21. 11. 2017

DNA


Brutální vražda jako trest – jaký skutek si ale zaslouží tak hrůzostrašnou odplatu?

Autor: Yrsa Sigurdardóttir
Série: Freyja a Huldar (1. díl)
Překlad: Milan Lžička
Nakladatel: Metafora
Rok vydání: 2017
Počet stran: 408



Anotace:

Mladá žena byla brutálně zavražděna. Jediným člověkem, který by snad mohl zodpovědět mnohé z otázek, je její sedmiletá dcerka, která se v době vraždy ukrývala pod postelí. Ta však mlčí.
Čerstvě povýšený detektiv Huldar se obrací na psycholožku Freyju a Dětský dům, zabývající se dětskými traumaty. Freyja, která nedůvěřuje policii a už vůbec ne Huldarovi, není nadšená. Jejich spolupráci totiž komplikuje skutečnost, že se spolu nedávno vyspali po seznámení v baru, kde se Huldar vydával za někoho jiného. Přesto souhlasí a je rozhodnuta postarat se o bezpečnost malé Margrét.
Vrah mezitím pokračuje v zabíjení, zdá se, že je vždy o krok napřed a zanechává za sebou nesmyslné stopy: číselné řady, varovné SMS, záhadné výpočty načmárané na útržcích papíru. Poodhaluje se temný příběh, který měl zůstat zapomenut. Lze rozlousknout šifrované vzkazy včas? Kdo je další na řadě?
Autorka špičkových bestsellerů Yrsa Sigurdardóttir opět dokazuje, jak mistrně umí napsat napínavou a strhující detektivku, které nechybí spád, čtivost, přesvědčivé postavy ani inteligentní zápletky.

Můj názor:

Paní Yrsu jsem dlouho přehlížela a teď už vím, že to nebyl dobrý nápad. Způsobila to bohužel moje nechuť k severské detektivce, která mi připadá příliš brutální. To ale není případ Yrsy.
Než začnu vyprávět o knize DNA, přiznám se na rovinu k jedné věci – nebudu psát příjmení ani jedné z postav. Prostě si je nepamatuju :). Stejně tak nebudu psát příjmení paní Yrsy (i když to si pamatuju) a budu jí říkat, stejně jako všichni ostatní, křestním jménem. A teď už ke knize.

Když dojde k vraždě, je to vždycky šok. Když dojde k vraždě v malém městě, je to ještě horší, protože vraha klidně můžete znát. Hlavně, když se malé město nachází na malém Islandu. Zdálo by se, že pachatele vraždy mladé ženy nebude těžké najít, jenže jak to vypadá, opak je pravdou. Vrah si postupně vybírá další oběti a nechává až podezřele málo stop. Jediný svědek, který by mohl něco povědět, nemá moc chuť do řeči. Je jím totiž sedmiletá holčička, která byla svědkem vraždy vlastní matky. Celou dobu byla ukrytá pod postelí…
Na scénu přichází vyšetřující policista Huldar a psycholožka Freyja – dvojice hrdinů nové trilogie od královny islandské krimi.

Freya je psycholožka. Žije v bytě, který hlídá uvězněnému bratrovi spolu s jeho mamutím psem, kterého se sice trochu bojí, ale tak trochu doufá, že v případě nutnosti by pes ohlídal ji spíš, než ona jeho. Obzvlášť po té, co se seznámila s malou sedmiletou holčičkou Margrét, jedinou svědkyní vraždy její matky. Margrét vozí do Dětského domu, kde Freya pracuje, na výslechy její dědeček, protože ona odmítá vstoupit na policejní stanici. Dětský dům je tedy jakousi neutrální půdou, kde s dívkou pracuje psycholožka na výslechu. 
Huldar je policista, který je pověřen vedením vyšetřovacího týmu. Je to pro něj první vyšetřování, které samostatně vede. Mimo jiné je přítomen výslechům malé Margrét, což není pro Freyu nic příjemného. Před nedávnem měla totiž s Huldarem epizodku na jednu noc a on nejen, že jí lhal o tom kdo je, ale navíc se ráno vytratil bez jediného slova. Spolupráce s ním je tudíž Freyi nepříjemná a trapná. Huldar netrpí žádnými alkoholickými excesy, jak tomu poslední dobou bývá. Jedinou slabůstkou jsou pro něj nikotinové žvýkačky. Paní autorka s tím ale v příběhu nepřichází moc často, takže mě to nijak neotravovalo. Nakonec i on má svůj stín minulosti, který jej pronásleduje a tím je poněkud divočejší sexuální život, ve kterém figuruje nejen Freya, ale i manželka jednoho z kolegů.
Radioamatér Karl je osamělý tvor, jemuž nedávno zemřela matka. Den co den se krčí ve své sklepní radiomístnosti a chytá z éteru různá vysílání. Jednoho dne zachytí podivné hlášení. Jedná se o změť čísel, ve které ke svému zděšení pozná svoje rodné číslo. Další z čísel je rodné číslo Elízy, matky Margrét. Následuje několik vysílání s podivnými shluky čísel, které Karl považuje za šifru a pokouší se ji rozluštit na vlastní pěst…

