27. 12. 2010

Zastavení v Salzburgu


Nad tím, kam se jet podívat na letošní vánoční trhy, jsme dumali docela dlouho. Původně to měla být Bratislava, pak zase Krakow … do Vídně už se nám nechtělo, byli jsme tam loni. Nakonec vyhrál Salzburg.



Byla jsem tam už jednou v létě, tak jsem byla docela zvědavá, jak bude město vypadat zahalené do vánoční atmosféry a sněhu. No … nezklamalo :) ani vánoční punč a pečené brambory nezklamaly.

Sice jsme tam dlouho nepobyli, protože cesta byla poněkud delší, ale i tak to stálo za to.

Příští rok nicméně pojedeme někam trochu blíž :)




25. 12. 2010

Zell am See - Kaprun


Týden po Jeseníkách přišla řada na pořádnou „dovolenou“. Užila jsem si tři báječné dny v regionu Zell am See – Kaprun, přesněji řečeno v oblasti Saalbach.

První den se nám moc nepodařilo počasí, byla mlha, sněžilo, sjezdovka samá boule. Ale zas na druhou stranu byla spousta čerstvého sněhu. Jezdili jsme z vrcholu Zwölferkogel v 1984 mnm.

Musím teda přiznat, že první den mi dal v celku zabrat, horší viditelnost a hluboký sníh nejsou asi pro mě tou nejlepší kombinací. Hluboký sníh je celkem fajn do chvíle, než člověk zapadne až po nos a musí se nějak vyhrabat ze závějí na nohy, ale zas je to úplně jiný zážitek a rozhodně stojí za to.



Druhý den jsme změnili vrchol, tentokrát jsme jezdili na Kohlmaiskopf 1704mnm – tam byla moc pěkná červená. Potom jsme zkusili i černou na Schattbergu 2023 mnm – ta mě tedy nijak moc neuchvátila, i když horní část byla hezká.

Večer pak přišel luxusní odpočinek v lázních a v sauně.

Poslední den se konečně udělalo krásné počasí a užili jsme si i sluníčka opět na červené na Kohlmaiskopf.

Celkově shrnuto – báječné hory, moc příjemná společnost – podařil se opravdu dobrý výlet. Určitě se sem ještě někdy ráda vrátím.



Start sezóny na Ramzové


Letošní první poježděníčko se uskutečnilo v Jeseníkách na Ramzové.

Byl to poněkud nečekaný výlet ve stylu „ … sbal si věci, zítra jedem …“, ale rozhodně se podařil. Počasí nám vyšlo perfektní a sjezdovky byly skoro prázdné.




Hlavní události v kostce:

Cestou tam jsme malinko zapadli – rozcvička na svah proběhla tudíž s lopatou :)

Honza si zkusil poprvé board :), tak snad ho hned nezahodí :)

Velká sněhová bitva se obešla bez mrtvých a zraněných

Nové vázání otestováno – Ježíšek letos přišel o malinko dříve :)




7. 11. 2010

Jeden den v Ráji


Radek, který posledně zorganizoval ferraty, přišel tentokrát s nápadem „z českých luhů a hájů“ či spíše skal.Výlet původně plánovaný jako dvoudenní se nakonec vydařil i jako jednodeňák.

Drábské světničky opravdu stojí za to. Je to vlastně hrádek vytesaný do sloupů pískovcových skal – dřevěné části už dávno odnesl čas, ale prolézání komůrek v kameni má svoje kouzlo.




Skály na Příhrazech, kam pokračovala cesta, stály také za to, hlavně teda z lezeckého hlediska :)ale i nelezec si tu najde svoje. Písek dokáže vyčarovat opravdu neuvěřitelné tvary a když se k tomu přidá ještě i záplava podzimních barev ... krásný kout přírody to byl.




Výlet placatým krajem



Tenhle výletek jsme vymyslely se Zdeňkou v pátek odpoledne. Původní plán byl zcela jiný, ale nakonec bylo nutno plány pozměnit, což stejně nikomu nevadilo.

Takže jsme vyrazili na Vyškovsko a musím teda uznat, že to byl asi nejplacatější výlet, co jsem kdy zažila – do kopce jsme šli asi tak jednou – jestli to teda můžu nazvat kopcem :) Nicméně lesy jsou tam krásné, procházka to byla příjemná a navrch jsme zachránili život asi tak třiceti ropuchajznám :).

