17. 3. 2016

Řekni vlkům, že jsem doma


... "Připomíná mi to vodu. Je měkká, poddajná a bezpečná, ale pak uplyne určitá doba ... a vy zjistíte, že tatáž voda vyhloubila Grand Canyon" ...

Autor: Carol Rifka Bruntová
Rok vydání: 2014
Nakladatel: Jota
Překlad: Vanda Ohnisková



Anotace:

Mimořádný literární debut, působivý příběh o smutku a dvou osamělých lidech, kteří znovu objeví lásku i radost ze života. Pouhou shodou náhod se stanou blízkými přáteli, aby posléze zjistili, že člověk někdy neví, koho ztratil, dokud ho „nenajde“.
Píše se rok 1987 a June Elbusové je čtrnáct. Uzavřená dívka nemá přátele, a navíc ji v poslední době trápí i vztah se starší sestrou, se kterou si dříve byly blízké. Nejraději by žila ve středověku, toulala se po lese a poslouchala vlčí vytí. Na celém světě existuje jenom jediný člověk, který jí opravdu rozumí – strýc Finn, uznávaný malíř, její důvěrník a nejlepší kamarád. Jenomže Finn zemře na záhadnou nemoc, jejíž jméno všichni jen šeptají, a dívčin svět se rázem převrátí vzhůru nohama.
Román je především příběhem o tom, jak dospět, najít vlastní identitu a vyrovnat se nejen s nejrůznějšími nečekanými situacemi, ale i ztrátami a bolestí, které přináší život. Přečtete si, co se stane, když se zamilujete do někoho, do koho byste se zamilovat neměli. Pochopíte, že žárlivost a pocity viny dokáží zničit i to nejpevnější přátelství a někdy mají ty nejtragičtější následky.

Můj názor:

Mnohoslibný název a přitažlivá obálka mě zlákala k přečtení Řekni vlkům, že jsem doma. Taky anotace se jevila více než zajímavě a celkový dojem knihu řadil spíše k vážnější literatuře. A byl to „majstrštyk“! Prvotina paní autorky Carol Rifka Bruntové mě úplně pohltila. Jen jedno mi vrtalo hlavou – proč je na obálce ta konvička?

Celou knihou se táhne prolínání minulosti a současnosti, kdy hlavní hrdinka June po smrti strýce Finna vzpomíná na minulost a věci, které s ním prožila, zatímco kolem ní běží všechno ostatní a bez Finna je to najednou nudné a prázdné. Všechno, co se v současnosti děje – hudba, návštěva restaurace, obraz i boty, které nosí, jí přivolá nějakou vzpomínku na zesnulého strýce. Krom ní samozřejmě prožívají ztrátu příbuzného i Junina matka a sestra Greta a každá se s ní vyrovnává po svém. Do hry složitých mezilidských vztahů nečekaně vstoupí také přítel strýce Finna, Toby, který je rodinou nenáviděn a obviňován z toho, že Finna úmyslně nakazil AIDS.

Smrt v rodině pořádně zamíchala vztahy mezi jejími členy. Vazby mezi June a její sestrou Gretou, které si byly dříve blízké, se velmi zhoršují. Greta si vlastní bolest kompenzuje tím, že ubližuje June. June se cítí ukřivděná a nepochopená. Útěchu nachází nejdříve o samotě v lese, kde si hraje na středověk a později díky přátelství s Tobym – jehož nečekané zjevení jí zprvu ublíží, dosud o něm neměla tušení a najednou se o minulost s Finnem s někým dělí. Přátelství mezi nimi zůstává tajné – musí být díky nemoci, o které se tenkrát teprve začínalo mluvit a která nemocné odsouvala na kraj společnosti a to z jediného důvodu, nedostatek informací o nové nemoci AIDS vedl logicky k obavám z ní (Jak se můžu nakazit? Jde to použitím balzámu na rty nemocného nebo jen polibkem na tvář, či dýcháním vzduchu ve stejné místnosti?). Rodiče June by přátelství s homosexuálním Tobym, nemocným AIDS neschválili. Její matka si sama nese dosud nezhojené rány ze vztahu se svým bratrem Finnem. Jaké? A proč je Toby tolik nenáviděn? Tyto rodinné záhady a skrývaná tajemství June postupně odhaluje a díky nim získává lepší pochopení pro lidi ve svém okolí.

