrsu oblíbila. Černou díru můžete číst i bez přečtení předchozího dílu, protože paní autorka na začátku vše, co se tam událo, zlehka shrne. Myslím ale, že by bylo první díl škoda vynechat.


Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Metafora. Knihu si můžete prohlédnout zde.



Anotace:

Na školním hřišti je po deseti letech vyzvednuta časová kapsle s představami tehdejších školáků o budoucnosti. Jedna ze zpráv však nese nenávistnou předpověď smrti několika lidí. Uvádí ale jen jejich iniciály. Je opravdu třeba brát vážně vzkaz třináctiletého teenagera?
Detektiv Huldar tuší, že vyšetřování banálního případu ze školy dostal na starost jen proto, aby ho drželo stranou od skutečné policejní práce. Jeho poslední případ ho připravil o profesionální kredit i post šéfa oddělení. Přesto bere nový úkol vážně a obrací se na dětskou psycholožku Freyju, aby prozkoumala, co za dítě mohlo tak výhružný dopis napsat. Navíc by se s Freyjou rád usmířil a sblížil. Na to ale pořád není vhodný čas, zvlášť když se oba znenadání ocitají uprostřed dalšího složitého případu.

Vynořuje se totiž souvislost mezi dopisem a řadou událostí z poslední doby: ve vířivce na zahradě rodinného domku jsou nalezeny uříznuté ruce a jeho majitel je krátce nato brutálním způsobem zavražděn. Iniciály jeho jména jsou na seznamu dopisu z minulosti. Je to jen náhoda?
Když je objevena jiná mrtvola a další odříznuté části těla, Huldar s Freyjou se pouštějí do zběsilého závodu s časem, aby včas odhalili pisatele, oběti i vraha před tím, než dojde k dalším vraždám. Zdá se, že čas zúčtování zřejmě nadešel…


17. 5. 2018

Deník mého stínu


Víte, kde končí láska a začíná nebezpečná posedlost?


Autor: Claire Kendalová
Překlad: Eliška Adlerová
Nakladatel: Ikar
Rok vydání: 2015
Počet stran: 344



Můj názor:

Knihu jsem si pořídila v záchvatu zvědavosti, která mě pohltila po přečtení anotace. Stalker - to vypadalo zajímavě a pro mě dostatečně děsivě na pořádný psychothriller.

...

Hlavní postavou - pronásledovanou - je v příběhu Clarissa. Pracuje na universitě a je velmi milá, i když já jsem ji poznala už spíše jako vyděšený uzlík nervů. Žije v menším městě v domku společně se svojí domácí, která obývá přízemí. V poslední době začala dělat i porotce u soudu. Je to totiž snad jediné místo, kde ji On nenajde (jak doufá), kam za ní nemůže.
Její stalker a zároveň kolega v práci ji pronásleduje už nějakou dobu. Začalo to po jednom večírku a od té doby se ho nemůže zbavit. Pořád se za ní táhne. Ve skrytu ji pozoruje, posílá dárky, dopisy, otravuje její známé. A přes to, že je mu důrazně sděleno, že obtěžuje, nedokáže si to ve své pomýlené hlavě srovnat a nedá pokoj. Pronásledování se stupňuje a stalker si troufá pořád víc a víc...

Clarissa byla od začátku velmi odhodlaná nasbírat dost důkazů, aby zakročila policie. Samozřejmě byla vyděšená, zoufalá, bezmocná, když se on objevoval znovu a znovu.