Kdo má zájem o více podrobných informací, čtěte zde: http://bakic.blog.cz/1010/kterak-jsme-vyletili-a-zachranili-30-zivotu a fotky jsou k mání tam, kde vždycky.



30. 10. 2010

Rudické polezení


Jednou takhle ve středu v říjnu se nám nádherně oteplilo, tak jsme zavrhli obvyklé lezení na rajčině a vyrazili se drápat na skály do Rudic.

Cesty tam nejsou nijak jednoduché, bohužel, takže pro mě tak jedna celá a ostatní po kouskách, kam až to půjde, ale zas polezení bylo příjemné a počasí taky. Nutno ovšem poznamenat, že jak zaleze sluníčko, je pobyt v lezečkách poněkud nepříjemný :) … no snad ještě v listopadu to půjde, pak už jedině zkusit ledové lezení …




15. 10. 2010

Sealsfieldův kámen



Minulý víkend bylo naprosto ukázkové Babí léto. Teplo, slunko svítilo, stromy už zahalené v barevném listí … prostě ideální počasí na výlet.

Vybrala jsem NP Podyjí s cílem dojít na vyhlídku Sealsfieldův kámen, odkud je krásná podívaná na meandr řeky Dyje. Dobrá volba :) – kdo má chuť mrkněte na fotky.





12. 10. 2010

Ferraty na Hohe Wand



Původně se vlastně mělo jet do Dolomit, ale děsivé počasí tam nás nakonec přimělo změnit lokalitu a jeli jsme si užívat ferraty na Hohe Wand.

Před ferratama jsme ještě absolvovali parádní večer ve sklípku v Hustopečích – první den bylo tak hnusně, že jsme se potřebovali někde usušit :) takže jsme při vínečku stmelili kolektiv.

Co říci k ferratám … kdo nezkusil, nepochopí :) myslela jsem, že jsem umanutý lezec, ale tohle mě opravdu chytlo - převísky, komíny … hmmm, parádička :)

Chvilku trvalo, než jsem si zvykla na to, že i normální bota drží na skále jak přibitá a než jsem se přestala snažit cpát špičku všude tam, kam bych ji cpala v lezečkách :).

Bohužel jsme si nemohli vylézt ferratu HTL, protože měla poškozené jištění a byla zavřená … příště …

Jinak to byl parádní povedený výlet a už se těším s touhle bandou na další.




3. 10. 2010

Západní Tatry - Roháče



Tak letos jsem si konečně užila svoje první Tatry a to západní.

První den bylo celkem ošklivo, pršelo a byla mlha, tak jsme se rozhodli, že se podíváme jen na kratší výlet k Roháčskému vodopádu a k plesům.

Druhý den bylo počasí perfektní, takže jsme vyrazili na hřebenovku. Vyťapali jsme na rozcestí na Brestové a odtam, místy i po sněhu, na Salatín (2047,5 m). Tady začal krásný skalnatý hřeben Skriniarky – tuhle cestu jsem si opravdu užila – pěkně pořád nahoru a dolu, na obou stranách parádní výhledy, ať už na vzdálené hory nebo do hlubokých údolí - hřebenovky mám na horách nejraději.





Přes Skriniarky jsme došli na placatý vrcholek Spálená (2083 m) a z něj po mírně obtížnějším úseku s řetězem, který sice nebyl potřeba, ale budiž :) jsme došli na nejvyšší vrchol toho dne Pachola (2167 m). Tady na malou chvilku zmizela velká většina všech mraků a mlhy, takže se nám otevřel nádherný výhled na sousední vrchol Baníkov a dokonce i na Vysoké Tatry – hodně, hodně vzdálené :) viděli jsme i Chočské vrchy a o kus dál i Fatru.




Baníkov jsme bohužel nestihli, protože už se blížil večer a nechtěli jsme nějak výrazně zatmět v horách, i když jsme měli čelovky, takže jsme seběhli na Baníkovské sedlo (2040 m) a z něj dolů Spálenou dolinou. Celá cesta vedla po sesunutém balvanovém poli. Hopkali jsme pěkně ze šutru na šutr a pak dál mezi klečí až k Roháčskému vodopádu a dolů lesem na luxusní halušky do hospody :)

Poslední dopoledne druhý den jsme prováleli v termálních lázních :)

9. 9. 2010

Víkend na Labáku


Vzhledem k tomu, že celý prozatímní lezecký rok probíhal na vápně, bylo načase vyrazit zdolat trošku odlišný terén. Volba padla na Labské písky a to nejen z praktických důvodů :)

Na „Labák“ vyrazila parta senzačních lidí, takže bez nadsázky se dá říct, že to byl jeden z nejlepších víkendů v tomto roce, ne-li vůbec nejlepší. Počasí se také vydařilo na jedničku a o tom, že je tam krásné lezení není sporu. Škoda jen, že ty nejhezčí místa jsme našli až poslední den, ale aspoň příště už víme kam přesně jít.



