Dlouhý sprint s ozvěnou

Autor: Miroslav Žamboch
Rok vydání: 2009
Nakladatel: Triton

Anotace:

Mág vládnoucí městu Vegaš ve skutečnosti panuje celému světu. Císaři, králům i ostatním čarodějnickým klanům. Takové místo může zastávat jen nejsilnější z nejsilnějších. Podle starého práva je třicet dní před korunovací nástupce magického trůnu vyhlášen volný lov. kdo následníka zabije, má sám šanci nastoupit na jeho místo. Tekuard je druhorozený syn vládnoucího rodu čarodějů. Nemá magii rád, nemá k ní vlohy, nemá rád společnost, v níž se kouzlem zabíjí mnohem snadněji než ocelí nebo jedem. Měsíc před korunovací jeho starší bratr nešťastnou náhodou umírá a Tekuardovi nezbývá než prchat: před asasiny, nájemnými čaroději, před celým světem. Nemá naději, ví, že nakonec bude zabit. Na útěku však zjišťuje, že náhoda nebyla náhodou a celý svět se může ocitnout na prahu války megačarodějů. A po Dlouhém sprintu přichází Ozvěna věcí příštích ...

Můj názor:

Miluju svojí čtečku už jen proto, že když mi náhodou při pětihodinové cestě vlakem skončí rozečtená kniha, mám v zásobě pohotově další a nemusím zbývajících pár hodin zoufale civět z okénka. Tentokrát se stal mým společníkem ve vlaku pan Žamboch a jeho Dlouhý sprint s ozvěnou.

Pana autora by určitě nepotěšilo (nebo ano?) že jsem jeho nepochybně dlouhou práci na Dlouhém sprintu stihla zhltnout během té jedné cesty vlakem (plus 2 kapitoly doma na gauči).  Pryč ale od mých čtenářských návyků a věnujme se knize.

Příběh zavede nedočkavého čtenáře do království Vegaš. Nesmírně bohatého a mocného království, plného čarodějů, asasinů, zlodějů a dalších více či méně nekalých živlů a lidí, kteří se živí různě, ale většinou ne poctivě a podle (dost benevolentního) zákona. Děj začíná v momentě, kdy na projížďce spadne následník trůnu z koně tak nešikovně, že si zláme vaz a zemře. To je pro mladšího bratra následníka dost průs … švih. Mrtvý princ byl totiž od malička cvičen v boji a čarodějnictví a to velice důkladně proto, aby přežil obřad korunovace nového krále, kdy mají všechny ostatní rody a jejich trénovaní nejlepší muži šanci prince zabít a nastoupit tak na jeho místo. Korunovace má začít už za 49 dní a nemusím zdůrazňovat, že mladší princ a hlavní hrdina knihy tak důkladně cvičen nebyl. Nebyl cvičen téměř vůbec. Takže jak říkám průs … však víte.

Nejdříve jsem myslela, že v knize půjde jen o přípravu na korunovaci a pak o popis samotného průběhu – takže v podstatě o klasickou kulhánkovskou vyvražďovačku, ale omyl! Pana autora jsem podcenila a snad mě omlouvá prozatímní téměř neznalost jeho díla (chyba, veliká chyba). Do děje nám totiž zapracoval zajímavou záhadičku, na jejímž rozkrytí pracuje princ v průběhu výcviku. Užijeme si tedy i zajímavých mocenských pletek, intrik a úskoků v úskocích jiných úskoků. Poznáme důkladně Vegaš – jeho spodní patra, plná žebráků, vrahů, špinavých podniků a pajzlů i ty hornější patra, kam se dostaneme po visutých lávkách a chodnících, protože čím výš bydlíte, tím jste větší boháč a tím výše stojíte ve zdejší společnosti. Zjistíme, čím je možné se v takovém městě živit (od hospodských, přes mrtvoláře, bludníky, asasiny až po štětky a čaroděje) a taky čím bychom se určitě živit nechtěli (zmíněný mrtvolář, případně kanálník je taky terno). A přiznávám, že asi nejmíň ze všeho bych chtěla být zdejším princem.

On princ by jím už od začátku taky nejraději nebyl. Po smrti svého bratra má totiž celkem jisté, že za 49 dní to bude mít za sebou taky. Jenže nemá moc na vybranou a tak prostě začne trénovat, aby se pokusil alespoň chvilku vydržet, když už ne přežít. Pomáhá mu mistr zbraní jeho otce, Zephyr a několik dalších spolehlivých lidí z paláce. Jenže někdo se pokouší prince zabít už dřív, než korunovace začne. Proč? A kdo? To by ho taky zajímalo, takže hurá do pátrání.

Nemohu říci, jestli se jedná o typickou žambochovinu, protože zatím nemám z jeho díla načtený dostatečný vzorek, ale obě knihy, které jsem zatím přečetla, spojuje jedno – propracovaný, promyšlený svět a děj, dobře napsaná hlavní postava, která příběh vypráví a zajímavé vedlejší postavy. Autor se také nevyžívá v přehnaném násilí, i když se násilí ani nevyhýbá, ale netlačí na pilu tak, že si v půlce knihy řeknete „tak tohle už je moc“. V Dlouhém sprintu najdete toto všechno, plus jako bonus velice zajímavý způsob použití magie, která zde nepůsobí jako laciné čáry máry, ale jako velice reálná věc a dá se s ní fungovat jen tak myšlenkou – pokud jste dobrý čaroděj nebo – pokud nejste, můžete si koupit u cechu čarodějů aktivní drahokamy, které jsou naplněné určitým kouzlem.

Stejně jako magie je zde velmi zajímavé i prostředí, ve kterém se vše odehrává – tedy město. Moc se mi líbila autorova představa nejnižších pater a podzemí města i s jedovatým vzduchem, špínou a nebezpečím, které tu číhalo. Čím se stoupalo výše po vysutých chodnících, tím byl vzduch čistší a společnost vybranější, krámky a domy luxusnější, bordely dražší a v nejvyšších patrech byly obytné domy dokonce prosklené a s krásným výhledem na střechy města a skalní stěny obklopující údolí, ve kterém město stojí.

Pan autor svojí druhou knihou, kterou jsem od něj přečetla, jen potvrdil svoje vypravěčské kvality a já už zkoumám, kterou si od něj vyberu jako další.