Zdroj

Paní autorce se, dle mého názoru, podařilo dobře zachytit tu atmosféru strachu, odhodlání s tím něco dělat i naprosté bezmoci, když hlavní hrdinka musela všechno trpět, aby obstarala dostatek důkazů. Znělo to tak reálně, až to bylo odporné. Pocity hlavní postavy jsem si dokázala velmi živě představit. Napomáhalo tomu i to, že je příběh psán pohledem hlavní hrdinky. Její pocity a myšlenky jsem tak měla z první ruky. Zařazeno bylo i několik „okének“ do minulosti, kde jsem se dozvěděla, jak to všechno začalo. Možná bych si přála více vidět do hlavy Jemu. Kapitol z pohledu stalkera jsem se ale nedočkala - škoda, myslím, že pak by se mi husí kůže objevovala při čtení ještě častěji.
Osobnost stalkera byla stvořena tak, že její slizkost přímo odkapávala ze stránek. Bylo mi z něj zle po většinu čtení a to i když se choval „normálně“  nebo alespoň přiměřeně. Tato postava nevzbuzovala naprosto žádné sympatie, pochopení nebo lítost. Jen odpor. A možná jistý úžas nad tím, jak hodně se mu podařilo proniknout do života své oběti. Kam na ty informace chodil? 

Kniha není nijak obsáhlá, pouhých 344 stran. Paní autorce se do ní ale podařilo vměstnat naprosto všechno, co by stačilo běžné ženě na pořádnou noční můru. Píše čtivě a svižně. Nakonec i samotné téma mě nenechalo knihu odložit. Prostě jsem musela vědět, co bude dál a jak to celé dopadne. Kapitoly nejsou nijak dlouhé, ale při čtení bych je stejně moc nevnímala, i kdyby byly. Někdy jsem měla doslova pocit "očí v zátylku" to když hlavní hrdinka tušila, že je nejspíš sledována, ačkoliv šmírák nebyl nikde vidět. Celou dobu jsem očekávala ten závěr, ke kterému muselo zákonitě dojít, ale paní autorka mě i tak dokázala překvapit něčím, co jsem nečekala.


Upřímně si nedokážu představit, že bych knihu ještě někdy četla znova. Na to byla až moc reálná a vyvolávala ve mě spíš nepříjemné pocity. Přes to ji mohu doporučit, jako dobře sepsaný psychologický román.


Anotace:

„Jsi to ty. Samozřejmě že jsi to ty. Někdo mě dohání, a když se otočím, vidím tebe. Věděla jsem, že to budeš ty…“ 
Ten muž se objeví všude, kam se jen Clarissa pohne. Čeká na ni v parku, na železniční zastávce, před jejím bytem. Bombarduje ji telefonáty a esemeskami. Posílá jí dárky. A zatímco jeho posedlost mladou ženou každým dnem narůstá, Clarissa má čím dál tím větší strach, protože pomoci policie se dovolává marně. Zbývá jí jediné – trpělivě sbírat důkazy a doufat, že se jí podaří muže usvědčit dřív, než se stane něco hrozného… 


11. 5. 2018

Černá ruka



Tohle není román. Tohle byla skutečnost! 
Děsivá každodenní všednost obyvatel Manhattanu na přelomu 19. a 20. století...

Autor: Stephan Talty
Překlad: Blanka Chocová
Nakladatel: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 303



Můj názor:

V Americe v roce 1903 kdy začíná příběh, vyprávěný v knize Černá ruka, neměli italští přistěhovalci na růžích ustláno. Domorodí Američané nebyli příliš nadšení ze záplavy nových obyvatel, jimž nerozuměli, nechápali jejich mentalitu ani způsob života. Každý nově přibyvší Ital se tedy začleňoval do americké společnosti jen velmi těžko. Vykonávali podřadnější práce a každý se na ně koukal skrz prsty.

Situace se začínala vyhrocovat v době, kdy začala působit organizace, která si dala jméno Černá ruka. Nejdříve nebyli nijak sjednocení, jednalo se spíš o menší skupinky, které se zabývali únosy dětí za výkupné a vybíráním výpalného. Postupně ale jejich chuť vydělávat dolary nepoctivým způsobem vzrůstala. Únosy, výhrůžky zabitím, vraždy a bombové útoky byly skoro na denním pořádku.

