30. 9. 2016

Sčítání lidu za III.čtvrtletí


Třetí – letní čtvrtletí je pryč, léto v tahu a blíží se podzim, který mám strašně moc ráda. V mém čtenářském deníčku přibylo opět požehnaně krásných knih, několika jsem našla domov u mě v knihovně a několik si jich našlo mě v různých soutěžích.

Takže nejdřív:
Chtěla bych poděkovat Palmknihám za možnost s nimi dlouhodobě spolupracovat a za recenzní kousky do mojí čtečky, které mi posílají. Této spolupráce si patřičně vážím a doufám, že i oni jsou spokojeni.

A teď:
Počet přečtených knih v červenci byl 10. V srpnu mi dělalo společnost překvapivě pouhých 6 knih – znáte to, dovolená a jiné letní aktivity, krásné počasí… V září jsem skóre o moc nevylepšila, taky 6 :D, ale ono bylo pořád hezky a tak proč sedět doma :) v práci se toho také nějak nahrnulo, ale přesto jsem si našla čas na úžasné knihy. Přednost při psaní článků mají recenzní kopie od Palmknih. Ty knihy, na které už názor na bloGu je, jsou označeny *. Všechny články, které si budete chtít přečíst, najdete v seznamu článků zde.
Co mi tedy uvízlo v prackách?


Přečteno ve čtečce:
Město schodů*, Pomsta lorda Ravenscara*, Klan Vlčice, Řezník*, Vatikánská princezna*, Urban games, Stínová královna*, Habitat*, Příběh služebnice*, Velké problémy v malém Vietnamu*, Tulák*, Thonis*, Nejšťastnější dívka na světě

Přečteno v papíru:
Erebos*, Wicca*, Šepot*, Nalehko*, Dcera kostí a dýmu, Dny krve a hvězdného třpytu, Místo v mém srdci*, Rychle a bezbolestně*, Dáma z popela

Koupeno:
Angelika se bouří, Nezkrotná Angelika, Angelika a její láska – knihy, které nám s mamkou chybí v sérii. Jonathan Strange a pan Norrel, Kniha stínů, Řeky Londýna, Tenkrát v ráji, Hedvábník, Sedmilhářky, Mechanický anděl, Ramses prokletý, Scarlett, Výjimečná, Jmenuji se Veronika Peková, Archiv, Človíček Tom, Dům u vycházejícího slunce, Pomsta a rozbřesk, Dvůr trnů a růží

Na naprostou většinu jsem měla štěstí ve výprodejích, bazarech a antikvariátech :) z knihkupectví mám jen Dvůr trnů a růží.

Výhry  a dárky:
Nalehko – recenzní výtisk v akci typu „prvních deset bere, ostatní pláčou“.
Volání kukačky – výhra z letní abecedové soutěže s nakladatelstvím Plus.
Rychle a bezbolestně - výhra ze soutěže s blogem Svět mezi řádky.
Bábovky – výhra ze soutěže s Knihcentrum.cz
Muž proti muži – výhra ze soutěže s Alpress
Tady byla Britt-Marie – výhra s Knihy.cz



Jak tak na to koukám, pronásledovalo mě tento čtvrtrok štěstí ve hře :) na což si samozřejmě nestěžuji a doufám, že ho to pronásledování bude bavit i čtvrtrok následující. Na srpenec vyšel i den nepřečtených knih. Bylo pro mě nějak nezvykle těžké vybrat si jednu knihu, kterou v tento den začnu číst, měla jsem jich totiž tolik lákavých, že to prostě nešlo :). Vzala jsem si tedy mustr od pořadatelů soutěží a použila losování. Šťastnou knihou, která přeskočila všechny ostatní, byla „Místo v mém srdci“. Jak dopadla? Hotový článek je k nahlédnutí zde.

Z mého čtecího plánu na čtvrtletí se mi podařilo některé kousky přečíst, tak jsem na sebe patřičně hrdá, že jsem se v záplavě novinek dostala i ke stařinkám :).

Takový menší knižní plán na podzimní čtvrtletí a vánoce

Tohle čtvrtletí je pro četbu ideální – dlouhé večery, déšť, sníh, lákavé poležení pod dekou s knihou…
Nějaké plány by tu tedy byly. Především se chci věnovat mým novým pohádkám – Dvůr trnů a růží a Pomsta a rozbřesk. Pak bych chtěla mrknout na sérii Řeky Londýna, mám oba dosud vyšlé díly. No a pak se uvidí, co se naježí pod stromek :). Seznamy těch nejvíc chtěných knih začnu pro jistotu už od října nechávat všude válet tak, aby nebylo možné je nenajít. A když se nenaježí, obdaruji se sama a i v nepřečtených se najde spousta lákavých knih.

Tak to vidím na příjemný podzim a jsem zvědavá, co poslední čtvrtrok přinese.

Poslední dobou se vyrojilo hodně článků na téma „k čemu tyto shrnující články jsou“. Nevím, čím jsou pro ostatní, ale já si ráda připomenu, co jsem za to čtvrtletí přečetla. Vrátím se klidně i k vlastním článkům, abych se případně i mohla nostalgicky pomazlit s kapesníkem. A hlavně se občas překvapím, na co už jsem stihla úplně zapomenout :).


Všem čtenářům mého bloGu děkuji za to, že Trojtečku čtou. Uvidíme se v dalším čtvrtletí!



27. 9. 2016

Thonis


Republika Čechy a Morava
Počet obyvatel: 5 mil. - Státní zřízení: federativní republika. - Hlavní město: Praha. - Příslušnost k unii: Euro-Ruská unie. Měna: rubl. - Čas: 23. století.

Autor: Walter Slovo
Rok vydání: 2016
Počet stran: 620
Nakladatel: Martin Koláček - eknihy jedou



Anotace:

Podle čeho si vrah vybírá své oběti, kterým likviduje mozek, aniž by jim poškodil lebku? K vraždám přitom dochází na nejbezpečnějším území Euro-Ruské unie, a to v Thonisu, který vzdává poctu starověkému Egyptu.
Detektivní příběh se odehrává v reáliích světa 23. století, které po Velkém úpadku změnila technologie SuanPchan. Čínská technologie z lidí udělala živoucí počítače. Ze znalostí se stala komodita, lidé si znalosti už nepamatují, ale kupují si je ve formě měsíčního pronájmu. Proto se ústřední dvojice může pustit do detektivního vyšetřování, aniž by s ním měla dříve zkušenost. Jak technologie změnila život a sexualitu lidí? Jak lidé vnímají existenci náboženského korporátu? A co se stane, když se při virtuálním sexu nedopatřením potkají lidé, kteří by neměli?

Za recenzní kopii moc děkuji panu autorovi Walteru Slovo. Knihu pořídíte u některého ze svých oblíbených prodejců eknih zde.

Můj názor:

Thonis si ke mně našel cestu sám. Po uveřejnění článku o knize Habitat mě oslovil sám pan autor Walter Slovo a nabídl mi svoje dvě knihy k přečtení. Vybrala jsem si Thonis hlavně proto, že jeho téma je mi bližší než u knihy Kavkazan a navíc jsem o knize zatím žádný jiný názor nečetla. Detektivka z budoucnosti se zapojením prvků starověkého Egypta…  byla jsem zvědavá, jak to bude fungovat :).

Trochu jsem ale obavy měla, přece jen hodnocení na DK 20% (bylo) není zrovna povzbuzující. Já si potrpím na vlastní názor, takže jsem do toho šla. Pan Slovo mi psal, když jsem byla okolo padesáté strany, jak se mi dílo líbí. Odmítla jsem odpovědět s tím, že na začátku nesoudím a dobře jsem udělala. Knize je totiž potřeba dát čas – jednak, aby si čtenář zvykl na přítomný čas, v němž je psaná. A dvak aby si zvykl na to jak je psaná…

Zdroj: zde

Thonis. Luxusní část Prahy na území bývalého Smíchova. Místo, kde žijí bohatí, privilegovaní a kam je tak těžké se dostat žít. Nejbezpečnější místo k žití v zemi, stát ve státě. Thonis je zkrátka prestižní adresa. Život je zde veden ve staroegyptském stylu. Od náboženství přes nábytek až po styl oblékání nebo pohřbu. A do této luxusní čtvrti se díky výhře ve spotřebitelské soutěži přestěhuje rodina Benedikta, která zahrnuje ještě jeho druhou manželku paní Teje a dceru Nefertiti. Ubytování získají opravdu velmi prestižní – v replice Chufuovy pyramidy.

