Ostrov lhářů

Autor: E. Lockhartová
Překlad: Barbora Doležalová
Rok vydání: 2015
Nakladatel: Host

Anotace:

Moderní, sofistikovaný thriller od držitelky Printz Award a finalistky National Book Award.

Přečtěte si to. A jestli se vás někdo zeptá, jak to skončí, prostě LŽETE!

Báječná rodina Sinclairových.
Soukromý ostrov.
Velice bystrá dívka, se kterou
je něco v nepořádku.
Skupina čtyř přátel – Lhářů –,
jejichž přátelství začne být destruktivní.
Revoluce. Nehoda. Tajemství.
Lži a další lži.
Pravá láska.
Pravda.

Můj názor:

Dočetla jsem včera a stále jsem plná dojmů, tentokrát jsem si na recenzování vybrala to pravé. Přiznávám, že jsem opět volila podle obálky a anotace a čekala jsem příjemnou oddechovku. Rozhodně jsem nečekala to, co přišlo. Už dlouho jsem nečetla knihu, která by mě dostala prvním odstavcem. První větou. Už dlouho jsem nečetla nic tak dobře přeloženého a napsaného lehkou rukou od autorky, která si umí tak krásně hrát se slovy a metaforami. A už dlouho jsem nečetla nic, co by mě na konci tak překvapilo, i když jsem celou dobu tušila, že na konci bude průšvih. Nenapadlo by mě, že mi takový zážitek přinese zrovna Ostrov lhářů …

A vůbec, pojďme se podívat na romantický soukromý ostrov Beechwood kousek od pobřeží Massachusetts, kde rodinka Sinclairů tráví každé léto. 

Příběh se stal v létě 15, nicméně teď jsme na ostrově o dva roky později. Hlavní hrdinka knihy Cadence Sinclairová, která nám příběh vypráví, je 18-ti letá holka. Její táta utekl s jinou ženou a ona žije s matkou. Caddy má po úraze, který se jí v létě 15 stal, těžké migrény a problémy s pamětí. Léto 17 je jiné, než byla ta před ním, jen v jediné věci je stejné - opět se schází na ostrově čtyři kamarádi – bratranci a sestřenice Caddy, Johny, Gat a Mirren – čtyři Lháři.

V rodině Sinclairových mají ve zvyku být dokonale normální, přetvařovat se a pro udržení zdání naprosto neposkvrněné rodiny jsou ochotni jakýkoliv průšvih ututlat za každou cenu – všechno se schová za perfektní pracháčskou rodinnou idylku. Lžou všichni  – manipulátorský děda, který drží prst na penězovodu pro zbytek rodiny, matky dětí, kterým jde převážně o peníze a luxusní domy na ostrově i děti ponoukané matkami přetvařovat se před dědkem pro co největší zisk. Ono totiž pod luxusní pozlátkovou slupkou jsou věci malinko jinak. Docházejí peníze, rozpadají se jednotlivé rodiny klanu Sinclairů, dcery se zamilovávají do nevhodných kluků … jenže být Sinclairem znamená být bohatý, stále usměvavý a dokonale šťastný. Nejste? Lžete!

Od začátku čtení se mnou ta lež byla. Něco se stalo! Táhlo se to celým příběhem a postupně to v opatrných náznacích vystrkovalo růžky s tím, jak si Cadence pomalu vzpomíná na léto 15, na dobu před její nehodou, pomalu si zaplňuje bílá místa ve své paměti a skládá si pravdu o tom, co se to léto na ostrově stalo. Věci jsou občas jinak, než se řekne, spíš tedy skoro pokaždé, protože o tom co se tehdy událo, se v rodině nemluví. Ústředním motivem je vedle záhadné události také Cadencina láska k nevlastnímu bratranci Gatovi, který je synem partnera její tety a zdědil po něm exotický indický vzhled – mezi blonďatými Sinclairy je trochu jako pěst na oko a jeho vztah s Caddy není rodinou právě nadšeně podporován.

Vodítkem pro celý příběh mohou být také krátké pohádky, které jsou občas vložené do děje, psány jakoby hlavní hrdinkou Caddy. Vždycky zobrazují aktuální pohled Caddy na rodinu a situaci, v níž se právě nachází.

Autorka netlačí na pilu, všechno nechává pomalu plynout a pomalu si přitahuje pozornost čtenáře. Nabízí nádhernou práci s textem, krásné popisy a hry s přirovnáními například (a nejen) při popisování Cadencina vztahu s Gatem nebo jejích migrén. Postavy jsou uvěřitelné, rodinné vztahy sice komplikované, ale ne nereálné. Děj pečlivě promyšlený. Při popisu vztahu mezi Caddy a Gatem se autorka dokázala vyhnout kýči a nechutným klišé aniž by to ubralo na něze a síle první lásky dospívající holky. I bolest na konci knihy byla skutečná. Ač normálně trpím značnou jasnozřivostí stran toho, jak kniha dopadne, tentokrát mě autorka dost překvapila. Poslední kapitolu, kdy pravda konečně vyšla najevo, jsem četla s očima jak talíře a jedním dechem, protože toto mě fakt nenapadlo.

Poslední dobou vlastním většinu knih v elektronické podobě, ale tahle poctí polici v mojí knihovně svojí papírovou přítomností. Ráda se k ní opět vrátím a bude potěšení ji číst jako krásně napsaný příběh, i když vím, jak dopadne.

Velice děkuji Palmknihám za recenzní výtisk a knihu si můžete (prostě musíte) koupit zde.