Proti tomu se odhodlal postavit Joseph Petrosino. Sám přistěhovalec, který náhodou a také vlastní pílí a odhodláním něčeho dosáhnout, získal místo u policie. U policejního sboru byl „ten Taloš“, ale odhalování zločinců z Černé ruky se mu dařilo lépe, než jiným. Ve chvíli, kdy se mu podařilo prosadit založení italského policejního sboru a dostal k ruce svých prvních pět mužů, mohla válka proti mafii začít na plno.

Především je nutno zdůraznit, že se nejedná o klasický román. Pokud tedy očekáváte románové zpracování, nedočkáte se. Tahle kniha, to byla skutečnost, část americké historie a děsivá každodenní všednost obyvatel Manhattanu, New Yorku a Chicaga na přelomu 19. a 20. století.

Nejdříve jsem byla trochu překvapená – čekala jsem knihu podle skutečných událostí – tedy především knihu faktů, ale ne tak čtivě zpracovanou. Překvapilo mě to i přes to, že pan autor není žádným nováčkem v oboru literatury faktu a i kriminálních románů.
Kniha je totiž dokonalým příkladem toho, jak lze poměrně akční téma zpracovat bez zbytečných senzací a bulvárních výkřiků a přitom dostatečně zajímavě na to, aby se nezvrhla v lacinou gangsterku. Poklidný ráz knihy udávají hlavně velmi časté citace z novin a podobných pramenů, které pan autor získal z rodinných archivů potomků Josepha Petrosina – tedy hlavní postavy, vyšetřovatele, hrdého a neúnavného muže a bojovníka s mafií. Na konci knihy je k nahlédnutí několikastránkový seznam těchto zdrojů.
Kniha se drží faktů velmi striktně a připomíná tím tak trochu učebnici historie. Je ale napsaná živě a to napětí a strach, který zažívali italští přistěhovalci, sužovaní řáděním Černé ruky, je takřka hmatatelné. Cítila jsem ho z každé stránky stejně, jako Petrosinovu vůli bojovat s tím.
 
Joseph Petrosino. Zdroj

Dozvěděla jsem se opravdu všechno. 
Pan autor začíná své vyprávění od prvních chvil, kdy malé skupinky lumpů začali pod jménem Černé ruky praktikovat své nekalé aktivity. Začalo to únosy dětí, pokračovalo vybíráním výpalného, vyhrožováním, vraždami, bombovými útoky. Vším, co si jen dokážu pod pojmem mafie představit. Seznámila jsem se s množstvím jednotlivých případů i s řáděním mafie, jako celku. 
Pan autor se zaobírá i takovými věcmi, jako jsou důvody, proč se situace tak zvrtla. Seznámil mě s mentalitou Italských přistěhovalců. S jejich počátečním nadšením pro novou vlast a se zklamáním, když se vytoužený americký sen nenaplnil. Italští přistěhovalci patřili ke spodině společnosti. Jejich oblíbenosti nepřispělo ani to, že s vlnou poctivých lidí přicházeli do Ameriky také ti horší, s kriminální minulostí na Sicílii, na niž okamžitě navázali v nové zemi.

Vše také komplikoval fakt, že policii bylo všechno jedno. Černá ruka se nejdříve zaměřovala jen na své krajany, takže úřední moc odmítala hnout prstem, FBI ještě v té době ani neexistovala, tak stejně vlastně nebyl nikdo, kdo by se mohl Černé ruce účinně postavit. Proti celé organizaci stál jediný muž – Petrosino. Později dostal k ruce i několik dalších mužů. Jenže v té době už byla organizace, proti které bojoval příliš silná a prorostlá moc vysoko. Přeživší oběti a vydíraní se navíc báli svědčit, takže odsoudit některého z mafiánů nebylo nic snadného.