Benedikt je neúspěšný bulvární obchodník, kterého v současnosti živí jeho nožířská dílna. Bohužel je těžce nemocný – má neurologické onemocnění způsobené SuanPchanem. Proto je tak rád, že bydlí v Thonisu. Má totiž lepší přístup k lékům. Jeho druhá žena paní Teje obchoduje se starými knihami a slušně jí to vynáší, protože papírové knihy jsou vzácné a je z nich luxusní sběratelský artikl. Nefertiti má velmi zajímavé zaměstnání, pracuje v jednom z nejzajímavějších odvětví a zároveň v ne úplně atraktivním oboru – nechci moc prozradit, ale má to cosi společného s mrtvými :).
Pan autor obklopí rodinu mnoha dalšími postavami, které, ačkoliv se zprvu zdá, nemají žádný význam pro příběh, nakonec si svou roli najdou a často i důležitou.

Bohyně Harhor. Zdroj.

Hned od začátku jsem v knize našla několik dost zajímavých věcí.
Zaprvé – lidé mají v mozku voperovaný počítačový program SuanPchan. Díky tomu jsou prakticky lidské počítače, neustále online na síti, neustále zásobováni informacemi… Toto bylo v knize zdrojem mnoha užitečných věcí, ale taky mnoha potíží. Představte si, že můžete okamžitě sdílet na internet vše, co vidíte. Představte si, že máte jakékoliv znalosti díky zakoupeným znalostním balíčkům. Můžete si přizpůsobit realitu virtuální projekcí. Užít si virtuální sex. Můžete posílat myšlenkové zprávy a tak se bavit s lidmi bez mluvení. Můžete se připojit na kohokoliv a užít si tak třeba běh v parku a přitom se válet doma na gauči. Antivirový program, který máte v hlavě, vám nedovolí onemocnět. Supr, že? Jenže taky může kdokoliv veřejně nasdílet jakýkoliv váš trapas – okamžitě. Policie může provést paměťový sken. Jakoukoliv informaci o vás si každý může okamžitě najít na netu. Soukromí a anonymita neexistují… Pokud si nemůžete platit znalostní balíčky, je z vás v podstatě hlupák.
Zadruhé – to, jak pan autor použil v moderním světě staroegyptský způsob života, mě hrozně bavilo. Ale bavili mě i další věci, které vymyslel. Zajímavé bylo fungování společnosti a technologie SuanPchanu. Bavila mě detektivní zápletka a bavili mě postavy, obzvlášť ty, u kterých by se dala objevit nějaká ta psycho diagnózka :)
Zatřetí – dlouhé, předlouhé dialogy, ve kterých jsem se občas trochu ztratila. Měla jsem pocit (občas), že mě pan autor až moc poučuje, ať už prostřednictvím řeči svých postav nebo vypravěče. Skláním se před jeho znalostmi, ale já také úplně hloupá nejsem a proto bylo vysvětlování některých staroegyptských věcí zbytečné a jen natahovalo text a zpomalovalo děj. Stačilo by vysvětlit jen neznámé nebo podstatné pro další děj. A přiznávám, že jsem se opravdu něco nového a zajímavého dověděla. Taky jsem se někdy nemohla ubránit obdivu k zajímavým přirovnáním a barvitému a bohatému používání jazyka – toto si v Thonisu opravdu vychutnáte. Pan Slovo se toho nebojí a s rodným jazykem si rozumí.

Zdroj.

Celkově bych možná uvítala, kdyby byla kniha o něco kratší, 600 stran je fakt moc. Kdyby se postavy tak nevykecávaly, mohlo to být kratší svižnější a ne tak náročné na udržení pozornosti, chápu, že lidé předváděli znalosti získané díky počítačovému systému v mozku a taky že si „lepší“ lidi v knize zakládali na kvalitním mluveném projevu, ale soustředění na ty řeči bylo fakt náročné. Často se také něco opakovalo – řekla to postava a zopakoval vypravěč příběhu. Občas také postavy předváděly svůj řečnický um do té míry, že mě to otravovalo, nechápala jsem, proč o něčem mluví a proč vysvětlují tak zeširoka věci, které se mi zdály jasné. Když se pak něco stalo, odpinklo se to na jednom odstavci a šlo se zase mluvit, mluvit, mluvit…

Asi tak u dvacátého procenta jsem si říkala, že to asi přestanu číst, protože rozhovory byly poměrně vyčerpávající, jenže už to nešlo. Mezitím se totiž v knize stalo několik věcí, které se vyvinuly v zápletku téměř detektivně napínavou. A to už jsem byla moc zvědavá na to, abych přestala číst. Poznala jsem také blíže postavy a vztahy mezi nimi a také jsem musela uznat, že pan autor se vyjadřovat umí. Na styl psaní jsem si také pomalu zvykala. Navíc mě začalo hrozně zajímat, jestli jsem tipla správně vraha a co se ještě přihodí. Jediná věc, která mě postupem času trochu štvala, bylo přibývání erotických-sexuálních- sadistických scén, někdy samostatně a někdy se v nich prolínalo všechno. Ne, že bych byla nějak extra prudérní a nesnesla trochu sexu, ale když je ho trochu nadbytek, tak to otravuje. K dobru si ovšem pan autor může připsat to, že ačkoliv byly některé scény násilné a použitý slovník vulgární, nepůsobily lacině a kupodivu ani prvoplánově vulgárně. Hodily se prostě k popsaným povahám daných postav – člověk se zálibou v násilí se asi nebude romanticky milovat na polštáři z růží.

Příběh je taky zajímavá sonda do myslí postav, pan Slovo měl svoje postavy dobře prokouknuté a díky podrobným rozhovorům, vysvětlení a zdlouhavým popisům, je dopřáno i čtenáři prokouknout je raz dva. Takže v tomto ohledu zase musím to přehnané kecání a vysvětlování pochválit. A postavy byly opravdu velmi živé, ať už záporné nebo kladné, byly dobře napsané. Měly takové ty svoje lidské starosti, slabůstky, dobré i špatné vlastnosti. Dokonce chválím i záporňáky :). Někteří byli až nepříjemně reálně odporní, hlavně zmínění psychopati a jiné pomatené existence.

Detektivní zápletka byla zajímavá a v pravdě nerozlousknutelná. Klíč k vraždám, tedy jakési vrahovo schéma, jsem pochopila, ale na vraha jsem pochopitelně nepřišla. Ono to totiž asi ani nešlo :) no uvidíte sami.
Zdroj.

Z hodnocení celé knihy jsem trochu na rozpacích a nevím úplně jak na to jít. Nedá se totiž říct, že by mě kniha nebavila a taky se nedá říct, že by mě bavila stoprocentně. Většinu čtení to bylo prostě padesát na padesát a navíc kniha jako celek vůbec není špatná naopak, nakonec mě to opravdu spíš více bavilo a nebyl problém to dočíst. Pokud si ale nepotrpíte na delší popisy a hodně propracované a dlouhé dialogy, nemyslím si, že by vás dílo výrazně nadchlo. Můžu se ale plést :) takže kdo má rád Egypt a fascinuje ho myšlenka, že jednou bude egyptská civilizace v Praze – jděte do toho!


Omlouvám se za tak moc dlouhý článek, ale zkracovala jsem, jak to šlo a o knize bych toho nakonec dokázala napsat i mnohem víc :). A jak tak nad tím přemýšlím, určitě si ji přečtu znova. Jsem totiž zvědavá, co mi při prvním čtení uniklo. A taky tak nějak doufám v pokračování. Na konci se totiž událo cosi, co by si ho zasloužilo…


26. 9. 2016

Poslední navěky


... V jejich lásce, která byla silnější, teď vyrašila semínka nenávisti, strachu a zmatku. Láska a nenávist totiž mohou žít vedle sebe a sytit jedna druhou. Teprve to jí dodává to největší rozlícení.           T.H.White

Autor: Soman Chainani
Rok vydání: 2016
Počet stran: 499
Série: Škola dobra a zla
Nakladatel: CooBoo
Překlad: Magdaléna Stárková



Anotace:

Sofie a Agáta si myslely, že nastal konec jejich příběhu, když se jejich cesty rozešly. Agáta se po boji s Krutopřísnou schovává s Tedrosem v Gavaldonu a Sofie žije se Školníkem v jeho věži. Zdá se, že obě našly své "šťastně až navěky", avšak Fabulář touží jejich příběh dál vyprávět a přepsat. Ale tentokrát nejde jen o jejich pohádku. Zlo ovládlo Nekonečný les a všichni zloduši a čarodějnice z pohádek se vrátili, aby se pomstili a změnili své příběhy. Jak dopadne poslední navěky v pohádkové říši?

