29. 11. 2014

Vila Tugendhat


... less is more ...


Letošní poslední listopadový víkend jsme vyrazili za kulturou, konkrétně na prohlídku restaurované brněnské funkcionalistické perly - vily Tugendhat.


Návrh vily má na svědomí architekt Ludwig Mies van der Rohe a byl vytvořen koncem roku 1928 na zakázku manželů Tugendhatových, Gréty a Fritze. Stavba byla zahájena 1929 a architektovi nebyl stanoven žádný (!) finanční limit. Bohužel si domu majitelé moc neužili, protože před válkou museli jakožto Židé utéci do zahraničí. Za války měla vila dosti nešťastný osud, nejdříve ji zabrali němečtí vojáci, potom Rudá armáda, která v ní měla dokonce i stáje a s citlivostí sobě vlastní si topila policemi z knihovny a nakonec ji jen těsně minula letecká puma při náletu na Brno.
Více o historii se dozvíte přímo na oficiálních stránkách nebo kdekoliv jinde na internetu :).

Co se týče mých dojmů z prohlídky:

Prohlídku jsme započali jak jinak než ve vstupní hale vily. Jako první nás všechny zaujala nádherná podlaha z italského travertinu a krásné obložení stěn a vstupní dveře do pokojů z palisandru. Hned potom, pro mě dosud neviděné, zařízení na obalování bot igelitovou fólií - strčíte tam botu, našlápnete a dostane se vám krásné, igelitové a šustivé papuče, abyste nehňácali botama po bílém linoleu v hlavní obytné místnosti :).

vstupní hala

Po ofóliování obuvi jme byli upozorněni na zvláštnost stavby a sice konstrukci nosných ocelových pilířů používaných ve výrobních halách - zde dovedně obalených v chromových krytkách. Byl nám vysvětlen architektův záměr "plynoucího prostoru" a sděleno, že vila je kompletním dílem architekta včetně vnitřního zařízení (samozřejmě i další základní informace). Po té jsme byli vpuštěni přímo do ložnic, do kterých se vchází hned z haly mohutně působícími dveřmi, které jsou vysoké až ke stropu - to se mi mimochodem dost líbí. Nakoukli jsme do ložnic Grety a Fritze, jejich dětí a guvernantky a také do jejich koupelen.



Ze všech pokojů je krásný výhled velikými okny na brněnské panoráma Špilberku a Petrova a samozřejmě přístup na terasu. Pokoje samotné nejsou nijak velké a spíše praktické než ohromující. Dominují zde v podstatě jen dvě barvy - bílá na stěnách a podlaze a tmavá žíhaná hnědá na vestavěných skříních, ostatních barev je minimum (kytky, křeslo, koberec ...).

pokoj paní Grety

Jako nejlépe obyvatelný a útulný jsme vyhodnotili pokoj guvernatky, který měl dokonce i vlastní umyvadlo skryté ve vestavěné skříni a pokoj paní Grety. V ložnici rodičů jsou opět krásné palisandrové vestavěné skříně. Co nás trochu zarazilo byla neútulnost dětského pokoje chlapců a čtvery dveře, které do něj vedou, což nám přišlo trochu moc. Pan architekt také neměl (prý) v oblibě obrazy, takže za celou prohlídku jsme viděli jen tři - v pokoji Fritze a Grety.

hlavní obytná část s onyxovou příčkou

Další naše kroky vedly dolů o patro níže do hlavní obytné prostory.
Tady opravdu velmi vyniká architektův záměr volného prostoru, který rozdělují pouze závěsy, půlkruhová stěna jídelního prostoru z makassarského ebenu a nádherná (!) onyxová příčka, která je překrásná při západu slunce, kdy propouští sluneční paprsky a mění barvu na  - no to se musí vidět, prostě žíhanou oranžově zářící :). Bohužel slunce nezapadalo, tak bylo předvedeno pouze na malé části baterkou. Stěny místnosti jsou ze dvou stran zcela prosklené. Dvě obrovská okna naproti onyxové příčce a jídelního prostoru se dají spustit pomocí elektromotorů do podlahy a otevřít tak přístup do zahrady. I v hlavním obytném prostoru jsou ponechány viditelně nosné ocelové sloupy s chromovými krytkami. Obdivovali jsme také knihovnu, opět z makassarského ebenu, i když mě se zdál knihovní koutek dost tmavý. Líbilo se také oblíbené posezení paní Grety před stěnou z mléčného skla, které se dalo zezadu osvětlit. V této místnosti mohla rodina také promítat filmy z vlastní promítačky na plátno, Fritz tu měl svoji pracovnu a také tu bylo posezení s výhledem na Brno a jídelní kout oddělený půlkruhovou příčkou z ebenu.


Zde nás zaujal kulatý stůl, původně malý na ocelové nožce stejného tvaru jako nosné sloupy, který se dal přídavnými panely rozšířit na stůl poměrně obrovský. Pánové se také zajímali o způsob vytápění místnosti, zatímco dámy obdivovaly zimní zahradu a především onyxovou příčku ... no dobře, tak hlavně já jsem obdivovala onyxovou příčku :). Po té, co nás pan průvodce přesvědčil, že ten obrovský kus okna opravdu dokáže zajet do podlahy jsme přešli do části pro personál, konkrétně do kuchyně a spíže, které se nacházejí hned za jídelním koutem a po točitých schodech jsme přešli do suterénu domu, kde je technické zázemí.

interiér kuchyně

Tady bylo možné obdivovat především systém vzduchotechniky. A také prostor, kam se spouští dvě skleněná okna, když někdo v obývacím prostoru zmáčkne knoflík.
Systém zdejšího topení a klimatizace je zajímavý. Se vzduchem se pracuje pomocí klikou a systémem kladek otevíratelných komor, kam se vzduch nasává z hlavní obytné místnosti elektromotorem. Dostane se do komory, kde se chladí pomocí kamenů na které je sprchována studená voda. Pokud prý se otevře komora s těmito nachlazenými kameny, je možné srazit takto teplotu v obytném prostoru o 10°. Dále se vzduch žene přes olejový filtr, cedrový filtr - což mohlo hezky vonět, když byly hoblinky dřeva čerstvé a v zimě se ohřeje, než je vháněn elektromotorem (původním a funkčním) zpět do obytných prostor. Do cedrových hoblinek je prý možno přidat i esenciální oleje, takže luxusní vůně je zaručena. Dříve se topilo koksem, který skladovali v přilehlé koksovně, dnes jsou naprosto neromanticky leč (snad) ekologicky  napojeni na místní teplárnu. Původní motor pro rozhánění teplého vzduchu ale používají a dokonce nám ho pan průvodce i zapnul. Vytopení obytné místnosti prý trvalo zhruba půl hodiny.

vzduchotechnika vily - chladící komory

V suterénu se také nacházejí prádelna, sušárna, žehlírna, fotokomora a speciální místnost pro uskladnění kožichů, ve které se prý molům nelíbí díky proudění vzduchu. Nevím, mol tam žádný nebyl a kožichy taky nevypadaly okousané :). Zde je nainstalována i expozice o vile a obchůdek se suvenýry.
Více o vile se dočtete na oficiálních stránkách zde.

Po celou prohlídku jsme přemýšleli, jestli se dá v takové vile normálně žít. Asi dá :) ale ...
no, tu onyxovou příčku bych bych brala :).

Zajděte. Cena je sice vyšší - 350,- na dospělý kus, ale stojí to za to.
Děkuji i panu průvodci, který byl sympaťák a hlavně nám řekl spoustu zajímavého a trpělivě odpovídal na naše zvědavé dotazy.



Žádné komentáře: