19. 2. 2017

Město mečů


Autor: Robert Jackson Bennet
Série: Divine cities (2. díl)
Překlad: Milan Pohl
Nakladatel: Host
Rok vydání: 2017
Počet stran: 550



Anotace:

Město Voortyaštan kdysi bývalo sídlem bohyně války a smrti, líhní hrůzostrašných nadpřirozených bojovníků, kteří rozsévali smrt a podrobili si miliony lidí. Dnes je bohyně mrtvá a město leží v troskách. Není proto divu, že generálka Turyin Mulagheshová — prostořeká hrdinka bitvy v Bulikově a údajná válečná zločinka — je vyslána právě tam. Ve Voortyaštanu má počítat dny do důchodu a upadnout v zapomnění. Přinejmenším je to dokonalá krycí historka. Pravda je taková, že generálka byla ještě jednou, naposledy, povolána do služby, aby prošetřila objev, který může změnit svět — nebo ho zničit. Problém je v tom, že si tahle stará vojačka není jistá, jestli ještě má na to být hrdinkou.

Můj názor:

Nechali byste si ujít druhý díl příběhu, který vás strašně bavil? Já teda rozhodně ne! A tak byla jednoznačná volba sáhnout po pokračování Města schodů (článek zde), které se pyšní tentokrát krásnou obálkou v modrozelených a fialových tónech a názvem Město mečů. Čekání bylo dlouhé a otravné :) jako každé čekání na dobrou knihu.

Pan autor v knize Město mečů představí další ze svých měst pojmenované po „zesnulé“ bohyni války Voortyi. Děj druhého dílu série Božská města se odehrává ve Voortyaštánu – tedy v tom, co z něj zůstalo po smrti bohyně.

"Řekl jim: Život je smrt a smrt je život. Prolít krev znamená uzřít tuto nejsvětější přeměnu, vetkanou do přediva světa, proudění života, jenž se s křikem obrací v popel a prach. Vám, kteří vedete Její války a stáváte se Jejími meči, vám udělí rozhřešení a jmenuje vás nejsvětějšími ze všech svatých. A budete s Ní navždy pobývat ve Městě mečů."

úryvek z knihy "O veliké matce Voortyi na zubech světa"

V rámci čtení jsem získala mnohé informace o Voortyi, opět prostřednictvím úvodníků jednotlivých kapitol, které „napsal“  saypurský historik dr. Efraym Panguui a někteří z Voortyiných světců. Tohle mě bavilo, protože Voortya byla z božstev ta snad nejvíc zajímavá. Bohyně smrti, války a moře, paní mečů. Její armády kdysi dobývaly svět a o voortyaštanských mečích kolovaly legendy… Voortyaštan byl neporažené město a velkolepá metropole Kontinentu… Krom lekce kontinentální historie se mi dostalo i poznání současnosti města, která není ani zdaleka tak zářivá a mocná. Voortyaštan je v současnosti pekelná díra u ústí řeky Soldy. Mohl by se stát bránou na Kontinent a mocným městem, kdyby se podařilo obnovit splavnost řeky a tím pádem námořní dopravu. Jenže ústí je něčím „ucpané“.
V době, kdy hlavní hrdinka knihy generálka Turyin Mulagheshová přijíždí do Voortyaštanu, pracuje se ze všech sil na obnovení splavnosti řeky. Místní vojenská posádka se ale potýká s úplně jiným problémem. Za pevností byl totiž objeven záhadný kov, který má přímo zázračné vlastnosti – pochopitelně to smrdí na dálku něčím božským, což je prakticky nemožné, vhledem k tomu, že bohové jsou (jsou?) mrtví. Navíc záhadně a beze stopy zmizela vyšetřovatelka, která se měla touto zvláštní horninou zabývat. A aby toho nebylo málo, kdosi útočí na místní obyvatele a zabíjí je nechutným a brutálním způsobem… a to už je celkem dost problémů i pro Mulagheshovou, která přijela do věcí tajně šťourat, pověřená samotnou premiérkou Saypuru Sharou Komaydovou.