Můj názor:

POZOR! POZOR! Kdo nečetl první dva díly, mohl by se tu dočíst spoilerů. Tak ne abyste si pak stěžovali, že vás nikdo nevaroval :).

Svět bez princů jsem dočetla večer a hned ráno jsem se vrhla na poslední díl s názvem Poslední navěky. S knihou jsem vyměnila i záložku – modrou za zelenou, aby mi ladila s přebalem knihy… který jsem sundala a nechala doma na polici… ale tak hlavně že to ladí a můžeme se pustit do čtení :).

V minulém díle jsme Sofii s Agátou opustili ve chvíli, kdy obě snad už konečně našly svůj „šťastný až navěky“ konec. Že není věc tak jistá je jasné už proto, že tu máme další, závěrečný, díl knihy. Zatímco princezna Agáta žije s Tedrosem v Gavaldonu (ne moc šťastně), čarodějka Sofie se svým zázračně omládlým Školníkem se zabydleli ve Školníkově věži (taky žádná sláva), kde zůstal i Fabulář a kniha pohádek o Agátě a Sofii. Fabulář se ale podezřele zasekl a ne a ne dopsat konec. Je tedy jasné, že pohádka pokračuje a jestli brzo nezvítězí dobro nebo zlo, bude s pohádkovým světem konec až navěky.

Pohádkové školství zažije už třetí reformu výuky :) – nejdříve jsme měli klasické Dobro a Zlo, ve druhém díle Dívčí internát a Chlapeckou kadetku a nyní nám nastávají časy inkluzivního systému – tedy všichni dohromady v jediné Nové škole zla. Škole vládnou Školník Rafal a jeho královna Sofie a učí nejen Nikdyvíce, ale i Navěky jak bojovat za Zlo. Dobro a zlo se mají brzy střetnout v závěrečné bitvě a zvítězit může jen jeden. Vše záleží na tom, jestli se Sofie dokáže vzdát svého vysněného šťastného konce a zničí Školníkův prsten, čímž ho zahubí a vyhraje dobro… a  nebo taky ne.

Největší sranda v této knize bylo setkání Agáty a Tedrose s poněkud přestárlými hrdiny původních pohádek :). Obézní a protivná Popelka, revmatický Pinocchio, Jeníček a Mařenka v kolečkových křeslech a Petr Pan taky poněkud zestárnul a zdědkovatěl :). Těmto veskrze kladným hrdinům jsou v patách jejich původní zlosynní protivníci a snaží se je tentokrát spolehlivě zamordovat, aby přepsali konec pohádek ve prospěch zla. A co by to bylo za pohádku, kdyby vůdcem odboje proti zlu nebyl samotný Merlin. Agáta a Tedros jsou na cestě do školy zla, kde chtějí přesvědčit Sofii o tom, že Školník není její pravá láska a že po jeho boku ji šťastný konec nečeká. Mezitím Sofie přesvědčuje samu sebe o tom, že Školník pravou láskou je a rozhodne se za něj bojovat. V umírajícím pohádkovém světě se tedy dochází k poslední epické bitvě mezi dobrem a zlem…

Obrázek uloupen z knihy.

Mnozí vytýkají závěrečnému dílu pohádkově-vzdělávací trilogie přílišnou rozvláčnost. Mně to nejdříve tak nepřipadalo, ale teď, když nad věcí uvažuji zpětně, na tom možná něco bude. Ne že bych chtěla ubrat celých sto stran, jako mnozí, ale v některých pasážích mohl pan autor svoje tvůrčí choutky lehce utlumit a knize by to na ničem neubralo. Celkově se mi třetí díl líbil asi nejméně, ale počítám, že to je mým vztahem k tomu moulovi (rozuměj Tedros). Zdál se mi tu na pohádkového prince moc nejistý, bezradný… prostě nikdo, o jehož rámě bych se chtěla jako princezna opřít :). Zato lasičák Hort, to už byla jiná kávička :) asi bych mu tu Sofii i přála. Rozhodně dělá vše proto, aby si ji zasloužil. Sofie si udržela svoji paličatou sobeckost a Agáta svou naivní dobrotu pozvolna ztrácela – obě dívky mi připadaly dobře uvěřitelné. Je jasné, že knihu psal chlap – ženské hrdinky jsou parádní a muži nestojí za moc. Prostě muž neumí napsat toho nej prince, co by o tom taky jako chlap mohl vědět, že :). Čarodějnické trio Hestera, Bledule a Otylka se stále a až do konce udržely na zářivém výsluní mojí čtenářské přízně.

Obě hlavní dívčí hrdinky se v knize musely postavit čelem ke svým vlastním nejistotám, představám a očekáváním, aby mohli zjistit, že šťastný konec nemusí být vždycky jen takový, jaký si původně představovaly a že i to, co se nejdříve jevilo jako nepředstavitelné, může být nakonec to pravé. Ať už s princem nebo bez prince. A že svět, ve kterém žijí, není černobílý a nedělí se jen na čisté zlo a čisté dobro. A že mezilidské vztahy jsou věc složitá.
Protože vztah princezny Agáty a prince Tedrose nebyl nejdříve nijak růžovoučce načančaný a jen sladce zamilovaný, za což má pan autor body k dobru. Občas totiž – vlastně docela často – byl plný dohadování a nedorozumění a oba nejdříve museli najít ve vztahu sami sebe, aby mohli být šťastně spolu. Jejich konflikty a problémy působily dost realisticky a vlastně jsem se ani nedivila, že si s určitými věcmi oba lámali hlavu.

Krom několika nevýznamných maličkostí knihu hodnotím maximálně kladně. Jsem ráda, že trilogie o škole pohádek bydlí u mě v knihovně, i přes to, že bych už pohádkám měla dávno odrůstat, či spíš bych měla pomalu zapomínat, co to vlastně je :). Ale to by byla škoda. Připravilo by mě to o tuhle báječnou sérii. Takže všem doporučuji!


Pohádkám zdar a žijte šťastně až na věky!


22. 9. 2016

Místo v mém srdci


Nevlastní matka a dcera na křižovatce životů musí učinit zásadní rozhodnutí…

Autor: Jane Green
Rok vydání: 2013
Počet stran: 326
Nakladatel: BB/art
Překlad: Iva Harrisová



Anotace:

Andi dlouho hledala dokonalého muže a ve třiceti sedmi ho konečně našla. Rozvedeného Ethana, milujícího otce dvou dcer, Emily a Sophie, a ještě oddanějšího manžela. Andi se už od mládí těšila, až se stane matkou, a tak přijme obě dívky za vlastní. Emily se však na ni dívá jako na sokyni, překážku na cestě k otcově lásce, a rozhodne se, že ji zlomí. Používá nejrůznější prostředky, situace eskaluje, a když už se zdá, že Andi přijde o všechno, v co věří - o lásku, rodinu a naději na mateřství - ocitnou se nevlastní matka a dcera na křižovatce svých životů... a musí učinit zásadní rozhodnutí.

Můj názor:

Kniha byla vytažena z knihovničky na den nepřečtených knih. Ne, že bych trvala na tom, že budu číst zrovna tuto, ale jak jsem si tak mezi nimi nemohla vybrat, došlo na losování a Místo v mém srdci mělo štěstí :). A já vlastně nakonec taky, kniha mi zabrala pouhé dva večery a četla se skvěle.

Hlavní hrdinkou knihy je sedmatřicetiletá Andi, která se přivdá do rodiny zahradního architekta Ethana a získá tak nejen báječného muže, ale i to, po čem tolik touží – dvě děti, dívky Emily a Sophii. Je rozhodnutá být jim skvělou matkou a časem snad i matkou svého vlastního dítěte.  Prozatím věnuje veškerou svoji lásku nové rodině. Ethan a Sophie jí s radostí oplácí, ale Emily dělá vše proto, aby jejich rodinné štěstí zničila a Andi se zbavila.

