30. 10. 2015

Ve stínu trůnu


Autor: Elizabeth Fremantleová
Rok vydání: 2015
Nakladatel: Jota


Anotace:


Vášně a intriky na dvoře posledních Tudorovců 
Druhý strhující román autorky Královnina gambitu se věnuje životu u královského dvora posledních Tudorovců – osudům dvou sester, jež mají k nástupnictví stejně hrozivě blízko jako jejich nejstarší sestra lady Jana Greyová, popravená po pouhých několika dnech na královském trůnu. 
Doba bouřlivé vlády Marie I. Tudorovny. Lady Kateřina a lady Marie Greyovy jsou otřeseny brutální popravou své starší, sedmnáctileté sestry Jany, takzvané devítidenní královny. Otázka nástupnictví zůstává otevřená. Pod rukou Elizabeth Fremantleové ožívají postavy těchto dvou mladinkých dívek v dech beroucím příběhu lásky a politiky.
Ani jedna ze sester se pro nesnadný život u dvora příliš nehodí. Lehkomyslná Kateřina, považovaná mnohými vlivnými osobami za právoplatnou nástupkyni na trůn, nedokáže ovládat vlastní emoce a potřebu milovat a být milována. Její sestra, přemýšlivá a bystrá Marie, má zdeformovanou páteř a je zakrslého vzrůstu, což se považuje za ďáblovo znamení. I tudorovská krev, která oběma dívkám koluje v žilách, je pro ně víc prokletím než požehnáním. Jsou figurkami na královské šachovnici, manipulované, střídavě zahrnované přízní i podezřívané ze spiknutí a velezrady.
Zpočátku dívkám pomáhá dvorní malířka Levina Teerlingová, ale když na trůn nastoupí nevyzpytatelná Alžběta, život u dvora se pro sestry Greyovy stává ještě riskantnějším. Každá sama se nakonec musí rozhodovat, do jaké míry bude královně vzdorovat a hledat lásku a klid, po kterém tak touží. 

Můj názor:

Když mě tentokrát chytila chuť na dobrý historický román, ještě jsem netušila, jak šťastnou ruku budu mít, když sáhnu po knize z pera Elizabeth Fremantleové. Jistě, že o Tudorovcích už jsem přečetla kde co, ale knihu, která by se zabývala osudem sester Greyových, jsem zatím v drápech nesvírala.

Kniha začíná dost dramaticky – popravou Jany Greyové a nástupem na trůn Marie I. Tudorovny. Zbytek její rodiny se ocitá v dost neradostném a riskantním postavení. Přece jen v obou mladších sestrách Greyových Kateřině a Marii koluje dost Tudorovské krve, aby mohly být dosazeny na trůn, který je pod urozenými hýžděmi Marie I. značně rozechvělý a najde se dost takových, kteří by na něm raději viděli jinou z možných nástupkyň. Hlavně po té, co se Marie vdá za španělského prince Filipa a rozpoutá v zemi náboženskou čistku. Protestanti hromadně končí na hranici a naštěstí pro ně Marie brzo umírá. Na trůn po ní nastoupí její sestra Alžběta, která sice není natolik zběsilá jako Marie a v otázce náboženství je nadmíru tolerantní, přesto si ale na případné konkurentky na trůnu dává dobrý pozor a drží si je pěkně u těla …

Autorka si vybrala zajímavé a méně často „užívané“ historické osobnosti a neuvěřitelně kouzelným a příjemným způsobem jim vdechla život. Sestry Greyovy mi byly už po pár stránkách tak blízké, jako bych je osobně znala. Elizabeth Fremantleová vykreslila jejich povahy, názory, životní postoje i nejistoty tak věrohodným způsobem, že mě ani na vteřinu nenapadlo, že by mohly být jiné. Nebyly dokonalé, ale byly srozumitelné i se všemi svými omyly a obyčejnou touhou po štěstí a klidném životě, který jim ovšem vzhledem k jejich původu nemohl být dopřán. Udělaly pro svoje štěstí, co bylo možné a já jim po celou dobu čtení držela palce. Zatímco Kateřina podléhala více svým citům než ambicím, byla Marie díky svému postižení spíše plachá a uzavřená, nicméně velmi vzdělaná a rozumná.
Dokonce i obě královny Marie a Alžběta, byly v této knize velmi lidsky pochopitelné (až tedy na Mariiny upalovací manýry) a držela jsem palce i jim, i když jsem věděla, že se svého štěstí  - z ženského úhlu pohledu na věc - nedočkají.
Další zajímavou postavou, o které jsem se (ke své hanbě) dozvěděla až z tohoto románu, byla dvorní malířka Levina Teerlingová, dcera vlámského iluminátora Simona Beninga. Sloužila jako dvorní malířka i jako dvorní dáma a v románu dostala svoje místo i jako rodinná přítelkyně Frances, matky děvčat Greyových. O malířčině životě u dvora se toho neví moc, takže ji autorka dovedně použila jako ochránkyni a přítelkyni Greyových.

