5. 11. 2016

Měsíční svit nad Paříží


"Nejlepší způsob, jak uskutečnit své sny, je probudit se."  Paul Valéry

Autor: Jennifer Robsonová
Počet stran: 355
Rok vydání: 2016
Nakladatel: Jota
Překlad: Naďa Funioková



Anotace:

Píše se rok 1924 a do Paříže, vzpamatovávající se z hrůz první světové války, přijíždí mladá londýnská aristokratka Helena Montagu-Douglas-Parr. Osmadvacetiletá žena prožila nejen fatální onemocnění, ale i zrušení zasnoubení ze strany vyvoleného muže, což ji mezi urozenou anglickou společností naprosto znemožnilo. S povolením rodičů se zapisuje do ročního kurzu na pařížské výtvarné akademii a ubytovává se u své volnomyšlenkářské tety. Doufá, že v anonymním prostředí si oddechne od neustálých pomluv a že se jí podaří splnit si dětský sen – stát se malířkou.
Město, vstávající z popela jako bájný Fénix, však přináší daleko silnější zážitky. Helena je rychle vtažena do světa ztracené generace a v kruhu amerických krajanů se setkává s avantgardními malíři, spisovateli i žurnalisty. Mezi nimi potkává Sama Howarda, novináře, pracujícího pro Chicago Tribune. Inteligentní a vzdělaný Sam, válečný veterán s pohnutou minulostí, ji fascinuje víc než jakýkoliv jiný muž, kterého dosud potkala. Ze společenského hlediska je to však naprosto nevhodný partner. Helena si ovšem uvědomuje, že i ona se mění. Dobře vychovaná anglická dívka, kterou kdysi byla, svědomitá, poslušná a vědoma si svého společenského postavení, je navždy pryč. V tónech jazzové hudby zvolna odplouvá starý svět a Helena musí najít nový smysl života i místo, kam patří.

Můj názor:

Tentokrát opravdu blahořečím svému štěstí za to, že jsem stihla napsat včas do recenzního konkurzu na knihu Měsíční svit nad Paříží a že si mě Jota vybrala. S příběhem jsem totiž strávila velmi příjemné večery.

Děj knihy se odehrává krátce po první světové válce v roce 1924. Hlavní hrdinkou knihy je Helena Parrová, dcera anglického hraběte. Do Paříže přijíždí ze dvou důvodů – aby se vzpamatovala z těžké nemoci a z následků zrušeného sňatku. A také aby konečně našla sama sebe, svůj život a to, kam jej chce nasměrovat. Po zrušení sňatku ze strany snoubence se jí v Anglii nežilo zrovna snadno. Společnost se na ni koukala skrz prsty a i když ji přímo nezavrhla, cítila Helena jejich pohrdání doslova na každém kroku. Po té, co se vyléčila z onemocnění spálou, které podle lékaře neměla vůbec přežít, dostala od rodičů svolení odjet k tetě Agnes do Paříže a zapsat se tam na uměleckou školu…

Zdroj.

Helena je sympatická bytost, rozumná, vyrovnaná a na svoji dobu otevřená všemu novému a zajímavému, co ji může potkat. Miluje kreslení a dokáže se obdivovat všemu krásnému, co je kolem ní. Ačkoliv pochází z aristokratické rodiny, není namyšlená, snobská ani arogantní. Naopak přistupuje k životu s pílí, pokorou, skromností a bez zahořklosti. Je dobře vychovanou anglickou lady, ale zároveň ženou, která touží po něčem víc, než se jen dobře vdát za muže, kterého nemiluje. Prorazit okovy přísné výchovy a let odstrkování pro ni ale není nic snadného.
Další postavy byly také zajímavé. Nejraději jsem měla novináře Sama, Helenina spolužáka a velmi nadaného malíře Etienna a nejúžasnější svéráznou tetičku Agnes. Některým z aktérů knihy nedala paní autorka zrovna snadný osud a některým zase ne moc šťastnou povahu, ale všichni byli popsáni dobře a působili realisticky.

Paní autorce se podařilo zasadit svůj příběh do velice zajímavé doby, těsně po první světové válce a také do zajímavého prostředí. S hlavní hrdinkou jsem se podívala do rozmanitých koutů Paříže, od těch nejskvělejších bulvárů až po mrňavé zarostlé uličky levnějších čtvrtí a tržišť. Užila jsem si jak večírků v lepší společnosti, tak posezení v levných hospůdkách a půvabných francouzských kavárničkách nebo taneční večírky v jazzových klubech. 
V průběhu čtení jsem potkala úplně obyčejné lidi – spolužáky z kurzů kreslení. Historicky známé postavy – spisovatele, malíře, umělce ze „ztracené generace“. A pochopitelně také šlechtice – například velkokněžnu Dimitri Pavlovovou (tetička Agnes). Popis tehdejšího života byl naprosto precizní a zajímavý. Líbilo se mi v hodinách kreslení, které navštěvovala Helena, v ateliéru, jejž sdílela s přáteli. U ní doma, v kavárničkách, na večírcích, dokonce i u švadleny, kde si nechala šít šaty. Bavilo mě toulání Paříží i klidná pohoda u moře v Antibes.