Kniha Místo v mém srdci je prvním dílem paní autorky, které se mi dostalo do rukou a nasadila další četbě vcelku vysokou laťku. Jedná se o klasický román pro ženy, ve kterém se vše točí okolo mezilidských vztahů.  Zde je vidíme prostřednictvím Andi, jejího muže Ethana a později i dcery Emily. Tyto tři pohledy jsou tak odlišné, jak jen můžou být. Zatímco Andi je milující, obětavá a statečná v situaci, které musí čelit, je Emily jejím pravým opakem. Tříská s ní puberta, je sobecká, zlá, vypočítavá, prospěchářská a nezodpovědná. Neštítí se prakticky ničeho, aby Andi ublížila a manipulovala proti ní svým otcem. Andi musí zvládat hysterické scény, Emilinu zlomyslnost, urážky a všechno ostatní, co si ta malá mrcha dokáže vymyslet. Musím teda říct, že větší (s prominutím) svini, jsem snad v knize ještě nepotkala. Klobouček dolů před paní autorkou, jak dokázala takovou bestii popsat. Ethan, ačkoliv je opravdu milujícím manželem, je naneštěstí taky velice milujícím otcem a tak Emilinu manipulování  nedokáže vzdorovat. A Emily škodí a škodí, až do chvíle, kdy pohár Andiny trpělivosti konečně přeteče…

Celý příběh a mezilidské vztahy v něm popsané, mě připoutal ke stránkám knihy neskutečně rychle. Nijak zvlášť podobné romány nevyhledávám, ale tento mi sednul. Paní autorka totiž vypracovala své postavy důkladně a do detailů, takže jsem měla pocit, jako bych je znala a celé vyprávění tak nebyl problém opravdu prožít. Andiina touha po dítěti nebo alespoň po spokojené rodině a dobrých vztazích s nevlastními dcerami byla pochopitelná, ačkoliv se mi zdálo, že její trpělivost s Emily byla přehnaná. Být na jejím místě, nedokázala bych takové jednání snášet. Naštěstí jsem v podobné situaci nikdy nebyla, nevím tedy, co žena dokáže vydržet. Andi mi ale byla blízká, fandila jsem jí a přála jsem jí, aby dosáhla svého štěstí. K Emily jsem si téměř okamžitě vybudovala odpor, který přerostl postupně až v absolutní znechucení a přála jsem jí, aby jí konečně někdo pořádně nakopal, protože nic jiného si nezasloužila. Ethana jsem nechápala, nikdy bych si nenechala spratka tak přerůst přes hlavu, jako to udělal on. Jenže on se vyřešení tohoto problému prostě vyhýbal, jak jen mohl, omlouval Emily, snažil se problémy urovnávat smírně a hlavně něžně vůči dceři, které by nejspíš pomohlo pořádně napráskat. Občas tak dokázal Andi hodně ublížit i on. A hodně tak ohrozil spokojenost svojí rodiny.

Příběh ukáže, jak vztahy v rodině, rozvod, alkoholismus a případně i nový partner jednoho z rodičů dokážou ovlivnit další život rodiny.  Ukáže, jak jsou mezilidské vztahy křehké a jak snadno je možné, aby je jediný zlomyslný tvor dokázal téměř zničit a rozklížit. A že někdy se takový zlý člověk navzdory lásce a péči prostě nezmění. A někdy, pokud zažije něco, co jím dokáže otřást až do hlouby duše, se možná přeci jen dokáže pomalu změnit k lepšímu.


Kniha určitě sedne spíše ženám 30+ nebo takovým, které už mají vlastní rodiny a o tomto typu vztahů tak už něco málo vědí. Navzdory těžšímu tématu se čte hezky a plynule. Až skoro překvapí, jak rychle přijde konec. Byť se nejedná o žádnou náročnou literaturu myslím, že kniha určitě nezapadne a najde si čtenářky, kterým se bude líbit. A já se příště zase podívám po něčem dalším od paní autorky :)

18. 9. 2016

Tulák


Autor: Peter Newman
Rok vydání: 2016
Počet stran: 375
Nakladatel: Host
Překlad: Jakub Kalina



Anotace:

Osamělá pouť němého hrdiny. Strhující debut z originálního temného světa plného démonů a ztroskotaných létajících lodí.
Po více než tisíc let střežili Andělští rytíři Trhlinu, avšak jak generace míjely a žádné nebezpečí se neobjevilo, jejich pozornost ochabovala. Nakonec se nechali ukolébat. Když se jednoho dne z Trhliny vyvalilo mračno démonických stvoření, zastihlo rytíře naprosto nepřipravené. Lidstvo svedlo bitvu a prohrálo. Rytíři padli. Nestárnoucí vůdci se stáhli do mlčenlivého exilu. Lidé žijí v područí démonických vládců. Už není naděje. Je jen Tulák.
Tulák je zničený, zlomený muž: nemá jméno, nemluví. Nese však vzácné břemeno, na němž závisí osud lidstva.

Můj názor:

Na tuhle zástupkyni stáje Host jsem se těšila od té doby, co jsem ji vyčenichala v jejich edičáku. To, že má krásnou a lákavou obálku, už není v případě Hostu potřeba zmiňovat, protože u nich už se podobná kvalita stává standardem. Neméně lákavá je také anotace, která mi připomínala knihu Drsný spasitel. Byla jsem tudíž zvědavá, jak si s podobným nápadem poradí jiný autor.

Hned na začátku knihy vrhne pan autor svého čtenáře do děje bez zbytečných průtahů. Ocitáme se ve Zkažené zemi – zemi, kterou dírou v zemi (Trhlinou) zaplavili démoni, pečlivě se v ní zahnízdili a zotročili původní obyvatelstvo. Této části světa vládnou dva nejmocnější démoni Uchvatitel a Necivila, každý si uchrtil svoji část území a používá obyvatelstvo jiným (démonicky nechutným) způsobem. Daleko na severu pod ochranou zdi leží území, na kterém dosud žijí lidé (a zvířata), kteří nejsou zasaženi démonickou podstatou, nejsou Zkažení – nejsou zotročení. Žijí si tu celkem v bezpečí v Zářícím městě pod ochranou Sedmy a Andělských rytířů. A do této nezkažené země se snaží dojít hlavní hrdina knihy – Tulák.

Tulák je němý člověk. Unavený, na první pohled bezmocný, putující Zkaženou zemí směrem na sever k Zářícímu městu. S sebou si, pod ušpiněným pláštěm nese malé dítě – holčičku. Jde pořád dál a snaží se přežít ve světě, kde je všeho málo. Málo jídla, málo důvěry mezi lidmi, málo poctivosti, lásky a bezpečí. Všude je jen hlad, strach, násilí a démoničtí tvorové. Každý se snaží přežít na úkor kohokoliv. Od začátku vzbuzuje postava Tuláka hodně otázek, protože o něm nevíme skoro nic. Kdo je on, co je zač to děcko? Proč nemluví a jak se to stalo? Víme jen, že je němý a jde… s hordou démonů v patách.

Setkáváme se s ním poprvé osm let po dobití světa démony. Toto časové údobí v minulosti nám pan autor přiblíží v několika vsuvkách v současném ději, které vypráví o tom, jak to bylo, když démoni vylezli z Trhliny. Jak porazili armádu, která se jim postavila, rozdělili si moc a vliv a začali obsazovat svět.

Ze začátku se mi kniha četla celkem obtížně, ale ne proto, že by mě příběh nebavil. Spíš z důvodu neorientace se v novém světě, postavách a událostech. Jak toto pan autor postupně vysvětluje, začínaly mi být jasné souvislosti mezi démony, jejich služebníky a jinými zkaženými i nezkaženými postavami. Po chvilce mě fantazie pana autora začala opravdu bavit. To co si vymyslel – způsob existence démonů, jejich komunikace, jména – to bylo prostě úžasné! Nepamatuji si, že by mě tak zaujal svět démonů od dob Asfaltu. Pan autor se v textu zabýval i neuvěřitelnými detaily, což by mě možná jindy nudilo, ale tady to bylo tak šikovně zapracováno do děje, že mě ani na vteřinu nenapadlo, že by to mělo být v ději navíc, i když to nebylo v tu chvíli pro děj důležité. Přistihla jsem se i u toho, že se zájmem čtu odstavec, kde šlo jen o to, že dítě kope Tuláka do žeber a dožaduje se pozornosti. O nic víc, jen o tu bezeslovnou komunikaci, ve které je vyjádřeno vše podstatné pro danou chvíli. Pokud pan autor prohlásí, že je Tulák unavený, je to znát nejen díky tomuto prohlášení, ale „cítit“ z celého textu, celá postava je prodchnutá tou únavou a i kdyby to nebylo řečeno, poznáte to – prostě celá práce s textem a styl popisu mi absolutně seděl.

