Tak trochu sváteční Shakespearovská pošta.

Když slyším zvon, jak odměřuje čas,

a v tlamě noci vidím mizet den,

když stříbrem prokvétá už černý vlas

a jaro setřásá květ za květem,

když vidím zas, že opadalo listí

a holý strom že neskýtá už stín,

že zeleň léta vezou po strništi

jak na marách a s vousy od osin,

pak tvojí krásy ptám se v obavách,

zda tuhle zkázu času vydrží:

než každá krása obrátí se v prach,

má vidět jinou vedle sebe žít:

                                         pod kosou času jednou padne každý,

                                           jen ten, kdo plodí, může přežít navždy.

Sonet 12

Přednášky pana profesora Hilského hltám na youtube už docela dlouho. Moje radost nad tím, že zavítá i k nám do Brna, byla proto značná.  Pochopitelně jsem ani nemyslela na to, že bych na jeho přednášku v Moravské zemské knihovně z nějakého – jakéhokoliv – důvodu nešla. Chtěla bych touto cestou moc poděkovat Moravskézemské knihovně, že pana profesora pozvala a doufám, že to nebylo naposledy!

Pan profesor je současným českým překladatelem Shakespeara. Přeložil jeho kompletní dílo, za což se mu dostalo i ocenění. V roce 2015 získal cenu Česká hlava právě za tento překlad. Jinak je profesorem anglické literatury na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a Jihočeské univerzity, což oběma institucím a hlavně jejich posluchačům upřímně závidím.

Přednáška, u které jsem měla tu čest být osobně, se týkala Shakespearových Sonetů. Jednalo se o komponované pásmo, ve kterém zazněly Sonety i zhudebnělé skladatelem Danielem Dobiášem a neslo název

Tak trochu sváteční Shakespearovská pošta.

Na úvod nám pan profesor pověděl něco o historii sonetu. Že místem jeho vzniku byla Itálie a teprve pak se, díky překladům, dostal až do Anglie. Dozvěděli jsme se také o skladbě sonetu a protože pan profesor má i rozsáhlé znalosti o tehdejší době, doplnil svoji přednášku zajímavostmi a reáliemi, které se obecně neví, ale v kontextu jsou nesmírně zajímavé.

Pak už jsme se ponořili přímo do textů jednotlivých sonetů. Pan profesor vždy konkrétní sonet přiblížil. Řekl o čem je, co se v něm dá najít a nevynechal ani zajímavosti, které vyzní jen v originálním textu a srovnal je s překladem. A přeložit některé věci, aby zněly stejně krásně, jako v angličtině, to musel být opravdu oříšek. Pak vždy sonet přečetl a následovala jeho hudební verze v podání skladatele pana Dobiáše.

Pan profesor Martin Hilský

Musím říct, že poslouchat pana profesora byla radost, jako vždy. Nejen, že má hluboké znalosti o dané problematice, ale vypráví takovým vášnivým a zaujatým způsobem a to se mi velmi líbí. Je vidět, že žije tím, co dělá, a že je pro něj radost o tom přednášet, což velmi oceňuji. Navíc jeho charisma při osobním setkání je ještě větší než z videí na youtube, která mimochodem doporučuji zhlédnout. O anglické renesanci, divadle, historii a o Shakespearovi a jeho díle mě naučil víc, než celá školní docházka dohromady a ještě takovým způsobem, že mě to i bavilo a sama jsem chtěla více informací, což se škole bohužel nepodařilo.

Co bylo ze začátku zvláštní, byla zpívaná forma sonetů. Docela mi trvalo, než jsem si na to zvykla. První mě snad i trochu vyděsil, protože pan Dobiáš do zpěvu vkládal značnou energii a já jsem zvyklá mít na poezii ticho a klid. Nakonec ale musím uznat, že některé byly velmi pěkné i v tomto podání.

Hudební skladatel Daniel Dobiáš

Na konci přednášky se mi podařilo získat i podpis do svého výtisku Sonetů, takže mám konečně nějakou tu trofej :). Sonety, uvedené v tomto článku, jsou z knihy Sonety, kterou vydalo nakladatelství Atlantis v roce 2009 a v překladu Martina Hilského. A bylo těžké vybrat jen dva z mých nejoblíbenějších, ale přepisovat celou knihu se mi nechtělo :).

Přednášku o Sonetech můžete zhlédnout zde. Velmi ji doporučuji, stejně jako další přednášky pana profesora, například tuto, ta je jedna z mých oblíbených (nenechte se odradit angličtinou na začátku, přednáška je česky).

Pokud si budete chtít knihu koupit, tady vám poradí, kde ji seženete za nejlepší cenu.

Až přijde čas - a přijít může, kdo ví -,

a začneš na mně hledat samé chyby,

až tvoje láska ortel svůj mi poví

a účet dá, co nezná žádné "kdyby",

až přijde čas a budeš jako cizí,

za pohled ani nebudu ti stát,

láska, co byla, zničehonic zmizí,

výmluvu najde pro zdvořilý chlad,

až ten čas přijde, budu obrněn -

já vím, co jsem a co si zasloužím,

sám proti sobě zdvihnu ruku jen,

a přísahat budu na seznam svých vin.

                       Že opouštíš mne, důvody máš pádné,

                      já pro svou lásku neumím dát žádné.

Sonet 49