3. 9. 2010

Černá Hora 2010 - Prokletije


Po nádherných čtyřech dnech v Durmitoru jsme se přesunuli do Prokletije. Jak říkal Derias, jsou to úplně jiné hory než Durmík, ale o nic méně hezké, jen jiné … divoké, krásné a neprozkoumané :)

Přesun probíhal skrz kaňon řeky Tary, to byl zážitek sám o sobě – jeli jsme úplně na dně silnicí místy vysekanou ve skalách a všude okolo krásné hory až do nebes :), semo tamo se vyloupnul nějaký větší plácek, kde byl hned nacpaný kostelík nebo nějaká menší usedlost, případně pár baráčků pohromadě.

Základní tábor byl ve vstupní bráně „ prokletých hor“ dolina Grebaja (1130 m ), pod - pro mě přímo magicky přitažlivou horou Karanfil (2490 m). Bohužel z časových důvodů jsme na ni nakonec nešli – mořechtivci už se těšili do Chorvatska a nahoru se nám chtělo stejně jen třem.



Druhý den tedy padla volba na ne tak náročný vrcholek Volušnica (1860 m ), s luxusním výhledem na již řečený Karanfil, či spíše na všechny jeho vrcholky. Cestou nahoru jsme se popásli v jahodových plantážích, o borůvky taky nebyla nouze :). Karanfil je úplně jiný než okolní hory, holý zasněžený a ledovatý – teda, to mě bude mrzet ještě dlouho, že jsme na něj nešli .


Dále někteří z nás pokračovali na travnatý vrchol Talianka (2057 m), odkud byl krásný výhled na hodný kus albánské části pohoří. Na krátký úsek cesty jsme si i překročili hranice a prošli se Albánií.

Večer byla houbová večeře na rozloučenou s horama a potom už se jelo na ostrov Mljet …


2. 9. 2010

Černá Hora 2010 - Durmitor


Letošní nejdelší výlet na hory už je víc jak měsíc za mnou a já pořád nevím co o něm bližšího napsat. Fotky na picasa už jste všichni určitě viděli – tedy aspoň ti z vás, kdo se chtěli podívat. Tak tedy zkusím nějaký komentář k výletu do jedněch z nejkrásnějších hor, jaké jsem zatím viděla.

Banda se tentokráte sešla opravdu dobrá, celkem devět lidí, :) posbírali jsme se k odjezdu o krásné dvě hodiny později a druhý den večer už jsme rozbili první tábor v kempu Razvršie (1100m) u městečka Žabljak.
Ráno se pochopitelně začali sbírat mraky, to nám bylo víceméně jedno, takže jsme vyrazili i tak – v pláštěnkách – na Točniaku nás chytil největší déšť toho dne, potom už bylo dobře. Jako průvodce nám sloužil první z místních průvodců GPpeS :) Ti se pravidelně střídali – v každé zastávce nový jedinec.

Šlo se zatím fajn, sice do kopce, jak už to bývá, ale nijaký závratný stoupák to nebyl. Krásně se šlapalo dolinou Velika Previja odkud mám také největší část fotek z prvního dne. Na noc jsme zakotvili v plechové boudě zvané Bivak Alpin ( cca 1800+) pod vrcholem Šlemenie – na fotkách je to ten velice velký :). Jako ubytko doporučuju – když se narve devět lidí a jedno brčko do plechové boudy s domácí červíjakou lihovinou, stojí večer za to. GPpeS spal venku i se svým kámošem.