Na první čtení byl Zkažený svět nesympatický a bezútěšný. Tak trochu na mě padala deprese, pan autor toto tak dobře vtělil do slov a stylu psaní, že jsem se dokázala opravdu cítit jako postavy v knize a Zkažený svět vysával energii i ze mě. S postavou Tuláka, jeho dítěte a společníků na jeho putování, se kterými se byť jen na pár odstavců jejich cesty protnou, se ale atmosféra postupně rozsvěcela a čtení bylo víc a víc příjemnou záležitostí. Bylo tam přítomné takové to světýlko na konci tunelu a rozsvěcelo se hlavně v lidech. Za tuto obratnou psychologickou manipulaci se čtenářem (tedy se mnou:)) si pan Newman zaslouží pochvalu. Mám ráda, když je mi dopřáno se do příběhu tímto způsobem ponořit. Krom více či méně (nebo vůbec) lidských postav nabídne kniha i jednu zvířecí. Je to koza. A je to osobnost! Miluju kozu. To zvíře mělo úžasné výstupy a bylo takovým úsměvným a rozveselujícím prvkem. Zatímco malé dítě mohlo být chápáno (snad) jako symbol naděje a lásky, kterou si Tulák nesl s sebou, byla koza jednoznačně zdrojem těžkostí i pobavení.

Kniha není žádná akční bitkařina spíš se mi zdálo, jako bych četla nějaký historický román. Nejde zde primárně o pobavení a zběsilý sled událostí. Děj plyne spíš v pomalém a poklidném tempu a dovolí tak nahlédnout pod povrch věcí. Prozkoumat myšlenky postav do hloubky a hledat za vším nějaký vyšší smysl, nějakou myšlenku, symboliku... a ona jde najít. Místy se skoro zdá, že se snad nic moc neděje, ale ono se děje, jen prostě v detailech a je nutné si to v textu tak trochu najít pod povrchem. Pokud toto nemáte při čtení rádi, kniha pravděpodobně nebude úplně to pravé pro vás. Mě pan autor svým stylem vyprávění velmi zaujal a po té, co jsem se zorientovala v jeho světě, se mi kniha četla opravdu velmi dobře. Přesto si nemyslím, že je kniha úplně odpočinkovou záležitostí, vyžaduje totiž přeci jen trochu soustředění na text a není jedno, když čtení moc nevnímáte. Většinou totiž přijdete o nějaké důležité sdělení. Patří ale rozhodně k románům, které by bylo škoda si nechat ujít, pokud jste milovníkem fantasek a chcete od knihy víc než jen akci a událostmi zmítaného a týraného hrdinu. Doufám, že budou další pokračování, snad by prý nějaké mělo být. Konec by něco takového naznačoval a hlavně by byla škoda opustit tak dobře vymyšlený svět.

Můj spokojený potlesk patří také překladateli, protože odvedl opravdu veliký kus práce. Neznám anglický originál, ale překlad na mě zapůsobil velice dobře. Nepochybuji o tom, že pan překladatel přispěl měrou vrchovatou ke kvalitě textu.


Za krásný čtenářský zážitek, který mi byl poskytnut prostřednictvím recenzní kopie, moc děkuji Palmknihám. Pokud jste dostali chuť si knihu také přečíst, můžete si ji pořídit zde.


15. 9. 2016

Rychle a bezbolestně


Autor: Markéta Dočekalová
Nakladatel: Grada
Počet stran: 301
Rok vydání: 2012



Anotace:

Žijeme v době, kdy všichni chtějí všechno rychle a bez námahy. Zhubnout pět kilo za týden, naučit se cizí jazyk za víkend nebo vystudovat práva za pár měsíců. Co byste však dělali vy, kdyby vám někdo nabídl, že cokoliv, co by jinak trvalo dlouho a stálo vás spoustu úsilí, můžete získat rychle, bezbolestně a prakticky okamžitě? Odolali byste takové nabídce?
Román rychle a bezbolestně vypráví příběh několika lidí, kteří neodolali. Příběh poněkud záhadný, ale přesto hluboce lidský a i přes svou mystičnost zrcadlící mnoho problémů současné doby.

Můj názor:

Knížku jsem vyhrála na blogu Svět mezi řádky při příležitosti blogových narozenin. Chtěla jsem ji hodně, protože mě dost lákala anotace a to jsem ještě netušila, jak rychle se do ní dokážu začíst. Trochu mi připomínala Kinga a jeho Nezbytně věci.

Robert Kodet, Lenka Drtilová, Jana Čejková s Maruškou, Naďa Poláková s Davidem Polákem, Pavel Váchal, Kateřina Radová, Filip Šimůnek, Tomáš, Libuše Laudátová a nakonec Nikol se svým otcem – jsou lidé, kteří se nejdříve vůbec neznají a nemají spolu nic společného, než jejich osudy spojí malý obchůdek s přáními a jedno obrovské neštěstí…

Majiteli obchůdku Rychle a bezbolestně jsou Nikol a její otec. Obchůdek je to maličký. Prakticky nic v něm není, jen sympatický starý pán – prodavač s půvabnou dcerou. Nabízí ovšem něco velmi zajímavého. Splnění jakéhokoliv přání. Dostanete cokoliv a dostanete to rychle, bezbolestně a bez nejmenší námahy. Chcete umět anglicky? Možno! Chcete hromadu peněz? Žádný problém! Jenže věc měla háček – smlouvu (s ďáblem?). Co zákazníci dostanou na jedné straně rychle a bezbolestně, zaplatí později nějakou jinou dlouhou a bolestivou anabází, rovnováha bude zachována ve smyslu něco za něco…

 Ti ostatní výše jmenovaní jsou zákazníci, kteří jednoho dne neodolali a z různých důvodů se rozhodli si přát různé věci. Paní autorka je všechny svedla dohromady v řemeslně skvěle zvládnutém příběhu, který nepostrádá myšlenku, lehké nadpřirozeno a ani poučení jak pro ně, tak pro čtenáře…

Do knihy jsem se začetla hodně rychle. Byla jsem zvědavá, jaké přání si kdo bude přát a se škodolibým potěšením jsem očekávala, čím za to zaplatí. Později mě škodolibost přešla  a většiny lidí v knize mi bylo spíš líto. Zdálo se mi, že utrpení některých bylo až neúměrné náročnosti jejich přání. Podobnost s Kingem záhy zmizela a kupodivu se mi tato kniha líbila více. Paní autorka se totiž daleko víc než popisům věnovala svým postavám, jejich osudům, životu a tomu, co se jim děje v hlavě. Postav bylo v knize opravdu hodně, protože krom těch hlavních stvořila paní Dočekalová i spoustu vedlejších postav. I přes ty davy se mi lidé v příběhu nepletli, paní autorka je totiž dokázala od sebe výrazně odlišit ať už jejich chováním, myšlením nebo životními osudy. Všechno toto bylo popsáno obrovsky věrohodně, životy postav a jejich problémy se lišily tak, jak se v životě odlišují běžně. I jejich přání byla dost různorodá. Někteří si přáli úplnou hloupost, protože tak úplně nevěřili tomu, že je celá ta věc s plněním přání opravdová. Někteří to mysleli dobře, jenže cesta do pekel bývá dlážděná dobrými úmysly a tady to platilo snad dvojnásob.

Paní autorka navíc v průběhu vyprávění naznačila, že existuje to jediné správné přání, jediná věc, kterou má člověk právo získat rychle a bezbolestně. Poměrně záhy jsem přišla na to, jaké přání to bude a kdo si ho bude přát. Dávalo to totiž dokonalý smysl, protože nic jiného než… a dost :) dál čtěte sami a dejte vědět, jestli vás to taky napadne :). Předčasné prozrazení pointy mi při čtení nijak nevadilo, protože osudy postav byly natolik barvitě a poutavě popsány, že jsem se u knihy nenudila a na konci mi až tak nezáleželo. A konec byl potom obrovský! I když mi to bylo jasné, stejně to na mě zapůsobilo, což nejspíš paní autorka zamýšlela.

