2. 2. 2017

Pasažérka


Ať brána třeba nejužší a sudba plná trestů jest
však pokud kráčí o duši, jsem kapitánem všech svých cest.

William Earnest Henley


Autor: Alexandra Brackenová
Série: Pasažérka, 1. díl
Překlad: Magdaléna Stárková
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2016
Počet stran: 408



Anotace:

Ztratila vše, co znala a milovala… Etta se proto vydává do neznámé země, kde se seznámí s Nicholasem, který uniká z dosahu mocného rodu v Koloniích. Navíc jí začnou pronásledovat agenti usilující o její život. Etta tak zjistí, že zdědila zvláštní schopnosti, o kterých nikdy neslyšela. Aby ochránila své tajemství i svůj život, bude muset cestovat nejen mnoho mil od domova, ale i do minulosti… Nepřátelské rody se ale nevzdávají a chtějí její moc!

Můj názor:

Na knihu mě nalákala opravdu krásná obálka spolu s tématem cestování časem. Od přečtení série Drahokamy jsem se do tohohle tématu zamilovala a bylo tedy jasné, že si další podobnou knihu nenechám utéct. Pasažérka byla trochu stejná, ale v lecčem malinko jiná:

Sedmnáctiletá Henrietta žije s matkou v Londýně, je velmi nadaná houslistka, která svému talentu obětovala už hodně, dokonce i lásku, přátele a jiné koníčky. Housle jsou její život a být virtuoskou její největší sen. S matkou nemá moc dobré vztahy, spíš takové uzavřené a poslední dobou si moc blízké nejsou. Co je spojuje nejvíc, je jejich vzájemná podoba.
Děj knihy začne být zajímavý v momentě, kdy má Henrietta odehrát svůj debutový koncert, jenomže všechno se pokazí – Etta skočí v čase do minulosti, či spíš by se dalo říct, že je unesena. Tou, kdo jí strčí do průchodu časem je Sophie, dívka z rodu Ironwoodů, cestovatelka časem…
A najednou jsme úplně jinde. Pryč z moderního Londýna, na pirátské lodi, kdysi dávno v osmnáctém století, konkrétněji v roce 1776. A zde se do hry dostane další důležitá osoba. Pirát Nicholas Carter…

„Je to... výsledek jistého vztahu některých lidí k časové ose. Trvá to už tisíce let. Nemáme na to stroj, pokud chceš vědět tohle. Funguje to daleko... přirozeněji. Děda to slovo sice nemá rád, ale je to něco jako kouzlo. Naši předkové ovládali jedinečnou schopnost využívat trhliny v tkanivu času a těmi proplout do jiné éry. Jsou to přirozené pukliny, jaké najdeš všude na světě. Vždycky existovaly a naše rodiny jimi vždycky uměly procházet. Vlastně je to jednoduché, ale snaž se to pochopit,“ zavrtěla se Sophia ve snaze najít pohodlnější pozici. „Průchod ze středověké Paříže vede třeba do Egypta za časů faraónů. Vejdeš do trhliny jako do každého jiného tunelu a můžeš procházet mezi vchody.“ 

Už z toho, že tu máme dívku v ne moc dobré situaci, zlouny, kteří sledují vlastní sobecké cíle a pana úžasňáka lze usuzovat, že půjde o klasickou YA knihu, která bude vyšperkovaná cestováním v čase. Pro tento typ knih je zásadní nejen zápletka a příběh samotný, ale i ústřední dvojice postav a to, jak se podaří vytvořit vztah mezi nimi. Pasažérka sice obsahuje zajímavou myšlenku a příběh vůbec není špatný, jenže... To, co tentokrát nebylo to pravé, byla ona veledůležitá dvojice. Nějak mi to s nimi nesepnulo, či spíše se přerušovalo spojení.

Zdroj.

Vytvořit si vztah k Henriettě mi trvalo docela dlouho. Nevím proč, ale nedařilo se mi najít na ní něco, co by ji se mnou propojilo. Její hraní na housle a to, co tomu obětovala, bylo sice obdivuhodné, ale ona sama byla pro mě neurčitá. Chápala jsem její motivy k tomu, co v knize dělala, byly vysvětleny velmi dobře, jenže jsem je z ní necítila. Dokonce i její láska k Nicholasovi se mi zdála zvláštní, taková neprožitá a samozřejmá. Postupem příběhu moje napojení na ni kolísalo, někdy to bylo už skoro v pořádku a chvílemi mi byla lhostejná. Tohle strpím u vedlejší postavy, ale hlavní postava by měla být výraznější.

Nicholas byl taky tvrdý oříšek. Na lodi, hned na začátku knihy, se mi zdál zajímavý a přitažlivý. Námořník, který ukořistil svoji první loď a chtěl si splnit sen stát se kapitánem. Vše si vydřel vlastníma rukama, svojí odvahou a navzdory svému míšeneckému původu a tomu, že se narodil jako otrok. Obětoval hodně, stejně jako Henrietta houslím. Měl nakročeno k tomu stát se opravdu dobrým hlavním hrdinou. Jenže láska z něj udělala nejistého a slabého tvora, který se tolik strachoval o Ettu, až mi to místy připadalo nevěrohodné. Kam se poděla ta jeho síla, rozhodnost? Nevěřím tomu, že by se takto slabošsky a zoufale choval muž - námořník z osmnáctého století – takhle se teda hrdinové nepíšou.

Zdroj.

