21. 11. 2016

Mrtvý klíč


„U nás máme takové pořekadlo. Nikdy nekraď na hřbitově. Mohla bys vyrušit duchy“

Autor: D.M. Pulley
Překlad: Kateřina Kuncová
Nakladatel: Mystery Press
Rok vydání: 2016
Počet stran: 400



Anotace:

ŽÁDNÝ TREZOR NEOCHRÁNÍ VAŠE NEJSKRYTĚJŠÍ TAJEMSTVÍ…
 Rok 1978. Nad největší clevelandskou bankou, která spravuje peníze nejvlivnějších obyvatel města, se vznáší podezření z obrovských účetních podvodů souvisejících s bezpečnostními schránkami. Neviditelná kancelářská myška Beatrice se shodou náhod dostane ke všem indiciím potřebným k odhalení obrovské sítě plné korupce, lží a krádeží zasahující do nejvyšších špiček městské hierarchie. Kdo jiný než dívka, jejíž jméno nikdo ani pořádně nezná, by mohl správně naložit s univerzálním „mrtvým klíčem“ ke všem schránkám a tajemstvím ukrytým uvnitř?
 Rok 1998. Ambiciózní stavební inženýrka Iris dostane za úkol zakreslit plány budovy banky, která byla za záhadných okolností zavřena před dvaceti lety. Interiér budovy připomíná časovou kapsli. Nábytek, dokumenty i veškeré vybavení zůstaly na svém místě, jako by se zaměstnanci měli každou chvíli vrátit. Když Iris v zásuvce stolu objeví záhadný klíč, myslí si, že ji čeká pouhé vzrušující dobrodružství. Netuší, že právě roztočila smrtící kolotoč událostí, které vzápětí naberou prudký spád…

Můj názor:

Tento skvělý napínavý příběh se mi dostal do rukou spíš náhodou. Na první pohled mě sice zlákala záhadná obálka a název, pod kterým jsem si toho neuměla moc představit a pochopitelně taky vábivá anotace, ale neměla jsem moc v plánu knihu číst. Jsem nicméně ráda, že jsem změnila názor. Kdybych ji totiž vynechala, utekl by mi jeden z nejlepších napínavých příběhů, co jsem četla.

Děj knihy se z největší části odehrává v budově První clevelandské banky, která je v minulosti nejprestižnějším bankovním ústavem ve městě a v současnosti hrobkou zakonzervovaného času.

Současnost, tedy rok 1998 prožíváme s Iris. Iris je stavební inženýrka, momentálně znuděná z práce v kanceláři, pije jako duha a věčně nestíhá chodit do práce včas a její život je tak nějak celkově neuspořádaný a bez cíle. Jednoho dne ji doporučí její spolupracovník na jakýsi záhadný projekt, o kterém se nemá moc mluvit. Společnost, v níž pracuje, dostane od radnice města zakázku, má zakreslit banku do plánů pro projektanty, kteří zpracovávají její přestavbu. Do budovy banky už více než dvacet let nikdo nevkročil, krom hlídače Ramona…

Zdroj.

Minulost reprezentuje šestnáctiletá Beatrice. V roce 1978 přijíždí do Clevelandu, aby začala nový život. V tom jí pomůže její teta Doris, která jí poskytne přístřeší a zařídí zfalšované dokumenty, díky nimž Beatrice získá prácí v První clevelandské bance. Beatrice je šťastná, že práci má. Dokonce si najde i kamarádku, tou je její kolegyně z kanceláře Maxine. V bance se však děje něco divného. Beatrice nejdříve nic netuší, ale postupem času je díky Maxine do situace čím dál více vtahována a skoro proti své vůli zjišťuje věci, které nikdy nechtěla vědět…

Klíčový moment děje se odehraje před vánoci roku 1978. Banka zavře. Uprostřed noci a bez jediného slova. Překvapení zaměstnanci ráno přijdou do práce a dveře najdou uzamčené řetězy. V bance zůstanou všechny jejich osobní věci, nedostali šanci si je odnést, nikdo jim nic nevysvětlil, nikdo nic neví. Zůstávají pouze dohady. A ve sklepení banky mrtvé schránky plné cenných věcí lidí, kteří si je už nejspíš nikdy nevyzvednou…

Celé prostředí zavřené clevelandské banky působí na jednu stranu nesmírně honosným dojmem a na druhou stranu docela strašidelně. Opuštěné prostory, kde se zastavil čas a vše zůstalo na svém místě, fungující automaty na kávu, sklepení se schránkami, které dosud obsahují cennosti původních majitelů, jež si je nikdy nevyzvedli. Stopy v prachu a záhadné kroky, které se ozývají, když je Iris v budově sama. Upřímně, já bych tam sama nebyla ani za tu nejlepší práci světa! Na druhou stranu bych asi těžko odolávala pokušení probírat se v tak starých věcech. A Iris taky neodolá. Bankovní záhada jí nedá spát a tak začne při svojí práci pátrat po podivnostech, které banku obklopují, ale místo aby nalézala odpovědi, vynořuje se z minulosti stále více záhad a otázek.