Kniha Rychle a bezbolestně se tedy řadí k dalším knihám z domácích luhů a hájů, které mě nejen nezklamaly, ale dokázaly mě i příjemně překvapit svojí myšlenkou a čtivostí. Knihu můžu doporučit všem, kdo mají rádi příběhy z obyčejného života, vylepšené kapičkou tajemna a nějakým tím zázrakem.


Ještě jednou děkuji blogu Svět mezi řádky za uspořádání soutěže, díky níž se ke mně dostala tahle moc pěkná kniha. 


11. 9. 2016

Poslední letní nováčci


Na sklonku prázdnin jsem ještě stihla navštívit LK... a přinesla jsem si úplně jiné knihy, než pro které jsem původně šla :). Myslím, že se mi to stalo snad poprvé. Většinou vím naprosto přesně, pro co jdu, ale tentokrát lov připomínal spíš nákup v antikvariátu a můj nejoblíbenější nakupovací styl - překvapení.
V tom antikvariátu jsem mimochodem skončila taky :).
A taky se na mě usmálo štěstí v soutěži s nakladatelstvím Alpress.

Nejdříve tu výherní:


Je to moje první kniha od mistra westernovek Louise L´Amoura, tak jsem na ni zvědavá. Na Databázi má stoprocentní hodnocení a já jsem od dob mayovek žádnou pořádnou kovbojku nečetla, takže to bude takový šťastný návrat do dětství :)
Anotace z DK:
Jud Devitt s partou dřevařů chce vykácet rozlehlý les a ze dřeva nařezat pražce na stavbu železnice. Má vlivné konexe a často používá úplatky nebo zastrašování. Jenže Clay Bell, jemuž patří nejen pozemky, ale i obě přístupové cesty k nim, je pevně rozhodnut ubránit svůj majetek stůj co stůj. Nic jiného mu ostatně nezbývá.

Úlovky z LK:


Číst umím skvěle, ale focení mi moc nejde. Přejděme tedy od mých amatérských aranžmá k anotacím knih. Vypadá to na tři dobré nákupy a jeden přehmat, ale jako vždy dám spíš na vlastní názor.

Archiv - hodnocení na DK 85%.
Představte si místo, kde mrtví odpočívají na policích jako knihy. Každé tělo má svůj příběh, život uspořádaný v sérii vzpomínek, do kterých může nahlédnout jen Knihovník. Těm tělům se říká Historie.
Šestnáctiletá Mackenzie Bishopová pracuje pro Archiv jako Správce. Jejím úkolem je chytat a vracet Historie, které se sem tam probudí a utečou, Historie, které jsou často zmatené a agresivní. To všechno dělá s vědomím, že někde v Archivu odpočívá i tělo jejího dědy, který ji sem před čtyřmi lety přivedl, a mladšího bratra, s jehož ztrátou se zatím nevyrovnala.
Jedním z mnoha pravidel Archivu je, že v něm musí být naprosté ticho. Některé Historie totiž mají lehký spánek a stačí málo, aby se vzbudily. Ale teď jako by někdo neklidné mrtvé budil záměrně, z Archivu jich uniká víc a víc, a někteří mají dokonce pozměněné vzpomínky. A je na Mac, aby vypátrala, proč se to všechno vlastně děje a kdo za tím stojí, pokud možno dřív, než celý Archiv padne a ona přijde i o to málo, co z jejích blízkých zbylo…


Človíček Tom - hodnocení na DK 83%.
Tomovi je jedenáct, Bydlí v karavanu a je většinu času sám. Jeho matka Joss je velmi mladá, chce se bavit a často odjíždí s momentálním přítelem na cesty. Tom se tedy musí o sebe postarat. Jídlo shání v okolních zahradách a dává pozor, aby ho při tom nechytili. Často sní... Sní o rodině, o tátovi, o štěstí… Jednoho dne se mu do života připlete třiadevadesátiletá Madeleine. Toto setkání spustí sled událostí....

Jmenuji se Veronika Peková - hodnocení na DK 30%
Seznamte se s Veronikou Pekovou, téměř osmnáctiletou gymnazistkou a dnes mrtvou dívkou. Spisovatelka a zpěvačka Natálie Kocábová ve svém dalším experimentálním románu uvádí čtenáře do života po životě. Jaké je to zemřít, rekapitulovat svůj život…? A co když dostanete možnost se jako Veronika na týden vrátit do svého života?
Možná byste stejně jako ona zjistili, že některé důležité osoby a věci prostě přehlížíte, i když byste neměli.


Výjimečná - hodnocení na DK 89%.
V Katsině světě to lidé narození s mimořádným nadáním - Výjimeční - nemají jednoduché. Všichni se jich bojí, pohrdají jimi, nebo je využívají. Katsa ale nese břemeno, které sama nenávidí: je Výjimečná v zabíjení. Slouží strýci Randovi, králi Mezizemě, a má za něj dělat špinavou práci - trestat a mučit každého, kdo se mu znelíbí.
Při setkání s princem Po, Výjimečným bojovníkem, Katsa ještě netuší, jak moc se jí změní život.
Nikdy by nečekala, že se stane Poovou přítelkyní. Nikdy by nečekala, že zjistí novou věc o svém nadání - a že odhalí hrůzné tajemství... tajemství, které by pouhými slovy dokázalo zničit všech sedm království.


A nakonec můj úlovek z antikvecu:


Tuhle knihu vůbec neznám, ale dostala mě anotací a úryvkem, který jsem si přečetla. Já ty čarodějno-magické knihy prostě můžu. Hodnocení na DK je pouhých 77%, ale já věřím v lepší výsledek.

První mágové přišli do města Farewell v dobách, kdy na parketech kraloval charleston a alkohol se dal koupit výhradně na černém trhu. Od té doby uběhlo téměř sto let, ale oni zde pořád jsou. Zdánlivě se ničím neliší od obyčejných lidí. Žijí na hranici dvou světů a chrání smrtelníky před neznámem.
Ve Farewell má každé zákoutí svůj příběh. Po soumraku se ze snu probouzejí bytosti, s nimiž se nikdo netouží setkat tváří v tvář - chrliči, vládci krys, neklidní mrtví. Pod skořápkou každodennosti se skrývají nepochopitelná tajemství. Odpovědi střeží rozsochatá Vrba, jejíž kořeny sahají až k srdci města.
Eunice Wightová - moderní mladá dívka - absolvuje první krůčky spletitého umění magie. Ještě úplně nechápe, čím je svět, k němuž začíná náležet. Vždy se však může spolehnout na pomoc starších mágů, přestože i oni mají dost problémů.
Mág-šermíř Lloyd se utká se svou temnou minulostí. Geniální informatik Timothy vkročí do virtuálního světa. Narcistický rocker Gabriel se konečně začne rozhodovat sám. Společně s řádovou sestrou Veronikou, prastarým Kryštofem a s nečekaným návštěvníkem ze vzdálených míst se postaví mytickým i dávným - a také novým - nepřátelům.
Naleznou odpovědi na záhady, jež po sobě zanechala legendární Kaia Modrooká?
Vyjde Eunice vítězně ze zkoušky, kterou jí uchystal osud?

Dům u vycházejícího slunce je výpravou do hloubi světa, kde se vyplňují proroctví, uskutečňují sny i noční můry. Nikdy nevíte, kam vás zavede další odbočka a jaké překvapení se skrývá v následující uličce.

Řekla bych, že o dlouhých zimních večerech se opravdu nudit nebudu :).
Znáte některou? Koupili jste ji taky?

9. 9. 2016

Wicca


Autor: Cate Tiernanová
Rok vydání: 2013
Počet stran: 457
Nakladatel: CooBoo
Překlad: Dana Stuchlá



Anotace:

Šestnáctiletá americká středoškolačka Morgan Rowlandsová si o sobě odjakživa myslí, že je naprosto obyčejná, nepříliš hezká dívka. Když se ale do města, kde žije, přestěhuje a na její školu nastoupí o rok starší Cal Blaire, který zrychluje tep nejen jí, ale taky všem jejím spolužačkám, zjistí něco, co jí od základu změní život. Je čarodějka a pochází z prastarého, mocného čarodějnického rodu - stejně jako Cal. A její moc je skutečně obrovská, tak obrovská, že se ji potřebuje naučit ovládat. a Cal se ochotně nabídne, že jí s tím pomůže. Jenže Cal se líbí i její nejlepší kamarádce Bree, navíc její rodina vůbec nemá radost z toho, co o sobě zjistila. Jak si s tím vším Morgan poradí? A bude Cal opětovat její city?

