O Vánocích převážně nevážně

Tentokrát teda spíš vážně...

…dárková promluva do dospělé duše…

Nadělování dárků je věc radostná a povznášející. Alespoň já osobně mám radost, když vidím, že jsem se dárkem trefila do tužeb obdarovaného.

Někdy to může být věc složitá, ba přímo nelehká – jak se praví v Popelce. Tam se sice baví o studiích, ale na takový nákup darů, aby měl člověk hnedle vysokou školu. Letos by se mi hodila nějaká, kde se vyučuje čtení myšlenek, případně věštění z křišťálové koule. A nebo bych možná brala, kdyby se o to za mě postaral Ježíšek.

Zdroj.

Asi se všichni shodneme na tom, že nejsnazší a nejkrásnější je nakupování dárků pro děti. Obzvlášť pro ty, které ještě věří na Ježíška. Pro ty starší už je to trochu horší, ale aspoň řeknou, co chtějí. A jejich radost je potom v obou případech přímo úměrná tomu, jak moc po tom čem toužili. Nestydí se jásat a radovat se a dělají tak Vánoce krásnými i pro nás, kteří darujeme a možná sami nedostaneme úplně to, co bychom si přáli.

Ale nemůžeme si za to nakonec sami?

Dospěláci jsou totiž tak podivně praštění, že na otázku co by chtěli, odpoví odporným: „Neutrácej!“, „Nic nechci/nepotřebuju.“, „Kup si raději něco pro sebe.“. Grrrr! A pak si pod koštětem stěžují, že se neurodilo to, co chtěli a ještě nedokážou ani zahrát radost a úplně nejhůř prohlásí: „Proč to kupuješ. Proč tolik utrácíš?“. 

Milovaní, kdyby ten člověk za vás utratit peníze nechtěl, tak věřte tomu, že to neudělá. 

Jenže třeba mu za ty peníze stojíte a třeba mnohem víc než jen za ně. Nechce vám pořídit hloupost a tak se ptá – co je tou věcí, která vás potěší a zahřeje u srdce nebo aspoň na nohou, toužíte-li po teplých ponožkách :). 

Někdy se totiž opravdu stane, že přes usilovné přemýšlení a snahu se dárci nedaří vymyslet nic, o čem si je určitě jistý, že to bude to pravé. A na dárce, který je zklamaný z toho, že jeho dárek nepotěšil je smutný pohled.

Zdroj.

Nejlepší by proto bylo zavést doma i pro dospělé tradici psaní Ježíškovi. Nebuďme tak skromní, ať už opravdově nebo falešně, z pocitu povinnosti a z nějakého pokrouceného myšlení, které nám velí, že skromnost je správná. Řekněme si o to, po čem toužíme. Vždyť to patří ke kouzlu Vánoc a navíc budeme moci pod stromkem ukázat pravou a nehranou radost, čímž potěšíme zase toho, kdo nám dárek věnoval. A o to by mělo přece jít především.

P.S.: Také máte pocit, že čím jste starší, tím více vás těší věci, které se prostě za peníze koupit nedají? Takové ty abstraktní záležitosti, jako je společnost druhého, šťastná a zdravá rodina a tak vůbec?