Nikdy by mě nenapadlo, že právě v Americe by mohly věci zajít takto daleko. Kniha ale ukazuje, že když ke všemu odhodlaní lidé pomalu a nenápadně zvyšují teror a slušní lidé mlčí nebo se dívají jinam, grázlové vyhrají.  
V příběhu je také velmi patrné téma rasismu a nenávisti vůči přistěhovalcům, která nesla také svůj díl viny na tom, že se spousta mladých Italů dala na dráhu zločinu. Řešení bylo. Vždy a od začátku se dala situace řešit. Bohužel nevšímavost a lhostejnost vůči okolnímu dění a heslo „nás se to netýká“, způsobilo katastrofu obrovských rozměrů.
Pan autor ale s žádným mentorováním nepřichází. Jen popisuje události a nechává na čtenáři, aby si udělal názor na základě faktů.
Kniha je nejen podrobnou kronikou, která mapuje počátky mafie, ale mnohem více. Dala by se také považovat za životopis Josepha Petrosina, jehož život byl s mafií a bojem proti ní tak úzce spjat.

Práce pana autora byla opravdu velmi zevrubná a o počátcích americké mafie jsem se dozvěděla snad vše možné. Chyběla mi jen obrazová příloha. Při čtení bych se byla ráda podívala do tváře detektiva Petrosina, který i přes své některé horší vlastnosti byl příkladem pro tehdejší policisty a italské přistěhovalce. Samozřejmě, že jsem si ho dohledala na internetu a do nenápadného pána, který na mě z fotek hleděl, bych nikdy neřekla, že bude schopen takové zarputilosti a odvahy tváří v tvář přesile zločinců.

Knihu ráda doporučím všem zájemcům o dané téma. Dozvíte se opravdu hodně informací a budou vám předloženy (na poměry naučné literatury) čtivým způsobem. Když jsem si při čtení uvědomila, že řádky v knize jsou stoprocentně pravdivé, nešlo si nepovšimnout, že z nich místy doslova běhá mráz po zádech. Tohle období amerických dějin je zajímavější, než se může zdát.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Omega. Knihu si můžete pořídit v síti knihkupectví Dobrovský nebo přímo u nakladatele. Tam naleznete také ukázku z knihy.




Anotace:

V roce 1903 zaplavil město New York a později celé Spojené státy strach. Zemí se valila vlna zločinu.
Děti italských přistěhovalců byly unášeny, příslušníkům vyšší třídy bylo vyhrožováno smrtí, nevinní lidé byli na ulicích střÍleni, bomby trhaly budovy na kusy. Pachatelé se zdáli být všudypřítomní a zároveň neviditelní. Jejich jediné spojení s veřejností byly dopisy s kresbou černé ruky.
Mezi americkou veřejností a bezprávím působeným Černou rukou stál houževnatý muž, geniální detektiv Joseph Petrosino. Přezdívalo se mu „italský Sherlock Holmes“ a mezi lidmi byl znám jako mistr převleků. Petrosinovi se podařilo shromáždit policejní oddíl, který byl zločincům neustále na stopě.
Ač se mu podařilo vykořenit Černou ruku z americké společnosti, nebylo to zadarmo…
Černá ruka? Mluvilo se o mrtvolách bez hlav,
zavražděných dětech, jejichž těla byla nacpána do komínů,
kde bez povšimnutí tlela. Ale co nebo kdo byla Černá ruka?
Odkud přišla? Jak fungovala? A byla vůbec skutečná?
Příběh s bohatou rezonancí v současnosti.
Připravuje se stejnojmenný film s Leonardem DiCapriem v hlavní roli.


6. 5. 2018

Stříbrná labuť



...Madison si nejspíš ráda hraje s ohněm....


Autor: Amo Jones
Série: Elitní klub králů (1. díl)
Překlad: Renata Heitelová
Nakladatel: Baronet
Rok vydání: 2018
Počet stran: 288



Můj názor:

Vítejte u zatím nejzmatenějšího článku, jaký na bloGu najdete :).

Je to proto, že do teď nedokážu pořádně pobrat, co jsem si to vlastně přečetla. Nechápu, co se mi na Stříbrné labuti líbilo. Vím jen, že jsem knihu přečetla tahem a výsledný dojem se dá popsat snad jen jako naprosté ohromení. Nic podobného jsem totiž zatím v rukou neměla.