Mulagheshová je naprosto úžasná postava. Starší dáma, vysloužilá vojačka s náběhem na alkoholismus a k tomu přišla v bitvě o Bulikov o ruku. Je drzá, rázná, cynická, vtipná, ironická a nemá žádné iluze, o sobě ani o jiných. Zamilovala jsem si ji od první chvíle, kdy se v knize objevila a byla mnohem lepší hrdinkou než Shara v minulém dílu. Je daleko opravdovější, daleko víc lidská, dokáže říct přesně tu pravou věc v tu jedinou dobrou chvilku, aby odlehčila situaci. Zároveň je inteligentní, odvážná a neuhýbá před věcmi, které nechce tak úplně vidět. Ke všemu se postavila čelem. Nese si s sebou spoustu démonů a pocitů viny ze své vojenské minulosti, které ji ve Voortyaštanu – městě, které bylo zasvěcené válce a smrti, pronásledují jaksi víc, než jinde. Jako hlavní postava sem skvěle zapadala, protože Mulagheshová si prošla válkou ve velmi mladém věku a dalšími boji v dospělosti, byla hrdinkou jednoho z bojů ve válce na Kontinentu. Dokonce už bojovala i proti božstvům. Kdo jiný by tedy měl mít co dočinění s městem, které dříve bývalo samým srdcem války…
Ostatní postavy jsou také skvěle propracované a dělají Mulagheshové dobrou společnost. Dokonce se mihnou i dva staří známí z Města schodů – Shara, která zde je jen mlhavým stínem zašitým v hlavním městě. Rýpe se ve své politice a se současným příběhem moc společného nemá. No a tím druhým staronovým hrdinou je Sigrud. Toho jsem si užila více, ale přes to je jeho role v příběhu jen podružná. Královnou je prostě Mulagheshová :).

Město mečů nejen že udrželo kvalitu prvního dílu série, ale v lecčem jej dokonce překonalo. Kromě  lepší hlavní postavy i v celkové akčnosti a napínavosti příběhu. Vysokou čtivost a zajímavost pan autor udržel zejména při popisech historie státu a legend o Voortyi a jejích mečích. Tohleto měl zpracované a promyšlené do nejmenších detailů. Přiznávám, že je to přesně to ono, co na sérii Božská města miluju, to prolnutí současného světa s minulostí, kdy vládla Božstva. Následky jejich vlády stále přetrvávají, stále žijí ti, co je uctívali, ti co je pamatují i ti, kteří proti nim válčili. A taky ti, kteří by staré zlaté časy rádi viděli zpět.

"To nejlepší, co pro nás můžou udělat, je pamatovat si nás. Pamatovat si ty, kteří na sebe vzali hříchy našeho národa, aby mu zajistili bezpečí. Ne všichni se dočkáme své bitvy o Bulikov, Turyin - bitvy, kterou naši lidé uznávají a oslavují. Ne všichni máme takové štěstí jako ty. My ostatní jsme jako nábojnice, které se po použití zahodí. Chce se po nás, abychom to břemeno nesli tiše. A my to jako patrioti rádi uděláme."

Tentokrát bych se skoro nebála zařadit knihu mezi fantasy-scifi-detektivky. Všechny tyhle žánry dokázal pan autor nacpat do neuvěřitelně dokonalé směsky. A krom toho i něco navíc: Voortya je bohyní války, Voortyaštan její město není tedy divu, že válka je ústřední linkou táhnoucí se celým příběhem. Píše se zde o tom, co dělá válka s lidmi – vojáky a civilisty. O tom, co to vlastně je být vojákem a o morálních hodnotách lidí, kteří mají moc někomu vzít život. Krom toho je kniha nesmírně reálná. Je psaná tak, jakoby vše, co se v ní odehrává, bylo naprostou realitou, která se kdysi stala a i můj svět se nyní nacházel v období po Mžiku. Dají se tu celkem bez problémů objevit i mnohé narážky na současnou situaci a podobnosti s opravdovým světem. Co mě překvapilo, bylo to, že jsem si v 63% knihy dokázala tipnout, kdo je padouch. Toto se mi většinou nepodaří, jenže pan autor nešikovně nahodil jednu stopu, díky které mě to trklo. Jinak si držel svoje záhady pěkně pod pokličkou a já si tak mohla vychutnat čtení s očima navrch hlavy.

Ve své fantasy tvorbě se dokázal pan autor vyhnout všem možným klišé, které se na tento žánr lepí. Je to svěží, čtivé a originální. Má to spád a děj ani na chvíli nezabloudí do oblasti nudného kecání o ničem. Stránky jsou využity do posledního místečka pro skvělou fantasy, kterou řadím k tomu nejlepšímu, co jsem přečetla.

"Lidé se mě často ptají, co vidím, když hledím na svět. Má odpověď je prostá a upřímná. Možnosti. Vidím možnosti."

Rozhodně ji doporučuji všem, kdo si chtějí přečíst opravdu kvalitní fantasku. Nejspíš by se dala číst i samostatně, ale i tak si raději přečtěte první díl. Je v něm totiž vysvětleno ledacos z božských záležitostí a navíc by bylo škoda připravit se o začátek skvělé série. No a já zas budu netrpělivě vyhlížet pokračování :) které město asi bude na řadě tentokrát?

Za recenzní kopii moc děkuji Palmknihám.

Knihy do čtečky seženete na následujících odkazech – Město schodů (1. Díl), Město mečů (2. Díl)




2 komentáře:

Naprostá Knihomolka řekl(a)...

Skvělá recenze :) Knihu neznám, ale dost se mi zalíbila. Měj se hezky :)

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Děkuji za komentář a přečtení. Pokud se ti kniha zalíbila, tak neváhej :)