6. 6. 2016

Než jsem tě poznala


Autor: Jojo Moyesová
Rok vydání: 2013
Nakladatel: Ikar
Překlad: Lucie Mikolajková



Anotace:

Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louise měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud. Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivního Willa a jeho novou optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Louise... Romantický příběh o dvou lidech, kteří nemají nic společného, dokud jim láska k nohám nepoloží celý svět. S ním však i otázku, jak vysokou cenu je člověk ochoten zaplatit za štěstí toho, koho miluje. 

Můj názor:

Tak jsem se zase jednou pěkně spletla :) myslela jsem, že kniha paní Moyes Než jsem tě poznala, bude taková ta lehoučká oddechová blbůstka, která pohladí dušičku, ale celkem výraznou stopu nezanechá. No, jak jsem psala – byla jsem úplně vedle!

Na knihy paní Moyesové mě upozornily kvanta nadšených recenzí a tak jsem se rozhodla, že to tedy taky zkusím v rámci oddechu po náročnější knize a taky v pauze mezi dvěma recenzními kousky. Zbývalo jen vybrat první… a vybrala jsem tu, která se chystá dobýt kina – knihu Než jsem tě poznala.

Hlavní hrdinka příběhu Louisa, přijde o práci. To je blbé. Ovšem zdaleka ne tak moc jako situace hlavního hrdiny Willa – ten přijde málem o život a skončí upoutaný na invalidní vozík bez naděje na uzdravení. Takhle nešťastně paní autorka svoje vyprávění začíná. Louise se nová práce najít nedaří a tak, přesto, že se jí do ošetřovatelství moc nechce, přijme od úřadu práce místo pečovatelky u Willa (překvapení :)).

„Kristepane,“ vyprskl můj otec. „Umíte si to představit? Jako by nebyl chudák dost potrestanej, že skončil na vozíku, ještě přijde naše Lou a bude mu dělat společnost.“ „Bernarde!“ pokárala ho matka. Za mnou se děda chechtal do svého hrnku s čajem.

Slečna Louisa na mě nepůsobila jako tvor obdařený jiskřivou inteligencí, ale byla milá a hodná a šíleně se oblékala. Občas sice plácla nějaký nesmysl, ale to je jedině dobře, protože ty její nesmysly byly fakt vtipné. V některých situacích jsem řvala smíchy. Moc jsem jí fandila. Tomu jak bojovala za Willa, za jejich lásku a budoucí štěstí a i když jsem jí to moc přála, Willovi jsem nakonec jeho představu štěstí pro oba přála víc.

Will byl nejdříve vzteklý, sarkastický a věčně špatně naladěný, čemuž se nešlo moc divit. Já na jeho místě bych na tom byla stejně, ne-li hůř. Díky Lou se pomalu dostával ze svojí uzavřené, nehybné osamělosti a pokusil se kvůli ní zažít něco pěkného. Dokázal si mě získat svojí povahou, rozhledem a dokonce i jedovatými poznámkami na adresu Lou. Bohužel jeho kvadruplegie nebyla nic příjemného a důstojného. Byl zcela odkázán na pomoc svého ošetřovatele a Louisi a proto, byť se ve mně všechno vzpíralo proti jeho rozhodnutí, nakonec jsem ho pochopila.

Mezi těmi dvěma to od začátku pěkně jiskří. Perfektně se doplňují, ryjí do sebe. Za ten půlrok, který spolu stráví, toho prožijí hrozně moc. Vzájemně si změní život a pohled na něj. Obzvlášť Louise se díky Willovi otevře nádherný svět plný věcí, které ji dříve míjely a nezajímaly. Jejich běžný den je někdy naplněný štěstím a smíchem, ale Willův zdravotní stav se pořád vznáší nad tím vším a stahuje všechno do hlubokých údolí smutku a beznaděje.

Písemný projev paní Moyesové je jemný, nevyumělkovaný a přesto precizní. Umí si s příběhem pohrát tak, že se v jednu chvíli smějete jako blázni a hned na to saháte po kapesníku. Její postavy nejsou pouze uvěřitelné, jsou dokonale živé. Musíte je milovat, dýcháte s nimi, prožíváte každou vteřinu a na konci… poslední třetina knihy – téměř hodinu nepřetržitého slzopádu. Věděla jsem, jak to všechno dopadne, ale paní autorka mi pořád nechávala střípeček naděje, že se stane zázrak. Přesto nejsem schopná jednoznačně říct, že to byl smutný konec. Rozhodně ale vím, že se jednalo o nádherný příběh. Jsem moc ráda, že jsem ho četla.