Druhý den se šlo dále směrem ku vrcholkům hor. Hned od bivaku Alpin začal teda hromský krpál až na hřeben Velika Kalica (2100 m). Nebylo to daleko jen hodně nahoru. Taky jsme prošli první sněhová pole, což bylo v tom horku docela příjemné.
Na Velike Kalici jsme šoupli bágly do kleče a vyrazili – někteří – na vrchol Terzin Bogas (2314 m) a posléze i na protější Veliky Meděd (2320 m). ani nevím, který se mi líbil více. Zajímavý překážkový výstup byl na oba, rozhled také parádní.
Na noc jsme sešli na druhou stranu hřebene po stezičkách pro kozy a ovce … a turisty :) přes suťovišťata až do kempíku, či spíše salaše Katun Lokvica (1850 m). Kromě houfce lidí z nejmenované cestovní kanceláře a oveček se tu sešlo také větší množství GPpSů, což zaručilo zábavný večer – že Deri :).



Třetí den jsme si užili poměrně náročný výšlap ledovcovým dolem k ledové jeskyni – mega krpál :), ale zato krásnou krajinou – sotva jsme se vydrápali nahoru, mazali jsme zas dolů do Dobry Dol a odtud už do sedla (2350 m) pod místním nejvyšším vrcholem Bobotov Kuk ( 2523 m). Vzdálenosti zas nebyly veliké, jen se na ten flák cesty narvalo větší převýšení.
Z podvrcholu Bobotov Kuk (až nahoru jsme nešli z časových důvodů, bohužel, první vyhlídka 2400 byla taky luxus) byl úžasný pohled na okolní hory, hlavně nás zaujalo zvláštní tvarování zdejších skalin (kdo viděl fotky ví). Dlouho jsme se ale nezdrželi, protože nás čekal ještě sešup na druhou stranu hor k jezírku Zeleny Vir, kde jsme hodlali tu noc zakempit.
Cesta přes sedlo Samar byla poněkud dobrodružnějšího charakteru, téměř by se dalo říct lezení. No … vlastně už to na pár místech lezení bylo :) Zde již někteří členové výpravy měli všeho plné kecky a to netušili, co nás ještě ten den čeká. Do Planinárského domu Škrka ( 1723 m) u jezera to byl slušný sešup a navíc docela flák cesty.
Za třetí den jsme dali celkem poctivých 10 hodin chůze. Ta nejkrásnější část Durmitoru byla tímto za náma – v tuto podvečerní utahanou hodinu to ovšem bylo líto jen mě :) otužilci dali koupel v jezeru a spali jsme všichni jak brouci.



Poslední den už byl jen sestup do údolí na Sušicko jezero (1300 m) pochod džunglí bodláků a travin až nad hlavu – pochopitelně pršelo – byl skutečně neobyčejný zážitek :) Lesní cesta byla sice značená ale pěkně zarostlá – moc lidí to tu zjevně neprošlapávalo. Ovšem místní vodopády jsou fajn.
Spali jsme opět v Žabljaku a další den následoval přejezd k dalšímu pohoří – Prokletije …

14. 8. 2010

Kotě kancelářské


Nedávno nám do kanceláře přibyl nový účastník každodenního pracovního procesu a brzy se stal středem všeobecné pozornosti. Ještě před týdnem to byl hodný, v košíku spící tvoreček. Jak postupně přibývá energie, roste z něj malý všetečka, který prolézá celou kancelář.

Teď už čtyřtýdenní kocourek, kterému umřeli všichni sourozenci a pravděpodobně i máma, má zatím pracovní jména Buřtík, Kvík případně „jezismaljatojeloztomilekotatto“ :) kdo si chce zašišlat nad zbytkem fotek, má možnost na FCB případně na picase :)

Stěny olympijské


Poslední dobou jsme s naší lezeckou bandou osídlili stěnu u nákupního centra Olympia. Je to dobrý způsob jak si i ve všední den zalozit na něčem co už je téměř skála. Všechno lepší než překližka :)

Cesty jsou opravdu pěkné – žádná komerční flákárna se tam nekoná – člověk si poctivě mákne, ale zase ten pocit, když se povede alespoň část některé z těch těžších je k nezaplacení. Většinou teda dolezu málo co, protože Honzíkova standard rozlezovka je 6- a pak to zvolna šplhá k devítkám. Nicméně i tři kroky v sedmičce mají smysl ...


14. 7. 2010

Moravěnka





Na vodě jsem už nebyla od těch krásných časů co se jel Hron, takže když na mě Honzík vyrukoval s tím, abych mu dělala háčka při letošní Moravě, neváhala jsem :)
Jeli jsme ve složení tři lezci a tři zubaři, takže náramně veselá společnost.

