8. 6. 2016

Hořké tajemství


Autor: Barbara Woodová
Rok vydání: 2016
Nakladatel: Alpress
Překlad: Renata Krejčířová



Anotace:

Příběh mladé šestnáctileté dívky jménem Mary, žijící v bigotní katolické rodině na malém americkém městě. Když jí lékař sdělí, že je těhotná, považuje to za nesmysl, protože je dosud panna. Nikdo jí nevěří a straní se jí i rodiče a začíná štvanice, zejména ze strany faráře. Teprve nestranný lékař zjistí, že Mary může mít pravdu...

Můj názor:

POZOR: článek prozrazuje dvě z teorií, dle kterých mohla Mary přijít k těhotenství, neprozradím ale, jak to opravdu bylo :)

Proč jsem se rozhodla pro tuto knihu? Nemám nejmenší tušení. Paní autorku znám pouze z doslechu, obálka je sice zajímavá, působí čistě a poutavě, ale není to nic, co by mě přesvědčilo, i když to byla ona, díky čemu jsem si knihy v nabídce všimla. Co se týká anotace – není to typ příběhu, který bych běžně četla, ale kdybych tvrdila, že mě neláká, tak bych lhala :) Kniha, od které jsem nečekala nic moc převratného - vlastně jsem jen byla zvědavá, mě velmi překvapila. Sice čtu celkem rychle, ale abych něco přečetla za jeden den, to u mě zase tak běžné není.

Celý příběh se odehrává v roce 1963 v katolické rodině McFarlandových. Jejich starší dcera, šestnáctiletá Mary, je příkladná katolička a celkově slušná holka a taky je miláčkem svého otce. Kluka sice má, ale zastává názor „až po svatbě“. Působila velmi dospěle a zodpovědně, až možná lehce upjatě a občas mírně hloupě, ale je pravda, že k ději knihy byla její postava napsána dobře. Jejich rodina je na první pohled perfektní. Proto s celým jejich světem otřese, když Mary zajde k lékaři s jakousi blíže neurčenou chorobou, ze které se nakonec vyklube těhotenství. Jenže Mary zůstává neoblomná ve svém tvrzení, že neudělala nic pro to, aby k těhotenství přišla běžným způsobem.

Pochopitelně jí nikdo nevěří, rodiče, lékaři, dokonce ani její přítel Mike. Všichni z ní chtějí vypáčit jméno otce a rodiče zároveň vymýšlejí co s tím. V rodině dojde k naprostému odcizení mezi rodiči a Mary. Pokouším se chápat, že byli katolíci a že tehdy byla jiná doba… ale především matka měla stát za dcerou, celkově se na Mary oba rodiče dopustili dost nepěkných věcí. Chápu, že byli vyděšení, zmatení, báli se ostudy a odsouzení lidí ve farnosti, ale proboha, hlavně byli dospělí a měli už dvě děti. Měli být oporou své dceři, i kdyby si mysleli, že jim za zády s někým spí. Místo toho měla Mary rodiče, kteří byli naprosto bezradní, matka se v podstatě zhroutila, zavírala se před dcerou v pokoji a topila všechno v alkoholu. Otec se taky neukázal jako chlap a hlava rodiny. Oba je najednou dohnala vlastní minulost a problémy, o kterých Mary neměla ani tušení a Mary na všechno zůstala sama - to a hlavně její těhotenství donutí dívku dospět zatraceně rychle…

Zajímavou postavou mimo rodinu pro mě byl Dr. Wade, který první Mary vyšetřoval a první si pohrával s myšlenkou, že nelže. Nejdříve byl zcela zaujat tím, co objevil, o co mohlo jít, a chtěl celou věc zveřejnit v lékařském časopise. Doslova ožil svojí šancí něco v lékařském světě znamenat, vyhrabat se na světlo ze svojí nudné venkovské praxe. Později ale zvažoval morální stránku celé věci a dopad, který by uveřejnění takové bomby mělo na Mary a její rodinu. Partenogeneze je fascinující – jak se zamýšlel Dr. Wade – sleduje li člověk tuto myšlenku až do nejzazších důsledků, dospěje k radikálnímu společenskému převratu. Co by se stalo, kdyby se ženy mohly rozmnožovat partenogeneticky? Co by se stalo s muži?
No, to je otázka :D

Maryina situace vůbec přiměje spoustu lidí k přehodnocování svého života a postojů, ať už rodiče, kněze Crispina a samotnou Mary. Zatímco Mariiny rodiče a otec Mika přijali teorii o partenogenezi celkem snadno, knězi to tak lehce nešlo. Uvědomoval si totiž, co by toto zjištění znamenalo, nebo spíš mohlo znamenat, pro katolickou církev. Pak by se totiž dalo takto vysvětlit třeba i neposkvrněné početí. Proto se snaží ze všech sil dívku přinutit, aby se přiznala, že „zhřešila“.