Madison Montgomeryová se ne úplně dobrovolně ocitá mezi zlatou mládeží výběrové střední školy pro pracháče Akademii Riverside. Ocitla se tam s vírou, že uteče minulosti, její matka totiž spáchala sebevraždu. To je dost velké stigma samo o sobě, jenže ona k tomu přidala ještě odprásknutou milenku svého muže a půjčila si na to Madisoninu vlastní brokovnici. Bum! Skandál jako hrom. Madison doufá, že na nové škole začne s čistým štítem, ale drby jsou drby a mají nejspíš křídla. Na nové škole už všechno vědí. Už v prvních dnech ale všechny zaujme mnohem zajímavější událost. Madison upoutá pozornost kluků z Elitního klubu králů. A ti jsou zatraceně sexy, zatraceně bohatí a nejzatraceněji nebezpeční…

A Madison si nejspíš ráda hraje s ohněm.

No tak to teda bylo něco! 
Na přečtení knihy potřebujete přesně 5 hodin, protože něco takového, jako odložit ji vás ani nenapadne. Ne, že by to bylo něco… co? Vlastně nevím. 
Kniha nebyla špatná, nebyla výborná, ale byla neodolatelná. Vzbudila absolutní zájem a chuť vědět hned, co bude na další stránce. Paní autorka si nepotrpí na vzletné řečičky, jde přímo k věci a umí vyprávět takovým stylem, že i věci, které normálně v knize moc nemusím (např. erotické scény) mě bavily a neumím si příběh představit bez nich. 
Způsob vyprávění je vlastně asi nejsilnější stránkou příběhu. Takto zpětně mu nevyčtu nic, i když k postavám bych pár výhrad přeci jen měla.

Jednání hlavní hrdinky pro mě bylo celkem záhadou. Sympatická mi rozhodně nebyla, většinou se chovala spíš jako prostitutka, ale počítám, že se to v dalších dílech nějak zdůvodní. Jenže na druhou stranu, kdyby byla jiná, nevěřila bych jí to. Křehká a něžná bytost by se do tohoto příběhu nehodila. Takže ano, Madison si uměla užít, co jí vlastní tělo nabízí a netrpěla kvůli tomu nějakými pokryteckými výčitkami. To se mi na ní zase líbilo. Když už, tak už :).

Kluci byli více méně všichni stejní. Co se dá o nich říct? 
Sexy, bohatí, holkaři, bezohlední, tajemní. Ačkoliv se paní autorka snažila je trochu odlišit, vyčnívali jen dva: Bishop a Nate. Ostatní byli jen dav. Zvláštní bylo, že mužské postavy, krom špatných vlastností a sexuálních pudů, postrádaly nějakou hlubší osobnost. A hlavně, že mi to nevadilo. Tento typ knih se zřejmě pro hloubku nečte a nezáleží na tom, jaké postavy jsou. 
Z předloženého výběru sexy drsňáků jsem si za favorita nedokázala vybrat ani jednoho. Byla to taková banda zmetků, že jsem nechápala, co na nich ženské hrdinky vidí. Jejich drsňáctví mě nebavilo a zdálo se mi až přehnané i vzhledem k okolnostem. 
A vlastně i u dívek mi to přišlo celkem nadnesené. Asi si neumím představit, že by se holky v některých situacích dokázaly zachovat takto. 
Chování postav mě tedy místy rozčilovalo, ale přiznávám, že i díky tomu byla Stříbrná labuť tak úžasně čtivá a jiná než ostatní knihy. Tady si totiž na drsňáka nikdo jen nehrál. Oni takoví byli.