V Antibes. Zdroj.

Kniha v sobě ukrývá milý a jemný příběh, zajímavé postavy, které jsem měla ráda a jejich osudy jsem si přečetla s chutí a zájmem. Už dlouho se mi nedostala do ruky kniha, která by na mě dýchala takovou pohodu, jako tato. Paní autorka se nevyžívá v příliš emocionálních popisech. Spíš se zaměřuje na vnímání jemné krásy a půvabu obyčejných věcí v životě člověka. Možná tomu napomáhá i umělecké ladění knihy, do kterého jsem nahlédla prostřednictvím Helenina kreslení a psaní některých význačných spisovatelů. Styl paní autorky není nijak složitý. Půvab této knihy spočívá v jednoduchosti, dobrých vypravěčských schopnostech a hlavně v prostředí, kde se příběh odehrává.

Vzhledem k tomu, že se jedná o knihu pro ženy, najdeme zde také lásku, kterou hlavní hrdinka v Paříži potká. Příběh této lásky je napsaný moc hezky. Neční z něj žádná tisíckrát opakovaná šablona, není přehnaný a nepřináší čtenáři až na hranici vybičované emoce. Právě proto byl ale více opravdový a po dočtení zanechal příjemný pocit na duši. Paní autorka se dokonce dokázala vyhnout kýčovitému konci, jaký u podobných knih často bývá. Celý příběh byl krásně uvěřitelný. Vůbec mě nenapadlo pochybovat o tom, že nějaká taková Helena klidně mohla v Paříží žít, znát všechny ty známé lidi a prožít život tak, jak jej paní autorka sepsala.

Jako dobrý nápad hodnotím také slovníček výrazů a míst, který lze najít na konci knihy. Vzhledem k tomu, že v knize se celkem často míhají francouzská slovíčka a názvy různých součástí oděvů, míst, jídel a podobně, není podobný slovníček vůbec od věci. V dodatcích je zmíněno také historické shrnutí doby, informace o Paříži a ztracené generaci a o tom, které postavy z knihy skutečně žily.

Knihu doporučuji všem ženám, které si chtějí zpříjemnit podzimní večery s dobrou knížkou a ponořit se do půvabně jemného příběhu s hlavní hrdinkou, kterou si oblíbí od první stránky.


Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Jota. Pokud máte chuť si knihu přečíst, můžete si ji zakoupit zde.

Zdroj.


10 komentářů:

Bilbovy knihy řekl(a)...

Tak to vypadá více než dobře!! Děkuju za tip, ani jsem si knihy nevšimla :D
Katy

Kateřina Miklíková řekl(a)...

JJ byla suprová. Tušila jsem, že se mi bude líbit, ale ne, že až tak. :) Děkuji za přečtení a komentář.

Knihomoľka Bleise řekl(a)...

O knihe som už počula a vyzerá veľmi zaujímavo. Ty si len moje nadšenie viac nadúchala. :) Teším sa, keď si knihu prečítam. A k tomu tá krásna obálka. :) Maj sa krásne a ďakujem za tip.

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Není za co, doufám, že se ti bude líbit :) Děkuji za komentář a za přečtení.

Kristýna , The Book Talk Blog řekl(a)...

Knížku jsem minulý týden zaregistrovala poprvé a musím říci, že byť to není můj žánr, začíná mě celkem lákat... Tvoje recenze jen přispěla k mému pokušení :) Děkuji! Měj se pěkně!

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Já už pomalu přestávám říkat, že něco není můj žánr. Ono se v každém žánru najde něco, co stojí za přečtení :) Děkuji za komentář a také se měj pěkně.

Lucie Hlůšková řekl(a)...

Ke knížce jsem si nedávno četla anotaci, podle které mi přišlo, že nic zásadního se v knize nestane, ale tvoje nadšená recenze mě vyvedla z omylu :)

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Nevím jestli se stane něco, co lze považovat za nějak zásadní. Pokud se nepočítá změna životního postoje u hlavní hrdinky a její cesta za snem. Kniha je spíš obrazem poklidně plynoucího života s občasnou bouřkou a vichřicí na závěr :) Děkuji za komentář a za přečtení.

Šárka Fofoňková řekl(a)...

Moc pěkná recenze, určitě si knížku píšu na seznam :)) Snad na ni někdy v tom množství dojde řada :)

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Děkuji za komentář, Šárko :) nekonečné seznamy jsou peklo. Taky jeden takový mám :)