31. 8. 2012

Čtenářský deníček


… aneb návrat do školních lavic …





Taky jste to ve škole tak nesnášeli? Já strašně!
Psaní čtenářského deníku.

Číst mě bavilo, nějakou knížku jsem měla prakticky pořád přirostlou k ruce a tak to zůstalo. V poslední době tedy proběhla i u mě – zarytého odpůrce – změna a k ruce přirostla čtečka elektronických knih, aby se stala naprostou závislostí. Proč tedy nezkusit i čtenářský deníček elektronicky? :)

Takové to školní: „proč mám o tom psát, když už jsem to dočetla a stejně to všichni znají“ se změnilo s příchodem stránek Bookfan.
Zde si každý může vytvořit svoji knihovnu a napsat ostatním svůj názor na knihu, kterou četl. Já toto nejdříve jen využívala k tomu, abych objevila nové knihy, které by pro mě byly zajímavé. Postupem času jsem napsala hodnocení o pár větách a začalo mě to bavit.

A teď to tedy dorazilo sem :) Či spíše brzo první dorazí :).
Nedělám si nárok na to, že se jedná o recenze na knihy, protože recenze to rozhodně nejsou.
Pouze můj názor na knihy, které jsem přečetla a které mě nějak zaujaly – pozitivně i negativně. Nebo naopak totálně zklamaly.
Prosím, berte to tedy takto :).

A to by jako úvod mohlo stačit.



17. 8. 2012

Jak bylo na Peilsteinu

... aneb sluníčko popojdi maličko ...




Na otázku „kam na víkend“ byla tentokrát odpověď: co takhle Peilstein.

Možná jsme se měli tentokrát na lezení vykašlat a jet raději k vodě. Vedro, které panovalo v Rakousku, bylo jak generálka na plameny pekelné, ale lezení rozhodně stálo za to!

Po cestě ve stylu bludného holanďana jsme dorazili na parkál kousek od hospody a ihned vyrazili na cestu do kopce k lezeckým sektorům.

Došli jsme pod krásný kus šutru a jali se pátrat v průvodci, kde že to vlastně jsme. Vytištěný průvodce byl jaksi podivný, ale po delší úvaze jsme přišli na to, že se nám v autě pouze přeházely stránky :). Sníženou inteligenci jsme připsali vedru a obhlédli možnosti v aktuálním sektoru – Sektoru I.

Sektor I (to není římská jednička nýbrž velké tiskací i :)) nás zaujal natolik, že jsme tam zůstali až do večera – ono taky kam se v tom pekelném vedru hrabat dál, že.
První cesta byla celkem hezká 5+, pěkně spárkou v rožečku. Od půlky ovšem končil stín a sluníčko se opřelo pěkně zostra, cesta byla na celou délku lana, takže teplíčko-peklíčko bylo možno vychutnat až do dna.



Mimochodem – takto dobře odjištěné cesty člověk spatří snad jedině na překližce.
Z dalších zajímavých lezli pánové výživný převísek a nakonec velmi pěknou 7.

Pak jsme toho měli už celkem plné brejle a naštěstí už padala tma, takže jsme sbalili železo a lanoví a vyrazili bystrým krokem k putyce na škopek.

Ráno pod širákem na louce bylo fajn. Jedním okem jsem zaznamenala východ slunce a chrněla dál :) … ne dlouho. Vykopali jsme se ze spacošů a mazali na šutry, abychom stihli aspoň něco vylézt, než se budem pakovat.
Na dnešek byl předchozího večera vybrán sektor Matterhorn. Tam byly cesty moc pěkné – lezli jsme nějaké pětečky a šestečky jen na pohodu. Sektor byl tak šikovný, že nás odtam vyhnalo slunko až kolem druhé hodiny a to už stejně bylo nutno zamířit k domovu.

Na Peilstein bude určitě příjemné se zase někdy vrátit. Jen si počkáme na dobu, kdy bude aspoň o deset stupňů méně :).