Co mě každopádně bavilo a to velmi, byla záhada kolem elitního klubu namyšlených, prachatých frajírků v drahých kárách. Ukázalo se, že tohle klišé v podobě záhadných partiček na mě funguje. Jejich podivné uskupení připomínalo, víc než cokoliv jiného, jakousi podivnou sektu. Což se od začátku knihy potvrzovalo v každém náznaku, který postavy utrousily. 
Paní autorka ale nerada prozrazuje tajemství, takže si jich většinu nechala do dalších dílů. Jsem zvědavá, o co přesně půjde. Zatím mám spíš mlhavé tušení, ale kniha končí tak, že stát se může cokoliv.

Stříbrnou labuť považuji za velmi netypickou YA v jedné věci. Chyběla tam taková tak klasická zázračná láska. Ne že by žádná nebyla. Nějaký náznak citů se přeci jen našel. Převažoval ale celkem bezohledný sex, vášeň a nepotlačovaná touha a jakýsi podvědomý pocit, že jde o krk. Tyhle věci byly vlastně středem všech „vztahů“ v knize. Pokud si tedy potrpíte na něžnou romantiku, nehledejte ji tady. Hledali byste marně. Erotických scén bylo požehnaně, ale kupodivu mi nevadily. Paní autorka mě v nich dokázala přesvědčit o tom, že její postavy jsou takové, jaké je chce mít – bezohledné, sobecké a bez nějakých morálních zábran. 
Připravte se na potoky alkoholu, vůni trávy (ne té na louce), večírky a moře sexu – tohle všechno si budou postavy užívat naprosto bez zábran. A taky peníze. Užívali si luxusu, ale nebyl to středobod dění. Jejich pracháčství bylo spíš takovým doplňkem k tomu, aby si bez problémů mohly dovolit, co chtěly. Hlavně teda ty super auťáky :)

Upřímně musím říct, že se mi to líbilo, ale nedokážu si nijak vysvětlit proč. 
Četlo se to fantasticky. I když děj mohl místy působit trochu zmateně - pánové byli mistři mlžení, tajemství a záhadných odpovědí-neodpovědí.  Nejspíš se mi líbila ta naprostá bezohlednost, která v knize byla. Paní autorka se nesnažila dělat z grázlíků nepochopené a skryté prince a z dívek Popelky. Čas od času zřejmě chci číst i něco takového :). Pokud udrží notu a nesklouzne ke klišé, bude to zajímavá série.

Ještě nevím, jestli mě zláká další díl, ale pravděpodobně ano. Těch záhad a tajemství je prostě trochu moc a já jsem zvědavý čtenář.

Bohužel vůbec netuším, komu by se kniha mohla líbit. Počítám, že to bude buď a nebo – bude vás fascinovat nebo ji odhodíte, jako zvrácený nesmysl. Těžko říct, do které kategorie budete patřit, ale řekla bych, že za zjištění to stojí. Mě ke čtení dohnala zvědavost, jestli je to vážně takový mazec, jak se povídá. Počítám, že u vás to bude stejné :).


Za poskytnutí recenzní e-knihy moc děkuji Palmknihám. Čtení stříbrné labutě byl opravdu nevšední zážitek. Knihu si můžete pořídit zde a najdete tu i ukázku na prozkoumání.




Anotace:

Madison Montgomeryová pochází z bohaté a vlivné rodiny, když ale její matka spáchá ten nejhorší zločin, Madison musí žít po zbytek svých dní s pošpiněným jménem. Doufá, že na soukromé Akademii Riverside v Hamptons začne s čistým štítem. Jenže nepočítala s desítkou drsných hochů, kteří škole vládnou. Když Madison upoutá pozornost jejich vůdce Bishopa Hayese, odkryje se jí zcela nový svět, o němž neměla sebemenší tušení. Svět, který začíná a končí u Elitního klubu králů, jí převrátí život naruby. Zaplavují ji tajemství a odhalují se rodinné lži. Ani sama Madison neví, co je vlastně zač a proč se ocitla v nebezpečí.