První dva dny nám Morava uháněla jako splašená, díky tomu jsme ujeli první den 25 kilometrů. Druhý den sice jen 18, ale zase jsme si užili u jednoho z jezů, že Honzíku :D Pochopitelně, jak už to bývá, sjeli jsme naprosto všechno abychom se pak vyklopili na tom nejolejovatějším voleji.

Mimochodem tento báječný olejíčej jsme si dosyta vychutnali poslední den, kdy jsme museli pádlovat jako draci, jinak by nám totiž ufrnknul autobus. Na druhou stranu, ten poslední den jsme měli i adrenalinový slalom mezi stromy, které do vody složila povodeň. Vystupovat vprostřed řeky na strom a přetahovat přes něj loď, to se zadaří zkusit jen málokomu :)
Prostě voda byla jedním slovem báječná – kdo se ptal, už ty nejlepší historky slyšel. Třeba tu o trenýrkách … ale to zas někdy v hospodě :)

24. 6. 2010

Bouzov


První krásná sobota po delší době nás vytáhla na výlet na hrad Bouzov.

Zaplatili jsme si velký prohlídkový okruh, takže jsme viděli téměř celý hrad i věž – ne, švec a princezna už tam k vidění nejsou :) … a málem bych zapomněla na hradní papuče :)
V podhradí pak mají zaručeně pravého trojského koníka:)

21. 6. 2010

Osamělá

Možná zbytečně moc osobní, každopádně ne moc dobrý kousek. Na tužku jsem nesáhla skoro rok a je to vidět
... co k tomu jinak, bez víry by nebyla naděje, bez důvěry by nebyla blízkost ... a bez toho všeho je jen osamělost a prázdno ... a někdy to není tak, že by člověk nechtěl věřit, jen má strach.



Osamělá?

… s něžnýma rukama sklízí modré hrozny
trpké víno nalévá do sklenic …
… víra má …
… kamenná postava, na lících jantarové slzy
v závoji dýmu, co žene vítr od hranic …

… touha má, jen lístek větrem hnaný …
zbývá jen málo víc než nic …

… už jen víra má …


15. 6. 2010

V létě vánoční plyšová ...

Někdy se zdá, že vánočně-blbá nálada na člověka může sednout i na začátku léta. Tak jsem tu vyhrabala z archivku jednu vzpomínku na letošní vánoce ... či spíše loňské ...



Medvídek

Nedýchá…
ani srdce nebije v plyšové hrudi.

Uškrcený mašličkou,
v náručí medvídek.
Vánoční cukroví v tlapičkách,
očka z knoflíků, na kožíšku slzu.

Prskavky třeští
a ty jsi tiše dovřel dveře.

Dovnitř nebo ven?

13. 6. 2010

Lenivé páteční odpoledne


Tak už nám napustili přehradu.
Je zatím pěkně čistá, tak uvidíme, jak dlouho to vydrží. Koupat se, to jsem se zatím neodvážila, ale aspoň jsem si užila sluníčka na dece při kreslení a focení cestou domů.
Ideální místo na lenivé páteční odpoledne.

Výlet do Jurského parku


Zajet do Dinoparku bylo rozhodnutí z hodiny na hodinu.
Atrakce je to spíše pro děti, takže jsme si to užili tak nějak na půl huby. Co se nám líbilo byla brána u vstupu, která vypadala přesně jako ta, co ji měli v Jurském parku. Také se tak pěkně „sama“ otevřela před vláčkem, který nás vezl od zoo. A samozřejmě také fotografické atrakce, jako například puklé vejce nebo fotosaurus – toto nás bavilo víc, než přítomné dětičky :)
Není to špatný výlet, když máte štěstí a nemotají se všude tisíce lidí

5. 6. 2010

Lezení s Čuníkem


Druhý letošní Sloup se moc nepovedl co do počasí, každý den nás hnal déšť ze skal po odlezených dvou cestách, ale jinak to byl příjemný víkend.
Na Hřebenáči se moc lozit nedalo – okolo byla všude voda až na jednu stranu, zůstali jsme tam jen pátek večer a odlezli dvě cesty, než se spustil šílený liják. Naštěstí brzopřestal. Pánové mohli spát pod širákem a já v rozepnutém stanu :)
V sobotu jsme se usadili za hřištěm. Tam jsou cesty mnohem lepší, není to tam tolik oklouzané. Ovšem po dvou cestách opět slejvák.
Aspoň ten hokej večer dopadl dobře :)
A proč lezení s Čuníkem? Máme nového maskota :) Kdo viděl fotky pochopí.

