4. 12. 2016

O Vánocích převážně nevážně 2


...kauza Ježíšek...

Dokud jsem byla malý důvěřivý tvor, bývaly Vánoce neuvěřitelně kouzelné období. Jako všichni jsem totiž věřila na Ježíška. Dodneska si pamatuju to vysedávání u okna, když se na Štědrý večer pomalu snášela tma, mamka v kuchyni chystala večeři. V televizi hrála pohádka, stromek už jsem ozdobila, to bývala moje nejmilejší povinnost v domácnosti. Po setmění se rozsvítily červené žárovičky ve tvaru hříbečků… stromek se třpytil jako dvůr pokladů a už chyběl jen ten Ježíšek, aby pod něj vyskládal dárky…

Zdroj.

Vyhlížela jsem pečlivě, protože jsem ho chtěla vidět. Jak vypadá? Jak k nám vleze? Bydlíme přece v šestém. Ježíšek to naštěstí pokaždé nějak vyřešil a dárky donesl, vyskládal je tam (chytrolín jeden) pokaždé, když jsem byla ve vaně, takže jsem ho ani koutkem oka nezahlédla.

Nutno říci, že jak jsem rostla, kladlo na mamku čím dál větší nároky zdání Ježíška udržet při životě.

Za prvé mi vrtal hlavou onen záhadný fakt, jak se Ježíšek dostane do šestého? Santa a jeho kočár se sobi tenkrát byl ještě neznámý pojem, navíc trubkou ústředního topení by stejně neprolezl. Hromosvod byl poměrně rezavý, skoby ve zdi moc nedržely a navíc byl od okna (zavřeného!) poměrně daleko. Toto mamka ještě zvládla dobře – vysvětlila mi, že když se jdou děti koupat, Ježíšek předá dárky u dveří rodičům a ti je vyskládají pod stromek. Bravo mami! Dobrý tah. Trochu mi to sice pokazilo vyhlížení nad střechy, ale co už… zase jsem mohla poslouchat, jestli jede výtah :)

Později se ukázala jako problematická část nadělování otázka dopisů s přáními. Ježíšek totiž donesl i něco, co v dopise nebylo, ale mamka to věděla. Ha! Z tohoto mamka také ještě vybruslila dobře, i když se jednalo o tenký led. Bylo mi řečeno, že Ježíšek prostě nemůže stihnout všechno, tak rodiče pro něj některé dárky koupí a on je jen zabalí a předá pod stromeček.

Nejzábavnější chvíle (aspoň podle mamky) nastala, když jsem si povšimla, že všechny dárky pod stromečkem jsou pro mě. Závěr byl jediný logicky možný – mamka zlobila! A nedostala nic! Když jsem jí to oznámila, musela chtě nechtě koupit příští Vánoce něco i sobě, přece přede mnou nemohla vypadat jako zlobivec :)
 
Zdroj.

Pak jsem nastoupila na základku a to nejkrásnější na vánočním těšení bylo pryč – nějaká sketa mi prozradila, že Ježíšek není… Dobré na tom bylo pouze to, že jsem potom mohla začít vyrábět nebo kupovat svoje dárky a připravit tak překvapení i pro mámu. Časem mě tohle nadělování a chystání překvapení ztrátu Ježíška bohatě vynahradilo :)


Vzkaz – ty mizero, kdo jsi mi prozradil, že Ježíšek není, nenávidím tě! :)


4 komentáře:

lenkaknel řekl(a)...

Pěkný článek, těším se na další :) Já si ani pořádně neuvědomuji, kdy jsem přestala věřit na Ježíška... Ale jak říkáš, i já jsem měla radost, když jsem se pak do nadělování mohla zapojit. Akorát je rok od roku těžší vymýšlet, co komu naježím :D

Kateřina Miklíková řekl(a)...

To mi povídej, letos se Vánoce blíží a já pořád nemám nic pořádného :D dětem se naděluje nejlépe. Možná bych letos i brala, kdyby se o to zase postaral Ježíšek.

Bára Alexová řekl(a)...

Vánoce dětskýma očima jsou přeci jen trochu jiné, než teď když už jsme dospělí. Také si věrně pamatuji, jak jsem čekala na Ježíška, vnímala pouze pohádky a neuvěřitelně jsem se těšila, co najdu pod stromečkem. Teď se na druhou stranu těším, až uvidím, jak dárky udělají radost ostatním, jak si užijeme zdobení stromečku a pečení cukroví s mamkou. Každé má něco do sebe :)

Kateřina Miklíková řekl(a)...

To určitě má, ale přece jen ty dětské jsou takové zázračnější. Dospělí už mají ty zázraky malinko jinačí.