11. 8. 2016

Nalehko


...Dva lidé, tři týdny, osm zemí a žádná zavazadla...

Autor: Clara Bensenová
Rok vydání: 2016
Nakladatel: Metafora
Překlad: Viktor Faktor



Anotace:

Ona je Clara, životní krizí pošramocená mladá dáma, on je Jeff, profesor, který si libuje v podivných oděvech a v rámci experimentu se mimo jiné pokoušel bydlet v kontejneru. Poznali se na internetové seznamce. A začali opravdu neobvykle. Koupili si letenku, pro začátek do Istanbulu. Intimním tónem, který vás okamžitě pohltí, Clara líčí jejich dobrodružnou cestu. Vydali se na ni bez zavazadel, jenom s tím, co měli v kapsách a na sobě. Přesto to není cestopis. Je to téměř "kerouackovské" vyprávění o putování nejen po cestách, ale i do vlastního nitra. o volnosti a vztazích. O kráse cestování ve stylu největších hipsterů. Žádné plány, žádné hotely. Řecko, Chorvatsko, maďarsko, Skotsko, Anglie... Domů si vezou něco víc než suvenýry. Naději. A možná dokonce lásku.

Můj názor:

Útloučká vzhledem, ale silná obsahem. Tak by se dala v rychlosti charakterizovat kniha Nalehko. Taky by se dalo říct, že za běžných okolností bych knihu nikdy nepřečetla, protože bych ji prostě v knihkupectví přehlédla. A byla by to nejspíš škoda, i když to pro mě nebyla kniha, kterou bych četla opakovaně.

Od první stránky jsem doslova splynula s hlavní postavou a upřímně nevzpomínám si, jak se jmenovala. Mohla bych se podívat, ale je to jedno, protože minimálně ze začátku vyprávění mi velice lidsky sedla. Úplně jsem chápala její obavy a úžas, když souhlasila s cestou bez zavazadel a prakticky do neznáma. Chápala jsem její zděšení, když zjistila, že vůbec neví, kde budou spát, co budou jíst a vůbec celkově co je potká. A vychutnala jsem si to až do dna, protože je mi jasné, že na něco takového já prostě odvahu nemám :) je to lákavé, úžasné, nepředstavitelné… a osvobozující. Škoda jen, že mi ty sympatie vůči hlavní postavě nevydržely po celou dobu čtení. Postupně můj názor na ni začal trochu kolísat s tím, jak dávala více a více nahlédnout do svých myšlenek. Ale to je v pořádku, protože se jedná o skutečný příběh a skutečné lidi s dobrými a špatnými vlastnostmi, kteří prostě někdy mají svůj den a někdy ne.

„Když stojíte na letišti bez zavazadel, je to jako sen, ve kterém jdete na nějaký večírek a zjistíte, že jste jediná, kdo je tam docela bez šatů. Cítila jsem se jako nahá. Nezakotvená. Ve stavu beztíže. Nemám nic. Nemáme nic. Má hlava byla lehká nicotou.“

Občas, při některých sáhodlouhých popisech něčeho jsem se přistihla, že malinko přestávám vnímat. Paní autorka se místy ztratila ve svých myšlenkových pochodech, ale vzhledem k tomu, že se pro ni jednalo o psychicky ozdravnou cestu a jakýsi závěr za depresivním obdobím, dá se to pochopit. Nešlo tedy o klasický cestopis s výčtem navštívených míst a ledovými informacemi pro cestovatele, ale paní autorka do knihy vložila opravdu upřímný kus sebe. Možná proto nám to nejdříve tak sepnulo, protože jsem velmi dobře věděla, o kom čtu, kdo je ona, jaké myšlenky se jí honí hlavou. Nejednalo se ale o typ knihy, která by mě přikovala k židli a přiměla mě číst ji v jednom kuse. Spíš kdykoliv jsem přerušila čtení, bylo trochu těžší se k ní vrátit, ale pak mě vždycky zase chytla po pár odstavcích tím způsobem, jakým byl příběh vyprávěn. Dívka na cestách si všímala věcí, které v normálních cestopisech prostě nejsou a jejímu vyprávění to dodávalo takový lehce melancholický podtón. Škoda, že do knihy nepřidala alespoň několik fotografií z cesty, ale nepamatuji si, že by s sebou brali foťák :).