24. 5. 2010

Studená

Narazila jsem na ni mezi veršíky po dlouhé době. Sice se může na první pohled zdát, že se sem teď, na začátku léta moc nehodí, ale ona není o zimě. Mám ji docela ráda, abych se přiznala :)




Ledová

Noc.
Křišťálová…jasná… mrazivá
zimní…
Svět zamrzlý jak v kostce ledu…

Mráz stírá výraz z tváří
loutek z ledového divadla.
V představení, v němž i cit studí jako rampouchy
tající v horkých dlaních.

Kdo tahá za provázky
spících marionet?
Snad ten, co píše řádky, jimiž se řídí den
se škodolibým výrazem
škrtne jediným tahem další z dialogů.

A pak se dívá
jak spíš…

15. 5. 2010

Beskydy, okolí Bumbálky



Výlet do Beskyd se úplně nevyvedl po stránce počasí – sem tam pršelo, bylo mlhavo a po ránu docela zima. Nakonec to, myslím, nikomu z nás nevadilo.
Plánovaný úsek cesty po hřebeni jsme neušli úplně celý, což byla trochu škoda, ale zase jsme si cestu protáhli kousek jinudy a to stálo za to :) okolí Bumbálky můžu všem doporučit.

6. 5. 2010

Čarodějnický Hřebenáč




Na čarodějnický víkend jsme jeli do Krasu zalozit na Hřebenáč.


V sobotu, když jsme vyjížděly s Eduš z Brna, bylo opravdu nádherně. Lezli jsme až do večera dokud bylo ještě vidět, za co se člověk chytá :) Pak jsme dali buřtíky u ohýnku a po propršené noci – což je ve stanu paráda, mám ráda jak kapky buší do plátěného domečku – jsme vyrazili opět na Hřebenáč.
Zatímco pánové zaútočili na 7+ku, dámy se vydaly do podzemních prostor. Odpoledne jsme lezli zase všichni společně.
Krásný víkend se povedl!

O čem?

Jedna ze starších, ale ne zas tak moc.
Někteří ji možná pamatují ze starého blogu, tak ti snad prominou, že mám dnes náladu zrovinka na ni. Ti co nečetli alespoň počtou.
O čem? O přáních, snech a dalekých cestách ... :)




Chtěla bych…

Chtěla bych…
si jednou obléct šaty z podzimního listí,
co přes to, že mi nepatří, mi k štěstí dokonale padnou…

Pak chtěla bych
utopit pohled v křišťálově modrých studánkách
a se sluncem se držet za ruku.
S ním do dlaní nabrat vodu živou, jenž ve víno se promění…

Malovat prsteníčkem
na plátno zlatem zkropené, tenkou linkou přání
a dva oblázky ze studánky vzít si do dlaní …

Ještě bych chtěla
Stanout na vrcholcích hor a do údolí shlédnout s tím,
že dál už není kam se hnát, že můžu zůstat tiše stát
opřená o pevnou skálu shlížet do krajů,
o kterých si jen sním…

A vědět, že cesta až sem byla cíl…
oblázky na památku pevně stisklé v dlaních…

29. 4. 2010

Úterý na skalách



V úterý se sešla výborná kombinace okolností – dovolená, krásné počasí a chuť si pořádně zalozit.
Nabídka strávit den na „Babách“ bylo proto s nadšením přijata. Takže první letošní lezení venku máme úspěšně za sebou a stálo to za to. Skálu jsme měli úplně pro sebe.

20. 4. 2010

Čtoucí si



Na pondělní hodině proběhlo „rozloučení s tužkou“. Doufejme, že ne na dlouho.
Dávám vám k potěše poslední obrázek, který sice opět není bez chyb - obzvlášťe za ruce jsem dostala klepec, ale já jsem s ním v celku spokojená. Hlavně když ho srovnám s tím úplně prvním.
Od příště se budeme čuňasit s uhlem :)


12. 4. 2010

Bruslovadla


Zima je fuč a nastává jarně-letní sezóna.
Tradiční start radovánek bez sněhu jsou každoročně bruslice – takže letos se startovalo na okruhu u školy a to prosím ve středu 7.4. :)
Kdo máte bruslice a chuť se připojit, pište!

10. 4. 2010

Taková jinačí


Občas člověka napadají zvláštní věci, občas je realizuje nebo se prostě stanou a občas ...




