15. 6. 2011

Muzejní noc pod zemí



Letošní muzejní noci jsem se tak úplně zúčastnit nechtěla, byla to jen možnost, která … prostě to byla jen možnost :) Nakonec mě ukecal Honzík, že s Míšou půjdou a je tedy jako jasné, že se prostě přidám, no ne?

Klasické návaly v každém muzeu, davy lidí a mé slabé nervy na tyto zážitky mě nakonec zahnaly do podzemí pod Zelňákem.

Počet kusů návštěvníků byl omezen na dvacet a navíc byla návštěva zpoplatněna 150 kačkama, což odradilo největší zpruzovače. (mě ne :)) Výstava to byla zajímavá, člověk se i něco dozvěděl o původním účelu a používání podzemí. Můžu doporučit – a vzhledem k tomu, že se mohlo i fotit, je obrazová inspirace tam kde vždycky.

Kruci a ty hračky na Měnínské jsem zase neviděla:)





Rudice III - cestou necestou ...



Letošní třetí lezení v Rudicích byla poněkud nečekaná akce, ale zdá se, že o to více povedená :) Nebudu zde popisovat jak chlapi – vůdci výpravy – si byli stoprocentně jistí tím, kam jdou a šli úplně na druhou stranu :) (jejda! A je to venku :)). Nakonec se to totiž ukázalo býti užitečným omylem.



Ke skalám jsme teda došli z druhé strany, odspoda. Po dobrodružném pochodu pralesem, přelézání klád, prodírání se křovinama a capání v sandálech z děsného kopce naprosto mimo cesty, jsme se vynořili u nádherné skály. Byla perfektně odjištěná a měla nádherné ostré!!! (ano, čtete dobře – ostré) chyty. Pánové si teda vychvalovali hlavně tu příšernou spárku, no ale tak každý máme jiný vkus, že ... :)



Musím teda říct, že cesty tam byly nejpříjemnější, které jsem kdy v Rudicích a v Krasu vůbec lezla.

A ne že se tam hned všichni vrhnete a olezete mi ty dokonalé chyty :D