Ze začátku jsem měla pocit, že se mi toto téma vůbec nebude snadno číst, přece jen hned v úvodu příběhu zemře velmi milovaný strýc hlavní hrdinky na AIDS, hrdinka sama je spíše introvertní, osamělá, připadalo mi, že i nepochopená okolím. Ale víte co, ono jí to nevadí. Cítí se sama se sebou víceméně dobře, pokud se nesrovnává nebo není nucena srovnávat se s ostatními a svůj příběh vypráví bez zahořklosti, i když s určitým (pochopitelným) smutkem, pokud jde o strýce Finna a Tobyho. Čtrnáctiletá June v průběhu příběhu, projde obrovskou proměnou z malé holčičky v dospívající dívku. Je konfrontována se smrtí, láskou, přátelstvím a tím, jak složité někdy je žít s jinými lidmi. Pozná, jak veliká láska může být a že není jen jeden druh lásky, nemusí být vždy patrná na první pohled a občas se objeví i tam, kde by ji nikdo nehledal. Ztratí hodně, ale v těch ztrátách se jí podaří najít samu sebe.

Druhou hlavní postavu - Tobyho jsem si velmi oblíbila. Bylo mi ho líto pro spoustu věcí, kterými se vyznačovala jeho osobnost, nejvíc proto, že ztratil Finna. Toby, jak o něm řekl Finn, je dobrý člověk, který působil bezmocně a ztraceně ve světě bez svého milého a popis paní autorky vždycky, když o něm mluvila (ústy June), vzbuzoval strašlivou lítost. Možná proto mi nejdříve vůbec nedošla jedna zásadní věc, která se ho týkala a která byla asi nejzásadnější, pro kterou mi ho líto být mělo – kupodivu to zprvu nedošlo ani June, ale jejich těžko navázané křehké přátelství nemělo trvat dlouho. O to bylo možná cennější a intenzivnější.

Styl, kterým paní  Bruntová píše, mě osobně velmi oslovil a dokázal vyvolat přesně ty emoce, se kterými autorka počítala. Cítila jsem se jako June, občas jako bych znala Tobyho, Greta mi byla nesympatická a až téměř na konci jsem dokázala pochopit, jak nespravedlivá jsem k ní byla. Ač to tak vůbec nevypadá, četl se příběh s překvapivou lehkostí a neměl tendenci zaplnit mi hlavu těžkými myšlenkami. Úplně mě zaplavil a pohltil a kupodivu nechápu proč, ale na tuto knihu jsem musela být sama. Normálně čtu kdekoliv, ale tady jakoby ruch okolo ničil čistotu textu. Paní autorka popisuje realitu naprosto syrově a jednoduše, bez zbytečného patosu a laciných keců okolo. Servíruje život tak, jak běží, vztahy takové jaké jsou, komplikované a ne vždy úplně spravedlivé jednání s lidmi okolo. Psychologie postav se mi zdála velmi dobře zvládnutá a skvěle napsaná. Konec jsem obrečela, v podstatě posledních několik desítek stran téměř kompletně, ale přesto se nedá říci, že by kniha skončila špatně. Prostě končí - tak jako život.

Pro mě byla kniha velice zajímavým pohledem do životů hlavních postav a opravdu mi, díky talentu paní autorky a skvělé práci paní překladatelky, umožnila prožít velmi silný příběh a zařadila se po bok knih, které „změní pohled na svět“. Vím jistě, že se ke knize vrátím a všem ji můžu ze srdce doporučit.
… a taky jsem pochopila, proč je na obalu ta konvička …


Za recenzní výtisk velice děkuji Palmknihám a knihu do čtečky si můžete koupit zde.



4 komentáře:

SeaBook řekl(a)...

Skvělá recenze!! :)
Na knihu si mě velmi nalákala :)

Nikolaoss řekl(a)...

Díky, určitě si ji přečti, stojí za to!

Zuzana Boháčová (Wish) řekl(a)...

Hm, tak to vypadá, že jsem při výběru opravdu nesáhla vedle. Tohle by mohl bejt příběh přesně pro mě. :) Povedená recenze. :)

Nikolaoss řekl(a)...

Taky si myslím, že ti sedne :) těším se na recenzi!