Zdroj.

Napětí v knize je skvěle stupňováno. Od první chvíle, kdy Iris vkročí do budovy banky, napětí pomaličku a pozvolna narůstá. U osmé kapitoly už jsem byla přesvědčená, že se v budově potuluje nějaký bubák, jen jsem netušila, jakého charakteru, jestli se jedná o živého člověka, nebo opravdu o nějaký záhrobní stín. Jak Iris procházela budovou, opuštěnými místnostmi, často pouze s baterkou, byla jsem takovým tím příjemným způsobem vystrašená a napjatá. Navíc mi pochopitelně vrtalo v hlavě, co se stalo v bance tenkrát v roce 1978. Irisiny kapitoly totiž střídá vyprávění Beatrice a záhady minulosti a současnosti spolu nějakým způsobem souvisí.

Střídání minulosti a současnosti je dobře odděleno – na počátku každé změny je napsáno datum a rok, kdy se ta která část odehrává. Takže se čtenář dobře orientuje v čase, i když jsou jednotlivé kapitoly krátké a střídají se docela často. Postupem času na sebe začínají víc a víc navazovat.

Beatricin příběh začíná v celku normálně – mladá žena jde žádat o práci úřednice v bance, práci dostane, je za to patřičně vděčná a hodlá být dobrou pracovnicí, aby si místo udržela.  Je mladá, naivní a nezkušená, takže se brzo dostane do vleku kamarádky Maxine, která jí ukáže noční život a taky ji zatáhne do jakési podivné záhady, která se nad bankou vznáší. Navíc se Beatrici stane pár nepěkných příhod, které ji donutí hledat odpovědi na otázky: Co se tu doopravdy děje? Proč banku vyšetřuje policie? A kam zmizela Maxine?

Hodně mě překvapilo, když jsem zjistila, že román je prvotinou paní autorky. Naopak mě vůbec nepřekvapilo, že za něj dostala cenu. Její práce je totiž opravdu velice čtivá. Paní autorka skvěle pracuje s postavami a s dějem knihy. Všechno jí do sebe naprosto skvěle zapadá – minulost se perfektně propojuje se současností a záhada se vynořuje opravdu pozvolna a pomalu. Nic se nevyzradí předčasně a napětí krásně narůstá s každou kapitolou. Přesně v tu pravou chvilku je vyprávění jedné přerušeno vyprávěním druhé dívky. Byla jsem z té změny a přerušení rozmrzelá vždycky jen chvilku, protože během okamžiku mě dokázalo strhnout další vyprávění. Paní autorka si nelibuje v nijak komplikovaném jazyce a popisů je v knize právě tak akorát, aby čtenář pochopil, představil si a ještě zbylo dost prostoru pro jeho vlastní fantazii. Děj není žádný velký horor ani krvák, ale to mi vůbec nevadilo, naopak to pro mě byla přednost. A nemohla jsem se dočkat toho až zjistím, kdo tahá za nitky a stojí za tím vším.

Zdroj.

Postavy byly pro mě uvěřitelné a velmi živé. Obě dívky jsem si nakonec oblíbila, ačkoliv mi nebyly sympatické hned od začátku. Bylo potřeba je trochu poznat. Beatrice byla nejdříve velmi naivní, pokorná a vzorná, ale bylo jí šestnáct, takže se to dalo čekat. Iris zase byla až trochu moc lempl a její způsob života mi vadil. Kupodivu mi ale byla bližší. Do příběhu se hodily tak, jak byly napsané a tvořily krásnou protiváhu. Vedlejší postavy oproti nim nebyly tolik výrazné, ale zpracované byly přesně tak, jak pro svoji roli v příběhu potřebovaly.

Od knihy jsem toho moc neočekávala, prostě jsem jen byla zvědavá, co to bude. A nebyla jsem zklamaná. Dostala jsem skvělý napínavý příběh s tak akorát děsivými situacemi, pěknou záhadou a neskutečně zajímavým a pro mě přitažlivým prostředím. Kdo má toto všechno v knize rád, měl by si ji určitě přečíst.


Za poskytnutí recenzní kopie moc děkuji Palmknihám. Knihu do svojí čtečky si můžete pořídit zde.


4 komentáře:

Michaela Rubášová řekl(a)...

Jsem ráda, že se ti kniha také líbila. Pěkná recenze :-)

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Děkuji, ještě si musím přečíst tu tvoji :) Děkuji za přečtení a komentář.

Weird Brunett řekl(a)...

Ta kniha vypadá opravdu moc zajímavě. Máš pěkně zpracovanou recenzi. :)

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Děkuji za pochvalu a za přečtení článku :)