Jeff a Clara. Zdroj: internet

Jeho – tedy Jeffa, jejího partnera na cestách i v jakési volné formě vztahu, bych nejspíš vedle sebe nechtěla. Zatímco ji jsem mohla obdivovat za odvahu udělat něco bláznivého, pro něj to byl způsob života, jeho životní postoj. Zdálo se mi, že je mu všechno jedno, neřeší v podstatě vůbec nic, jen čeká, jak věci dopadnou a takhle se – alespoň podle mě, pořád žít nedá. Navíc to jeho oblékání :) očima Clare vypadalo opravdu podivně, ale dle skutečnosti na fotkách, to nebylo zase tak strašné. Taky přístup k věcem, který snad měl být roztržitý, bláznivý a svérázný mi přišel spíš hloupý a rozčilující. Prostě mi nesedl a zůstal pro mě po většinu čtení takovým mírně nepochopeným cizincem. Pár světlých chvilek s ním jsem v příběhu také nakonec našla a občas jsem dokonce musela uznat, že se zachoval úžasně.

„Jeff cestoval od roku 1996 a ze sedmdesáti zemí, jejichž razítka zdobila jeho pas, odjel do šedesáti úplně sám…  Nechat batohy a kufry doma bylo šokující, ale ještě víc mě šokoval fakt, že mě vůbec požádal, abych jela s ním.“

Svoje putování zahájili v Istanbulu, ale cesta je dovedla například i do Řecka nebo do Sarajeva a také do Skotska. Toto byly destinace, které se mi líbily nejvíce a kam bych se také chtěla podívat.  Díky knize jsem je poznala jinak než z hotelových pokojů. Na webových stránkách Couchsurfingu si oba hrdinové hledali nocleh u soukromých osob a zažili tak navštívená místa z pohledu domácích. I když já bych se zdráhala takto bydlet uznávám, že poznali zajímavé lidi, na které by v hotelu nenarazili. Také vztah mezi nimi, který byl nejdříve „nevážný“ a velmi volný, se postupně stával více méně plnohodnotným vztahem a ten posun byl v knize popsán hlavně z pohledu Clary. Celá kniha byla takovou její zpovědí a byla (zdálo se mi) mnohem více o pocitech a myšlenkách, které měla, než vyloženě o cestování. Některé myšlenky se ovšem pochopitelně vynořily až po nějaké konkrétní situaci v cizině (bez noclehu, bez vložek…) a nutnost se k věcem nějak postavit zapůsobila lépe než hodiny u psychiatra.

Jedno si nedokážu představit – má se točit film. O čem ale bude? Jak dostat na plátno knihu, která je originální a svěží především díky myšlenkám ženy, která prožívala svoji „životní“ cestu? No, budu se muset nechat překvapit :). A tak po dočtení raději přemýšlím nad tím, že pořídím lahvově zelené šaty… Rozhodně ale můj batoh nemusí mít obavy z toho, že už by se nikam nepodíval :).

Netradičně nakonec pár slov o hlavních hrdinech vyprávění Jeffovi a Clare.

Ona – Clara, je mladá, inteligentní žena, která po dlouhém období depresí a existencionálních krizí vystrčila hlavu ze svého osamělého života v pokoji u rodičů. Tak trochu hledá sama sebe a taky nějaký nový vztah, protože nechce být sama. Na seznamce odpověděla na inzerát a už se v tom vezla – narazila na Něj – na Jeffa. On je výstřední profesor na univerzitě, který po rozvodu přespává na černo ve své kanceláři a občas taky ve svém experimentu, kontejneru. Má zálibu ve výstředním oblékání, volných vztazích a cestování naslepo a hlavně nalehko. Oba trochu podivínští, oba mírně výstřední, prostě k sobě patří – na společných fotkách vypadají jako sympaťáci.


Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji Nakladatelství Metafora. Pokud máte chuť si knihu také přečíst, seženete ji zde.

Kniha se mnou jela i na dovolenou, která však vzhledem k lezeckému vybavení, rozhodně nalehko nebyla.


 

5 komentářů:

Michaela Rubášová řekl(a)...

Pěkná recenze Kačí, ale asi to nebude nic pro mě. :-)

Pinky v Knihách řekl(a)...

Skvělá recenze :) nad knihou jsem přemýšlela, ale nebyla jsem si úplně jistá, myslím, že se po ní nakonec podívám :)

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Děkuji oběma za komentář a za přečtení, kniha je docela zvláštní a asi každému nesedne, ale aspoň za jedno přečtení stojí určitě :)

Gabriela K. řekl(a)...

aaa taky jsi to četla- a máme úplně stejnou myšlenku- ty šaty,.. kdybych je našla- a já je hledala a nenaela- měla bych v nich asi obrovský pocit vlnosti... divný co dokáže udělat kniha,..a film asi nechci vidět.. nevím jestli by mi nezkazil ten zvláštní zážitek z knihy

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Já to s těmi šaty myslela víceméně obrazně :) zelené šaty bych unosila, ale cestuji v kalhotách :) díky za komentář a za přečtení.