20. 10. 2016

Dáma z popela


Autor: Christine Trent
Série: Dáma z popela (1. díl)
Počet stran: 402
Rok vydání: 2015
Nakladatel: Brána
Překlad: Hana Vališová



Anotace:

Mrazivý příběh o smrti, která se před ničím nezastaví. Bude osud nezvratný? Jedině žena se železnou vůlí může uspět jako pohřební zřízenec ve viktoriánském Londýně, ale Violet Morganová je na svou živnost velice pyšná. Zatímco je její muž Graham zaujatý budováním jejich postavení ve společnosti, Violet se věnuje jejich pohřebnímu ústavu. Je empatická, velice znalá pohřební módy a více než smířená s rolí smrti v životě - dokud její mrazící řinčení nezaklepe na její dveře.

Můj názor:

Proč tahle kniha? No, to není těžké uhodnout – viktoriánské období, pohřebnictví, žena v čele takové netradiční profese a trocha té morbidní zvědavosti. Tohle všechno mě vedlo k tomu pořídit modročernou dámu s lákavou obálkou do mé knihovny a pustit se do ní, protože druhý díl už také spatřil světlo světa.

Hlavní hrdinkou knihy je žena majitele pohřebního ústavu v Londýně Violetta Morganová. Pohřební ústav vede společně se svým manželem Grahamem, který je tak trochu hlupák a Violetty si už neváží a snad ji ani nemiluje. Nemohu se rozhodnout, jakým dojmem na mě hrdinka působila. Na jednu stranu to byla nepochybně silná žena, která si dokázala poradit v tak nezvyklém oboru, jako je pohřebnictví. K mrtvým „klientům“ a jejich rodinám se chovala s úctou. Měla velké srdce a nešla jí upřít snaha o blaho svých bližních a snaha o to být dobrou manželkou, i když k vedení domácnosti neměla moc vlohy. Občas se ale projevila strašlivě naivně, což mi k její dřívější charakteristice moc nesedělo. Při čtení jsem k ní měla spíš neutrální pocity.

Navzdory ohlášené detektivní zápletce se mi příběh zdál docela jednoduchý, ale četl se lehce a hezky. Napínavá zápletka totiž není to, co je na příběhu nejlepší, vlastně ve mně ani moc zvědavosti a pozornosti nevzbudila. Rozhodně ne tolik, kolik samotný pohřební ústav. Vypravování pohřbů, péče o mrtvé, ale i oblékání a šperky z černého jantaru a styl pohřbu ve viktoriánské době – nic podobného jsem dosud nečetla. Kniha, která je tolik o smrti, vyrovnání se s ní a obecně o posledních věcech člověka… zatím se mi dostaly do rukou pouze knihy o egyptském pohřebnictví, takže toto bylo skutečně originální prostředí pro román. Krom těch pohřebních záležitostí je kniha klasickým společenským románem o ženě a spíš tedy i pro ženy. Nechybí zde životní těžkosti, které musí překonat, nemilovaný manžel, který je tak trochu hňup a nevidí, co v ženě má a také nová láska – to když se objeví muž, který vidí. Ctitel paní Morganové byl milý člověk, udělal by pro ni spoustu věcí a choval se jen natolik zamilovaně, aby to nepůsobilo lacině a hloupě. Detektivní zápletka byla trochu slabší. Chápu ale, že běžný člověk by se více k vyšetřování vražd stejně nedostal. Vrah na mě působil jako trochu duševně slabší osoba, nikoliv prohnaný a vypočítavý zabiják. I to, jakým způsobem došlo k přiznání, bylo dost divné. Jakoby to paní autorka chtěla mít co nejrychleji za sebou.

Zajímavý byl náhled na to, co se dělo v Anglii, když byla v Americe válka Severu proti Jihu. Z knihy Jih proti Severu jsem získala povědomí o životě v otrokářském systému, za války a po ní a v této knize byl předveden život ve viktoriánské Anglii a pohled na válku, která se odehrávala za oceánem. Jen jsem možná čekala trochu více viktoriánství – více tehdejšího životního stylu, takže v tomhle ohledu jsem možná malinko zklamaná. Při čtení se mi zdálo, že příběh se může odehrávat prakticky kdykoliv, ne jen ve viktoriánské době. Vhled do pohřebnictví mě bavil, ale jinak jsem se moc zajímavého a hlavně nového nedozvěděla.

Konec byl prostě jako z červené knihovny, ale proč ne, jednalo se konec konců o společenský román. Ačkoliv je kniha nenáročná a oddechová, čte se vcelku dobře a sama. Z přílišné morbidity také nemusíte mít obavy. Na smrt je tu pohlíženo vážně a s úctou a jakékoliv nechutné věci paní autorka vynechala. Líbily se mi také citáty o smrti z pera slavných klasiků, které byly na začátku každé kapitoly.


Pokud tedy hledáte něco nenáročného a zároveň netradičního, zkuste Dámu z popela. Já zkusím druhý díl, Uloupené tělo.


6 komentářů:

Pinky v Knihách řekl(a)...

Moc hezká recenze, kniha mě velice láká :-)

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Děkuji za přečtení a pochvalu :)

Aires´s world of books řekl(a)...

Skvělá recenze, vypadá to docela zajímavě :) Po knížce se kouknu v knihovně :) Měj se krásně :)

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Děkuji za přečtení a komentář :)ráda si pak přečtu tvůj názor.

Šárka Fofoňková řekl(a)...

Tak tato knížka mě láká od té doby, co vyšla. Četla jsem na ni už tolik různých názorů, ale stejně si asi jednou udělám svůj :)

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Mě lákala docela dlouho, názory jsem slyšela spíš negativní, ale špatná není. Jen prostě nic moc světoborného, taková spíš na relax :) díky za komentář a přečtení.