O mužských postavách se zde nebudu rozepisovat, protože kniha je hlavně zobrazením života žen, které se často opomíjejí a přes to sehráli ve své době stejně důležitou úlohu jako muži na složité politické šachovnici a dokázaly zůstat ženami – tento autorčin pohled se mi velice líbil.

Historické období, o kterém kniha pojednává, bylo obdobím bouřlivých změn v anglické společnosti. Na stránkách románu se vystřídají hned tři královny, země změní náboženský směr, mihne se válka s Francií, Anglie ztratí Calais ... přesto politika není středobodem všeho, jen jakýmsi doplňkem v pozadí, na němž se odehrávají životy hlavních postav. Román je neuvěřitelně čtivý, odložit čtečku bylo téměř nemožné, autorka dokázala bez problémů udržet moji pozornost a dala příběhu dobré tempo. Historická fakta použila pěkným nenudným způsobem a „vnitřní život“ postav doplnila mimořádně věrohodně. Běžný život u dvora popsala tak šikovně, že jsem měla pocit, jako bych seděla mezi dvorními dámami s vyšíváním také, poslouchala hudbu a moje nejlepší přítelkyně byly Kateřina a Marie Greyovy.

Kdo má rád historické romány a doposud se nesetkal s dílem Elizabeth Fremantleové, má nejvyšší čas s tím něco udělat – knihu si může koupit zde a nebo o ni třeba napsat Ježíškovi. Dobrý čtenářský zážitek je zaručen.

Děkuji Palmknihám za poskytnutí recenzního výtisku.


16. 10. 2015

Kartář


Autor: Charlie Greenberg
Rok vydání: 2015
Nakladatel: Greenberg



Anotace:

Zašli byste na výklad karet, kdyby…
… vám otevřel dveře muž, který ani nepozdraví a nosí sluneční brýle? Svěřili byste tajemství muži, který po vás bude chtít polovinu výplaty a i tak se na vás dívá odměřeně? Nejspíše odpovíte, že ne. Že s takovým člověkem nechcete mít nic společného.
Oním mužem je Kartář. Muž, který nezná své skutečné jméno, natož původ a neví, proč je právě tady na Zemi. Už desítky tisíc let se rodí a umírá, aby splácel dluh. Pamatuje si vše, co zažil, až na jediné. Neví, co způsobil tak hrozného, že donekonečna musí pomáhat lidem napravovat jejich vědomí k lepšímu. Jediné, co ví, je, že hledá dívku s bílými vlasy, která by o něm měla vědět něco víc. Vše se změní ve chvíli, kdy u dveří zazvoní tanečnice v nesnázích. Stejně jako ostatní chce vyložit karty a změnit svůj život… Kdo by si pomyslel, že obyčejná holka dokáže změnit osudy nespočetně životů napříč vesmírem svou bezbranností a touhou pomoci prokletému Kartáři.

Zašli byste na výklad karet, kdybyste mohli zažít něco neobyčejného? Kdybyste mohli vidět a zažít to nejdůležitější ze své minulosti znovu s možností dělat změny?

Můj názor:

Recenze na kartáře se mi vůbec nepíše dobře, musela jsem nechat vše pár dní odležet a i tak je výsledek přinejmenším rozpačitý.
Možná to je tím, že příběh byl tak krátký a na konci jsem měla pocit příliš rychlého useknutí, jakoby mi tam ke štěstí něco chybělo … ale ona celá kniha byla zvláštní. Rozhodně se nejednalo o „čtení do tramvaje“. Přece jen to chtělo trochu soustředění, aby neutíkaly souvislosti.