2. 5. 2018

Písařka ze Sieny



Autor: Melodie Rose Winawerová
Překlad: Ondřej Frühbauer
Nakladatel: Metafora
Rok vydání: 2018
Počet stran: 452



Můj názor:

Na knize mě tentokrát zaujal hlavně námět. Cestování v čase, to je moje :). A také mě nalákalo srovnání s Cizinkou. Nejdřív jsem si myslela, že právě tohle srovnávání bude jen marketingovým tahem, ale na konci jsem byla překvapená a to velmi příjemně. 
Dovolím si tedy srovnávat i já v následujícím článku.

Hlavní hrdinkou knihy je americká neurochirurgyně Beatrice Trovato.  Je vynikající lékařkou nejen díky svým šikovným rukám, ale také díky až nadprůměrné empatii. Dokáže se vcítit do pacientů tak, že má skoro pocit, jako by se navlékla do jejich kůže. A tuto zvláštní schopnost má i vůči jiným lidem. 
Její bratr a zároveň jediný žijící příbuzný pracuje toho času v italské Sieně. Je historik a momentálně plane zaujetím pro období morové epidemie v roce 1347. S Beatricí se už velmi dlouho neviděli. Když se však ona konečně rozhodne, že stráví u bratra v Itálii dovolenou, dorazí zpráva, že její bratr náhle zemřel. 
Nešťastná Beatrice odjíždí přesto do Itálie vypořádat bratrovu pozůstalost a zjistí, že při svém bádání přišel na objev, který by si moc rádo přivlastnilo několik dalších historiků. Problém je ten, že Beatrice neví přesně, o co šlo a tak se rozhodne dokončit bratrovu práci sama.

A teď už přichází čas na skok do minulosti. Beatrici vtáhne středověká Siena a i když zjišťuje, že se jí tam vlastně líbí, ví, že musí domů. Morová epidemie má totiž vypuknout už za několik měsíců…

No a já se pomalu dostávám k tomu srovnávání :). Téma je opravdu velmi podobné Cizince, takže inspirace paní autorky je zřejmě jasná. Zpracování je ale v lecčems jiné a našlo se hodně věcí, které se mi líbily více.

Skok časem paní autorka zvládla vysvětlit a obhájit neméně dobře a zatímco po přečtení Cizinky jsem měla chuť objímat kameny v záhadných kruzích, byl by pro mě způsob z Písařky pravděpodobně dostupnější metodou. Svým způsobem mi připadala i logičtější. Za tohle tedy plný počet bodů.

Dál se mi líbilo, že přes to, že je hlavní hrdinka lékařkou, není to léčitelství, kterým se minulosti bude zabývat. Stane se písařkou a dokonale se v tom najde. Co se mě, jako čtenáře týká, připadalo mi to skvělé a paní autorce to krásně zapadlo do jejích dějových plánů. I v minulosti tak zůstala Beatrice více méně nezávislou a soběstačnou osobou – v rámci tehdejších možností a pohledu na ženy.

Jako velké plus také hodnotím styl psaní, který byl velmi poetický a dobově uvěřitelný. Líbil se mi způsob, jakým mluvily postavy ve středověké Sieně. Byl takový květnatý, komplikovaný, ale působilo to skvěle. Pan překladatel také ponechal oslovení v Italštině a sem tam se mihla i některá další slova, což jen podtrhlo a zdůraznilo umístění v čase. Překlad hodnotím velmi kladně, protože ta krásná poetičnost jazyka je i zásluhou pana překladatele.

Další plusové body kniha sbírá za popis středověkého života. Byl pro mě zajímavý nejen náhledem na tehdejší stravování, obchod, cestování, oděvy a celkové fungování společnosti. Zaujal mě i popisovaný život a práce malíře a písařky a hlavně dvornost některých mužů vůči ženám.

Konečně se tím dostávám ke Gabrielovi. Gabriel Beltrano Accorsi, malíř fresek, muž, kterému táhne na čtyřicet. Není žádný nezkušený mladík, měl manželku a dítě, o které přišel. O další ženu moc nestojí a tak je cele ponořen do svých zakázek. Gabriel mi byl natolik sympatický, že jsem u sebe objevila úplnou posedlost po kapitolách s ním. Promiň Jamie :).