Do kina na něj ale nepůjdu, raději si ho pustím doma v soukromí – jen já a moje krabice kapesníků :).

17 komentářů:

Veronika Vaňková řekl(a)...

Také jsem s Jojo začínala touhle knihou a popravdě, ten konec - no čekala jsem ho stejně jako ty, ale přeci jenom jsem doufala, že se stane zázrak. Jestli můžu doporučit, tak její další tvorba je ještě lepší a bude se ti líbit. Nejsou to takové bezduché romány, mají hloubku a styl.

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Doufám. První pokus s autorkou mě mile překvapil, tak hodlám v dalších pokusech pokračovat :) Děkuji za komentář.

Kristýna , The Book Talk Blog řekl(a)...

Na Jojo se teprve chystám, ale slyším samé superlativy, takže věřím, že nebudu zklamaná. Přeji, ať Tě i další počiny této autorky baví :)

Sea Book řekl(a)...

Od Jojo jsem nechtěla vůbec nic číst, ale po traileru k filmu a Tvé recenzi si musím aspoň Než jsem Tě poznala přečíst :)
Skvělá recenze!! :)

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Děkuji za komentáře, myslím, že Jojo nezklame nikoho :)

Šárka Fofoňková řekl(a)...

Tuto knížku už si chci tak dlouho přečíst a pořád jsem si ji nepořídila. Ale určitě to časem udělám :)

Knižní Svět řekl(a)...

Parádní recenze :) Tuhle knihu už mám ve čtečce a strašně se na ní těším, jen jsem se k ní ještě nějak nedostala... :D

Janas Jean řekl(a)...

Mne se kniha take moc libila a urcite se chystam i na jeji dalsi knizky, pekna recenze:-)

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Děkuji všem za komentáře a za chválu :) těším se, až si přečtu na knihu váš názor.

Ohněm Políbená řekl(a)...

Knížka se mi moc líbila, s Willem jsem absolutně souhlasila, myslím, že je to zkrátka každého věc... :)
Stále ještě váhám, zda do kina zajít, nemám ráda, když mě cizí lidé vidí brečet.
Asi to nakonec vyřeším stejně jako ty :)

Kateřina Miklíková řekl(a)...

S tím veřejným brečením to mám stejně :) Děkuji za komentář!

Rachel Roo řekl(a)...

jsem asi posledni kdo od Jojo jeste nic necetl :( a pritom mam doma asi ctyri knizky! jen nejak nebyl cas no :(

Rachel Roo řekl(a)...

jsem asi posledni kdo od Jojo jeste nic necetl :( a pritom mam doma asi ctyri knizky! jen nejak nebyl cas no :(

Kateřina Miklíková řekl(a)...

S časem to bývá náročné, taky bych ho potřebovala na čtení víc :)

Anie řekl(a)...

Tato kniha mě hrozně moc láká. Sice moc romantiku nečtu (pouze Sparkse), ale tolik se o té knize mluví, teď je i ten film, že to asi nevydržím a poohlédnu se po ni.

Jan Hofírek řekl(a)...

Mně se kniha nelíbila. Recenzi jsem napsal zde:

http://kniznirecenzeetc.blogspot.cz/2016/08/jojo-moyesova-nez-jsem-te-poznala.html

Honza

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Inu, tvoji recenzi jsem si přečetla a musím říct, že nechápu, proč ses do knihy vůbec pouštěl. Chápu, že se ti nelíbila a máš na to jistě právo, ale z tvojí recenze tak nějak velmi kouká, že jsi úplně nepochopil, o čem kniha vlastně je. A prostě se ti jen nelíbila, je to romantická slátanina. OK, nejsi cílovka, tak se podobným knihám příště vyhýbej. Ony jsou napsané tak nějak pro ženy. Ve tvé recenzi ale bohužel chybí jediný důvod, proč je to brak. Ať čtu jak čtu, nevidím ho tam. Ale uznávám, že se ti nelíbila :) tisíc lidí, tisíc názorů. Ale i recenzní výtisk se dá odmítnout, pokud to není něco, co by ti sedlo už od pohledu.