18. 11. 2017

Kaziměsti


Autor: Martin Bečan
Nakladatel: Fragment
Rok vydání: 2017
Počet stran: 256



Anotace:

Čtveřice přátel naskočí jednoho dne do přijíždějící tramvaje číslo 0 a ta je zaveze do Nikam. Zjišťují, že město, ve kterém žijí a studují, má druhou tvář. Sněží v něm papír, tramvajové koleje tvoří horské dráhy, krysy se mění ve stíny a jsou v něm domy, ulice a celé čtvrti, o kterých většina lidí nemá tušení. Zlákáni plejádou divů a zázraků se rozhodnou sem přestěhovat. Jenže město je nakaženo nemocí...

Můj názor:

Jednou takhle za úplně obyčejného dne po zkouškách ve škole jdou čtyři kamarádi ulicí města Olomouce, když se před nimi zjeví tramvaj s číslem 0, která podle cedule nad čelním sklem míří do Nikam. To by ještě nemuselo být nic divného, reklamní akce bývají různé, ale tramvaj najednou jakoby vyskočí z kolejí a zamíří přímo skrz nic netušící lidi a v cestě stojící dům kamsi, kam koleje nevedou a nikdy vést nemohly. Jenže ony tam najednou jsou!

A tak objevili Lazar, Cesmín, Zima a Parma cestu do Nikam.
V Nikde je všechno divné, jiné a plné zázraků. Nevědí, jestli se ocitli v pohádce nebo království Williho Wonky, ale jsou Nikde natolik okouzlení, že se tam rozhodnou žít. Z hnusných kolejí se přestěhují do domu na okraji jezera na ulici Podivná a příběh se může pořádně rozjet. Postupem času vychází najevo, že v Nikde nejsou jen úžasně podivné věci, ale ještě cosi jiného. To něco městu škodí, je to stejně podivné, jako všechno okolo. Pokud město může zemřít, pak Nikde umírá…

Svět, který pan autor stvořil, nemá vůbec žádná pravidla. Je tam možné všechno a může se stát cokoliv. A taky se cokoliv děje. Všechno, co pana autora napadlo, se ocitlo na stránkách knihy. Místy to sice působí trochu halucinogenně, ale jako celek to překvapivě funguje. Živé kanály, domy s dveřmi, které před vámi utíkají, sněžící papír, lidé se mění, tramvaje jezdí po horské dráze... Je toho spoustu. Pan autor má zcela zjevně obrovskou fantazii a nezdráhá se ji použít. 
Uplatnil ji i na jména hlavních hrdinů, která jsou, mírně řečeno, nezvyklá a zdá se, že hodně lidem při čtení vadila. Mně ne. Vysvětlení, které k nim pan autor podal, mi stačilo. 
Lazar - rodinné dědictví - ok, proč ne. Kdybych se já jmenovala po dědovi, nebylo by to o moc lepší. Cesmín - rodiče botanici - dobrý. Netradiční, ale dobrý. Parma - nemá ráda svoje křestní jméno a tak jí říkají podle příjmení - nic divného. Takových znám. Zima - no dobře, tohle divné je, ale sama přiznává trhlé rodiče :). 
Navíc díky jménům se mohlo později v ději uskutečnit cosi důležitého. Divná jména měli i někteří obyvatelé Podivné ulice, ale v celkové podivnosti díla pro mě pojmenování postav nebylo nic, nad čím bych se chtěla pozastavovat.

Hrdinové jako takoví mě nijak zvlášť neoslovili. Jednalo se prostě o normální lidi, s normálními lidskými vlastnostmi. Byli ale dobře a poměrně do hloubky vykresleni, takže jsem si je dokázala živě představit. Líbilo se mi, jak s jejich povahou a jménem souvisely podivnosti, které se jim děly.

Na první pohled by se mohlo zdát, že se v příběhu neděje vlastně nic akčního a zásadního. Ale ono je potřeba trochu číst mezi řádky a přistoupit na psychedelicko-fantastickou hru pana autora. Když se mi po chvilce čtení podařilo příběh přijmout a nehledat v něm nic běžného, zjistila jsem, že se mi čte hodně dobře. Byla jsem zvědavá, co si ještě pan Bečan vymyslí a jaké podivnosti přijdou. 
Zápletka sama nijak složitá nebyla. Kouzlo knihy tkví převážně v těch podivnostech. I když konec mě celkem okouzlil :). Každý si ho sice může vyložit tak trochu po svém… A mně se můj způsob výkladu zalíbil. Navíc jsem po dočtení získala úplně jiný úhel pohledu na obálku. Před tím mi připadala krásná a přitažlivá a potom také, ale navíc i získala důvod proč jsem ji začala zkoumat důkladněji. Uvidíte sami :).

Na stranách knihy Kaziměsti mě nečekal nijak napínavý nebo dobrodružný příběh. Celé je to takové klidnější, téměř pohádkové vyprávění. A jako pohádka by to klidně mohlo fungovat nebýt docela častých vulgarismů a sem tam trochy sexu. Ačkoliv si na tohle běžně nepotrpím, zde jsem nebyla nijak pohoršena. Vulgarismy sice působily trochu jako pěst na oko a obešla bych se klidně bez nich, jenže hlavními hrdiny jsou současní studenti. Tak si říkám, že těch sprosťáren tam vlastně bylo spíš málo :). 
Při pobytu v Nikde a v průběhu všech těch podivných situací se mi dostalo mnoha podnětů k zamyšlení a hodně možností využít svoji představivost na maximum. To když se mi před očima odehrávaly obrazy velmi živě a pěkně popisované panem autorem.

Celkově tedy mohu knihu doporučit těm, kdo si chtějí odpočinout u příběhu, který bude ale dostatečně zajímavý a nebude nudit. Vaše představivost dostane trochu zabrat. Možná i vaše tolerance k podivným věcem a extravagantním jménům. Ale stojí to za to. Přečtení určitě litovat nebudete.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji Palmknihám. Knihu do vaší čtečky koupíte zde.




3 komentáře:

Verča Nováková řekl(a)...

Knížka vypadá zajímavě. Nejsem si jistá jestli by to byl můj šálek kávy, protože já tu akci v knížce potřebuju, ale jako oddychovka... proč ne. :)
Fandom Before Blood CZ

Aires´s world of books řekl(a)...

Výborná recenze :) Já se ještě rozmýšlím, jestli se do této knihy pustit :) Ale už jsem skoro přesvědčená, že ano :)

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Děkuji oběma za komentář.
Aires: Já jsem váhala taky docela dlouho, ale spíš jestli pořídit e-knihu nebo papírovou verzi :)
Verčo: Každému to nejspíš nesedne. Já si od akce občas ráda odpočinu :)