Půlnocí složená

Samota snů
Mezi řádky jmen v telefonním seznamu
mě držíš za ruku

Sny říkáš…

Vždy je o kom snít
„Určitě jsi mokrá až za ušima“.
…kecy, kecy, kecy…

To zas tak ne
„Plácáš, dálka je pojem,
kilák, dva není dálka, děvče“.

Fotku jsi neposlala
„Fotku hned teď! Pls“
…a já mokré sny nemívám…

7. 4. 2010

Velikonoční Jeseníky



Již dlouho plánovaná akce v Jeseníkách se nakonec uskutečnila o prodlouženém víkendu na Velikonoce.
Cílem byl Praděd a Červenohorské sedlo. Naštěstí bylo tak krásné počasí, že se podařilo uskutečnit obojí a ještě stihnout večerní prohlídku lázní Karlova studánka a upít něco z tamního pramene.
Praděd proběhl coby odpolední sobotní rychlovka a za částečného využití místní skibusové dopravy, neb bylo opravdu málo času, ale nedá se říci, že by tím výlet utrpěl nějakou újmu. Koneckonců po asfaltu stejně chodím nerada :)
Červenohorské už bylo pěkně poctivě po svých nožkách. Tam už se nedalo potkat tolik běžkařů, takže si člověk nepřipadal jako na dálnici :)

Děkuji tímto Kačence za báječné ubytování, dojedu zas na kola, jen co postavíte ještě tu stěnu :)

Takže celkově – jo, super výlet :)

2. 4. 2010

Paní postavička




V kreslení poslední dobou nastal mírný pokrok, kreslíme už celou postavu. Rozkreslujeme se sami na sobě, model chodí až trochu na později :)
Zatím to má povětšinou skicovitý charakter, ale mě se ty skicky líbí více než hotové obrázky, proto sem teď hážu jednu z dalších. Ještě to zdaleka není ono, chyb je spousta, ale baví mě to, člověk si pokaždé při pondělku pěkně odpočine a zarelaxuje. Navíc v ateliéru je takové poklidné prostředí - ne jak všude okolo venku.
Brzo už nám bude vyměněna tužka za uhel, tak jsem zvědavá jak to půjde potom. Docela se na to těším, i když při tom jak se dokážu začuňasit s tužkou … nevim :)

25. 3. 2010

Poslední víkend na boardu


O víkendu proběhlo ukončení sezony v Novém Městě.


Za dva dny jsem si užila na svahu co se dalo, krásné počasí, deštík i nedělní rej masek a hlavně dva dny s fajn lidma. Snížek byl sice trošku jako mírně rozteklý polárkový dort, ale stejně se jezdilo dobře a jako bonus se padalo do měkkého :)

Škoda, že to končí, byla to suprová sezona.
No ... začne zase ta jarně-letní, kolo, brusle ...

14. 3. 2010

Zlato Inků


Minulý víkend byl odpočinkový v Brně. Pouze plavání a kultura.

Zašli jsme na výstavu Zlato Inků.
Ještě do konce března máte čas ji stihnout a určitě to stojí za to, nejen kvůli vystaveným kusancům zlatých tretek, ale i kvůli zajímavým popiskům o životě tehdejší společnosti. Za pouhých padesát korunek se dalo i fotit - pochopitelně jsem neodolala :)

4. 3. 2010

Procházkou ...

Je třeba nějaký komentář? :) já bych řekla, že ani není :) jsou věci, o kterých občas sní každý...




Jít …

Jít…
Někam daleko, kde nás den nedohoní
Se svou proměnlivou tváří všedních starostí

Být spolu …
V krajině něžných náručí
Kde i ve dne snění touhou voní

Ve dlani dlaň …

Tam někde daleko,
kde nás den nedohoní

26. 2. 2010

Dvoudenní Harusák



Minulý víkend proběhl ve znamení zimních radovánek :)
V sobotu jsem si vyrazila zajezdit do Nového Města.
Bylo teda pěkně hnusně, v Brně pršelo. Naštěstí cestou se za okny vlaku krajina změnila v nádherně zimní a chvilkami dokonce sněžilo.
Na Harusáku měli perfektně urolbováno. Jezdilo se dokonce tak dobře, že jsem se rozhodla zůstat až do neděle a to i díky příjemné společnosti a možnosti nočního ježdění. Dobře jem udělala - v neděli bylo dokonalé počasí!
Parádní víkend!