Můj názor:

K této knize mě přitáhl především název slibující čarodějnické téma a pak taky samozřejmě hezká, jednoduchá obálka. Když jsem pak zjistila, že se nejedná o knihu o wiccanském náboženství, ale o román pro dívky, byla jsem zvědavá, co mi kniha nabídne a jaká bude, tak jsem ji koupila. A jaká byla?

V určitých ohledech naivní a dětská a hlavně jemně a nenásilně romantická. Taky dost wiccanská a v tomhle směru doslova nacpaná informacemi, i když jen povrchními. A hlavně hezky napsaná, takže se čte skoro sama. Prostě další úspěšný koník ze stáje CooBoo :).
Kniha je rozdělena na tři části, původně snad samostatné knihy, ale já je mám pěkně v jednom a s velmi pěknou obálkou. Kapitoly byly kraťoučké, což ještě více usnadnilo už tak ukrutně dobrou čtivost knihy.

Vypravěčkou je šestnáctiletá Morgan. Morgan je čarodějkou, dokonce z významné a mocné čarodějnické rodiny s dlouhou historií, ačkoliv to nejdříve vůbec netuší. Jednoho dne na střední školu kam chodí i ona nastoupí nový student, Cal, který je nejen hezký, ale také praktikující wiccan a tím, že založí ve škole nový coven, otevře pro Morgan bránu k jejímu čarodějnictví.

Měla jsem strach, že kniha bude možná dětská až moc, ale je napsaná tak šikovně, že potěší i starší, už trochu životem opotřebovanou dušičku. Vypráví o normální dívce, která postupně objevuje svoje čarodějnické schopnosti a lásku ke klukovi, který jí je nejen partnerem, ale i jakýmsi mentorem v čarodějnictví. Moc se mi líbily scény, ve kterých Morgan navštěvuje kouzelnický obchůdek v nedalekém městě. Z těchto částí textu koukalo zaujetí paní autorky pro wiccu a až taková hebká a snivá atmosféra, která v podobných obchůdcích bývá. Také setkávání Calova covenu bylo zajímavé a vzhledem k autorčině osobní zkušenosti s wiccou lze předpokládat, že to nějak tak podobně opravdu probíhá. Pochybuji totiž, že paní autorka v knize prozradila všechno :). Aby to hlavní hrdinka neměla až tak jednoduché zjistí, že byla adoptována a to rodinou křesťanů, kteří čarodějnictví popírají a bojí se ho, takže v tomto ohledu musí Morgan za svoji nově objevenou životní filosofii trochu zabojovat. Bohatě si to ale vynahradí při pátrání v čarodějnické historii a objevování příběhu vlastní rodiny a hlavně rodičů.

Zdroj: internet 

Paní autorka se také rozhodla dopřát nám klasický milostný trojúhelníček. Morgan a její nejlepší kamarádka se totiž obě zamilují do stejného kluka. V tomto příběhu to ale paní autorka zbytečně neprotahuje. Vysněný princ si vybere jednu z nich a to rychle, na druhou nedělá žádné cukrbliky a mezi dívkami to skončí tak, jak to v těchto případech bývá. Tento milostný záčmodrch tedy hodnotím jako podařený a uvěřitelný. Žádné zbytečné uvzdychané drama se nekoná. Styl psaní je poměrně hodně jednoduchý, ale ne hloupý. Příběh samotný není nikterak náročný, možná trochu předvídatelný, ale zaujme, baví a dobře se čte. Napínavou zápletku nepostrádá, i když v tomto není paní autorka moc inovativní, protože jde především o lásku a komplikace, které to působí mezi dvěma dívkami a také o přátelství a vztazích mezi lidmi. Všechno toto není nijak nadsazené, takže jsem neměla nejmenší problém uvěřit tomu, že se takto věci mohou dít. Sem tam se paní autorce do příběhu vloudí nějaká ta mírně klišátkovitě vyhlížející chvilka, ale román pro dívky snad ani bez toho napsat nejde. Při čtení mi to nijak nepřekáželo, takže to určitě nebylo tak strašné, jak by mohlo být :).

Kniha končí trochu divně. Jakoby měl následovat další díl, který nenásleduje a nedaří se mi dohledat ani v angličtině, což je škoda. Ráda bych četla dál, jak to bude s Morganiným covenem. A co ten konkurenční? Také by mě zajímalo, kdo že to v městečku páchá všechny ty nepravosti. Navíc se mi kniha opravdu příjemně četla a v takových sériích ráda pokračuji. Nezbývá tedy než doufat… pokud se v CooBoo neslitují a nehodí mi nějakou nápovědu :).


Pokud máte rádi čarodějnické romány a pohodovou četbu, určitě knihu zkuste. Seženete ji do dvou stovek novou, takže díru v peněžence neprovrtá a navíc vám dopřeje příjemné chvíle při čtení.

Zdroj: Internet

4. 9. 2016

Velké problémy v malém Vietnamu


Autor: František Kotleta
Rok vydání: 2016
Počet stran: 287
Nakladatel: Epocha



Anotace:

Tomáš Kosek má problém. Velký problém. Někdo unesl dceru českého premiéra a stopy vedou k prastaré sektě, která to s magií myslí nejen smrtelně vážně, ale hlavně s ní opravdu umí zacházet. Navíc se pohádal se svou holkou a ta se vrátila zpět k prostituci. Mohlo by to být ještě horší? Jistě, ještě je tu to proroctví o konci světa. Jak jinak? Vždycky je tu nějaké proroctví. Jenže tohle, zdá se, není úplně vycucané z prstu.

Můj názor:

Do nedávna jsem se považovala za ctitele české brakoliterární scény. Mimo jiné jsem pochopitelně čítávala i pana Kotletu a proto jsem jen těžko mohla odolat, když se na Palmknihách objevila v nabídce jeho nová kniha a navíc ještě volné pokračování Příliš dlouhé swingerspárty, nesoucí tentokrát název Velké problémy v malém Vietnamu. Zatímco však původní kniha obsahovala 5 povídek, zde se jedná o ucelený příběh.

Hrdinou knihy je opět Tomáš Kosek, starý známý ze swingerspárty, bývalý vědecký pracovník na universitě, toho času zaměstnanec detektivní kanceláře Kouba. Detektivní kancelář se specializuje na „magickou zločinnost“, tedy na všechny ošklivé věci, které někdo způsobí pomocí magie. On sám má také tak trochu v magii prsty a jeho společníci také nejsou úplně čistí a to se stane kamenem úrazu a v podstatě nejzajímavější věcí v celé poměrně jednoduché zápletce.

Jde o tohle: někdo unáší dcery prominentních politiků a dalších mocných. Věc smrdí magií na první pohled (počuch?), a proto mají jednu z dívek za úkol najít právě detektivové Kosek, Hort a Gibson. A při tom hledání narazí na protivníka, který je zatraceně mocný a kterému je jedno kolik mrtvol bude dláždit cestu k úspěšnému završení jeho plánů… Celá věc je prostě velmi jednoduchá. V tomto typu knih by ale složitou zápletku nehledal snad vůbec nikdo. Vždy jde v podstatě o totéž – zabij je všechny! V této knize pan autor ještě přidal bonus v podobě – ojeď každou, která kolem projde. Navíc tu máme hromadu zajímavé magie – překvapivě především sexuální a pak také nějaké ty temné východní čáry a víc démonů, než by bylo jednomu příjemné. Příběh je jako vždy velice svižný, akční a krvavý.

Pan Kotleta příběh prošpikoval značným množstvím svých typických hlášek, které míří nemilosrdně na každého a fakt si moc servítků nebere. Tentokrát ale nemůžu říci, že bych vyloženě řvala smíchy. Přiznám se, že některé mě pobavily celkem slušně. Pokud bych to měla hodnotit v porovnání s ostatními kotletovkami, neztratily nic na své kvalitě, i když se mi zdá, že pan autor už trochu opakuje a ztrácí dech. V čem teda rozhodně dech neztrácí a naopak nabírá na tempu je sex. V příběhu ho nebyl nikterak přehnaný nadbytek, ale ty situace! V některých scénách, do kterých svoje hrdiny uvrhl, by neměl chuť na sex snad ani párek nymfomanek nebo nadšenců povzbuzených platíčkem viagry. Chápu, že pan autor píše především pro pořádné chlapáky, ale tomuto snad neuvěří nikdo. Stejně jako ženským postavám v knize. Takto se prostě ženy nechovají! Nemluví tak, nemyslí tak. A pokud už některé ano, tak rozhodně ne všechny, které se v příběhu vyskytnou. Asi bych také ocenila, kdyby pan autor u podobných scén použil jakékoliv jiné sloveso jen ne „vrazil“ :) v jednom odstavci je schopen „vrazit“ i šestkrát :) sice pokaždé jinou část těla občas i jinam, ale ve třech větách… jsem rýpal, ale když už si toho všimnu i já, je to slovo použité prostě mockrát :).