Pojďme se na tento neobvyklý kousek v mojí čtečce podívat blíž.
Především podle anotace jsem čekala něco maličko jiného, než čím nakonec příběh byl. V podstatě se totiž jednalo o typickou pohádku, byť poněkud smutnou, ve které najdete legendu, souboj dobra se zlem, prokletí a nakonec i osudovou lásku. Tento pohádkový pocit mám ovšem až po dočtení a odstupu :)

Kniha začíná jako příběh ze současnosti a na jeho počátku je zdánlivě obyčejný protivný chlap – kartář, který přijímá klienty ve svém zatemnělém doupěti, zamračený jak čert a při karetním výkladu jim jen tak mimochodem ukáže něco v jejich minulém životě, co je potřeba změnit, aby se současné problémy otočily k lepšímu. V tento moment mě kniha zaujala, protože začalo být jasné, že to nuda určitě nebude. Objevila se totiž Ona - Gliss (už se nám to pohádkuje :)), potřebovala vyložit karty, ale neměla na zaplacení a tak ji kartář v duchu hesla „něco za něco“ zaměstnal vařením večeře. A protože její situace nebyla zrovna růžová a krom toho, že neměla na kartáře, neměla ani na nájem, nějak se stalo, že zůstala u něj …

Postupem času se ukazuje, že kartář není ani tak protivný jako spíš jen unavený. Unavený z věčného hledání odpovědí, ze splácení „karmického“ dluhu za strašný čin, který kdysi spáchal, ale na který se nepamatuje a především z lidí, v jejichž hlavách je nucen hledat stopy po bělovlasé ženě, která mu snad může povědět víc o tom, kdo je a jak strašný čin musel kdysi spáchat, že ho splácí už tak dlouho a pořád to nebere konce.
Celá kniha je rozdělena do kratších odstavců, takže to pomáhá tempu příběhu, který je z počátku trochu zmatený, než člověk pochopí, jak se to vlastně má s těmi karetními výklady a minulými životy. Když se objeví Gliss, začne se všechno rychleji rozmotávat a je možná škoda, že to autor vzal takovým poklusem. Setkání kartáře s postavami v jiných světech a jeho souboje s těmi, kteří ho pronásledují, je docela zajímavé, jen je všechno hodně uspěchané. Škoda, že si s tímto autor nedal více práce. Příběh i zápletka mají slušný potenciál na slušně tlustou bichlici. Knížečka je ale docela útlá, má jen 105 stran a konec je jak pád z útesu. Na půl straně autor vše shrne a působí to dojmem, jakoby měl vlastních postav dost a chtěl se jich co nejrychleji zbavit. I city, které jsou mezi hlavními hrdiny jsou takové zvláštní, ne úplně důvěryhodné.

Jedno mu ale nelze upřít – i když karty, které v příběhu kartář používá, nejsou kupodivu Tarotové, o Tarotových kartách rozhodně něco ví :), pokud o nich něco víte taky, bude to pro vás zajímavé nahlédnutí na symboliku Velkých Arkán a pokud ne, můžete to vzít jako pěknou pohádku, která vás moc nezdrží, docela zaujme a rozhodně stojí za přečtení.

A mimochodem – na ten výklad karet bych šla :)


Děkuji Palmknihám za poskytnutý recenzní výtisk. Knihu si můžete pořídit zde.


1. 10. 2015

První dojmy


Autor: Charlie Lovett
Rok vydání: 2015
Nakladatel: Paseka



Anotace:

„Ukradla Jane Austenová nápad na Pýchu a předsudek?“ Přesně taková otázka pronásleduje milovnici knih Sophii Collingwoodovou. Čerstvá absolventka Oxfordu si najde práci v jednom londýnském antikvariátu a brzy ji zaskočí zvláštní poptávka, když v jediný den do obchodu zavolají dva různí zákazníci a chtějí vzácný svazek alegorií z 18. století. Jejich autorem je Richard Mansfield, spisovatel a kněz, který se před více než dvěma stoletími spřátelil v jihoanglickém Hampshire s mladou Jane Austenovou a stal se prvním čtenářem jejích literárních pokusů. Neobvyklá žádost přivede Sophii na stopu tajemství, jak to vlastně bylo s původem slavné Pýchy a předsudku – a současně před ní otevře otázku milostné volby mezi dvěma nápadníky. Podobně jako v úspěšném Dobrodružství milovníka knihvypráví Charlie Lovett úchvatný příběh o lásce a literárních záhadách, který si vychutnají nejen obdivovatelé a obdivovatelky Jane Austenové, ale všichni ti, kdo propadli vášni číst.