Do příběhu jsem se začítala jen velmi pozvolna. Současná doba, kterou příběh začínal, mě totiž moc nezajímala, ale hrozně jsem se těšila, až se vyprávění přenese do minulosti. A v té chvíli, kdy se to stalo, jsem si začala knihu opravdu užívat. 
Důvěru, kterou jsem v paní autorku vložila, jsem dostala splacenu bohatě. Podařilo se jí nepravděpodobné. Udržela totiž námět, který už skvěle zpracoval někdo jiný, svým způsobem odlišný a originální. Pomohlo tomu zasazení na jih Evropy i zvolení zajímavých povolání pro postavy. A hlavně také zajímavého období těsně před morovou epidemií a těsně po ní. Přes to, že je Písařka Cizince podobná, je vlastně jiná. Co však má určitě, je skvěle vyvážená porce všech složek příběhu.

Romantika není přehnaná, je velmi dobře uvěřitelná a je postavená tak, aby odpovídala tehdejším představám o vztazích mezi mužem a ženou a hlavně tehdejším společenským a morálním pravidlům. Možná proto se mi zdála být o něco romantičtější, než by se mohlo zdát a méně sladká, než bych očekávala. Vášeň v ní ale nechybí a mezi hlavním párem to krásně jiskří. 
Erotická scéna je tu také, ale je velmi decentní a pro mě mnohem lépe zpracovaná, než ty v Cizince. 
Napínavost a „detektivní“ zápletka je pro tento typ příběhu zcela dostatečná a dokáže zaujmout. Paní autorka skvěle využila doložených událostí a zapracovala je do příběhu tak, že bych i uvěřila, že se věci, které si přimyslela, staly :). 
Intriky a plány na pomstu, které spřádal hlavní padouch, byly přesvědčivé, i když důvody, které ke svému škodění měl, jsem snad ještě nikde jinde neviděla. To je dobře.

Kniha je opravdu podobná Cizince, se kterou ji srovnávají. Myslím, že se bude čtenářkám Cizinky líbit. Mě na ní zaujaly stejné věci a dokonce se mi i stejné věci nelíbily – například trochu zdlouhavější začátek. Výhodu vidím i v tom, že se jedná (pokud vím) o samostatný román, nikoliv o sérii natahovanou na já nevím kolik dílů. To je mi sympatické.



Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Metafora. Více informací o knize najdete zde.



Anotace:

Beatrice Trovato, mladá doktorka neurochirurgie, sice dobře ví, jak funguje lidský mozek, ale v záležitostech srdce se moc nevyzná. Po nenadálém úmrtí bratra letí jako jeho jediná dědička z New Yorku do toskánské Sieny. Bratr se tam zabýval událostmi z období morové epidemie ve 14. století. V Sieně jí zanechal dům a složku s výsledky výzkumu.
Beatrice se v domě usadí a stále hlouběji se noří do bratrova bádání. Jednoho dne narazí na deník malíře fresek Gabriela Accorsiho, na jehož obrazu šokovaně zahlédne vlastní tvář. Minulost a přítomnost se záhadně prolnou a Beatrice se ocitne v roce 1347 v Sieně, těsně před propuknutím morové rány.
S pomocí Gabriela odhalí spiknutí, jehož důsledky zasahují až do stovky let vzdálené budoucnosti. Stane se ale i něco nečekaného: Beatrice propadne nejen kouzlu Gabriela, ale také středověkého života. V okamžiku, kdy si černá smrt začíná vybírat první oběti, se musí rozhodnout, do které doby skutečně patří.

Písařka ze Sieny je příběhem ženy chycené v romantické a nebezpečné pasti lásky. Čtenářky Cizinky Diany Gabaldon či Dívky s perlou Tracy Chevalier budou uchváceny románem postaveným na časovém prolínání dvou příběhů, jednoho v současnosti a druhého v minulosti.