Na začátku příběhu mě mírně odradila erotická scéna. Nemám je v knihách ráda, rozhodně ne takto přímočaře napsané a hned ze startu a tak jsem doufala, že jich paní autorka nebude užívat moc často - vzhledem k situaci to bylo pravděpodobné :). Hlavní hrdinka už byla těhotná a tak naštěstí nebylo moc prostoru k nějakým divočinám. Co se jejího těhotenství týká, napadlo mě několik různých vysvětlení toho, jak to tomu outěžku mohla Mary přijít. Nebylo to tak komplikované jako partenogeneze ani tak fantastické jako neposkvrněné početí se svatým Šebestiánem. Asi čtu prostě moc kriminálek a psychologických románů a možná i dívčích románů :). Hrozně mě zajímalo, co to nakonec bude. No a paní autorka to narafičila vskutku šalamounsky :D.

 Kniha sama o sobě není psána nikterak zázračně, je v ní bohužel dost chyb, mezer na nesprávném místě a překlepů, taky jsem narazila občas na divný slovosled ve větě, ale téma bylo natolik poutavé, že jsem to dokázala nevnímat. Dokonce mi nevadily ani některé trochu hloupější dialogy. Paní Woodová si vybrala tak zajímavý námět, že úplně zastínil to, že její styl psaní není až tak vytříbený, jako u jiných autorů. Píše spíš jednoduše, bez zbytečných vzletných souvětí a komplikovaných zápletek. Všechno je přímočaré, jednoduché a k tomuto typu příběhu se to skvěle hodilo a dalo mu to vyniknout. Prožívání zápletky nic nerušilo a mohla jsem si tak vychutnat zajímavé a velmi osobní lidské příběhy. Bohužel neznám žádné jiné dílo paní autorky, takže nemohu posoudit, zda takto píše běžně nebo svůj styl přizpůsobila okolnostem – tedy pojetí knihy a hlavně postavě Mary. Rozhodně ale musím pochválit uvěřitelnost jednání postav. Ani na chvilku jsem nepochybovala o jejich motivech a jejich projev nepostrádal přirozenost a logičnost.

Mimochodem partenogeneze opravdu existuje, a i když to není úplně tak, jak paní autorka popisuje, chápu, že někdy je potřeba skutečnost šikovně natvarovat tak, aby šla na ruku autorskému záměru :)
Kniha mě rozhodně nezklamala, přečetla jsem ji doslova jedním dechem a i přes to, že jsem si na začátku myslela, že paní autorka nemá s čím operovat na celých 214 stranách ukázalo se, že námětu na zajímavý příběh našla více než dost.


Děkuji moc Palmknihám za poskytnutý recenzní výtisk. Pokud máte chuť přečíst si Maryin příběh, můžete si knihu do čtečky pořídit zde.

Četli jste některou další knihu od paní Woodové?


8 komentářů:

Knižní Svět řekl(a)...

Skvělá recenze, ale tuhle knihu asi vynechám...

Kateřina Miklíková řekl(a)...

To chápu, není to téma, které by sedlo každému. Každopádně děkuji za komentář :)

Marcela KUBÍKOVÁ řekl(a)...

Recenze se mi líbí :-)

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Děkuji za chválu a za komentář :)

Šárka Fofoňková řekl(a)...

Moc pěkná recenze :) Já mám od Barbary zatím doma jen Hippokratovu přísahu, ale zatím čeká na přečtení, takže ještě vůbec nevím, jak mi autorka sedne. ale věřím, že se mi její styl bude líbit.

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Děkuji :) styl není špatný. Chystám se zapátrat v jejích dalších dílech, co by mi tak sedlo k přečtení.

Adelle R. řekl(a)...

Wood má hrozně ráda moje mamka, takže naše domácí knihovna obsahuje několik kousků od ní :D Já se tedy zatím nedostala ani k jedné a nevím, jestli je tohle téma přímo pro mě, ale za zkoušku nic nedám :) Krásná recenze :)

Kateřina Miklíková řekl(a)...

Děkuji za komentář :) jsem ráda, že tu mám nějaké doporučení na paní autorku, protože neznám nikoho, kdo by ji četl