Celá romantická linka mohla být lépe zvládnutá. Působila, jakoby paní autorka tlačila svoje postavy do vztahu násilím a zbytečně rychle. Nejdříve to bylo takové jemné a milé a pak najednou přišel obrovský skok, chyběl moment napínavého jiskření a přišla rovnou divoká vášeň, kdy oba nedokázali  nechat ruce na pokoji. To by mi ještě ani nevadilo, jenže to bylo celé jakoby ploché. Věděla jsem, že je to k sobě táhne, jen jsem měla potíž to z textu vycítit. Navíc nevěřím, že by Nicholas dokázal překonat dobové a rasové předsudky tak rychle. Jejich vztah tak pro mě byl nejslabším vláknem celého příběhu.

Motiv cestování v čase mě ovšem nezklamal. Myšlenka cestování bez nutnosti použití nějakého přístroje nebo magického předmětu byla zajímavá. Líbilo se mi i to, že po světě byly různé průchody do jiných časů a každý vedl do jiné doby, jen to chtělo vždy najít ten správný. Ta myšlenka je neuvěřitelně lákavá a probouzela ve mně zajímavé touhy a nápady, jak bych takovou dovednost dokázala využít. Dobře to vyjádřila Henrietta:

„Jaké by to bylo, pomyslela si, cestovat kamkoliv a do kterékoli epochy? Stanout v srdci dávno zaniklé říše. Přeletět kontinenty a podívat se na všechny divy světa, dokonce i na ty zaniklé. Sedět v hledišti vídeňského Divadla u Korutanské brány a poslouchat první uvedení Beethovenovy Deváté. Poprosit o lekci samotného Bacha za jeho lipských let.“

V příběhu využila paní autorka hned několik epoch, kterými svoje hrdiny prohnala. Nejvíce mě bavila asi hned ta první – na lodi v Atlantiku. Škoda, že se tam příběh trochu nepozdržel, i když chápu, že bylo potřeba popohnat děj dál. Na zámořskou plavbu nebyl čas, protože Henrietta musela čelit svému únosci, starému Ironwoodovi, hlavě všech cestovatelských rodů. Dědek po ní něco chce a to něco nebude snadné najít. Pátrání zavede Ettu a Nicholase nejen do několika časových epoch, ale i všude možně po světě. A aby to nebyla jen procházka růžovou zahradou, někdo je celou dobu pronásleduje a vypadá to, že se nebude rozpakovat jim ublížit.

Kniha byla psána poměrně jednoduše, jen v některých scénách měla paní autorka snahu sklouznout k možná až přehnané poetičnosti a překombinovaným metaforám. Hlavně se jednalo o scény romantického ražení. V průběhu čtení jsem zjistila, že mi to vlastně ani nevadí. Od knihy jsem očekávala příjemnou a oddechovou záležitost a přesně to jsem také dostala. I když se paní autorce moc nepodařilo zaujmout mě city mezi hlavními hrdiny, bohatě mi to vynahradila tím časocestováním a dokázala ve mně probudit chuť si přečíst i další díl.

Zdroj.

Co chválím je to, že dokázala krásně oddělit jednotlivé úseky dějin, takže jsem neměla problém určit, kde se hrdinové právě nacházejí a celkově byl děj nekomplikovaný, takže ztratit se prostě nešlo. Princip cestování časem byl taky poměrně jednoduchý a dobře pochopitelný, proto stačilo těch pár uvedených informací na to, abych se v novém knižním prostředí bez problémů zabydlela. Z postav mě zaujali především záporňáci, protože se jevili jako mnohem větší osobnosti než ti kladní. Nepochybně to budou oni, kteří budou hýbat dějem v dalších dílech.

Knihu tedy hodnotím jako spíše průměrnou, ale s potenciálem ke zlepšení. Pokud paní autorka dokáže udržet zajímavou dějovou linku a podaří se jí vzpamatovat Nicholase a vyšperkovat jeho vztah s Henriettou, mám pocit, že bude série celkově čtivá. Pevně věřím tomu, že to nejlepší si pro mě paní autorka schovává do dalších dílů :).

Knihu bych doporučila těm, kteří hledají něco příjemného k oddechu. Tentokrát bych ale čtenáře rekrutovala spíše z mladších ročníků. Jednak je pro ně především určena a také je odpovídajícím způsobem napsána. Netvrdím, že nedokáže zaujmout i starší čtenářky, protože sama jsem živým důkazem, že dokáže, ale těm už trochu zkušenějším bude v knize chybět jiskra mezi hlavním párem.

Ukázku z knihy si můžete přečíst tady.

Za poskytnutí recenzní kopie moc děkuji Palmknihám. Knížku do vaší čtečky nebo do čtečky vaší dcery pořídíte zde.



5 komentářů:

Aires´s world of books řekl(a)...

Moc povedená recenze :) Knihu jsem četla, čekala jsem od ní něco jiného takže jsem byla trochu rozladěná :) Asi i proto, že hlavní postavy na mě moc nezapůsobily :)

Adriena Hovězáková řekl(a)...

Ano, s tim jejich vztahem mas pravdu. Mne se kniha libila jako celek, ale uprimne uz si moc nepamatuji, o cem byla - byla na me dost komplikovana a tak mi v hlave utkvel jen ten jejich vztah a par postav a detailu. Pred druhym dilem si to budu muset osvezit

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Děkuji oběma za komentář a přečtení. Moc názorů na knihu jsem zatím neviděla, tak jsem zvědavá na jiné, ale mě připadalo, že se autorka jen potřebuje trochu víc vypsat. Jako celek byla kniha příjemná a myslím, že se to v druhém dílu rozjede.

Adelle R. řekl(a)...

Ta obálka je vskutku nádherná :3 A cestování časem zbožňuju, tak doufám, že to bude dobré :) Drahokamy už mi připadají taky pro ty mladší, tak jsem zvědavá :))

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Drahokamy jsou sice pro mladší, ale tohle se mi zdálo ještě víc :) tak uvidíš, jak ti to sedne. Děkuji za komentář a přečtení.