Můj názor:

První dojem z Prvních dojmů byl poněkud vlažnější. Nejspíše to bylo způsobeno zvláštním vyjadřováním autora (překladatele?), které mi zpočátku moc nesedlo a musela jsem si trochu zvykat. Začítání tedy bylo trochu kostrbaté, a když se už už začalo dařit, autor přeskočil do druhé části příběhu, což mě rozhodilo a zase jsem se musela kostrbatit odznova.
Jak už vyplynulo z předchozího, je kniha psána ve dvou časových rovinách.

Ta první nás přivádí do Anglie na přelom 18. a 19. století. Seznámíme se s Jane Austenovou z doby ještě před tím, než vůbec něco napsala. Nejdříve se mi to moc nezdálo, připadalo mi to zdlouhavé a netušila jsem, proč to v knize vůbec je, nicméně - přišel veliký obrat v podobě přátelství Jane s reverendem Maisfieldem. Starý kněz je prvním člověkem, kterému Jane předčítá své literární pokusy a v příjemné společnosti těchto dvou hrdinů se dozvídáme, jak to mohlo být, když Jane začínala psát svoje nejznámější romány. Co já bych za takového posluchače dala :). Do popředí zájmu se také dostane bezvýznamný a ne moc dobrý spisek pana Maisfielda , knížka alegorií, která se nakonec ukáže být mnohem významnější, než se dalo očekávat.

Druhá, současná část se odehrává převážně v Londýně, kde žije hlavní hrdinka Sophie Collingwoodová. Po smrti svého strýce Bertrama zdědila jeho londýnský byt a pracuje v antikvariátu. Jako správná hrdinka téměř austenovského románu potkává jednoho dne Američana Erica Halla a když tak přijde na první dojmy, vůbec jí není sympatický:). Druhý muž na sebe nenechá dlouho čekat. Zavítá jednoho dne k Sophii do krámu a shání se po vzácném druhém vydání knihy z 18. století – ano, jsou tu zase alegorie pana Maisfielda. A možná, krom staré knihy, se Winston Godfrey tak trochu zajímá i o mladou Sophii.

Tímto bychom tedy měli zaděláno na příjemný romantický příběh, jenže tahle kniha je něco víc. V momentě, kdy se o Malou knihu alegorických příběhů začne zajímat ještě jakýsi Smedley, který není zrovna příjemným zákazníkem a tak trochu vyhrožuje, co bude, když kniha nebude jeho, zvrtne se nám romantika do napínavého detektivního příběhu. Obzvlášť ve chvíli, kdy Smedley naznačí, že smrt Sophiina strýce Bertrama nemusela být úplně náhodná.

Jestli se mi první část zdála zpočátku zdlouhavá, tato mi nejdříve nesedla vůbec. Než se romatika překulila do detektivního příběhu, nedařilo se mi začíst. Taky mi nebyla moc sympatická hlavní hrdinka Sophie ani Eric (ach ty první dojmy :)). Sophie si to každopádně později vylepšila svým knihomolstvím. Hlavní mužští hrdinové si mě bohužel nezískali ani jeden. Eric sice psal krásné dopisy a kupoval Sophii knihy, ale jinak na něm nebylo nic extra a Winston nebyl sympatický ničím. Plný počet bodů hlavního hrdiny ovšem nasbíral nečekaně strýc Bertram :).
Celkový dojem z knihy je velmi dobrý. Po neslavných začátcích, které mohli být klidně způsobeny i mojí nesoustředěností, začal příběh hezky odsýpat. Při hledání vzácného výtisku alegorií se objevilo přiměřené množství literárních záhad a napínavých situací. Autor nemá snahu nic přehánět ani s láskou ani s dramaty, takže se dá snadno uvěřit, že takto to klidně mohlo všechno být :). Úžasná je také autorova očividná láska ke knihám, která se promítla do postavy strýce Bertrama a zdědila ji také Sophie.

Očekávání od Prvních dojmů bylo veliké a kniha nakonec obstála se ctí.
Na stříbrném podnose tu máme naservírováno vše, co potřebuje dobrý příběh a vzhledem k tomu, že se blíží dlouhé podzimní večery, dobré čtení se vždycky hodí.


Děkuji Palmknihám za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete koupit zde.