8. 4. 2017

Příliš mnoho Kateřin


Autor: John Green
Překlad: Veronika Volhejnová
Nakladatel: Knižní klub
Roky vydání: 2015
Počet stran: 240



Anotace:

Když jste zázračné dítě, otvírá se před vámi zázračná budoucnost. Nebo ne? Colin Singleton právě maturoval, dostal kopačky od své devatenácté Kateřiny a má pocit, že jeho život skončil. Ještě že je tu jeho kamarád Hassan, který prostě žádné utápění v sebelítosti nepřipouští. Než se Colin stačí vzpamatovat, ocitne se na cestě bez cíle – a ta skončí v ospalé venkovské díře, vyznačující se jen dvěma pozoruhodnostmi: hrobem rakousko-uherského arcivévody a dívkou Lindsey. Její zásluhou Colin začne pomalu chápat, že není nutné být mladistvým géniem, abyste změnili svět... 

Můj názor:

Knihu jsem dostala k svátku a raději jsem nepřemýšlela, co mi tím chtěl můj drahý naznačit :). Prý vybíral podle názvu a ráda říkám, že se trefil, protože knížka se četla dobře.

Hlavní postavou je geniální dítě Colin Singleton. Krom toho, že je geniálním dítětem, je také proklatým smolařem v lásce. Pokaždé, když se zamiluje do nějaké Kateřiny – a on se vždycky zamiluje do Kateřiny, dostane od ní v poměrně krátké době kopačky. Ve chvíli, kdy příběh začíná, dostal košem od své devatenácté Kateřiny a je z toho tentokrát opravdu zničený. Na pomoc přispěchá jeho nejlepší kamarád Hassan a vyrážejí spolu na výlet Amerikou…

Krom smůly na Kateřiny pronásleduje hlavního hrdinu také myšlenka na to, že by nakonec nemusel být až tak geniální, jak mu jeho rodiče vtloukají celý život do hlavy. Ano, rychle se učil, rychleji než ostatní, jenže ti ostatní už ho pomalu začínají dohánět a on pořád neudělal svůj zářez do historie světa a nepřiblížil se ani o krůček k Nobelově ceně. A protože už je na čase, aby vyplodil nějakou tu geniální věc, rozhodne se přispět do světového vědeckého fondu zásadním matematickým vzorcem. Vztahovým. Pomocí něj se má bystrý mozek dopočítat toho, kdo ve vztahu dostane kopačky a kdo je dá. Tento vzorec se Colin rozhodne vypracovat na základě svých kateřinských zkušeností a v krátkých mezikapitolách mi dokonce některé Kateřiny představí. Zjistila jsem tak, jak se seznámili, proč se rozešli a jak Colin dostal kopačky.

Zdroj

Colin je na začátku knihy celkem sobecký a sebestředný. Zdál se mi i lehce asociální – nebo dobře, ať to nezní tak hrozně :) nazvěme ho prostě nespolečenským. Od prvního okamžiku se utápěl steskem po svojí devatenácté Kateřině a lkaním nad nedostatečnou genialitou, jakoby snad nic jiného na světě neexistovalo a ono pro něj asi ani neexistovalo. Byl prostě uzavřený v té své malé ulitě složené z matematiky a tvoření přesmyček. Po té, co s Hassanem dorazí do městečka Gutshot zjišťuje, že na světě je mnohem víc věcí než matematika a anagramy a také, že existují i dívky, které se nejmenují Kateřina…

Kniha nepatří mezi náročnou literaturu a přes to se v ní některé hluboké myšlenky najdou. Panu autorovi se podařilo zachytit v podstatě obyčejný příběh, kterému osobnost hlavního hrdiny a patálie s Kateřinami přece jen nějakou tu neobyčejnost a originalitu přinášejí. Líbilo se mi, že příběh není nikterak uměle natahován, aby zabral více stránek. Pan autor vypověděl, co chtěl a násilím do něj nic necpal. Vyprávění proto působí lehce a uvolněně. Jeho pohled na vztahy a lásku obecně je malinko jiný, než bývá běžný v knihách tohoto typu. Bolest z rozchodu není popsána nijak zběsile emotivně a ani nová láska se nepoddává extatickému šílenství a youngadultovsky typickému zaslepení. Jde prostě jen o běžné věci, které se každému v životě staly a jako takové jsou i podány. Měla jsem trochu obavy z těch matematických vzorečků, protože si s matikou zrovna netykám, ale nakonec se to ukázalo být pochopitelné dokonce i pro mě. I když doslov matematika, který se vzorci pomáhal, už moc srozumitelný nebyl a nejspíš bych stejně nespočetla nic, kdybych se o to v nějaké slabší chvíli pokoušela. Matematika a Colinovo pátrání po vzorci vztahů tedy bylo docela zajímavým zpestřením.

Zdroj

Strašně se mi také líbil rozdíl mezi Colinem a jeho kamarádem Hassanem a rozhovory mezi nimi. Hassan je vlažně muslimského vyznání – tedy jen když se mu to hodí. Také je tím humorným prvkem v knize a jeho hlášky byly opravdu moc podařené. S Colinem se skvěle doplňovali. Jak byl Colin introvertní, byl Hassan společenský a nadšený pro téměř cokoliv, co neodporovalo jeho aktuální lenosti. Tyto dvě rozdílné osobnosti dodaly jinak vcelku jednoduchému příběhu na zajímavosti a zábavnosti. Panu autorovi se opravdu povedly. Ostatní postavy byly také napsány velice pěkně a neměla jsem žádný problém jim jejich roli v příběhu věřit.


Nemám sice ten pocit, že se pan Green stane mým srdcovým autorem, ale je dost pravděpodobné, že si knihu přečtu někdy znova. Sice se nejedná o žádný strhující akční příběh, ale oddychové knihy jsou taky někdy potřeba.  Matematiky v ní není potřeba se bát. Kniha není jen o vzorečcích, ačkoli se zdají být středobodem Colinova myšlení. Nemyslím si, že kniha sedne každému, je prostě potřeba to zkusit a udělat si vlastní názor :)


2 komentáře:

Naprostá Knihomolka řekl(a)...

Moc pěkná recenze :) Já jsem Kateřiny četla asi před rokem a moc se mi líbily. Přesně jako ty jsem měla obavy z té matiky, opravdu v ní občas plavu. Prostě příjemná a milá kniha ke které se (doufám) v budoucnu vrátím :)

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Děkuji za přečtení a komentář. Někdy si říkám, jestli z té matiky nemám obavu trochu zbytečně :D Ke knize se ale vrátím určitě.