To bychom měli vše ke třem hlavním postavám. V knize jich samozřejmě žije mnohem víc a všechny, nejen ty hlavní, jsou skvěle popsány. Jsou dokonale přirození.  Kupodivu jsem si oblíbila celou hlavní trojici, což je sice u podivína Karla trochu nepochopitelné, ale budiž :). Bylo fajn, že Huldar nebyl žádný génius, který tahá důkazy z rukávu. Celé vyšetřování díky tomu působilo opravdověji.

Líbilo se mi, jakým způsobem paní Yrsa svůj příběh podala. Vraždy jsou sice úděsné, ale v přímých popisech násilí se nevyžívá - vždycky jen naznačí a moje představivost už udělala svoje. Policie je celkem bezradná, protože vrah po sobě zahlazuje stopy s nebývalou pečlivostí a vyšetřovatelé dokážou najít jen to, co se on sám rozhodne ukázat - oběť a u ní šifru - podivné shluky čísel, které se nedaří rozluštit. Ani mně se v luštění záhady moc nedařilo. Jedinou nadějí na posun ve vyšetřování tak zůstává výpověď malé Margrét. Tím, že paní autorka použila tak mladého svědka, byla ta příšernost situace ještě horší. Divila jsem se, že na tom holčička nebyla hůř.

Na chvilku se urvat od čtení nebylo nic příjemného. Paní autorka moc dobře ví, jak si udržet čtenáře cele zaujatého tím, co čte. Napětí v příběhu buduje hezky pozvolna a záhadu vraha a důkazy proti němu dávkuje po troškách. Měla jsem tak dostatek času tvořit si vlastní teorie o tom, kdo a proč. Navíc jsem mohla obdivovat i skvělé popisy, výborné vyjadřování a zajímavá přirovnání - za což pochopitelně vděčím i překladateli.
Paní autorce se podařilo rozšířit mi obzory v oblasti radiového vysílání, o kterém jsem nevěděla nic. Zde bylo docela zásadní a ještě víc prohlubovalo záhadu vraha, dokonce právě odtud pocházel můj tajný tip na vraha, který byl úplně vedle :). Ze začátku jsem netušila, jak s příběhem souvisí prolog, který se týkal systému péče o děti a pěstounství, ale postupně mi to docházelo. I to, proč se kniha jmenuje DNA. Také jsem získala poněkud nečekané a nechtěné informace o možnosti použití domácích spotřebičů. Na vysavač už se nikdy nebudu dívat stejně :).

Na tuhle knihu se mi článek psal opravdu špatně. Co taky psát, když není vůbec co vytknout a každá chvála, byť zasloužená, zní jako jedno velké klišé? :). Paní Yrsa má svůj královský titul oprávněně. DNA je jednou z nejlepších krimi, které jsem četla a pokud s Yrsou nemáte zkušenost, neváhejte! Já si další pokračování nenechám ujít.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Metafora. Novou Yrsu můžete pořídit zde.




2 komentáře:

Verča Nováková řekl(a)...

Recenze se ohledné této knížky hodně rozchází. Já si chci nejprve přečíst Pamatuji si vás všechny, kterou už mám doma v knihovně. :)

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Já jsem zatím četla jen ty spokojené ohlasy. Na další knihy od autorky se chystám taky. I když teda zatím žádnou další doma nemám :)