Celkově i přes ty výtky ale nemohu říct, že by mě kniha nebavila. Ono to totiž zábavné je. A odpočinkové, vtipné, politicky a rasově nekorektní, svižně napsané. A brakovka, klasická brakovka, kterou prostě nic nepokazíte. Takže pokud máte dobrý žaludek a schopnost snést trochu šílený příběh plný čuňačinek a magie, je to přesně něco pro vás. Pan autor ví, co od knihy očekáváte a přesně to vám dá. Zapřisáhlý vyznavač klasické literatury by měl ale toto dílko obejít obloukem.

Obálka je opět nádherná s kresbou od Louise Roya, jehož díla mám moc ráda a na obálkách podobných knih se občas objeví. Obě knihy o Tomáši Koskovi tak krásně pasují k sobě.


Za recenzní kopii moc děkuji Palmknihám a pokud si chcete knihu přečíst, seženete ji zde.


1. 9. 2016

Škola dobra a zla - Svět bez princů


Sofie s Agátou žily šťastně až do smrti, protože holky prince na lásku nepotřebují...
Vlastně je nepotřebují vůbec.

Autor: Soman Chainani
Rok vydání: 2015
Počet stran: 354
Nakladatel: CooBoo
Překlad: Magdaléna Stárková



Anotace:

Sofie a Agáta našly svůj šťastný konec a vrátily se do Gavaldonu. Ale jejich návrat domů není tak pohádkově úžasný, jak doufaly. A když si Agáta začne přát, aby si zvolila jiný šťastný konec, otevře znova průchod do nekonečného lesa a do Školy dobra a zla. Avšak pohádkový svět, který se Sofií znaly, se změnil. Čarodějnice a princezny, zloduchové a princové už nejsou nepřátelé. Všemi pravidly pohádkového světa bylo otřeseno. Zlo a dobro již proti sobě nebojují, ale naopak spojily své síly před hrozbou hrozivého a tajemného nepřítele. Válka se blíží a Sofie a Agáta budou muset bojovat, aby obnovily mír, jinak by všechno a všichni mohli být zničeni. Podaří se jim zachránit pohádkový svět?

Můj názor:

Pozor, pozor! Kdo jste ještě nečetli předcházející díl, může pro vás být článek malinko spoileroidní.

Protože mě první díl Školy dobra a zla tak nadchnul, bylo pro mě doslova utrpení vydržet do výplaty, než jsem si dovolila koupit další díl – tedy oba zbývající díly :). Na konci předchozí knihy jsme Agátu se Sofií opustili na břehu jezera, kde obě završily svůj šťastný konec a spolu zmizely do říše lidí – domů do Gavaldonu. Zamilovaný Tedros (což je mimochodem fakt děsné jméno) utřel nos, jeho princezna mu pláchla s holkou a svět pohádek se tím měl navždy změnit.

Protože Agáta se Sofií ukázaly, že vůbec není potřeba princ na „šťastně až na věky“, vracíme se v tomto druhém díle do poněkud feminizované pohádky, protože svět bez princů se myslí doslova – princové jsou prostě fuč. Holky, tedy princezny, si nově pomáhají ze všech svých trablů sami. Karkulky pářou vlkům pupíky, Bajajky sekají drakům hlavy a Sněhurka karatistka rozbíjí skleněnou rakev pěstma. Ale vážně, Škola dobra a zla se nám po šťastném konci z minulé knihy rozdělila na dívčí – půvabnou a bleděmodrou část v bývalé Škole dobra a rudočernou barabiznu bince a chaosu v bývalé Škole zla – chlapeckou část. V dívčí škole studují dohromady princezny i čarodějnice pod vedením přísně dámského profesorského sboru v čele s ředitelkou Evelínou Krutopřísnou. V chlapecké škole vládne chaos a bordel pod vedením Tedrose, učitelé jsou kletbou uvrženi do kouzelného spánku. Tedros také drží ve své moci Fabulář a knihu pohádek a je odhodlán vybojovat svoji princeznu zpět…

V Gavaldonu zatím Sofie užívá obdivu vesničanů a plánuje slavnostní divadelní představení, když se ale něco zvrtne – svět pohádek se díky přání jedné z kamarádek znova otevře a napadne poklidný gavaldonský svět. Pohádkové bytosti chtějí jediné – vydat Sofii. A protože Agáta je dobrá kamarádka, jde se Sofií zpět do školy, aby našla znova jejich šťastný konec a uzavřela tak nedokončenou pohádku…

Když jsem začínala číst druhý díl, těšila jsem se, co si pan Chainani zase vymyslí, ale tohle by mě nenapadlo ani ve snu :). Rozdělit pohádkový svět na dívčí a chlapeckou část je bezva nápad. Nahrává to různým veselým situacím a podařeným taškařicím. Celkově mi druhý díl přišel vtipnější a průpovídky Sofie a Agáty stály opravdu za to. Bohužel se mi tady celkem znechutil princ Tedros. Ne že bych ho měla kdoví jak ráda už před tím, ale tady byl prostě za moulu. Zato ale stále stoupají v ceně čarodějnice Hestera, Otylka a Bledule a ani princezny už nejsou takové husičky, jako byly v předchozí knize. Teď jsou z nich spíš potřeštěné feministky, ale určitě se to nelíbí úplně všem. Agáta je odhodlaná vše napravit a postupně dospěje k tomu, jaký má být ten jediný správný konec pohádky. Sofie je také odhodlaná najít ten správný konec, ale ten její je naneštěstí úplně někde jinde, než si původně představovala. Přiznávám bez mučení, že Sofie mi občas dost lezla na nervy tím svým věčným: „Agííí“ nebo „Aguško“. No a taky je pořád ta stejná sobecká potvora.

Byla jsem zvědavá, jaký šťastný konec zvítězí, protože pan autor tak mistrně zaplétal nitky příběhu, že mi z toho šla hlava kolem :). Strašně mě pobavilo to, jak byly holky systematicky naváděny proti klukům, ale v konečném důsledku neměla kniha přinést nějaké závažné ponaučení nebo něco takového. Je to prostě zábavný příběh, který se dobře čte, protože je o přátelství, lásce a o tom, že za dobrý konec je potřeba občas trochu zabojovat. Druhý díl je spíš takovou spojnicí mezi prvním a třetím, ale důležitou, protože zrovna v něm se situace v pohádkové říši postupně vyhrocuje a formují se vztahy mezi hlavními hrdinkami Sofií a Agátou. Zatímco v Sofii se postupně probouzí mocná čarodějnice, z které jde ostatním mráz po zádech, touží stále jen po tom svém jediném šťastném konci – být se svým princem a ne sama. Agáta si postupně připouští, že Sofie přece jen nemusí být dobrá, že je vlastně docela děsivá a také to, že jí Tedros chybí a že překvapivě touží být se svým princem a ne sama. Bohužel tyto dvě touhy staví dívky dost proti sobě a i když navenek chtějí zachránit svoje přátelství, uvnitř si pomalu přestávají důvěřovat. V podstatě už se mi jejich kamarádství zdálo spíš falešné a předstírané.

Co se mi nelíbilo, bylo to, že najednou kluci ubližovali holkám a z holek byly vzteklé feministické fůrie.  Takhle to přece být nemá. Nezbývá mi tedy než doufat, že v dalším díle se vše pomotané napraví, zlo bude opět zlem a dobro dobrem a všechno nakonec dopadne tak jak má.

V knize samozřejmě nechybí krásné obrázky na začátku každé kapitoly.


Kniha rozhodně stojí za přečtení a nejen proto, že je to druhý díl série.  Bavila mě a na další díl jsem se tak těšila, že jsem si ho vzala ke čtení hned :).